Sekundární vzdělávání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vyšší dívčí škola v Praze z roku 1863 je součástí bývalé farní školy u kostela sv. Jindřicha, která používá nejstarší fungující budovu střední školy v Čechách (založena 1358).[1]

Sekundární vzdělávání je druhá část formálního vzdělávání, která je podle mezinárodní klasifikace ISCED rozdělena na 2. a 3. stupeň (nižší sekundární a vyšší sekundární vzdělávání). V České republice je nižší stupeň sekundárního vzdělávání realizován 2. stupněm základní školy a vyšší stupeň sekundárního vzdělávání je realizován na střední škole (tj. pro žáky ve věku 11. až 19. let). Cílem sekundárního vzdělávání je upevnit a prohloubit znalosti a dovednosti získané v primárním vzdělávání, vytváří podmínky pro samostatnost studentů při získávání informací a další učení v průběhu života.[2] Ve vyšším stupni sekundárního vzdělávání se orientuje na profesní přípravu (střední školy) nebo na přípravu pro terciární vzdělávání (gymnázium).

Od roku 1989 je vzdělání považováno za základní lidské právo dítěte; Článek 28 Úmluvy o právech dítěte stanoví, že základní vzdělávání by mělo být bezplatné a povinné, zatímco různé formy sekundárního vzdělávání, včetně všeobecného a odborného vzdělávání, by měly být dostupné a přístupné každému dítěti.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Střední škola v Česku.

Sekundární vzdělání je v České republice rozděleno mezi 2. stupeň základní školy a následně různé typy středních škol. Žáci se ve škole učí bez rodičů a jiných rušících faktorů, v rovnoměrně postupujících třídách. Na různé předměty mají různé učitele s příslušnou aprobací. Obecným cílem střední školy je prohloubit a upevnit získané znalosti a dovednosti.[3] Podle typu navštevované školy je výuka orientována zejména na přípravu pro terciární vzdělávání (gymnázium) nebo na profesní přípravu (střední odborné učiliště, střední odborná škola).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Do některých škol v ČR chodí tisíc dětí, do jiných míň než deset. České noviny [online]. ČTK, 2019-09-18 [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. 
  2. INFO@AION.CZ, AION CS-. 561/2004 Sb. Školský zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (česky) 
  3. JAN., Průcha,. Pedagogický slovník. 2. rozšířené a přepracované vydání. vyd. Praha: Portál 328 pages s. ISBN 8071782521. OCLC 42029112 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]