Jan Matějka (právník)

prof. JUDr. Jan Matějka
prof. JUDr. Jan Matějka
Děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy
	Ve funkci:; 1945 – 1946
Předchůdce	Arnošt Wenig-Malenovský
Nástupce	Theodor Saturník
Narození	2. října 1891; Hradec Králové
Úmrtí	6. dubna 1953 (ve věku 61 let); Praha
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	právník, vysokoškolský pedagog
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jan Matějka (2. října 1891, Hradec Králové – 6. dubna 1953) byl český právník specializující se na správní právo a vysokoškolský pedagog, který v letech 1945–1946 zastával funkci děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Život a práce

Po maturitě na gymnáziu v tehdejším Německém (dnes Havlíčkově) Brodě vystudoval v letech 1909–1913 práva na české Karlo-Ferdinandově univerzitě a na Vídeňské univerzitě. Po vystudování práv začal pracovat u okresního soudu v Karlíně. Roku 1915 odsud přešel jako úředník na pražské místodržitelství, kde pracoval až do vzniku samostatného Československa. Roku 1916 byl po obhajobě práce na téma O vývoji správního soudnictví promován doktorem práv sub auspiciis imperatoris. Po vzniku první československé republiky pracoval na ministerstvu obchodu jako koncipista v presidiu ministerského rady, později jako vrchní odborový rada.

Jeho akademická dráha započala úspěšnou habilitací v oboru správního práva a správní vědy na právnické fakultě Karlovy univerzity v roce 1923. V akademickém roce 1923/24 a 1924/25 suploval přednášky z ústavního práva na právnické fakultě v Bratislavě. Poté se vrátil na svou alma mater, kde vyučoval správní právo.^[1] Roku 1930 byl jmenován mimořádným profesorem, roku 1939 pak profesorem řádným. Jako odborník v oboru správního práva se věnoval zejména problematice povinnosti k náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci a tématu veřejnoprávních korporací. Byl spoluautorem velkého Slovníku veřejného práva československého.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl spolu s profesorem Antonínem Hobzou požádán o vypracování možného nástinu toho, jak by se Univerzita Karlova mohla bránit proti odnětí historických insignií a pečetidla německými okupanty. Za druhé světové války byl vězněn. Po válce byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939.

V květnu 1945 byl z rozhodnutí ministra školství a osvěty pověřen funkcí děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Ve funkci byl následně potvrzen volbou akademickým senátem a funkci zastával v akademickém roce 1945/46. V následujícím akademickém roce zastával funkci proděkana. Na právnické fakultě vyučoval správní a ústavní právo. Roku 1946 se stal řádným členem České akademie věd a umění. Byl také členem parlamentní komise pro přípravu nové ústavy a členem Jednoty českých právníků.

Po únorovém převratu roku 1948 mu nebylo umožněno nadále působit na akademické půdě. Byl dán na dovolenou s čekatelným a na základě rozhodnutí Ústředního akčního výboru Národní fronty byl s účinností od 1. dubna 1949 dán do trvalé výslužby.^[2]

Reference

↑ NAVRÁTIL, Michal. Almanach československých právníků: životopisný slovník čs. právníků, kteří působili v umění, vědě, krásném písemnictví a politice od Karla IV. počínaje až na naše doby. Praha: vlastním nákladem autora, 1930. S. 276.
↑ POUSTA, Zdeněk. Univerzita Karlova 1945 – akademická samospráva a stát. Acta Universitatis Carolinae – Studia Territorialia XIII. 2008, s. 105–115.

[1] NAVRÁTIL, Michal. Almanach československých právníků: životopisný slovník čs. právníků, kteří působili v umění, vědě, krásném písemnictví a politice od Karla IV. počínaje až na naše doby. Praha: vlastním nákladem autora, 1930. S. 276.

[2] POUSTA, Zdeněk. Univerzita Karlova 1945 – akademická samospráva a stát. Acta Universitatis Carolinae – Studia Territorialia XIII. 2008, s. 105–115.

[1]

[2]

Děkani Právnické fakulty UK

c. k. česká univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1920)	Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)

Univerzita Karlova (1920–1939)	Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)

Univerzita Karlova (1945–)	Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)