Ivo Ćipiko

Ivo Ćipiko
Ivo Ćipiko
Narození	13. ledna 1869; Kaštel Novi
Úmrtí	24. září 1923 (ve věku 54 let); Kaštel Novi
Povolání	spisovatel, novinář a romanopisec
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivo Ćipiko (13. ledna 1867 Kaštel Novi, Rakousko-Uhersko – 24. září 1923 Kaštel Novi, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) byl italsko-chorvatský lesník, novinář, spisovatel a dramatik, který se z vlastního rozhodnutí stal Srbem.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ćipiko se narodil v Kaštel Novi mezi Splitem a Trogirem. Od dětství si s sebou nesl hluboký vztah ke svobodnému, nespoutanému životu v přírodě a silné sympatie k chudým. Obě tendence sehrály v životě a díle tohoto spisovatele významnou roli. Jako chlapec byl poslán na mnišské gymnázium v Sinji, nevydržet tvrdost a přísnost školního režimu, utekl ze semináře a rozhodl se ne náhodou pro povolání lesníka. Mnišský seminář ho oddělil od přírody, uvěznil v mrtvých dogmatech, neživé morálce; lesnické povolání ho vrátilo do přírody a umožnilo mu žít s lidmi. V roce 1890 dokončil odborné učiliště v Križevci a stal se lesníkem. Později byl povýšen na vrchního lesníka na ostrově Hvar, ve Vrlici a Dalmatinské Zagoře. Čipiko v kontaktu s lidmi změnil své přesvědčení, z romantika se stal realistou, který své zážitky převáděl do literární podoby. Svou literární tvorbu začal pod silným vlivem srbských romantických spisovatelů jako byli: Janko Veselinović, Paja Marković Adamov, Milorad Popović Šapčanin, Milan Milićević a Laza Lazarević. Brzy se vydal vlastní cestou, protože ho k tomu dohnaly jeho bohaté znalosti života, umělecká poctivost a odvaha, pocit potřeby říkat pravdu o životě. V roce 1912 se přestěhoval do Srbského království.

Během balkánských válek v letech 1912–1913 byl vojenským zpravodajem při velitelství srbské armády. Po válce se Ćipiko stal jedním z nejhorlivějších zastánců unitářských myšlenek Jovana Skerliće spolu s dalšími srbskými spisovateli z Chorvatska, Dalmácie, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, jako byli Mirko Korolija, Niko Pucić, Svetozar Ćorović a Aleksa Šantić.

Přestože byl Ivo synem Itala a Chorvatky, inspiroval se srbským národním hnutím v Dubrovníku v osmdesátých letech 19. století a ocitl se mezi Srby. Svou novou identitu upevnil během velkolepého srbského eposu, kdy se zúčastnil osvobozovacích válek Srbska v letech 1912–1918. let. Nechal jsem se unést a stal jsem se Srbem, napsal později Ćipiko.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Ve svých povídkových sbírkách, jako jsou „Přímořské duše“ (1899) a „U moře“ (1911), román „Pro chléb“ (1904) a drama „Na hranici“ (1910), Ćipiko zobrazil život dalmatských rolníků a jejich boje s lichváři, statkáři a rakouskými byrokraty. Postavu selského rebela uvedl do srbské literatury v románu „Pavouci“ (1909). Jeho hledání mravních ideálů se projevilo v jeho poetizaci „přirozeného člověka“, který odolává pokrytectví buržoazní společnosti. Používal realistické vypravěčské postupy, hravě je vyšperkoval tím, že se soustředil především na vnitřní život hlavního hrdiny. Ćipikovy zápisky a deníky z fronty, „Dojmy z války 1912“ (1914) a „Z válečných dnů“ (1917), byly poznamenány duchem antimilitarismu.

Jeho „básně v próze“, ve kterých je narativní prvek zcela podřízen lyrice, vývoji nálady, vyjadřování emocí a vášní a jazyku a stylu v "Touha" (1898). Stejný druh lyrické prózy vytvořila o osm let mladší Isidora Sekulić v Bure (Poryvy).

U moře[editovat | editovat zdroj]

Ivo Ćipiko žil v Bělehradě až do roku 1922. Poté těžce onemocněl a po neúspěšné operaci ve Vídni odjel do rodného města. Bělehrad považoval za drahou zemi své literární slávy a krásných dnů svého života při západu slunce. Zemřel při hledání míru ve svém rodném Kaštel Novi v roce 1923 na pobřeží. V roce 1926 mu byl na příkaz jugoslávského krále Alexandra II. Karađorđeviće postaven v Kaštela Novi důstojný mramorový náhrobek.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ceznja, 1898
Primorske duše (pripovetke), Zagreb, 1899
Sa jadranskih obala (pripovetke), Mostar, 1900
Sa ostrva (pripovetke), Beograd, 1903
Za kruhom (roman), Novi Sad, 1904
Za chleb, 1904
Pauci (roman), Beograd, 1909
Na granici, (drama), 1910
Volja naroda (drama), 1911
Kraj mora (pripovetke), Dubrovnik, 1913
Preljub (pripovetke), Beograd, 1914
Utisci iz rata 1912, Sarajevo, 1914
Na pomolu, Solun, 1916
Iz ratnih dana, Korfu, 1917
Iz solunskih borbi, Beograd, 1919
Na povratku s rada, (priče)

V češtině[editovat | editovat zdroj]

Zločin – úvod František Sekanina; ze sbírky Přímořské duše přeložil Ivan Špinka; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 60. Praha: J. R. Vilímek, 1914

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ivo Ćipiko na anglické Wikipedii a Иво Ћипико na srbské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

"Zora", Mostar 1900
Pisci i knjige: Đura Jakšić ... – ... Ivo Ćipiko – Jovan Skerlić. Beograd: Geca Kon, 1921
"Vreme", Beograd 2. mart 1926
"Vreme", Beograd 14. februar 1932
"Vreme", Beograd 14. jul 1932
"Pravda", Beograd 22. oktobar 1938
Ivo Ćipiko: "Pauci, pripovetke", pogovor, Zagreb 1951
Vrati se na: Jugoslovenski književni leksikon (2. izd.). Novi Sad: Matica srpska. 1984. str. 120
Vrati se na: Jovan Deretić, Istorija srpske književnosti, Beograd, 2002

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivo Ćipiko na Wikimedia Commons