Hunej

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hunej
Huni-StatueHead BrooklynMuseum.png
Doba vlády 26902670 př. n. l.?
Manželka Džefatnebti? Meresanch I.?
Potomci Hetepheres I.? Meresanch I.? Nefermaat?
Narození 3. tisíciletí př. n. l.
Hrobka Vrstvená pyramida? Mastaba AS 54 nebo M17?? Pyramida Lepsius č. I?
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kresba hieroglyfů
Hunejovo jméno na Palermské desce

Hunej byl poslední egyptský faraon 3. dynastie. Podle Thomase Schneidera vládl mezi lety 2690 a 2670 př. n. l.Turínském královském papyru je mu připsána vláda dlouhá 24 let.

O Hunejovi existuje jen velmi málo dobových zmínek, informace o něm pocházejí především z pramenů z pozdějších období a často si vzájemně odporují. Jeho vláda je bezpečně datována do třetí dynastie, jeho přesná chronologická pozice v dynastii je však stále sporná. Dále je jisté, že po jeho panování následovala vláda faraona Snofrua. Není známo, pod jakým jménem je Hunej uveden v Manehtově seznamu králů. Egyptolog Winfried Barta se domnívá, že se jedná o jméno Achés, které Manehto připsal sedmému panovníkovi 3. dynastie.

Je možné, že jeho manželkou byla královna Džefatnebti, zmíněná v nápisech na kamenných mísách z Abúsíru. Hunej byl snad otcem královny Hetepheres I., jež se stala manželkou následujícího faraona Snofrua, a také prince Nefermaata pohřbeného v mastabě M16.

Je pravděpodobné, že právě za Hunejovy vlády byly vybudovány malé stupňovité pyramidy po celém Egyptě. Místo, kde byl Hunej pohřben, však není známé, hypotézy mluví o Vrstvené pyramidě, mastabě AS 54, mastabě M17 či o pyramidě Lepsius č. I. Po Hunejově smrti vznikl jeho posmrtný kult.

Zmínky[editovat | editovat zdroj]

Jediné dobové zmínky, které se jednoznačně vztahují k Hunejovi, byly nalezeny na žulovém kuželu z Elefantiny a na kamenné míse z Abúsíru.

Červený žulový kužel o výšce 160 cm byl nalezen roku 1909 na ostrově Elefantina poblíž zdejší malé stupňovité pyramidy a nyní je vystavený v Egyptském muzeu v Káhiře (JE 41556). Rainer Stadelmann se domnívá, že kužel byl původně umístěn na vnější straně malé pyramidy.[1]

V letech 2009 až 2010 objevil egyptolog Miroslav Bárta v mastabě AS 54 v Abúsíru další doklad existence krále Huneje, kamennou nádobu z leštěného magnezitu. Nachází se na ní krátký nápis, který zní: Král Horního a Dolního Egypta, Hunej. Jméno majitele hrobu však dosud není známé.[2]

Dalších několik zmínek o Hunejovi je již pozdějšího data. Jmenován je v mastabě L6 vysokého úředníka MetcenaSakkáře, který žil za vlády faraona Snofrua (cca 2670 až 2620 př. n. l.),[3][4] dále na zadní straně Palermské desky pocházející z období vlády faraona 5. dynastie Neferirkareho (cca 2475 až 2465 př. n. l.)[5] a také na Prisseově papyru v části Naučení pro Kagemniho, který pochází pravděpodobně ze 13. dynastie (cca 1803 až 1639 př. n. l.). Na posledně jmenovaném dokumentu je uvedeno:

[…] poté zemřelo jeho veličenstvo Hunej a jeho veličenstvo Snofru se stalo vládcem po celé zemi. Kagemni byl jmenován novou hlavou města a vezírem krále.

— Prisseův papyrus, Naučení pro Kagemniho[6]

Díky tomuto papyru je Hunej identifikován jako předchůdce Snofrua.[7] Rovněž Turínský královský papyrus a Sakkárský královský seznam uvádějí Huneje jako Snofruova předchůdce.[8]

Někteří badatelé se domnívají, že takzvaná „Brooklynská královská hlava”, vyrobená z leštěné růžové žuly, je portrétem faraona Huneje. Kvůli nafouklým tvářím je však někdy hlava identifikována jako portrét faraona Chufua.[9]

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Kresba hieroglyfů
Hunejovo jméno v Sakkárském královském seznamu

Existuje několik podob faraonova rodného jména Hunej, které mohou být rozděleny na starší a mladší pravopisné varianty: ve starších pramenech je jméno složeno ze znaků M23 (ostřice), X1 (malý bochník chleba), N35 (zvlněná voda) a V28 (lanový úplet nebo knot svíčky), což se podle Ludwiga Borchardta čte jako nsw Ḥ(w), tedy Nisut H(u) − v překladu král Hu. Takto je Hunejovo jméno uvedeno na žulovém kuželu z Elefantiny, na Palermské desce, na nápisu z Metcenovy hrobky a na kamenné míse z Abúsíru. V mladším pravopisu je jméno charakterizováno determinativem A25 (muž stávkující s holí v ruce) a slovo Nisut už neobsahuje. Na Prisseově papyru je jméno napsáno znaky A25, N35 a Z4 (dvě úhlopříčky). V Sakkárském královském seznamu a v Turínském královském papyru je tvořeno znaky V28, A25, N35, Z4 a D40 (rameno s holí). V Abydoském královském seznamu se Hunejovo jméno vůbec nenachází, místo něj je zde uveden jistý Neferkare.[10] Není také známo, pod jakým jménem je Hunej uveden v Manehtově seznamu králů. Egyptolog Winfried Barta se domnívá, že se jedná o jméno Achés, které Manehto připsal sedmému panovníkovi 3. dynastie.[11] Zkrácení Hu může být chápáno jako „násilník”.[12]

Hans Goedicke starší zápis jména čte jako Nj-Swtḥ, tedy Ni-Suteh, což je založeno na čtení královského jména Nj-nṯr, tedy Ninetžer a N(j) -wsr-Rˁ, čili Niuserre.[13] Rainer Stadelmann a Wolfgang Helck toto čtení však odmítají.[14][15]

Wolfgang Helck dochází k závěru, že nový pravopis jména má být vykládán jako Ḥw-nj-nsw, tedy Hunej, což znamená „výrok patří králi”.[16]

Zdroj Hieroglyfy Přepis
Žulový kužel z Elefantiny
M23X1
N35
V28
Nisut-Hu / Ni-Suteh / Hu-en-Nisut
Prisseův papyrus
V10AA25n
Z4
V11AG7
Hunej[17]
Turínský královský papyrus
V10AV28Z5A25HASHHASHV11AG7
Huj[8]
Sakkárský královský seznam
V28A25n
Z4
D40
Hunej

Horovo jméno[editovat | editovat zdroj]

Stéla s Horovým jménem Qahedžet v Louvru v Paříž

Hunejovo Horovo jméno je zatím sporné. U většiny panovníků 3. dynastie je známo jen Horovo jméno. Hunej je výjimkou, v jeho případě je známo jen jeho rodné jméno.[15][18] Toby Wilkinson, Jaromír Málek, Nabil Swelim a Jacques Vandier se domnívají, že Hunejovo Horovo jméno je Qahedžet (Horova vyvýšená koruna),[19] jež je ale jinými egyptology považováno za jméno jiného faraona. Toto jméno je zmíněno pouze na jedné stéle, datované do období mezi vládu Džosera a Snofrua.[20] Existují však pochybnosti o pravosti stély.[21][22]

Peter Kaplony připisuje Hunejovi Horovo jméno Neb-hedžetnub (pán zlaté koruny), které se vyskytuje mezi nápisy nalezenými na pohřebišti Záwíjit el-Arján.[23] Aidan Dodson a Nabil Swelim tuto hypotézu však odmítají a jméno připisují faraonovi Baufremu.[24]

Někteří egyptologové ztotožňují Huneje s faraonem Chabou, z jehož celé královské titulatury se dochovalo jen Horovo jméno. To bylo nalezeno na kamenných mísách v Záwíjit el-Arján poblíž Vrstvené pyramidy, která je Chabovi připisována.[1][25]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Kresba hieroglyfů
Nápis na kamenné míse z Abúsíru pojednávající o královně Džefatnebti

Příbuzenské vztahy mezi králi 3. a 4. dynastie jsou povětšinou neznámé. Sakkárský královský seznam, Turínský královský papyrus i Prisseův papyrus považují Snofrua za přímého následníka Huneje. Na Palermské desce je zmíněno jméno ženy Meresanch I., o které panují hypotézy, že byla manželkou Huneje, nebo matkou, manželkou či dcerou Snofrua.[26][27] Přímé důkazy k těmto domněnkám však neexistují, stejně jako důkazy k hypotézám o možném příbuzenském vztahu Huneje a Snofrua.[28]

Nápisy na nádobách nalezených na ostrově Elefantina mluví o královně Džefatnebti. Nádoby byly datovány do konce 3. dynastie, a proto možná pocházejí z období Hunejovy vlády.[29] Existují hypotézy, že Džefatnebti byla Hunejovou manželkou.[30]

Žádné ověřitelné informace nemáme ani o Hunejových dětech. Za Hunejovu dceru je někdy považována Hetepheres I., o které se jindy také mluví jako o možné matce Chufua a manželce Snofrua. S touto hypotézou přišli William Stevenson Smith a George Andrew Reisner na základě nápisu v její hrobce v Gíze, kde je její jméno uvedeno s titulem „Boží manželka”, což mohlo odkazovat na její příbuzenský vztah s Hunejem a na zajištění pokračování královské linie díky jejímu sňatku se Snofruem.[31][32] Wolfgang Helck a Wilfried Seipel však o této hypotéze mají závažné pochybnosti.[33][34]

Hunejovo jméno je několikrát zmíněno v mastabě M16, ve které byl pohřben Nefermaat. Yvonne Harpurová se proto domnívá, že Nefermaat mohl být Hunejovým synem.[35]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

O Hunejově panování není známo téměř nic. Pravděpodobně byl posledním faraonem 3. dynastie a podle Thomase Schneidera vládl v letech 2690 až 2670 př. n. l.[36] Turínský královský papyrus mu připisuje vládu dlouhou 24 let.[8] Vytvořit závěry o konkrétních událostech v průběhu jeho panování je obtížné, sporé informace se dochovaly na nepočetných dobových dokumentech. Mezi prameny vypovídající o Hunejově vládě patří nápisy v hrobkách vysokých úředníků jako Metcena, Chabausokara, Pehernefera a Achtiai, kteří žili na přelomu 3. a 4. dynastie. Tyto zdroje naznačují, že Egypt za Hunejovy vlády vzkvétal a že rozdělení moci dosáhlo nového vrcholu. Poprvé je zde poskytnut pohled na mocenskou strukturu nomarchů a kněží, v Metcenově hrobce je mimo jiné zmínka, že tyto funkce byly dědičné.[37][38]

Na Elefantině byly nalezeny tři kamenné nádoby s nápisy, které hovoří o významných událostech, ale jsou zde i administrativní poznámky. Nádoby jsou datovány do 3. dynastie a je pravděpodobné, že vznikly za Hunejovy vlády. Jsou však značně poškozené. Nápisy na první a druhé nádobě zmiňují rok, kdy se konal Horův průvod, na první nádobě je navíc zmínka o stavbě jakési budovy, jejíž název se nezachoval. Z nápisu na třetí nádobě je vidno, že v roce, kdy se konala přehlídka krále Dolního a Horního Egypta, bylo „období boje s lupiči”. Je zde také zmínka o královně Džefatnebti, se kterou se něco přihodilo, není však zřejmé co, protože sloveso ve spojení s královnou je nečitelné.[29]

Po Hunejově smrti byl vytvořen jeho posmrtný kult. Dokladem toho je zmínka na Palermské desce vzniklé asi o sto let později, kde se píše o darech pro zesnulého Huneje. Hunejův posmrtný kult potvrzuje i Prisseův papyrus.[39]

Možná hrobka[editovat | editovat zdroj]

Mastaba AS 54[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Mastaba AS 54.
Fotografie pyramidy připomínající skálu stojící v poušti. Pyramida má viditelné tři stupně, první stupeň je největší, druhý je velký asi jako čtvrtina prvního a třetí stupeň je velký asi jako polovina druhého. Stojí na troskách svého bývalého obložení.
Pyramida v Médúmu

Hunejův hrob není dnes s jistotou identifikován. Existuje hypotéza, že faraonovy ostatky byly uloženy v Abúsíru v mastabě AS 54. Tato hypotéza je založena na kamenné míse nesoucí Hunejovo jméno, která byla v mastabě nalezna.[40]

Pyramida v Médúmu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pyramida v Médúmu.

Dříve egyptologové předpokládali, že pyramida v Médúmu byla postavena Hunejem původně jako stupňovitá pyramida (podobně jako pyramida Džoserova, Sechemchetova a Vrstvená pyramida) a později ji Snofru zakryl vápencovými hranoly.[41][42][43][44] Novější výzkumy však odhalily četné nápisy uvnitř pyramidy zmiňující Snofrua, zatímco Hunej zde nebyl zmíněn ani jednou. Z toho důvodu není teorie, že pyramidu začal stavět Hunej, příliš pravděpodobná. Navíc nebylo ve Staré říši obvyklé, aby faraon dostavoval pyramidu po svém předchůdci.[45][46][47]

Mastaba M17[editovat | editovat zdroj]

Monumentální mastaba stojící na rozhraní pouště a úrodné země
Mastaba M17 v Médúmu
Podrobnější informace naleznete v článku Mastaba M17.

Severovýchodně od pyramidy v Médúmu se nachází mastaba s označením M17, která byla postavena především z cihel a její původní rozměry byly přibližně 100 × 200 metrů.[48] Existují hypotézy, že Hunej byl pohřben právě zde. Rainer Stadelmann se však domnívá, že na tomto místě byl pohřben neznámý princ a přitom nevylučuje, že se jednalo o Snofruova syna.[49]

Pyramida Lepsius č. I[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pyramida Lepsius č. I.
Kresba cihlových trosek mezi skálami. Před pyramidou je poušť a v pozadí se nacházejí palmy.
Pyramida Lepsius č. I

Pyramida Lepsius č. I je zřícenina velké cihlové hrobky v Abú Rawáš, která dosud není připsána žádnému vládci. Nachází se východně od Radežedefovy pyramidy. Pyramidový charakter této stavby je však kontroverzní. V roce 1842 pyramidu zkoumal Karl Richard Lepsius a katalogizoval ji ve svém pyramidovém seznamu jako cihlovou pyramidu číslo I. Pyramida měla čtvercovou komoru, ve které byl objeven kamenný sarkofág. V Lepsiově době byla budova ještě 17 metrů vysoká, dnes je však zachováno pouze skalní jádro. Původní výšku Lepsius odhadoval asi na 145 metrů.[50]

Podrobný průzkum tohoto objektu proběhl v letech 1985 až 1986 pod vedením Nabila Svelima, který hrobku označil za zříceninu rozsáhlé velké pyramidy, jejíž jádro bylo tvořeno částí skalnatého kopce. Svelim stavbu datuje do konce 3. dynastie a považuje Huneje za jejího potenciálního vlastníka.[51] Proti této hypotéze však existují určité námitky. Pyramidy Staré říše byly obvykle postaveny na vyvýšeném, dominantním místě, což Pyramida Lepsius č. I ani zdaleka nesplňuje. Stojí totiž na samém okraji povodňové zóny Nilu.[52]

Vrstvená pyramida[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vrstvená pyramida.

Další hypotézy tvrdí, že Hunej byl pohřben asi 8 kilometrů od Gízy v nedokončené Vrstvené pyramidě v Záwíjit el-Arján, datované Miroslavem Vernerem do druhé poloviny 3. dynastie. Konstrukce pyramidy má typické cihlové zdivo pro 3. dynastii, a to s cihlami uspořádanými ve vrstvách kolem jádra z drsných bloků z místního podloží. Výška pyramidy měla zřejmě dosahovat 42 až 45 metrů, současná výška je však pouze 17 metrů. Není jasné, zda se část pyramidy v průběhu času rozpadla, nebo zda nebyla nikdy dokončena. V pyramidě a jejím bezprostředním okolí nebyly nalezeny žádné nápisy, zato v nedaleké mastabě známé pod označením Mastaba Z500 bylo objeveno mnoho kamenných misek se serechem krále Chaby, z čehož se většina egyptologů domnívá, že Vrstvená pyramida nepatřila Hunejovi, nýbrž Chabovi.[51] Nicméně Stadelmann a Wilkinson, kteří pyramidu připisující Hunejovi, poukazují na to, že Hunej se stavby pyramidy musel účastnit, a ztotožňují proto krále Chabu s Hunejem.[1]

Ostatní stavby z období Hunejovy vlády[editovat | editovat zdroj]

Palác na Elefantině[editovat | editovat zdroj]

Kresba hieroglyfů
Nápis na žulovém kuželu z Elefantiny

Nápis na žulovém kuželu z Elefantiny mluví o paláci na Elefantině, který postavil Hunej („Ah sesched nisut Hunej”) s hieroglyfovou značkou paláce.[1][53] Slovo sesched způsobilo egyptologům velké potíže, znamená totiž „lněná šňůra” nebo „čelenka”,[54] v královském kontextu také „diadém”.[1] Rainer Stadelmann tento pojem vysvětluje tak, že palác mohl dobře symbolizovat královský diadém.[55]

Stupňovitá pyramida na Elefantině[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pyramida na Elefantině.

Pyramida na Elefantině spolu s pyramidami, jež se nacházejí v Edfu, Kule, Nakádě, Záwijit el-Mejjitínu, Síle a Sinki, patří do skupiny sedmi velmi podobných malých stupňovitých pyramid.[56] Jsou datovány do druhé poloviny 3. dynastie přibližně do období mezi vládou Snofrua a Sechemcheta.[57]

Přestože byla pyramida na Elefantině objevena již v roce 1907, za pyramidu byla označena až po výzkumech německého archeologického ústavu roku 1979.[58] Günter Dreyer, Werner Kaiser a Rainer Stadelmann předpokládají, že žulový kužel s nápisem Hunej nalezený u této stavby byl původně umístěn na vnější straně pyramidy, a proto pyramidu datují do období Hunejovy vlády.[1][58] Miroslav Verner toto datování však odmítá, protože indicii s kuželem nepovažuje pro toto tvrzení za dostačující.[59] Andrzej Ćwiek poukazuje na to, že text na kuželu odkazuje na palác a ne na pyramidu. Tvrdí, že kužel nejprve patřil k paláci na Elefantině a na stavbu pyramidy byl využit až později.[60]

Seschem[editovat | editovat zdroj]

Turínský královský papyrus uvádí, že Hunej je stavitelem mimořádné stavby jménem Seschem, za což je uctíván.[1][8][61] Günter Dreyer a Werner Kaiser se domnívají, že název Seschem ve skutečnosti označuje malé stupňovité pyramidy.[62]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Huni na německé Wikipedii.

  1. a b c d e f g STADELMANN, Rainer. King Huni: His Monuments and His Place in the History of the Old Kingdom. In: HAWASS, Zahi; RICHARDS, Janet. The Archaeology and Art of Ancient Egypt: Essays in honor of David B. O'Connor. 2. vyd. Cairo: Conseil Supreme des Antiquites de l'Egypte, 2007. [dále jen Stadelmann 2007]. ISBN 9774372417. S. 426. (anglicky)
  2. BÁRTA, Miroslav. An Abusir Mastaba from the Reign of Huni. In: Times, Signs and Pyramids: Studies in Honour of Miroslav Verner on the Occasion of his Seventieth Birthday. Praha: Karlova univerzita [dále jen Bárta]. Dostupné online. ISBN 978-80-7308-257-4. S. 47−48. (anglicky)
  3. GÖDECKENOVÁ, Karin Barbara. Eine Betrachtung der Inschriften des Meten im Rahmen der Sozialen und rechtlichen Stellung von Privatleuten im ägyptischen alten Reich. [s.l.]: O. Harrassowitz, 1976. 425 s. S. 9–10. (německy) 
  4. SETHE, Kurt. Urkunden des alten reichs. [s.l.]: J. C. Hinrichs, 1903. S. 2. (německy) 
  5. WILKINSON, Toby. Early Dynastic Egypt. London, New York: Routledge, 1999. ISBN 0-415-18633-1. S. 88. (anglicky) [dále jen Wilkinson]. 
  6. BRUNNER, Hellmut. Altägyptische Erziehung. Wiesbaden: Harrassowitz, 1991. ISBN 3-447-03188-3. S. 154. (německy) 
  7. NICOLAS-CHRISTOPHE, Grimal. A history of ancient Egypt. Oxford: Wiley & Blackwell, 1992. ISBN 0-631-19396-0. S. 66. (anglicky) 
  8. a b c d GARDINER, Alan. The royal canon of Turin. Oxford: Griffith Institute, 1997. ISBN 0-900416-48-3. (anglicky) 
  9. FAZZINY, Richard; BIANCHI, Robert; ROMANO, James. Ancient egyptian Art in the Brooklyn Museum. New York: The Brooklyn Museum, 1989. (anglicky) 
  10. BORCHARDT, Ludwig. König Huni. Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde. Leipzig: 1909, roč. 46, s. 12−13. Dostupné online. ISSN 0044-216X. (německy) 
  11. BARTA, Winfried. Zum altägyptischen Namen des Königs Aches. Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts, Abteilung Kairo. Wiesbaden: 1973, roč. 29, s. 1–4. ISSN 0342-1279. (německy) 
  12. HELCK, Wolfgang. Der Name des Letzten Königs der 3. dynastie. Studien zur Altägyptischen Kultur. Helmut Buske Verlag GmbH, 1976, s. 127. [dále jen Helck]. (německy) 
  13. GOEDICKE, Hans. The Pharaoh Ny-Swtḥ. Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde. 1956, roč. 81, s. 18–24. [dále jen Goedicke]. ISSN 0044-216X. (německy) 
  14. Helck, s. 126
  15. a b Stadelmann 2007, s. 425
  16. Helck, s. 126−127
  17. Helck, s. 125−127
  18. BARD, Kathryn. Encyclopedia of the Archaeology of Ancient Egypt. [s.l.]: Taylor & Francis, 1999. 968 s. ISBN 9780203982839. S. 495. (anglicky) 
  19. MÁLEK, Jaromír. Old Kingdom. In: SHAW, Ian. The Oxford History of Ancient Egypt. Oxford: OUP Oxford, 2003. ISBN 9780191604621. S. 93. (anglicky)
  20. Stadelmann 2007, s. 428
  21. PÄTZNIK, Jean-Pierre; VANDIER, Jacques. L'Horus Qahedjet, souverain de la IIIe dynastie ?. Paris: [s.n.], 2007. Dostupné online. S. 1455–1472. (německy) 
  22. Wilkinson, s. 103
  23. KAPLONY, Peter. Die Rollsiegel des Alten Reichs, svazek 1. 3. vyd. [s.l.]: Fondation égyptologique Reine Elisabeth, 1981. 550 s. S. 146–155. (německy) 
  24. DODSON, Aidan. On the date of the unfinished pyramid of Zawyet el-Aryan. Discussions in Egyptology. Oxford: Oxbow Books. S. 22. ISSN 0268-3083. (anglicky) 
  25. Wilkinson, s. 85
  26. ROTH, Silke. Die Königsmütter des Alten Ägypten. Wiesbaden: Harrassowitz, 2001. 584 s. ISBN 9783447043687. S. 67. [dále jen Roth]. 
  27. DODSON, Aidan; HILTON, Dyan. The Complete Royal Families of Ancient Egypt. London: Thames & Hudson, 2004. ISBN 978-0-500-05128-3. (anglicky) 
  28. Roth, s. 68
  29. a b DREYER, Günter; OSING, Jürgen; FECHT, Gerhard. Form und Maß – Beiträge zur Literatur, Sprache und Kunst des Alten Ägypten. Wiesbaden: In Kommission bei O. Harrassowitz, 1987. ISBN 9783447027045. Kapitola Drei archaisch-hieratische Gefässaufschriften mit Jahresnamen aus Elephantine, s. 98–109. (německy) [dále jen Dreyer 1987]. 
  30. Dreyer 1987, s. 103 a 109
  31. REISNER, George Andrew. A History of the Giza Necropolis. [s.l.]: Harvard University Press, 1942. 580 s. Dostupné online. ISBN 978-0674402508. (anglicky) 
  32. SMITH, William Stevenson. Inscriptional Evidence for the History of the Fourth Dynasty. Journal of Near Estern Studies. 1952, roč. 11, s. 125. Dostupné online. ISSN 0022-2968. (anglicky) 
  33. HELCK, Wolfgang. Geschichte des Alten Ägypten. [s.l.]: Brill, 1981. 293 s. Dostupné online. ISBN 9789004064973. S. 58–59. (německy) 
  34. SEIPEL, Wilfried. Hetepheres I. In: WOLFGANG, Helck; OTTO, Eberhard. Lexikon der Ägyptologie. [s.l.]: Harrassowitz, 1975. [dále jen Lexikon der Ägyptologie]. ISBN 9783447021005. S. 1172–1173. (německy)
  35. Bárta, s. 42
  36. SCHNEIDER, Thomas. Lexikon der Pharaonen. Düsseldorf: Albatros, 2002. ISBN 3-491-96053-3. S. 99−100. (německy) 
  37. Wilkinson, s. 93 a 125
  38. JUNKER, Herman. Pḥrnfr. Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde. 1939, roč. 75, s. 63-84. ISSN 0044-216X. (německy) 
  39. Wilkinson, s. 98
  40. Bárta, s. 41−51
  41. REISNER, George Andrew. Development of the Egyptian Tomb. Boston: Harvard University Press, 1938. 428 s. S. 195. (anglicky) 
  42. LAUER, Jean-Philippe. Histoire monumentale des pyramides d'Egypte: (IIIe dynastie). Les Pyramides à degrés. [s.l.]: Institut français d'archéologie orientale, 1962. S. 218–220. (francouzsky) 
  43. RICKE, Herbert. Bemerkungen zur ägyptischen Baukunst des Alten Reichs. [s.l.]: Borchardt-Institut für Ägyptische Bauforschung und Altertumskunde in Kairo, 1944. S. 46. (německy) 
  44. WILDUNG, Dietrich. Die Rolle ägyptischer Könige im Bewusstsein ihrer Nachwelt: Posthume Quellen über die Könige der ersten vier Dynastien. [s.l.]: Hessling, 1969. 269 s. S. 102. (německy) 
  45. Stadelmann 2007, s. 429
  46. EDWARDS, Iorwerth Eiddon Stephen. The pyramids of Egypt. 3. vyd. [s.l.]: Viking, 1986. 328 s. S. 114–115. (anglicky) 
  47. STADELMANN, Rainer. Snofru und die Pyramiden von Meidum und Dahschur. Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts, Abteilung Kairo. Verlag Philipp von Zabern, 1980, s. 443. ISSN 0342-1279. (německy) 
  48. PETRIE, William Matthew Flinders. Medum. London: D. Nutt, 1892. 140 s. Dostupné online. S. 11−14. (anglicky) 
  49. STADELMANN, Rainer. Die Ägyptischen Pyramiden. [s.l.]: Philip von Zabern, 1985. 296 s. ISBN 9783805308557. S. 87 a 287. (německy) [dále jen Stadelmann 1985]. 
  50. LEPSIUS, Karl Richard. Denkmäler aus Ägypten und Äthiopien. [s.l.]: Neudruck der Ausgabe, 1849. Dostupné online. Kapitola Abu Roash, s. 21. (německy) 
  51. a b VERNER, Miroslav. Die Pyramiden. Wiesbaden: Rowohlt, 1999. ISBN 3-499-60890-1. S. 177. (německy) [dále jen Verner]. 
  52. Verner, s. 178
  53. Goedicke, s. 22
  54. ERMAN, Dazu Adolf; GRAPOW, Hermann. Wörterbuch der ägyptischen Sprache. Svazek 4. Berlin: Akademie-Verlag, 1897. S. 301. (německy) 
  55. Stadelmann 2007, s. 427
  56. DREYER, Günter. Zu den kleinen Stufenpyramiden Ober- und Mittelägyptens. Mainz: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts, 1980. S. 46. (německy) [dále jen Dreyer 1980]. 
  57. Stadelmann 1985, s. 200
  58. a b Dreyer 1980, s. 53
  59. Verner, s. 201
  60. ĆWIEK, Andrzej. Date and Function of the so-called Minor Step Pyramids.. Göttinger Miszellen. Ausgabe: 1998, s. 42. ISSN 0344-385X. (německy) 
  61. Lexikon der Ägyptologie, s. 85
  62. Dreyer 1980, s. 55.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a králové starého Egypta. 3. vyd. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2005. 408 s. ISBN 80-7243-267-2. Kapitola Hunej, s. 118−120. (česky) 
  • STADELMANN, Rainer. King Huni: His Monuments and His Place in the History of the Old Kingdom. In: HAWASS, Zahi; RICHARDS, Janet. The Archaeology and Art of Ancient Egypt: Essays in honor of David B. O'Connor. 2. vyd. Cairo: Conseil Supreme des Antiquites de l'Egypte, 2007. ISBN 9774372417. (anglicky)
  • HELCK, Wolfgang. Der Name des Letzten Königs der 3. dynastie. Studien zur Altägyptischen Kultur. Helmut Buske Verlag GmbH, 1976, s. 127. (německy) 
  • DODSON, Aidan; HILTON, Dyan. The Complete Royal Families of Ancient Egypt. London: Thames & Hudson, 2004. ISBN 978-0-500-05128-3. (anglicky) 
  • SCHNEIDER, Thomas. Lexikon der Pharaonen. Düsseldorf: Albatros, 2002. ISBN 3-491-96053-3. S. 99−100. (německy) 
  • VERNER, Miroslav. Die Pyramiden. Wiesbaden: Rowohlt, 1999. ISBN 3-499-60890-1. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Chaba? Sanacht? Qahedžet?
Znak z doby nástupu Egyptský král
26902670 př. n. l.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Snofru