Neferirkare

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Neferirkare Kakai
Veserchau Neferirkare,
Pyramida Nefeferirkare Kakai, Sakkára
Pyramida Nefeferirkare Kakai, Sakkára
Doba vlády2415–2405 př. n. l.[1][2]
Rodné jméno
N5
G38
<
kAkAi
>
Kakai
Trůnní jméno
M23<
ranfrirkA
>
Nefer ir ka Ra
Horovo jméno
G5<h1
wsrxaw
h1>O33
 Silný ve zjevení
Jméno obou paní
G16wsrxaw

Zlatý Hor
sxm sxm sxm
nbw
(Vládce) tří mocností
ManželkaChentkaus II.[2][3][4]
PotomciRaneferef (nejstarší syn), Niuserre (mladší syn z dvojčat[p 1]), Netjerirenre (později zřejmě totožný s Šepseskare), Horemsaf ♂, Raemsaf ♂, Khakare ♂ and Nebankhre ♂[25][26]
OtecSahure
MatkaMeretnebtej (alternativně Meretnebty)
Narození2483 př. n. l.
Úmrtí2405 př. n. l.
HrobkaAbúsír[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neferirkare byl v pořadí třetím faraonem 5. dynastie. Vládl přibližně 10 let.[1] Hrobku si nechal postavit v Abúsíru, ale dokončil jí však až jeho nástupce Šepseskare. Za jeho doby ochabuje vliv a centrální moc faraona, silný státní byrokratický aparát a kněžstvo ho pomalu rozmělňuje. Svědčí o tom, mimo jiné, nápis z hrobky Ptahšepsese, který byl veleknězem boha Ptaha v Memfis. Neferirkare také dobudoval sluneční chrám faraona Veserkafa.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Umělecké ztvárnění pohřebiště Abúsír
Model Pyramidy Neferirkarea a královny Chentkaus II.
Plán zádušního chrámu [5]
Rituální váza ze zádušního chrámu Neferirkarea; Muzeum Berlín
Model rituální vázy s kartuší Neferirkarea

Některé události, které se datují od jeho prvního a posledního roku vlády, jsou zaznamenány na zachovalých fragmentech palermského stély. Podle zápisů na stéle nastoupil na trůn princ Ranefer údajně den po smrti svého otce Sahurea, ke kterému došlo 28.dne devátého měsíce,[6] a přijal jméno Neferirkare (Nefer ir ka Ra).

<
ranfrir
kA
>G30O29VW22
O49
O1U6
Král Neferirkare je milován bohem Horem
<
ranfrir
kA
>F35R4
t p
Y2
Y2
Y2
O49

Dobré jsou obětiny králi Neferirkaremu

—Gauthier p.88 90[7]

V prvním roce svém vlády udělil půdu zemědělským statkům sloužícím kultům Enneadu[p 2], bohům Pachet, Nechbet a Kematefy. Bohům slunečního Re a Hathor věnoval obětní stůl a stálé dodávky obětin. V roce pátého sčítání dobytka se zvěčnil bronzovou sochou ve slunečním chrámu a čtyřmi měděnými bárkami pro bohy Rea a Hora. Bohům Nechbeta a Vadžet věnoval šperky z elektronu, obdobně z elektronu sošku boha Ihy [p 3][8], Bohu Ptahovi a jeho chrámu v Memfis věnoval pozemky.[9] Věnoval přízeň svému kadeřníkovi, Ptahšepsesovi nekrálovského původu, který se postupně dobral značné moci a stal se vezírem. Ten si nechal vystavět honosnou hrobku[p 4]. Podobně se jeho přízni těšil také jeho hlavní architekt Washptah -Izi,[10][p 5] kterého Neferirkare po jeho náhlé smrti nechal mumifikovat a uložit do honosné rakve.[11] Neferirkare v zahraniční politice pokračoval v kurzu svého otce Sahurea v udržení pozic říše na severu v Levantě stejně jak na jihu ve styku s Nubií. Jeho vojenské aktivity nejsou doloženy, nicméně se nalezly artefakty v pevnosti Buhen[p 6], podobně vypovídá nález alabastrové misky s jeho jménem v Byblosu[12]

Pyramidový komplex[editovat | editovat zdroj]

<
N5F35D4
D28
>G29O24

Pyramida Re Neferkikara [p 7]
Neferirkare nastoupil na trůn po svém bratrovi Sahureovi, a i když mohl být již v pokročilejším věku pokusil se postavit vlastní pyramidu pyramidu, která by přesahovala velikost pyramidy bratra. Délka základny byla 105 m se čtyřmi stupňovitými stěnami (podobná s pyramidou Džosera) o sklonu 73°. Kdyby byla dokončena dosáhla by výšky 52 m. Nicméně následně byla rekonstruována na pravou pyramidu se žulovým pláštěm, která by po dokončení dosahovala výšku 72 m. Stavba Pyramidy nebyla dokončena. Stejně jako u Sahureovy pyramidy byla spodní konstrukce vážně poškozena. Z poloviny severní strany vedla sestupná chodba, zastřešená velkými sedlovitými vápencovými trámy, které přenášely váhu na obě strany. Pohřební komora byla pokryta třemi vrstvami teakových trámů. Uvnitř nebyla nalezena žádná stopa po sarkofágu.
Poblíž Jižní stěny pyramidy Neferinkerea byla odkryta téměř přilehlá pyramida královny[p 8] , kterou odkryli čeští egyptologové v sedmdesátých letech a byla snaha ji identifikovat komu patřila. Z dřívějška byl znám nález Perringa (v 19. století), který na bloku z Neferirakreovy pyramidy přečetl kurzivní nápis "Královská manželka Chentkaus II." , další nález ve 30. letech ve vesnici Abúsír Al-Ghazalí bylo zobrazení, v nízkém reliéfu, Neferirakreého, jeho nejstaršího syna Reneferea a je zde zobrazena i Chentkaus, opět s titulem "Královská manželka Chentkaus". Nicméně na bloku zdiva z nepravých dveří v královnině pyramidě je nápis, asi dodatečně rozšířen na "Královská manželka Chentkaus- matkou dvou králů", když na trůn nastoupili její synové Raneferef a po jeho krátkém panování i další syn Niuserre. Verner k tomu uvádí, že oba synové na trůnu byli patrně dvojčata.[2]

Pohřební chrám[editovat | editovat zdroj]

Pohřební chrám Neferirkarea byl dokončen ve spěchu. Vnitřní chrám s pěti výklenky soch a obětní síní byl postaven z kamene, ale dvorní a vstupní hala byla dokončena z cihel, s dřevěnými sloupy ve formě svazků lotosových stonků a pupenů. Po ukončení prací byly postaveny pouze základy hráze a údolního chrámu. Chrám otce později převzal jeho syn Niuserre částečně jej přestavěl a umístil zde správu svého komplexu a činností s obsluhou zádušního kultu.
Při výzkumu, prováděného Burchardtem v letech 1900-1908[5], se zde našel větší počet papyrusů či jejich zlomků. Část z nich se rozprodala starožitníky a část byla postupně shromážděna v Museu Berlín.[13] Až asi do 70. let jim nebyla věnována pozornost, až se jich ujala egyptoložka Paule Posenerová-Kriégerová[14]a přečetla jejich hieratický text. Zlomky papyrusů, po jejich pracném roztřídění a přečtení, obsahovaly účetní údaje o výnosech chrámu a dodávkách z vnějších zdrojů, inventáře chrámu aj. Zádušní kult kromě stálého přísunu obětin, vyžadoval i organizovanou práci služebníků řízených kněžími. Z textů vyplynulo, že organizace služeb byla permanentní činností určených skupin, které se střídaly v denním periodickém sledu. Lehner[15] uvádí, že kněží byli členění hierarchicky do asi 4 vertikálních vrstev a jim podřízených obslužných pracovníků a čítali celkem asi 300 osob. Udržování zádušního kultu faraona byla značně nákladnou činností. Papyrusy z Neferirkarého archivu spolu se stejně významným z archivu Raneferefa, společně označované jako "Abúsírské papyry" [16] poskytují významný historický vhled do fungování Egyptu ve Staré říši. S nástupem další 6. dynastie se stát postupně rozmělňoval a systém správní struktury se rozkládal, docházelo k celkovému úpadku.[10]

Pohřebiště Abúsír[editovat | editovat zdroj]

Královští hodnostáři a další majetné rody v duchu náboženských tradic o posmrtném životě si budovali mnohdy honosné hrobky v blízkosti královských staveb v Abúsíru.[17]Česká archeologie v rámci koncese obnovené v roce 1976 zde za 55 let realizovala řadů výzkumů, které měly celosvětový ohlas, například průzkum Ptahšepsesovy mastaby, pyramidového komplexu královny Chentkaus II. , východního pole mastab příslušníků královské rodiny z pozdní 5.dynastie, hrobový komplex krále Neferrea , hrobky ze Ssajsko-perské doby [18]. Souborný přehled poskytuje bibliografie. [17]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vplynulo z titulu královny Chentakus II. "Matka dvou králů"
  2. Kosmický panteon devatera bohů
  3. elektron- slitina zlata a stříbra
  4. Čeští egyptologové v letech 1960- 1974 jeho hrobku odkryli a podrobně zdokumentovali
  5. W϶š-pth;Izi (Strudwick p.79)
  6. Vojenská pevnost u druhého kataraktu Nilu
  7. GPS 29.8951139N, 31.2022917E
  8. GPS 29.8941389N, 31.2025000E

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. a b c VERNER, Miroslav. Abúsír.V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 65–73. 
  3. a b c VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 22–23, 332, 517, 528. 
  4. TYLDESLEY, Joyce. Kronika egyptských královen. ?: Mladá fronta, ?. 224 s. ISBN 978-80-204-1642-1. Kapitola Královny věku pyramid, s. 36 a 37. 
  5. a b BORCHARDT, Ludwig. Das Grabednekmal des Königs Ne-User-re [online]. Leipzig: C. Hinrichs'sche Buchhandlung, 1907. S. 5. Dostupné online. (německy) 
  6. BÁRTA, Miroslav; Jaromír Kjrejčí. Abusir and Saqqara in the year 2000. Praha: Academy od Science , Czech Republic, 2000. ISBN 80-85425-39-4. S. 467-484. (anglicky) 
  7. GAUTHIER, Henri. Des nomes Géogrphioues ; contenus dans les Textes Hiéroglyphiques [online]. Cairo: 1923. S. 88. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. HILL, Marsha. Gifts for the Gods. London: The Metropolitan Museum of Art, 2007. ISBN 978-1-58839-231-2. S. 8–10. (anglicky) 
  9. STRUDWICK, Nigel. Text from the Pyrmid Age [online]. Atlanta: Society of Biblical Literature, 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b STRUDWICK, Nigel. The Administration of Egypt in the Old Kingdom [online]. London: KPI Limited, 1985. Dostupné online. ISBN 0-7103-0107-3. (anglicky) 
  11. BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §557 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. S. §242, p. 111. Dostupné online. (anglicky) 
  12. DARELL, Baker. The Encyclopedia of the Pharaohs: Volume I – Predynastic to the Twentieth Dynasty 3300–1069 BC. London: Stacey International, 2008. ISBN 978-1-905299-37-9.. (anglicky) 
  13. ERMAN, Adolf; Fritz Krebs. Aus den Papyrus der Königlichen Museen [online]. Berlin: W. Sperma, 1899. Dostupné online. (německy) 
  14. POSENERE -KRIÉGER, Paule. Les Archive du Tample Funeérair de Néfereirkarê - KakaÏ. Cairo: Institute Français D'Archelogie Oriental, 1976. (francouzsky) Les Papyrus D'Abusir. 
  15. LEHNER, Mark. The Complete Pyramids. 1997. vyd. London: Thames and Hudson ISBN 0-500-05084-8. S. 234–235. (anglicky) 
  16. VYMAZALOVÁ, Hana. The accounting documents from the papyrus archive of Neferre and their specific terminology [online]. Praha: Charles University, Czech Institute of Egyptology, 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b Seznam objektů v Abúsíru [online]. Praha: Český Egyptologický Ústav, Univerzita Karlova. Dostupné online. (česky) 
  18. Sajsko-perské pohřebiště [online]. Praha: Český Egyptologický Ústav, Univerzita Karlova. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Susanne Voß, Unetersuchungen zu den Sonnenheiligtmern, der 5.Dynastie; Dissertation Universität Hamburg, 2004
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Neferirkare na Wikimedia Commons
Předchůdce:
Sahure
Znak z doby nástupu Egyptský král
2415 2405 př. Kr.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Šepseskare