Pepi II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pepi II.
Pjopije, Pjopej II.[1], Fióps (řecky)[1]
Faraon Pepi II. na klíně své matky: alabastrové sousoší vysoké téměř 40 cm uložené v Brooklynském muzeu v New Yorku[2]
Faraon Pepi II. na klíně své matky: alabastrové sousoší vysoké téměř 40 cm uložené v Brooklynském muzeuNew Yorku[2]
Doba vlády

2279/22292219/2169 př. n. l.

60 let (Beckerath)

90 + x let (Turínský královský papyrus)[3][4]

94 let (Manehto)[3]
Rodné jméno
<
Q3
Q3
M17 M17
>

Pepi
Trůnní jméno
M23 L2 <
N5 F35 D28
>

Neferkare
Horovo jméno  
G5
R8 N28 G43

„Hor božských zjevení“[5]

Srxtail2.svg
Jméno obou paní
G16 R8 N28 G43

Netžeri-chau-Nebti
Zlatý Hor
G8 S42 G5
S12

Bik-nebu-Sechem
Manželky

Neit[6], Vedžebten[6] (Vedžepten), Iput II.[6],

(první tři výše jmenované manželky jsou hlavní)[7]

Anchesenpepi III.[6] (Anchesenpjopeji),

Anchesenpepi IV.[6], Meretites (?)[5]
Potomci Merenre II., Neitokret (dcera)
Otec Pepi I.[4][8]
Matka Anchesenpepi II. = Anchesmerire II.[4]
Úmrtí 2219/2169 př. n. l.
Hrobka jedna z pyramid v jižní Sakkáře[5][8][9][10]

Pepi II., též Pjopije II., byl egyptským faraonem 6. dynastie. Vládl přibližně v letech 2279 př. n. l./2229 př. n. l.2219 př. n. l./2169 př. n. l. Byl synem krále Pepiho I.[8], na trůně vystřídal po náhlém úmrtí svého nevlastního[4] bratra[4] Merenrea I.[4], v době Pepiho korunovace mu bylo šest let.[4] Za faraona proto zpočátku vládla jeho matka Anchesenmerire II.[4] spolu se svým bratrem abydským nomarchou Džauem.[8] Vládl rekordních 94 let, alespoň podle Manehtona.[8] Jestli je tento údaj pravdivý, jedná se o rekord v délce vlády jednoho panovníka, který dosud zůstal nepřekonán. Podle některých výzkumů však vládl „pouze“ 64 let,[4] protože mohlo dojít k mylné interpretaci staršího hieratického textu.[8]

Významní hodnostáři Pepiho II.[editovat | editovat zdroj]

  • Sisenet – generál, Pepi II. s ním udržoval homosexuální vztah, který mu byl vyčítán.[11] Homosexualita byla totiž v Mennoferu přísně zakazovaná, jinde trpěná.[11]
  • Harchuf[12] – elefantinský nomarcha[7][8][13]
  • Hekaib – elefantinský nomarcha[7][13], vůdce karavan,[14] mající poměrně skromnou hrobku, byl později považován za světce a dokonce mu byl později na ostrově Elefantiné postaven chrám[13]
  • Pepinacht[12]
  • Sabni z Kubbit el-Hawy[12] (Sabni I.)[13], syn Mehuův, ve své hrobce popisuje převoz ostatků svého otce, který skonal během výpravy[7][13]
  • Chentika – správce oáz v Západní poušti[15]
  • Mehu – elefantinský nomarcha[7][8][13]
  • Sabni, syn Hekaiba Pepinachta – elefantinský nomarcha[7], který odešel do Núbie, protože byl Pepim II. pověřen, aby tu postavil lodě pro převoz obelisků do Héliopole[7][7] Sabni úkol splnil a úspěchem se na stěnách své hrobky patřičně chlubí.[7]
  • Poznámka: Hekaib a Pepinacht jsou s pravděpodobností blížící se jistotě jednou a toutéž osobou Hekaibem Pepinachtem, který byl otcem Sabniho[7]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Doba vlády Pepiho II. byla značně neklidná a nebyla ani příliš šťastná.[1] V počátku jeho vlády proběhly války mezi Egyptem a Núbijci, kteří sídlili jižně od egyptských hranic, a Libyjci, kteří sídlili na západě.[1] Král neměl téměř žádnou autoritu. Vojevůdci si v podstatě dělali, co chtěli.[1] Správci jednotlivých krajů, ze kterých byl Egypt složen, nomarchové, vystupovali čím dál tím více samostatněji.[1][7][8] Z dochovaných materiálů je zřejmé, že v době Pepiho vlády se objevili přinejmenším dva vzdorokrálové. Zachovaly se také zprávy o spiknutích, které měly krále zbavit trůnu, do jednoho z nich se dokonce zapletla samotná královna.[1] (Poznámka editora: Nedošlo tu k záměně osob Pepiho II. s Pepim I.?) Došlo k velkému oslabení státní moci.[1] Král uděloval výsady velkým chrámům[7] v Koptu a Abydu.[8] Když Pepi II. zemřel, zanechal po sobě zemi v naprostém rozkladu, jeho nástupcům se nepovedlo udržet celou zemi pohromadě, a tak skončilo období rozvoje a blahobytu nazývané Stará říše a nastalo první přechodné období.[1]

Královy manželky[editovat | editovat zdroj]

Pepi II. měl celkem pět manželek. Pyramidy tří z nich stály poblíž hrobky samotného faraona.[8] Největší z nich měla rozměry základny 45×45 metrů, patří hlavní královně, která se jmenovala Neit.[16] Zbylé pyramidy patří Vedžebteně a Iputě.[16] Královna Anchesenpepi IV. (Anchesenpjopeji) byla pohřbena v obyčejné hrobce pro vysoké hodnostáře.[16]

Králova hrobka[editovat | editovat zdroj]

Pepi II. si nechal postavit pyramidu v blízkosti hrobky Šepseskafa, posledního faraona 4. dynastie.[16] Základna jeho pyramidy měla rozměry 78,6×78,6 (78,75×78,75[10]) metru a byla vysoká 52,1 (52,5[10]) metru.[16] Sklon stěn byl 53 stupňů a 13′.[10] Byla vybudována z kamenných kvádrů a obložena bílými bloky z vápence.[16] Vchod do hrobky se nacházel na severní straně, jak bylo obvyklé.[10] Strop vnitřních prostor se honosil motivy hvězd.[10] Stěny podzemních komor byly vyzdobeny hieroglyfickými texty.[16] Jsou v nich zapsány různé zaříkávací formule a modlitby, které měly mrtvému zařídit bezpečnou cestu k bohům a věčnému životu na onom světě.[16] Nápisy v podzemní komoře této pyramidy se shodují s Texty pyramid, ale jsou ze všech nejdelší a v nejvybranějším stylu.[16] Za jeho vlády se Texty pyramid poprvé objevují v pyramidových komplexech královen[10] (například u Neity a Anchesenpepi II.), zatímco předtím byly vyhrazeny pouze faraonům.[17] Dochoval se panovníkův sarkofág, ale jeho mumie ne.[10] Hrobka byla totiž vykradena už ve starověku.[10] Pyramida Pepiho II. je jedinou ze 6. dynastie, u níž se zachovali zbytky „příslušenství“.[16] U jihovýchodního rohu hrobky byla postavena ještě jedna menší.[10] Zádušní chrám, který stál na východ od pyramidy,[10], byl tvořen dvěma částmi, jedna byla určena kněžím, druhá veřejnosti.[16] Jejich stěny byly původně bohatě vyzdobeny malovanými reliéfy s náboženskými, válečnými a loveckými motivy.[10] Údolní chrám taktéž tvořily dvě části[16] a dvě přístavní rampy.[10] Tyto chrámy spojovala[10] zastřešená cesta, která byla dlouhá 500 metrů.[16] Severozápadně a jihovýchodně od celého komplexu se nacházely hrobky faraonových manželek.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a králové starého Egypta. Praha : Mladá fronta, 1979. 408 s. S. 239.  
  2. KREJČÍ, Jaromír; MAGDOLEN, Dušan. Zajímavosti ze země pyramid aneb 100 NEJ ze starého Egypta. Praha : Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-251-1. S. 246-247.  
  3. a b VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha : Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 517.  
  4. a b c d e f g h i KREJČÍ, Jaromír; MAGDOLEN, Dušan. Zajímavosti ze země pyramid aneb 100 NEJ ze starého Egypta. Praha : Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-251-1. S. 246.  
  5. a b c Královské ženy v 6. dynastii. s. 72 (pdf)
  6. a b c d e TYLDESLEY, Joyce. Kronika egyptských královen.  ? : Mladá fronta, ?. 224 s. ISBN 978-80-204-1642-1. Kapitola Královny věku pyramid, s. 36 a 37.  
  7. a b c d e f g h i j k l KREJČÍ, Jaromír; MAGDOLEN, Dušan. Zajímavosti ze země pyramid aneb 100 NEJ ze starého Egypta. Praha : Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-251-1. S. 247.  
  8. a b c d e f g h i j k VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha : Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 364.  
  9. KREJČÍ, Jaromír; MAGDOLEN, Dušan. Zajímavosti ze země pyramid aneb 100 NEJ ze starého Egypta. Praha : Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-251-1. S. 203.  
  10. a b c d e f g h i j k l m n o KREJČÍ, Jaromír; MAGDOLEN, Dušan. Zajímavosti ze země pyramid aneb 100 NEJ ze starého Egypta. Praha : Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-251-1. S. 248.  
  11. a b STROUHAL, Evžen. Život starých Egypťanů. Londýn : Opus Publishing, 1994. 280 s. S. 49.  
  12. a b c Královské ženy v 6. dynastii. s. 73 (pdf)
  13. a b c d e f VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha : Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 267.  
  14. VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha : Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 170.  
  15. VACHALA, Břetislav. Staří Egypťané. Praha : Libri, 2001. 240 s. ISBN 80-7277-060-8. Kapitola Popisky k obrázkům v barevné příloze, s. IV.  
  16. a b c d e f g h i j k l m ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a králové starého Egypta. Praha : Mladá fronta, 1979. 408 s. S. 240.  
  17. KREJČÍ, Jaromír; MAGDOLEN, Dušan. Zajímavosti ze země pyramid aneb 100 NEJ ze starého Egypta. Praha : Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-251-1. S. 152.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Merenre I.
Znak z doby nástupu Egyptský král
2279/22292219/2169
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Merenre II.