Pepi II.
| Pepi II. | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Pjopije, Pjopej II.[1], Fióps (řecky)[1] | |||||||||||||
![Faraon Pepi II. na klíně své matky: alabastrové sousoší vysoké téměř 40 cm uložené v Brooklynském muzeu v New Yorku[2]](/wiki/Soubor:AnkhnesmeryreII-and-Son-PepiII-SideView_BrooklynMuseum.png) Faraon Pepi II. na klíně své matky: alabastrové sousoší vysoké téměř 40 cm uložené v Brooklynském muzeu v New Yorku[2] | |||||||||||||
| Doba vlády | 2216–2153 př. n. l.[3]
60 let (Beckerath) 90 + x let (Turínský královský papyrus)[4][2] 94 let (Manehto)[4] | ||||||||||||
| Rodné jméno |
Pepi | ||||||||||||
| Trůnní jméno |
Neferkare | ||||||||||||
| Horovo jméno |
| ||||||||||||
„Hor božských zjevení“[5] | |||||||||||||
| Jméno obou paní |
Netžeri-chau-Nebti | ||||||||||||
| Zlatý Hor |
Bik-nebu-Sechem | ||||||||||||
| Manželky | Neit[6], Udžebten (Vedžepten), Iput II. [7]
(první tři výše jmenované manželky jsou hlavní)[2] Anchesenpepi III.[8] (Anchesenpjopeji), Anchesenpepi IV.[9], Meretites[5] | ||||||||||||
| Potomci | Merenre II., Neitokret (dcera) | ||||||||||||
| Otec | Pepi I. | ||||||||||||
| Matka | Anchesenpepi II. [10] (Anchesmerire II.)[2] | ||||||||||||
| Narození | 23. století př. n. l. | ||||||||||||
| Úmrtí | 2153 př. n. l. | ||||||||||||
| Hrobka | jedna z pyramid v jižní Sakkáře[2] | ||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||||
Pepi II., též Pjopije II., byl egyptským faraonem 6. dynastie, vládl přibližně v letech 2216–2153 př. n. l.[3] Byl synem faraona Pepiho I., jeho matkou byla Anchesenmerire II.[10] Po náhlém úmrtí svého nevlastního bratra Merenrea I. nastoupil na trůn ve věku asi šesti let. Vlády se proto ujala jeho matka jako regentka spolu se svým bratrem nomarchou Džauem z Abydu.[7] Vláda Pepiho II. trvala rekordních ~64 let.[3]
Vláda[editovat | editovat zdroj]
V období nezletilého faraona se ujala vlády jeho matka jako regentka,[10] která asi 10–15 let formovala a řídila vládu říše a do jisté míry i významně ovlivnila následující dlouhou vládu dospělého faraona. Zformovala se pevná struktura úřednické vrstvy vezírů, guvernérů jednotlivých nomů a vrstvy chrámových kněží.[1][7]
Doba byla značně neklidná, zejména na hranicích říše. V počátku vlády proběhly války mezi Egyptem a Núbijci, kteří sídlili jižně od egyptských hranic, a Libyjci, kteří sídlili na západě. Král neměl téměř žádnou autoritu. Vojevůdci si v podstatě dělali, co chtěli.[1] Správci jednotlivých krajů (nomů), na které byl Egypt rozdělen, nomarchové, vystupovali čím dál tím více samostatněji. Nicméně pokračovaly obchodní styky s tradičními partnery, jako kupříkladu s městem Byblos (v dnešním Libanonu), se Sýrií a na sinajském poloostrově, upevněné jeho předchůdci k využívání těžby nerostů (tyrkys, měděná ruda a jiné), a to zejména na sinajském poloostrově.[12]
V pozdním období vlády Pepiho II. se vnitřní zdroje říše vyčerpávaly jednak četnými vojenskými expedice do Nubie, výběr daní z nomů do centra byl nomarchy opomíjen, král uděloval četné výsady velkým chrámům v Koptu a Abydu.[4] Jsou též indicie, že v této době často klesala intenzita nilských záplav. Důsledkem byly nízké výnosy pěstovaných plodin, přičemž celkové zdroje ze zemědělství poklesly, ekonomika zeslábla a země postupně zchudla.
Když Pepi II. ve věku asi ~71 let zemřel, zanechal po sobě zemi v naprostém rozkladu, jeho nástupcům se nepovedlo udržet celou zemi pohromadě. Skončilo období rozvoje a blahobytu nazývané Stará říše a začalo první přechodné období.[1] Pepiho nástupci Merenreovi II. se kolaps společnosti nepodařilo zbrzdit.
Významní hodnostáři Pepiho II.[editovat | editovat zdroj]
Chuy byl nomarchou a otcem sester Anchesenpepi I. a Anchesenpepi II., které se staly ženami Pepiho I. Jeho syn Džau[7] byl poradcem jak Pepiho I. tak i Pepiho II.[13]
Sabni princ a vezír v provincii Asuán s titulem „dozorce jižních zemí“ byl též dědičným prince Elefantiny a se svým otcem princem Mehu[14] řídil organizaci výroby a transport dvou obelisků do Heliopolisu.
Sebni společně s Heqaibem – Pepinakhtem, nomarchou 1. nomu Horního Egypta, organizovali trestnou výpravu do Nubie (dnešní Súdán). Sebniho otec Mehu (vezír již v 5.dynastii) během výpravy zemřel. Oba pak byli pohřbeni v lokalitě Qubbet el-Hawwa v nekropoli na západním břehu Nilu poblíž Asuánu.
Královy manželky[editovat | editovat zdroj]
Pepi II. měl celkem pět manželek. Pyramidy tří z nich stály poblíž hrobky samotného faraona.[4] Největší z nich měla rozměry základny 45×45 metrů, patří hlavní královně, která se jmenovala Neit.[13] Zbylé pyramidy patří Vedžepten (Udjebtun)[7] a Iput II.[5] Královna Anchesenpepi IV. (Anchesenpjopeji) byla pohřbena v obyčejné hrobce pro vysoké hodnostáře.[9]
Králova hrobka[editovat | editovat zdroj]
Pepi II. si nechal postavit pyramidu v blízkosti hrobky Šepseskafa, posledního faraona 4.dynastie.[1] Základna jeho pyramidy měla rozměry 78,6×78,6 m a byla vysoká 52,1 m.[1] Sklon stěn byl 53°13'.[2] Byla vybudována z kamenných kvádrů a obložena bílými bloky z vápence. Vchod do hrobky se nacházel na severní straně, jak bylo obvyklé. Strop vnitřních prostor se honosil motivy hvězd podobně jak v hrobkách faraonů 5. dynastie Tetiho a zejména Venise. Stěny podzemních komor byly vyzdobeny hieroglyfickými texty. Jsou v nich zapsány různé zaříkávací formule a modlitby, které měly mrtvému zabezpečit cestu k bohům a věčnému životu na onom světě. Nápisy v podzemní komoře této pyramidy se shodují s Texty pyramid, ale jsou ze všech nejdelší a v nejvybranějším stylu.[1] Za jeho vlády se Texty pyramid poprvé objevují také v pyramidových komplexech královen,[2] například u Neity a Anchesenpepi II.,[13] zatímco předtím byly vyhrazeny pouze faraonům. Dochoval se panovníkův prázdný sarkofág, hrobka byla vykradena již ve starověku. Nicméně ve srovnání s předchozími, zejména Venisovou, je Pepiho hrobka skromněji vybavená dekoracemi, takže se uvažuje o poklesu prosperity a vzrůstající chudobě říše.[13]
Pyramida Pepiho II. je jedinou ze 6. dynastie, u níž se zachovaly zbytky zádušního chrámu, který stál na východ od pyramidy, byl tvořen dvěma částmi, jedna byla určena kněžím, druhá veřejnosti.[1] Jejich stěny byly původně bohatě vyzdobeny malovanými reliéfy s náboženskými, válečnými a loveckými motivy. Údolní chrám taktéž tvořily dvě části a dvě přístavní rampy. Chrámy spojovala zastřešená sluneční cesta. Severozápadně a jihovýchodně od celého komplexu se nacházely hrobky faraonových manželek.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a králové starého Egypta. Praha: Mladá fronta, 1979. 408 s. S. 239.
- ↑ a b c d e f g h KREJČÍ, Jaromír; MAGDOLEN, Dušan. Zajímavosti ze země pyramid aneb 100 NEJ ze starého Egypta. Praha: Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-251-1. S. 246–247.
- ↑ a b c HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky)
- ↑ a b c d VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 517.
- ↑ a b c VLČKOVÁ, Petra. Královské ženy v 6. dynastii [online]. Český egyptologický ústav, 2009. Dostupné online.
- ↑ TYLDESLEY, Joyce. Kronika egyptských královen. ?: Mladá fronta, ?. 224 s. ISBN 978-80-204-1642-1. Kapitola Královny věku pyramid, s. 36 a 37.
- ↑ a b c d e DODSON, Aiden. The Complet Royal Femilies of Ancient Egypt. I.. vyd. London: Thames & Hudson, 2004. Dostupné online. ISBN 0500051283. (anglicky)
- ↑ Anchesenmerire III. [online]. Praha: Univerzita Karlova. Dostupné online.
- ↑ a b Anchesenmerire IV. [online]. Praha: Univerzita Karlova. Dostupné online.
- ↑ a b c Anchesenmerire II. [online]. Praha: Univerzita Karlova. Dostupné online.
- ↑ Egyption munuments [online]. 2017. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PETRIE, Flinders. Researches in Sinai [online]. New York: E.P.Dutton, 1906. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky)
- ↑ ALETNEMÜLLER, Hartwig. Bemerkung zur Gründung der 6. Dynstie [online]. Hildesheim: Hildesheimer Ägyptologische Beiträge, 1990. Dostupné online. (německy)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Petra Vlčková Zapomenutá a znovuobjevená Sakkára dostupné online
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pepi II. na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Merenre I. |
|
Egyptský král 2216–2153 př. n. l. |
|
Nástupce: Merenre II. |
