Hieronymus VIII. Colloredo-Mannsfeld

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeroným VIII. z Colloredo-Mansfeldu
Rakousko-uherský námořní atašé v Berlíně
Ve funkci:
28. srpna 1911 – březen 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Rakousko-uherský námořní atašé v Tokiu
(od roku 1906 pro Japonsko a Čínu)
Ve funkci:
28. ledna 1904 – červenec 1907
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k komoří
Ve funkci:
1895 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Doba služby1889 – 1. listopadu 1918 – 1. ledna 1919
Hodnostplukovník lodního vojska
Narození3. listopadu 1870
Dobříš
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. srpna 1942 (ve věku 71 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníOpočno
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (z knížecí rodiny)
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť(1909–1926) Berta Kolowrat-Krakowská (1890–1982)
RodičeHieronymus VII. Colloredo-Mannsfeld (1842–1881) a Aglaja Festeticsová de Tolna (1840–1897)
Děti1. Josef III. (1910–1990)
2. Hieronymus IX. (1912–1998)
3. Weikhard (1914–1946)
4. Friedrich (1917–1991)
Příbuzníbratr: Josef II. Colloredo-Mannsfeld (1866–1957)
sestra: Johanna Colloredo-Mannsfeldová, provd. Schönburg-Hartensteinová (1867–1938)
sestra: Marie Terezie Colloredo-Mannsfeldová, provd. Trauttmansdorff-Weinsbergová (1869–1960)
sestra: Ernestina Colloredo-Mannsfeldová, provd. Steinlechnerová (1873–1961)
sestra: Ida Colloredo-Mannsfeldová (1875–1887)
děd: Josef I. z Colloredo-Mannsfeldu (1813–1895)
vnuk: Jerome (Hieronymus X.) Colloredo-Mannsfeld (* 1949)
švagr: Alois Schönburg-Hartenstein (1858–1944)
Zaměstnánípolitik
Profesenámořník a diplomat
Náboženstvířímskokatolické
Oceněnírytíř Řádu železné koruny 3. třídy (1907)
rytíř Císařského rakouského řádu Leopoldova (1918)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hieronymus VIII. z Colloredo-Mannsfeldu, případně Jeroným starší z Colloredo-Mannsfeldu (celým jménem Hieronym František de Paula Alfréd Arnošt Hubert Maria hrabě z Colloredo-Mannsfeldu,[1] německy Hieronymus Franz de Paula Alfred Ernst Hubert Maria Graf von Colloredo-Mannsfeld;[2] 3. listopadu 1870 Dobříš[1] – 29. srpna 1942 Praha)[3][4] byl český šlechtic z rodu Colloredo-Mannsfeldů, námořní důstojník, vojenský diplomat, ústřední ředitel colloredovských majetků a signatář Prohlášení české šlechty ze září 1939.

Původ a život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako mladší syn následníka knížete a pozdějšího ministra zemědělství Předlitavska Hieronyma Ferdinanda z Colloredo-Mannsfeldu (1842–1881)[pozn. 1] a jeho manželky Aglaji, roz. hraběnky Festeticsové z Tolny (1840–1897). Otec mu brzy zemřel, proto ho ovlivňovala především matka a dědeček Josef I. František (1813–1895), který byl hlavou rodu. Měl pět sourozenců. Jeho starší bratr Josef II. (1866–1957) se stal 6. knížetem. Strýc František (1847–1925) zdědil statek Sierndorf v Dolních Rakousích a stal se zakladatelem sierndorfské linie.[pozn. 2]

V roce 1895 získal čestný úřad c. k komořího.[3][7] Zvolil si kariéru důstojníka. Sloužil v rakousko-uherském vojsku, byl námořním kapitánem.[3] Jako správný dobrodruh přeplul s dvoučlennou posádkou na malé jachtě Atlantský oceán.[2] Po složení maturity byl v listopadu 1889 přiřazen na tehdy už zastaralou fregatu Novara, později na šroubovou korvetu Minerva nebo Radetzky. Jeho úkolem bylo provádět meteorologická měření.[8] Na spodní část pravého předloktí si nechal vytetovat své iniciály HCM.[8] Do února 1891 navštěvoval námořní školu v Pule a stal se námořním kadetem 2. třídy. Potom byl důstojnickým čekatelem, musel si doplnit znalosti z nautických předmětů. V prosinci 1896 se stal praporčíkem řadové lodi.[8] Povolání ho ne zcela uspokojovalo, proto službu přerušil na půl roku v červnu 1897 a znovu, to už byl poručíkem řadové lodi 2. třídy, od srpna 1900 do října 1901. Placené volno využil k cestám po Severní, Střední a Jižní Americe.[8] Dne 28. ledna 1904 byl jmenován námořním atašé v Tokiu, v roce 1906 i pro Čínu.[9] Byl několikrát odměněn. V roce 1906 přijal turecký Řád Osmanie 4. třídy a japonský Řád posvátného pokladu 4. třídy.[9] V roce 1907 se stal rytířem Řádu železné koruny 3. třídy.[3] Po odchodu z vojenské diplomacie v červenci 1907 se vrátil k námořnictvu. K 1. lednu 1908 byl povýšen na poručíka řadové lodi 1. třídy.[10] Působil na několika plavidlech, mezi nimi od konce února do konce srpna 1911 na bitevní lodi Erzherzog Franz Ferdinand.

Mezi 28. srpen 1911 a březnem 1918 zastával úřad prvního rakousko-uherského námořního atašé v Berlíně.[10] Tehdy se jeho kariérní postup uspíšil. Povýšil na korvetního kapitána (major, 1912), fregatního kapitána (podplukovník, 1915) a konečně na kapitána řadové lodi (plukovník, květen 1918).[10] Získal také mnoho řádů – pruský Řád červené orlice 3. třídy (1912), Železný kříž 2. (1915) a 1. třídy (1917), Hanzovní kříže měst Brémy, Hamburk a Lübeck (1918), tureckou stříbrnou Válečnou medaili (1917), pruský Řád koruny 2. třídy s meči (1918), rakouský Vojenský záslužný kříž 3. třídy s válečnou dekorací (1916), v roce 1917 mu k Řádu železné koruny 3. třídy přibyla válečná dekorace a u příležitosti jeho odchodu z úřadu v roce 1918 se stal rytířem Leopoldova řádu s válečnou dekorací.[11][3] Dne 31. března byl jmenován velitelem bitevní lodi Zrinyi. Z aktivní služby odešel 1. listopadu 1918. K 1. lednu 1919 odešel v hodnosti československého plukovníka lodního vojska do výslužby, protože češtinu ovládal jen velice špatně.[12]

V dubnu 1918 se usídlil na zámku Zbiroh.[13] Tam se setkával s Alfonsem Muchou (1860–1939), který na zámku pracoval na svém monumentálním díle Slovanská epopej. Na Zbiroh často přijížděl i Hieronymův švagr a automobilový závodník Alexander Kolowrat (1886–1927). Bydlel tak také Hieronymův stejnojmenný synovec zvaný Motus (1895–1948), syn Marie Terezie z Colloredo-Mannsfeldu (1869–1960) a Karla z Trauttmansdorffu (1864–1910).

I v době republiky zůstal Hieronymus Starorakušanem (Altösterreicher, nikoli ve významu národnostním) a legitimistou (stoupencem Habsburků).[7] Při sčítání lidu se přihlásil k německé národnosti.[12][pozn. 3] Od poloviny 20. let 20. století se naplno věnoval správě majetku. Kvůli nerovnému sňatku syna Josefa (III.) s Annou Marií Rablovou se zhoršily vztahy s bratrem Josefem (II).

Dobře maloval, texty jeho deníků doplňovaly obrázky.[2] Sbíral mince,[15] zajímal se o automobilismus. Měl automobily značek Austro-Daimler a Tatra.[16]

Zemřel v Praze 29. srpna 1942 na rakovinu plic s následnými metastázemi do mozku.[17] Bývalým zaměstnancům bylo zakázáno se zúčastnit jeho pohřbu a on nesměl být uložen v rodinné hrobce v Opočně.[18][pozn. 4]

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Zámek Gstatt

Vlastnil akcie opočenského pivovaru v hodnotě 2 miliony korun a dále měl uloženy 2 miliony korun v cenných papírech. Po roce 1918 koupil dům na Novém Městě pražském v Palackého ulici 1 za 2,4 milionu korun. Ve Vršovicích nechal postavit činžovní dům za 1,3 milionu korun. Na Zbirohu provozoval prodělečnou farmu na chov stříbrných lišek.[19]

Kníže Josef II. adoptoval v roce 1929 Hieronymovy syny a už v roce 1925 na ně přepsal majetek. Hieronymus byl jmenován doživotním ústředním ředitelem všech colloredovských majetků (Opočno, Zbiroh a Dobříš) v Československu.[15] Josef II. si ovšem nechal vyplácet vysokou několikamilionovou roční rentu a náhrady za pozemkové reformy. Kvůli marnotratnému Josefově přístupu bylo Hieronymovi znemožněno provádět na velkostatcích jakékoli větší investice.[20]

Hieronymus koupil v roce 1929 v dražbě od banky Bodencreditanstalt za 6 milionů šilinků lesní velkostatek o výměře téměř 13 tisíc hektarů a zámek Gstatt u města Öblarn ve Štýrsku. Na koupi si Hieronymus půjčil u bratra.[21] Předtím ho do konkurzu přivedl v roce 1924 Karl Heinrich hrabě Bardeu.[13][pozn. 5]

V prosinci 1940 uvalili nacisti vnucenou správu na Opočno (podíl Josefa III.), v listopadu 1941 na Dobříš (podíl Weikharda) a v roce 1942 byly všechny rodové statky zkonfiskovány.[17]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V katedrále svatého Štěpána ve Vídni se 10. srpna 1909 oženil s o dvacet let mladší Bertou Kolowrat-Krakowskou (21. června 1890 Týnec u Klatov – 28. ledna 1982 Auch, Francie), dcerou Leopolda Filipa hraběte Krakowského z Kolowrat (1852–1910) a jeho manželky Nadine baronesy von Huppmann-Valbella (1858–1942).[3] Sňatek skončil 8. ledna 1926 rozvodem. Berta se totiž zamilovala do amerického černošského zpěváka Rolanda Hayese (1887–1977) a rodinu opustila.[22][pozn. 6] Narodili se jim čtyři synové. Kromě nejmladšího všichni podepsali Prohlášení české šlechty ze září 1939.

Pořadí Jméno Datum a místo narození Datum a místo úmrtí Svatba a choť Poznámky
1. Josef III. 4. 6. 1910 Pula 30. 1. 1990 Salcburk I. ⚭ 25. 3. 1939 Reith:
Anna Maria Rabl
(11. 6. 1908 Innsbruck – 25. 6. 1953 Beamsville, Ontario)		 Jeho jediná dcera Kristina (* 1940) neúspěšně žádala o restituci zámku Opočno.
II. ⚭ 1. 3. 1988 Mnichov:
Antonia Raumer
(* 20. 5. 1922 Mnichov)
2. Hieronymus (Jeroným) IX. 9. 6. 1912 Berlín 12. 12. 1998 Zbiroh
3. Weikhard (Vikard) 29. 7. 1914 Berlín 17. 6. 1946 St. Lary, Francie
4. Friedrich (Bedřich) 3. 4. 1917 Berlín 9. 7. 1991 Öblarn, Rakousko I. ⚭ 4. 6. 1946 St. Moritz (rozvod 7. 5. 1955 Rosenheim):
Christa von Kries
(4. 6. 1922 Hamburg – 12. 9. 1972 Dubrovník)		 Jeho syn Jerome Colloredo-Mannsfeld (* 1949) se v roce 1998 stal 9. knížetem.
II. ⚭ 20. 10. 1975 Vídeň:
Martine Andrieux
(* 8. 5. 1937 Saigon)

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
 František de Paula Gundakar z Colloredo-Mannsfeldu
 
 
 Ferdinand z Colloredo-Mannsfeldu
 
 
 
 
 
 
 Marie Isabela z Mansfeldu
 
 
 Josef I. z Colloredo-Mannsfeldu
 
 
 
 
 
 
 Ludwig Anton Ziegler
 
 
 Marie Margarethe von Ziegler
 
 
 
 
 
 
 Judith Rohr
 
 
 Jeroným Ferdinand z Colloredo-Mannsfeldu
 
 
 
 
 
 
 
 
 Karl Alfred, Ritter und Edler von Lebzeltern
 
 
 
 
 
 
 
 
 Terezie z Lebzelternu
 
 
 
 
 
 
 
 
 Maria Magdalena von Ockel
 
 
 
 
 
 
 
Jeroným VIII. z Colloredo-Mansfeldu
 
 
 
 
 
 Pavel Feštetić z Tolny
 
 
 Jan Josef Feštetić z Tolny
 
 
 
 
 
 
 
 
 Arnošt Festetics z Tolny
 
 
 
 
 
 
 
 
 Franziska Constance Horváth de Zalabér
 
 
 
 
 
 
 
 
 Aglaé Festeticsová z Tolny
 
 
 
 
 
 
 
 
 Václav Erasmus Koc z Dobrše
 
 
 
 
 
 
 
 
 Johana Kocová z Dobrše
 
 
 
 
 
 
 Kristián Filip z Clam-Gallasu
 
 
 Johana z Clam-Gallasu
 
 
 
 
 
 
 Marie Karolína Josefa Šporková
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Podle rodové tradice měl nejstarší syn knížete a dědic rodového fideikomisu titul hrabě z Mannsfeldu.[5]
  2. ↑ Dolnorakouské panství Sierndorf koupil v roce 1755 Rudolf Josef I. z Colloreda (1706–1788) od Leopolda Schallenberga.[6]
  3. ↑ V roce 1930 uvedl při sčítání lidu německou národnost i u svých nezletilých synů Weikharda a Friedricha.[14]
  4. ↑ Asi byl pohřben v rodinné hrobce v Opočně až po válce.[4]
  5. ↑ V Rakousku neproběhla pozemková reforma a fideikomisy byly zrušeny teprve nacistickou správou k 1. lednu 1939.[21]
  6. ↑ Z tohoto vztahu se dokonce narodila dcera Maria (1926–1982), zpěvák však Bertu opustil. Berta s holčičkou potom žila na renesančním zámku Saint Lary v jižní Francii, který ji Hieronymus po rozvodu koupil.[22][23]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Matrika narozených 1867–1880, rok 1870, Dobříš 32, fol. 61 [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2023-10-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Šlechta na křižovatce, s. 660
  3. ↑ a b c d e f POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 70. 
  4. ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Colloredů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-23 [cit. 2022-12-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 590–591
  6. ↑ HORČIČKA, Václav; ŽUPANIČ, Jan. Šlechta na křižovatce. Lichtenštejnové, Schwarzenbergové a Colloredo-Mannsfeldové v 1. polovině 20. století. Praha: Agentura Pankrác s. r. o., 2017. 912 s. ISBN 978-80-86781-33-4. S. 589, 597. Dále jen Šlechta na křižovatce. 
  7. ↑ a b Šlechta na křižovatce, s. 664
  8. ↑ a b c d Šlechta na křižovatce, s. 661
  9. ↑ a b Šlechta na křižovatce, s. 662
  10. ↑ a b c Šlechta na křižovatce, s. 663
  11. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 663–664
  12. ↑ a b Šlechta na křižovatce, s. 674
  13. ↑ a b Šlechta na křižovatce, s. 599
  14. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 682
  15. ↑ a b Šlechta na křižovatce, s. 677
  16. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 681
  17. ↑ a b Šlechta na křižovatce, s. 684
  18. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 685
  19. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 609
  20. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 648
  21. ↑ a b Šlechta na křižovatce, s. 610
  22. ↑ a b VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 74. 
  23. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 679

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HORČIČKA, Václav; ŽUPANIČ, Jan. Šlechta na křižovatce. Lichtenštejnové, Schwarzenbergové a Colloredo-Mannsfeldové v 1. polovině 20. století. Praha: Agentura Pankrác s. r. o., 2017. 912 s. ISBN 978-80-86781-33-4. 
  • PATOČKA, Jaromír; HOŘEJŠ, Miloš. Hieronymus Colloredo-Mannsfeld. Životní cesta rakousko-uherského námořního důstojníka. Praha: Národní technické muzeum, 2022. 215 s. ISBN 978-80-7037-374-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hieronymus_VIII._Colloredo-Mannsfeld&oldid=23736956“