Fryštát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Fryšták – město v okrese Zlín.
Fryštát
Masarykovo náměstí
Základní informace
Charakter sídla část města
Domů 449
Lokalita
PSČ 733 01
Obec Karviná
Okres Karviná
Historická země Slezsko
Katastrální území Karviná-město (9,59 km²)
Zeměpisné souřadnice
Fryštát
Fryštát
Další údaje
Kód části obce 413381
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fryštát (latinsky Freyenstat, německy Freistadt,[1] polsky Frysztat) je část statutárního města Karviná, tvořící staré centrum s městskou památkovou a lázeňskou zónou současné Karviné. Jde o centrální část města, přičemž do katastrálního území Karviná-město spadají i městské části Nové Město, Hranice a Mizerov. Fryštát je jediným sídelním městem slezských knížat z rodu Piastovců na území Českého Slezska. Zachovalé historické knížecí město je slezským památným místem s tisíciletou historií.

Do poloviny 20. století byl Fryštát samostatným městem. Na konci druhé světové války byl sloučen s nedalekou Karvinnou, jejíž jméno v roce 1949 převzal,[2] neboť původní Karviná (dnes část Doly) měla zcela zaniknout kvůli těžbě uhlí. Z Fryštátu se posléze stalo centrum současné Karviné, oficiálně se však názvu Fryštát neužívalo v letech 1949–1971. Poté byl obnoven pro městskou část Karviná 1.[3] Původní název Fryštát se opět prosazuje.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Piastovský Fryštát[editovat | editovat zdroj]

Slezské knížecí město Fryštát

Někdejší knížecí město je písemně připomínáno již v roce 1305 jako druhé sídlo těšínských Piastovců. Zakladatelem dnešního Fryštátu se roku 1290 stal jeho první kníže Měšek I. Původní Fryštát však stával na břehu řeky Olše a mohl být založen již za vlády polského krále Měška II. Lamberta Piastovského mezi léty 1025 - 1034 a brzy již jako město prvořadého významu na důležité obchodní stezce z Uher do Slezska. Středověká obchodní stezka je ve městě zachovalá. Začíná v části Vydmuchov, protíná celé historické město a po několika kilometrech původní trasy ve směru na obec Staré Město končí na břehu řeky Olši, v místě kde stál původní Fryštát. Tisíciletá historie činí z Fryštátu jedním z nejstarších ne-li nejstarším městem Českého Slezska. Nositelem městských práv je pravděpodobně již od svého založení, což potvrzuje i samotný název města - Fryštát, německy Freistadt, znamená "volné, nebo svobodné město". Za své existence byly několikrát potvrzeny nebo rozšířeny, např. roku 1327 vratislavského typu. V novém Fryštátě byl postaven zámek těšínských Piastovců kam někteří z nich přesunuli z Těšína své sídlo buďto částečně nebo trvale. Již druhý kníže v pořadí, Kazimír I. a také Přemysl I. ve Fryštátě úřadovali. Přemysl I. dal také zámek v polovině 14. století přestavět v rezidenční sídlo. Prvním stálým obyvatelem zámku byla kněžna Eufemie Mazovská, vdova po Kazimíru I, která zde žila v letech 1358 - 1374. Roku 1386 byla ve Fryštátě notářsky potvrzena Lenní smlouva uzavřená v roce 1327 mezi knížetem Kazimírem I. a králem českým Janem Lucemburským. Za vlády Boleslava II, který zde sídlil v polovině 15. století, bylo město obdařeno četnými výsadami. Po Boleslavově smrti kněžna Anna, vdova po něm, sídlila ve Fryštátě a věnovala se charitativní činnosti pro chudé a churavé občany města. Její syn, Kazimír II. převzal vládu roku 1477 a Fryštát značně zvelebil. V roce 1511 po velkém požáru byl knížetem Kazimírem II. zámek renesančně přestavěn, ale jíž bez bočních křídel a věže. Kazimír II. založil ve Fryštátě v roce 1504 radnici, roku 1511 pivovar a v roce 1525 četné rybníky. Všechny tři podniky slouží stále svému účelu. Do Fryštátu také přesídlil kníže Václav Adam po požáru těšínského hradu roku 1552. Kníže Václav se stal knížetem již ve svých 4 letech, ale do jeho plnoletosti převzal vládu jeho poručník, Jan z Pernštejna, který sídlo přesunul z Těšína do Fryštátu. Když byl Václav jednoletý byl na fryštátském zámku zasnouben s dcerou Jana z Parnštejna, rovněž jednoletou Marií. ta pak po svatbě také raději pobývala ve Fryštátě, kde ji pravidelně navštěvovali její příbuzní. V roce 1564 se na nádvoří Piastovského zámku ve Fryštátě konal velký rytířský turnaj na počest příjezdu kněžny Kateřiny z Lehnice, novomanželky Bedřicha Fridricha Kazimíra, který si za své sídlo vybral právě Fryštát. 15. a 16. století se ve Fryštátě vyznačovalo celkovým blahobytem označované jako Zlatý věk. Město mělo ze všech měst na Těšínsku nejvyšší finanční výnosy. Po smrti posledního fryštátského knížete Bedřicha Fridricha Kazimíra Piastovského z Fryštátu v roce 1571 bylo toto významné hospodářské město odprodáno a již natrvalo vyčleněno z Těšínského knížectví a stalo se centrem fryštátského panství. Tak skončilo 280 let trvající období vlády těšínských Piastovců ve Fryštátě. V hostinci knížecího pivovaru (dnes součást Staré radnice) se 19. června 1574 se svou družinou ubytoval polský král Jindřich z Valois, který předešlou noc tajně uprchl z krakowského hradu Wawel. Jakmile se totiž dozvěděl o smrti svého bratra Karla IX., neváhal, sebral královskou pokladnu a vracel se do své rodné Francie, kde byl zvolen novým francouzským králem. Roku 1792 město koupil hrabě Larisch-Mönnich a na zdejším zámku, který nově zrekonstruoval na původních základech do empírové podoby, se usídlili. Z dob Marie Terezie se ve městě zachovalo číslování domů.

Piastovský zámek ve Fryštátě
Vývoj počtu obyvatel Fryštátu podle sčítání lidu[4]

1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
2 661 2 960 3 150 3 669 5 058 7 767 7 124

Karwin-Freistadt[editovat | editovat zdroj]

Původní knížecí příjezdová cesta na zámek

Karwin-Freistadt bylo dvojměstí vzniklé sloučením okresního města Fryštátu (dnešní město Karviná), hornického města Karvinné (již neexistuje), obcemi Ráj, Staré Město a Lázně Darkov v jeden městský celek. Ke sloučení došlo na základě rozhodnutí německé vlády v roce 1939 a dvojměstí se stalo německým se správním centrem ve Fryštátě. V roce 1938 území zabralo Polsko, které zde způsobilo značné ekonomické škody, proto zabrání území dnešní Karviné pod německou správu znamenalo opětovnou ekonomickou stabilitu. Nicméně doba německé okupace nebyla dobou příznivou, přestože ve Fryštátě žilo 70 % obyvatel hlásající se k německé národnosti. Německá vláda však optimisticky počítala s rozvojem města. V části Karvinná se nacházely doly, v části Darkov známé a oblíbené lázně a ve Fryštátě byl hutnický průmysl. Tyto všechny části navíc velmi výhodně spojovala železniční dráha, tyto všechny činitele dokázali Němci dobře využít. Proto byl vypracován projekt na výstavbu nového předměstí, které mělo být situováno severovýchodním směrem od historické části Fryštátu, na který mělo přímo navázat. Bylo zapotřebí ubytovat pracovní síly pro rozmáhající se ekonomiku města Karwin-Freistadt. Toto vše se mělo uskutečnit po vítězství ve válce vedené nacistickým Německem. V květnu 1945 však německá armáda byla poražena postupující Rudou armádou. Rozhodující bitva o Karwin-Freistadt proběhla na polích mezi Jäklem a Marklovicemi poblíž vodárenské věže v části Hranice ve dnech 1.-3. května 1945. Ustupující němci na místní dráze vytrhali koleje pomocí speciálního vlaku taženého parní lokomotivou. Město se tak stalo prvním osvobozeným na území dnešní České republiky.


Součást Karviné[editovat | editovat zdroj]

Interiér gotické věže zámeckého kostela

Spojení s Karvinnou a okolními obcemi se po válce obnovilo, ale již pod komunistickou vládou navrženým názvem Karviná, který je však pro Fryštát nepřesný a zavádějící. V roce 1946 se na katastru Fryštátu začalo budovat historicky první sídliště tehdejšího Československa – městská část Nové Město. Slavnostní výkop provedl předseda tehdy ještě kapitalistické vlády Klement Gottwald. Dnes Nové Město tvoří nové centrum Karviné. Roku 1961 byla zrušena tramvajová doprava, zavedená již roku 1912. Původní železniční nádraží Fryštát (dnes Karviná město) na trati Petrovice–Karviná bylo postaveno v roce 1898 a sloužilo místnímu průmyslu a přepravě lázeňských hostů do darkovských lázní, výstavbou nového hlavního nádraží v roce 1963 byl na starém nádraží zastaven provoz osobní dopravy. Na přelomu 70. a 80. let 20. století zde bylo postaveno sídliště Hranice. Za dobu své existence město a zdejší zámek navštívilo několik významných panovníků Evropy, město také figuruje v kauze kolem smrti následníka rakousko-uherského trůnu prince Rudolfa Habsburského, který 30.10. 1877 město osobně navštívil.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes je Fryštát historickým centrem Karviné a jediným zachovalým sídelním místem Piastovců v ČR . Od roku 1992 je zde vyhlášena městská památková zóna jako Slezské památné místo. V této souvislosti proběhla v posledních letech rozsáhlá rekonstrukce většiny historických staveb. Malebná zákoutí Fryštátu ostře kontrastují se zbytkem města, které je tvořeno především moderní zástavbou. Za nejcennější památky lze považovat farní kostel Povýšení sv. Kříže, jehož jádro pochází z dob vrcholné gotiky poloviny 14. století (moravská kaple ze 17. století). V roce 2011 zde byl náhodně odhalen unikátní cyklus nástěnných fresek z 15. století – umučení sv. Barbory a Kateřiny, který je unikátním nálezem v rámci celého regionu. Neméně významný je rovněž Piastovský zámek Fryštát z konce 13. století přestavěný renesančně roku 1511 a empírově v roce 1792. Zámek byl v roce 1997 nákladně restaurován a zpřístupněn veřejnosti. Mezi další pamětihodnosti patří filiální kostel sv. Marka, radniční budova z roku 1504 s renesanční věží s hodinami, litinová kašna z roku 1900, nebo rozsáhlý krajinářský park přiléhající k zámku, který průběžně prochází rozsáhlou krajinářskou úpravou. V parku se nachází letní kino, zoo koutek nebo slepé rameno Olše s přístavem a lodičkami. Stavební památky v historickém centru jsou jedinou ucelenou stopou na působení původního slezského královského rodu Piastovců na území dnešní České republiky. Na okraji města se nachází Lázně Darkov a do roku 1980 zde stál i barokní zámek Ráj.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 932. 
  2. Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. Dostupné online.
  3. Sdělení ministerstva vnitra ČSR č. 20/1971 Ú.v.
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]