Fryštát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Fryšták – město v okrese Zlín.
Fryštát
Masarykovo náměstí
Základní informace
Charakter sídla část města
Domů 449
Lokalita
PSČ 733 01
Obec Karviná
Okres Karviná
Historická země Slezsko
Katastrální území Karviná-město (9,59 km²)
Zeměpisné souřadnice
Fryštát
Fryštát
Další údaje
Kód části obce 413381
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fryštát (latinsky Freystadium Orientale, německy Freistadt,[1] polsky Frysztat), v překladu město volného obchodu, je část statutárního města Karviná, (respektive Fryštát je dnešní Karviná) tvořící staré centrum s městskou památkovou a lázeňskou zónou současné Karviné. Jde o centrální část města, přičemž do katastrálního území Karviná-město spadají i městské části Nové Město, Hranice a Mizerov. Fryštát, roku 1949 přejmenovaný na Karvinou, je jediným sídelním městem slezských knížat z rodu Piastovců na území Českého Slezska. Zachovalé historické knížecí město je slezským památným místem s tisíciletou historií.

Do poloviny 20. století byl Fryštát samostatným městem. Na konci druhé světové války byl sloučen s nedalekou Karvinnou, jejíž jméno v roce 1949 převzal,[2] neboť původní Karviná (dnes část Doly) měla zcela zaniknout kvůli těžbě uhlí. Z Fryštátu se posléze stalo centrum současné Karviné, oficiálně se však názvu Fryštát neužívalo v letech 1949–1971. Poté byl obnoven pro městskou část Karviná 1.[3] Původní název Fryštát se opět prosazuje.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Piastovský Fryštát[editovat | editovat zdroj]

Slezské knížecí město Fryštát
Freska umučení sv. Kateřiny z poloviny 15. století v zámeckém kostele ve Fryštátě
Hrabě Jiří Adam von Gashin vítá před zámkem spolu s fryštátskými duchovními švédského krále Karla XII.

Někdejší knížecí město je písemně připomínáno již v roce 1305 jako druhé sídlo těšínských Piastovců. Zakladatelem dnešního Fryštátu se roku 1290 stal jeho první kníže Měšek I. Původní Fryštát však stával na břehu řeky Olše a byl založen po rozpadu Velkomoravské říše v roce 906, kdy Slezsko začali osídlovat germánské kmeny. Na břehu řeky Olše založili osadu, která již za vlády polského krále Měška II. Lamberta Piastovského mezi léty 1025 - 1034 obdržel městská práva a název Freystadium Orientale. Brzy již jako obchodní město prvořadého významu, neboť stálo na důležité obchodní stezce z Uher do Slezska. Středověká obchodní stezka je ve městě zachovalá. Začíná v části Vydmuchov, protíná celé historické město a po několika kilometrech původní trasy ve směru na obec Staré Město končí na břehu řeky Olši, v místě kde stál původní Fryštát. Tisíciletá historie činí z Fryštátu jedním z nejstarších ne-li nejstarším městem Českého Slezska. Nositelem městských práv je pravděpodobně již od svého založení, což potvrzuje i samotný název města - Fryštát, německy Freistadt, znamená "volné, nebo svobodné město". Za své existence byly několikrát potvrzeny nebo rozšířeny, např. roku 1327 vratislavského typu. V novém Fryštátě byl postaven zámek těšínských Piastovců kam někteří z nich přesunuli z Těšína své sídlo buďto částečně nebo trvale. Již druhý kníže v pořadí, Kazimír I. a také Přemysl I. ve Fryštátě úřadovali. Přemysl I. dal také zámek v polovině 14. století přestavět v rezidenční sídlo. Prvním stálým obyvatelem zámku byla kněžna Eufemie Mazovská, vdova po Kazimíru I, která zde žila v letech 1358 - 1374. Roku 1386 byla ve Fryštátě notářsky potvrzena Lenní smlouva uzavřená v roce 1327 mezi knížetem Kazimírem I. a králem českým Janem Lucemburským. Za vlády Boleslava II, který zde sídlil v polovině 15. století, bylo město obdařeno četnými výsadami. Po Boleslavově smrti kněžna Anna, vdova po něm, sídlila ve Fryštátě a věnovala se charitativní činnosti pro chudé a churavé občany města. Její syn, Kazimír II. převzal vládu roku 1477 a Fryštát značně zvelebil. V roce 1511 po velkém požáru byl knížetem Kazimírem II. zámek renesančně přestavěn, ale jíž bez bočních křídel a věže. Kazimír II. založil ve Fryštátě v roce 1504 radnici, roku 1511 pivovar a v roce 1525 četné rybníky. Všechny tři podniky slouží stále svému účelu. Do Fryštátu také přesídlil kníže Václav Adam po požáru těšínského hradu roku 1552. Kníže Václav se stal knížetem již ve svých 4 letech, ale do jeho plnoletosti převzal vládu jeho poručník, Jan z Pernštejna, který sídlo přesunul z Těšína do Fryštátu. Když byl Václav jednoletý byl na fryštátském zámku zasnouben s dcerou Jana z Parnštejna, rovněž jednoletou Marií. ta pak po svatbě také raději pobývala ve Fryštátě, kde ji pravidelně navštěvovali její příbuzní. V roce 1564 se na nádvoří Piastovského zámku ve Fryštátě konal velký rytířský turnaj na počest příjezdu kněžny Kateřiny z Lehnice, novomanželky Bedřicha Fridricha Kazimíra, který si za své sídlo vybral právě Fryštát. 15. a 16. století se ve Fryštátě vyznačovalo celkovým blahobytem označované jako Zlatý věk. Město mělo ze všech měst na Těšínsku nejvyšší finanční výnosy. Po smrti posledního fryštátského knížete Bedřicha Fridricha Kazimíra Piastovského z Fryštátu v roce 1571 bylo toto významné hospodářské město odprodáno a již natrvalo vyčleněno z Těšínského knížectví a stalo se centrem fryštátského panství. Tak skončilo 280 let trvající období vlády těšínských Piastovců ve Fryštátě. V hostinci knížecího pivovaru (dnes součást Staré radnice) se 19. června 1574 se svou družinou ubytoval polský král Jindřich z Valois, který předešlou noc tajně uprchl z krakowského hradu Wawel. Jakmile se totiž dozvěděl o smrti svého bratra Karla IX., neváhal, sebral královskou pokladnu a vracel se do své rodné Francie, kde byl zvolen novým francouzským králem. Roku 1792 město koupil hrabě Larisch-Mönnich a na zdejším zámku, který nově zrekonstruoval na původních základech do empírové podoby, se usídlili. Z dob Marie Terezie se ve městě zachovalo číslování domů.

Piastovský zámek ve Fryštátě
Vývoj počtu obyvatel Fryštátu podle sčítání lidu[4]

1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
2 661 2 960 3 150 3 669 5 058 7 767 7 124

Karwin-Freistadt[editovat | editovat zdroj]

Původní knížecí příjezdová cesta na zámek

Karwin-Freistadt bylo dvojměstí vzniklé sloučením okresního města Fryštátu (dnešní město Karviná), hornického města Karvinné (již neexistuje), obcemi Ráj, Staré Město a Lázně Darkov v jeden městský celek. Ke sloučení došlo na základě rozhodnutí německé vlády v roce 1939 a dvojměstí se stalo německým se správním centrem ve Fryštátě. V roce 1938 území zabralo Polsko, které zde způsobilo značné ekonomické škody, proto zabrání území dnešní Karviné pod německou správu znamenalo opětovnou ekonomickou stabilitu. Nicméně doba německé okupace nebyla dobou příznivou, přestože ve Fryštátě žilo 70 % obyvatel hlásající se k německé národnosti. Německá vláda však optimisticky počítala s rozvojem města. V části Karvinná se nacházely doly, v části Darkov známé a oblíbené lázně a ve Fryštátě byl hutnický průmysl. Tyto všechny části navíc velmi výhodně spojovala železniční dráha, tyto všechny činitele dokázali Němci dobře využít. Proto byl vypracován projekt na výstavbu nového předměstí, které mělo být situováno severovýchodním směrem od historické části Fryštátu, na který mělo přímo navázat. Bylo zapotřebí ubytovat pracovní síly pro rozmáhající se ekonomiku města Karwin-Freistadt. Toto vše se mělo uskutečnit po vítězství ve válce vedené nacistickým Německem. V květnu 1945 však německá armáda byla poražena postupující Rudou armádou. Rozhodující bitva o Karwin-Freistadt proběhla na polích mezi Jäklem a Marklovicemi poblíž vodárenské věže v části Hranice ve dnech 1.-3. května 1945. Ustupující Němci na místní dráze vytrhali koleje pomocí speciálního vlaku taženého parní lokomotivou. Město se tak stalo prvním osvobozeným na území dnešní České republiky.

Součást Karviné[editovat | editovat zdroj]

Interiér gotické věže zámeckého kostela

Spojení s Karvinnou a okolními obcemi se po válce obnovilo, ale již pod komunistickou vládou navrženým názvem Karviná, který je však pro Fryštát nepřesný a zavádějící. V roce 1946 se na katastru Fryštátu začalo budovat historicky první sídliště tehdejšího Československa – městská část Nové Město. Slavnostní výkop provedl předseda tehdy ještě kapitalistické vlády Klement Gottwald. Dnes Nové Město tvoří nové centrum Karviné. Roku 1961 byla zrušena tramvajová doprava, zavedená již roku 1912. Původní železniční nádraží Fryštát (dnes Karviná město) na trati Petrovice–Karviná bylo postaveno v roce 1898 a sloužilo místnímu průmyslu a přepravě lázeňských hostů do darkovských lázní, výstavbou nového hlavního nádraží v roce 1963 byl na starém nádraží zastaven provoz osobní dopravy. Na přelomu 70. a 80. let 20. století zde bylo postaveno sídliště Hranice. Za dobu své existence město a zdejší zámek navštívilo několik významných panovníků Evropy, město také figuruje v kauze kolem smrti následníka rakousko-uherského trůnu prince Rudolfa Habsburského, který 30.10. 1877 město osobně navštívil.

Fryštátské šlechtické rody[editovat | editovat zdroj]

Dle legendy panoval mezi léty 906 - 1290 ve Fryštátě rod majitelů města neznámého jména, ale sídlícího zde na silně opevněném hradě. Legenda praví, že na hradě našla útočiště manželka jistého krále zdaleka, před kterým uprchla. Tento král, když se dozvěděl, kde se jeho žena - královna - ukrývá, ihned Fryštát přepadl, hrad spálil a jeho majitele pohřbil na místě zbořeného hradu. Dnes z původního Fryštátu nic nezůstalo, na jeho místě stojí obec Staré Město. Roku 1290 přišel na Těšínsko kníže Měšek I. Piast, aby zde, dle rodové tradice, založil vlastní rodovou větev. Usídlil se na hradě v dnešním Cieszyně, ale město Fryštát přesunul dál od řeky Olše na vyvýšené místo, kde postavil zámek jako svou druhou rezidenci. Od tohoto roku je Fryštát povýšen na Ducale Civitatem - Slezské knížecí město, a až do konce II. světové války v roce 1945 byl sídlem několika šlechtických rodů:

Kníže Měšek I. Piast, zakladatel Slezského knížecího města Fryštátu
  • Piastovci - nejvyšší slezský šlechtický rod, vládnoucí šlechta, která měla ve Slezsku na dvě desítky sídel, mezi nimiž patřil v létech 1290 - 1572 i Fryštát
  • Pernštejnové - mezi léty 1538 - 1548 byli prozatimní vládci knížectví, za sídlo zvolili Fryštát
  • Cigánové ze Slupska - hraběcí rod sídlící ve Fryštátě v letech 1572 - 1637
  • Žampachové z Potštejna - majitelé Fryštátu v letech 1637 - 1645
  • Gašínové z Gašína - slezský hraběcí rod sídlil ve Fryštátě v letech 1650 - 1738
  • Taafové z Carlingfordu - tento irský hraběcí rod měl ve Fryštátě svou rezidenci od roku 1749 do roku 1792
  • Beesové z Chrostiny - městští šlechticové sídlící na fryštátském zámku Ráj. Objevili jodobromové prameny a založili zdejší Lázně Darkov.
  • Larisch - Mönnichové - slezská, později rakouská vysoce postavená aristokratická rodina s hraběcím titulem, spřízněná s Habsburky, zde sídlila od roku 1792 do roku 1945, kdy byl československou vládou zabaven celý jejich majetek

Fryštát je spojován zejména s Piastovci a Larisch-Mönnichovci. Za vlády obou významných slezských rodů žilo město, a především knížecí zámek, společenským životem na nejvyšší dobové aristokratické úrovni. Zámek ve Fryštátě tak hostil mnoho královský a císařských návštěv. Díky tomu, že byl sídlem slezského vládnoucího rodu Piastovců je zámek považován za nejpamátnější historické místo na území Českého Slezska.

Náhrobek Fridricha Bedřicha Kazimíra III. Piasta Fryštátského

Fryštátští Piastovci[editovat | editovat zdroj]

  • Měšek I. - zakladatel nového Fryštátu, který povýšil na rezidenci Ducale Civitatem. Postavil zámek jako první stavbu nového Fryštátu. Zpočátku měl pomáhat Slezskoostravskému hradu při obraně Slezsko - Moravských hranic.
  • Kazimír I. - s českým králem Janem Lucemburským podepsal roku 1327 Lenní listinu o přičlenění Slezska k zemím Koruny České. Tato smlouva byla notářsky ověřena ve Fryštátě. V polovině 14. století, kdy zámek ztratil svou funkci k obraně hranic, zahájil jeho gotickou přestavbu Parléřovými učenci v sídelní rezidenci. V těsném sousedství zámku staví kostel a za jeho vlády získává Fryštát náměstí s přilehlými ulicemi, které jsou od roku 1992 vyhlášeny Slezským památným místem a chráněny Národním památkovým ústavem.
  • Přemysl I. - velký politik ve službách krále Karla IV. zřídil na zámku kancelář, ve které příležitostně úřadoval.
  • Boleslav I. - určil zámek jako vdovské sídlo.
  • Eufemie Mazovská - vdova po Boleslavu I. přesídlila na fryštátský zámek a dokončila jeho přestavbu.
  • Boleslav II. - v první dekádě své vlády přesunul knížecí sídlo na fryštátský zámek. Město obdařil četnými privilegii.
  • Vévodkyně Anna - vdova po Boleslavu II. vrátila knížecí sídlo do Fryštátu a vychovala zde svého syna, budoucího vladaře Kazimíra II. Věnovala se charitativní činnosti. Lze ji považovat za první slezskou První dámu.
  • Kazimír II. - velký politik a zástupce českého krále ve Slezsku. Miloval město Fryštát, které zvolil za své sídlo. Za jeho vlády byl zámek mnohokrát navštěvován králi z rodu Jagellonců. Ve městě dal postavit Radnici, pivovar a v okolí vybudoval četné rybníky. Stavební památky na tohoto knížete jsou zachovány a stále slouží svému prvotnímu účelu. Jiné stavby jako kostel sv. Bartoloměje, špitál nebo lázně se nedochovaly. Protože přežil oba své syny, dědicem trůnu se stal jeho vnuk Václav Adam III. V jeho prvním roce života ho Kazimír II. zasnoubil s dcerou Jana z Pernštejna, také jednoletou Marií. Zásnuby se konaly na fryštátském zámku. Svatba pak proběhla o šestnáct let později. Po Kazimírově smrti se vlády nad knížectvím ujal Jan z Pernštejna, který si za své sídlo rovněž zvolil Fryštát.
  • Václav Adam III. - po vyhoření těšínského hradu se s manželkou Marií přestěhoval na fryštátský zámek. Marie zde již zůstala, protože zámek jí poskytoval větší pohodlí než hrad v Těšíně. Jejich manželství však nebylo šťastné. Marie později umírá. Z jejich manželství vzešlo jediné dítě, Kazimír III. Po smrti své ženy se podruhé žení. Bere si kněžnu Kateřinu Sidonii, kterou přivítal na fryštátském zámku velkolepou předsvatební hostinou. Druhé manželství již sídlilo na hradě v Těšíně.
Náhrobek Václava Cigána ze Slupska, hraběte ve Fryštátě
  • Fridrich Bedřich Kazimír III. Fryštátský - poslední vládnoucí fryštátský Piastovec. Oženil se s kněžnou Kateřinou z Lehnice a oba se přestěhovali na fryštátský zámek, kde vedli velkolepý společenský život. Zde se jim také narodila princezna Kateřina. Kazimír III. byl jediný dědic knížectví, jeho záměr bylo přesunout definitivně Piastovské sídlo z Těšína do Fryštátu a za tímto účelem dává na okraji města postavit nový reprezentativní zámek. Nikdy ale do něj nepřesídlil. Jeho manželka, kněžna Kateřina umírá brzy po svatbě na mor, pět let na to umírá na mor i kníže Kazimír III. a krátce po něm i malá princezna Kateřina. Tak vymřeli ve Fryštátě slezští Piastovci.
  • Kateřina Sidonie - druhá žena knížete Václava Adama III. dostala darem velkolepý měšťanský dům na fryštátském náměstí, odkud po smrti svého muže příležitostně vládne. Roku 1653 vymírají slezští Piastovci i v Těšíně (Cieszyně).

Fryštátští Cigánové[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Cigán ze Slupska nastoupil vládu ve Fryštátě po vymřelých Piastovcích v době náboženské reformace. V kostele zřizuje provizorní rodovou hrobku, kde byl pohřben.
  • Mikuláš Cigán ze Slupska, syn Václava. Do Fryštátu se sjížděli protestanté z Moravy a proto Mikuláš dává postavit v kostele tzv. Moravskou kapli, kde byly mše prováděny v moravském jazyce. Ve Fryštátě se totiž mluvilo německy. V přízemí kostelní věže vybudoval rodovou hrobku, kam přenesl i ostatky svého otce. Když v roce 1637 pro své náboženské vyznání odcházel, hrobku vyprázdnil, ale náhrobek svého otce Václava zde nechává.

Fryštátští Gašínové[editovat | editovat zdroj]

  • Melchior, hrabě von Gaschin - koupil Fryštát roku 1650 a zřídil si z něj svou rezidenci. Byl také slezským hejtmanem, zástupcem císaře ve Slezsku.
Náhrobek Benigny Haugwitzové von Biskupic, hraběnky von Gashin ve Fryštátě
  • Benigna Gaschin, rozená Haugwitzová von Biskupic, vdova po Joachimovi Ludwigovi von Gashin, si vyžádala Fryštát jako své sídlo, kde se věnovala podnikatelské činnosti. Pohřbena je na svou žádost ve Fryštátě, v kostele sv. Marka, kde má svůj náhrobek.
  • Jiří Adam, hrabě sv. říše římské von Gaschin se po smrti své tety, Benigny Haugwitzové, usídlil ve Fryštátě. Říká se mu "Barokní kníže Fryštátu", protože sem v druhé polovině 17. století přivedl baroko. V tomto slohu přestavěl interiéry jak zámku tak i zámeckého kostela. Město pak ozdobil několika barokními sochami. Nejznámější z nich - dvojice soch Herkulů, střeží vchod do zámku.

Taafové z Irska[editovat | editovat zdroj]

  • Mikuláš Taaf z Carlingfordu - irský šlechtic, který přinesl do Fryštátu irskou kulturu. Za jeho vlády se ve městě zavedlo dosavadní číslování domů, postavil hraběcí konírnu v Olšinách, klasicistně přestavěl kostel sv. Marka a ozdobil město dnes ve Fryštátě tolik typickou sochou patrona Irska - biskupa sv. Patrika.

Fryštátští Larisch - Mönnichové[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Josef Larisch, jeho sňatkem s Annou Marií Teklou Mönnich roku 1791, dochází ke spojení těchto šlechtických rodů a přestavbou knížecího zámku v jejich hlavní rodovou rezidenci se přesouvají do města Fryštátu.
  • Jindřich, hrabě Larisch - Mönnich, zakladatel mnoha podniků. Byl úspěšným podnikatelem, který se zasloužil o velký rozvoj města.
  • Jan, hrabě Larisch - Mönnich, Slezský hejtman, ministr financí Rakousko - Uherska, člen panské sněmovny říšské rady, tajný rada a komoří, císařský vrchní dvorní maršálek, rytíř rakouského řádu zlatého rouna, držitel Velkokříže rakouského Leopoldova řádu a čestný rytíř Maltézského řádu.
  • Jindřich II., hrabě Larisch - Mönnich, člen panské sněmovny rakouské říšské rady, c.k. tajným radou a komořím, zemský hejtman ve Slezsku, prezident rakouské Slezské zemské lesní a hospodářské společnosti. U příležitosti 30 let ve funkci slezského zemského hejtmana, obdržel od 24 slezských měst čestné občanství. Obdržel Velkokříž rakouského Leopoldova řádu, řád čestného rytíře Maltézského řádu, velkokříž pruského královského řádu červené orlice, velkokříž bulharského královského řádu Za civilní služby. Zasloužil se o společenský život ve Fryštátě na nejvyšší aristokratické úrovni. Za zábavou a hony sem jezdil císař Franc Josef, arcivévoda d'Este, německý císař Vilém II. a bulharský císař František a korunní princ Rudolf Habsburský.
Náhrobek Jana Hansiho Larische - Mönnicha v zámeckém kostele ve Fryštátě
  • Jan II., hrabě Larisch - Mönnich, narozen ve Fryštátě 1872. Roku 1938 utíká před Němci do Palfau v Rakousku, kde roku 1962 zemřel. Správou majetku pověřuje svého syna Jana, zvaného Hansi. Ten se k záchraně majetku dopouští s Němci kompromisů, které pak po válce byly proti němu použity jako důkaz kolaborace, načež Larisch - Mönnichové definitivně přicházejí o veškerý svůj majetek v Československu. Hansi je také obviněn ze spoluúčasti umučení bývalého karvinnského (není to dnešní Karviná) starosty Waclawa Olszaka. Hansi se se svými sestrami Helenou a Mary ještě roku 1992 přijel podívat do Fryštátu, již přejmenovaného na Karvinou. Zemřel roku 1997 a je částečně pochován v zámeckém kostele ve Fryštátě.

Smrtí Jana, hraběte Larische - Mönnicha v roce 1962, respektive nuceným odchodem Larisch - Mönnichů z Fryštátu v roce 1945, se skončila téměř 700letá éra Fryštátu coby slezského knížecího města. Historické město Fryštát a především jeho nejstarší budova - zámek Fryštát, jsou však svědkem společenských událostí, které se tady od roku 1290 odehrávaly.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Velké náměstí v Novém Městě

Dnes je Fryštát historickým centrem Karviné a jediným zachovalým sídelním místem Piastovců v ČR . Od roku 1992 je zde vyhlášena městská památková zóna jako Slezské památné místo. V této souvislosti proběhla v posledních letech rozsáhlá rekonstrukce většiny historických staveb. Malebná zákoutí Fryštátu ostře kontrastují se zbytkem města, které je tvořeno především moderní zástavbou. Za nejcennější památky lze považovat farní kostel Povýšení sv. Kříže, jehož jádro pochází z dob vrcholné gotiky poloviny 14. století (moravská kaple ze 17. století). V roce 2011 zde byl náhodně odhalen unikátní cyklus nástěnných fresek z 15. století – umučení sv. Barbory a Kateřiny, který je unikátním nálezem v rámci celého regionu. Neméně významný je rovněž Piastovský zámek Fryštát z konce 13. století přestavěný renesančně roku 1511 a empírově v roce 1792. Zámek byl v roce 1997 nákladně restaurován a zpřístupněn veřejnosti. Mezi další pamětihodnosti patří filiální kostel sv. Marka, radniční budova z roku 1504 s renesanční věží s hodinami, litinová kašna z roku 1900, nebo rozsáhlý krajinářský park přiléhající k zámku, který průběžně prochází rozsáhlou krajinářskou úpravou. V parku se nachází letní kino, zoo koutek nebo slepé rameno Olše s přístavem a lodičkami. Stavební památky v historickém centru jsou jedinou ucelenou stopou na působení původního slezského královského rodu Piastovců na území dnešní České republiky. Na okraji města se nachází Lázně Darkov a do roku 1980 zde stál i barokní zámek Ráj.

Moderní město vznikalo již v 50. letech 20. století. V letech 60. se proměňovalo v největší slezskou metropoli v architektonicky velmi módním Bruselském stylu. Plánovaný počet obyvatel byl 120.000, město však dosáhlo svého vrcholu na konci 80. let s počtem obyvatel téměř 90.000.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Historické památky[editovat | editovat zdroj]

Jako památné místo ve Slezsku má Fryštát mnoho stavebních památek připomínající panování původní slezské vládnoucí šlechtické rodiny Piastovců. Soustřeďují se především v jeho historickém středu - Slezském knížecím městě, které zde bylo vybudováno v roce 1290 přesunem města z původního místa na břehu řeky Olše. Největšími dominantami města jsou:

  • Slezský knížecí zámek z roku 1290, přestavěný renesančně roku 1511, barokně 1677 a empírově v roce 1792. Byl sídlem několika významných slezských šlechtických rodů, včetně knížecího rodu Piastovců. Je přístupný veřejnosti celoročně.
  • Zámecký kostel Povýšení sv. Kříže, původní gotická stavba postavená krátce po výstavbě zámku, se kterým je stavebně propojen. Interiér barokně přestavěn v roce 1677. Je přístupný veřejnosti. Freska umučení sv. Kateřiny je nejstarší tohoto druhu na území ČR. Jsou zde pochováni příslušníci rodu Larisch - Mönnichů.
  • Knížecí dům, velkolepý měšťanský dům historicky spojen se zámkem. Pravděpodobně tento dům na náměstí obdržela v druhé polovině 16. století jako svatební dar kněžna Kateřina Sidonie od svého ženicha knížete Václava Adama III. Piasta. V domě je umístěna část Regionální knihovny.
  • Radnice s věží, budova radnice pravděpodobně pochází z 15. století. Roku 1504 zde byla knížetem Kazimírem II. Piastem zřízena Radnice. Město však obdrželo městská práva již mezi léty 1024 - 1032. Budova byla empírově přestavěna v 19. století. Renesanční věž pochází z doby po požáru města v roce 1511. Je zde umístěn erb knížecích Piastovců. Veřejnosti je Radnice přístupná jen jeden den v roce, v rámci Dnů evropského dědictví.
  • Knížecí pivovar, byl založen v přístavbě budovy Radnice v roce 1511. V 19. století byl pivovar přemístěn na dnešní místo v Pivovarské ulici. V původní budově roku 1574 přespal prchající polský a francouzský král Jindřich z Valois. Nyní je zde část radničních kanceláří a restaurant.
  • Náměstí s přilehlými ulicemi jsou památkou na rozvoj města z počátku 14. století z dob vlády knížete Kazimíra I. Piasta. Měšťanské domy stojí na původních gotických a renesančních základech s dochovanými sklepeními, které jsou pod Fryštátem propojeny chodbou. Veřejnosti nejsou přístupné.
  • Kostel sv. Marka, původně dřevěný kostel ze 16. století klasicistně přestavěný v roce 1774 hrabětem Mikulášem Taafem. Veřejnosti přístupný na objednávku a ve dnech různých příležitostí.
  • Zámecký park, vybudovaný na původních honitbách v roce 1804 hrabětem Larisch - Mönnichem. Odehrálo se zde mnoho věhlasných parfósních honů pro zábavu nejvyšší evropské aristokracie.
  • Lázně Darkov, založené v druhé polovině 19. století.
  • Lázeňský most přes řeku Olši z roku 1925.
Vlakové nádraží KFNB Fryštát, dnes Karviná město
  • Vlakové nádraží Severní dráhy císaře Ferdinanda z roku 1898 na prohlášení za kulturní památku čeká. Je však památným místem města a nejvýchodnějším koncovým nádražím v ČR. Symbolicky zde končí česká železniční síť.

Slezské knížecí město, tvořené náměstím a přilehlými uličkami bylo v roce 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou jako Slezské památné místo. Mnoho dalších, zejména průmyslových památek se nachází v okolí knížecího města, veřejnosti však nejsou přístupné. Fryštátskou památkou je i tramvaj č. 5, která v roce 1912 zahájila pravidelnou městskou veřejnou dopravu a je však umístěna v depozitáři Technického muzea v Brně.

Moderní dominanty[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce se ve Fryštátě začalo budovat nové sídliště, kterého slavnostní výkop roku 1946 provedl osobně předseda tehdy ještě kapitalistické vlády Klement Gottwald. Tak vznikla Zakladatelská ulice, kam byla v roce 1952 přivedena tramvajová doprava. V padesátých letech 20. století vznikla jedna z nejdelších slezských obchodních tříd, třída Rozvoje, dnes třída Osvobození. Architektem se stal Rudolf Spáčil a projektoval na třídě tři velká náměstí. Vznikla jen dvě a jedno z nich je vyhlášenou městskou památkovou zónou SORELA. Roku 1956 na třídě byla postavena i první městská výšková administrativní budova, ve které dnes mimo jiné sídlí Úřad práce. V šedesátých letech rozvoj města pokračoval výstavbou velkolepě pojatého městského bulváru, dnešní třídy 17. listopadu, z větší částí lemovanou sakurovou alejí. Na ní, nebo v její bezprostřední blízkosti byla postavena celá řada dominantních budov ve velice módním a architektonicky nadčasovém Bruselském stylu. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla výstavba města zakončena hrstkou tzv. Normalizačních staveb, které ovšem také stojí za to chránit jejich architekturu.

Universitní náměstí na třídě 17. listopadu, lemované sakurovou alejí

Architektura Socialistický realismus:

  • Administrativní budova - Rudolf Spáčil, 1956
  • Náměstí Budovatelů - Arnošt Krejza, 1954
  • Hotelový dům Předvoj - Otakar Nový, Josef Kriszek, Miloslav Čtvrtníček, 1951/52
  • Krajská nemocnice V Ráji - Zdeněk Alexa, Zdeněk Strnadel, 1951

Architektura Bruselský styl:

  • Dům kultury - Karel Vlček, Vladimír Černický, Jiří Klen, 1964
  • Společenská hala - Miroslav Gola, 1965
  • Magistrát - Oldřich Pražák, Miroslav Gola, 1968
Bruselský styl Gagarinova náměstí s dominantní výškovou budovou
  • Obchodní dům PRIOR - Jan Melichar, 1963
  • Dům Mládeže - ?, 1964
  • Hlavní nádraží - ?, 1963
  • Kulturní dům Kovona - kr. proj. ústav BLAVA, 1962
  • Administrativní výšková budova KOVONA - ?, ?
  • Obytný výškový dům a kavárna U Slunka - Jiří Klen, Oldřich Pražák, 1959
  • Gagarinovo náměstí - Jiří Klen, Oldřich Pražák, 1959
  • Obytné budovy na předměstí Ráj - ?, ?

Architektura Normalizační stavby:

  • Kino Centrum - Jiří Kučera, Stanislav Svoboda, Václav Šafář, 1963/64
  • Rehabilitační středisko Lázní Darkov - Zdeněk Kupka, Zdeněk Strnadel, Ladislav Vitoul, Zdeněk Štastný, František Michališ, 1969
  • Obchodní centrum Hvězda - Alois Stránský, Jiří Dvořáček, 1981/84
  • Slezská universita - ?, 1987/88

Šlechtická sídla ve Fryštátě[editovat | editovat zdroj]

Fryštát byl od roku 1290 do roku 1945 sídlem nejvyšší slezské šlechty, ale i jiných slezských významných aristokratických rodů, nebo jednotlivců, které historické prameny uvádějí jako "Velkoměšťany". Architektonické nálezy z roku 2017 potvrdily, že ve Fryštátě již od konce 13. století žili velmi bohaté rodiny. Nalezené předměty ukázaly jejich vysokou hodnotu, v širokém slezském okolí dosud nevídanou.

Slezský knížecí zámek Fryštát[editovat | editovat zdroj]

Knížecí dům

Původně jednoduchá stavba v půdorysu písmene "C", je nejstarší stavbou ve městě. Výstavba zámku započal roku 1290 kníže Měšek I. Piast, aby motivoval fryštátské měšťany postavit své domy na novém místě, vyvýšeném oproti místu, kde stávalo první město. Fryštát byl významným obchodním střediskem, ale na břehu řeky Olše často trpěl záplavami. To se změnilo přemístěním města. Traduje se, že první budova zámku byla dřevěná na gotických kamenných základech. To se nedá potvrdit, vzhledem k původnímu určení zámku, jako obranné tvrze. Jeho poslání totiž bylo pomáhat Slezskoostravskému hradu při ochraně Moravsko - Slezských hranic, který byl pravděpodobně postaven současně se zámkem ve Fryštátě a podle totožného projektu, s ohledem na to, že Slezskoostravský hrad měl mnohem více obranných prvků. Po připojení Slezska k Českému království v roce 1327, ztratil Slezskoostravský hrad pro Piastovce smysl a proto byl prodán. Naproti tomu zámek Fryštát, kolem kterého tou dobou již kvetlo nové město, byl knížetem Kazimírem I. goticky přestavěn na knížecí rezidenci, což je další důvod, proč vyvrátit domněnku, že zámek byl dřevěný. Ve stejné době byl goticky přestavěn i hrad v Těšíně (Cieszyně) Parléřovými učenci, lze tedy předpokládat, že i přestavba Fryštát je z této dílny. Zámek se stal druhým sídlem Piastovců a jeho první stálou obyvatelkou byla v první polovině 15. století kněžna Eufemie Mazovská, zvaná Ofka, která rovněž zámek zvelebila. Od této doby téměř všechna Piastovská knížata přesouvala hlavní sídlo z Těšína do Fryštátu. Roku 1511 zámek z větší části vyhořel, a protože v středověká sídla již vycházela z módy a byla nahrazována pohodlnějšími zámeckými budovami, i zámek Fryštát byl po požáru zrekonstruován v renesačním stylu v pohodlné sídlo. Již ale bez postranních křídel a gotické věže. Od 16. do začátku 20. století se na zámku událo mnoho významných společenských událostí. Roku 1677 byly jeho interiéry barokně upraveny a koncem 18. století byl opět rozšířen na původních gotických základech a stavebně propojen s přilehlým kostelem. V polovině 19. století byla ještě navíc k zámku přistavěna vedlejší budova Lottyhaus, nesoucí jméno po komtese Charllotě, která se zde narodila.

Zámek Ráj[editovat | editovat zdroj]

Na okraji Fryštátu směrem na Těšín, byl v roce 1569 postaven atriový renesanční zámek Ráj. Jeho stavitelem byl fryštátský kníže Fridrich Bedřich Kazimír III. Piast Fryštátský, který do něj hodlal definitivně přesunout hlavní sídlo piastovského knížectví. Zámek byl postaven, ale o dva roky později Piastovci ve Fryštátě vymřeli. Zámek byl prodán a sloužil jako příležitostná nebo trvalá šlechtická sídla. Až teprve koncem 19. století byl opět součástí knížecího zámku ve Fryštátě, na kterém sídlil hraběcí rod Larich - Mönnichů. Po druhé světové válce zámek nenacházel své trvalé uplatnění, začal chátrat a roku 1980 byl zbořen. Zůstala po něm jen zámecká zahrada a několik drobných stavebních torzů, např. zámecké sklepení.

Knížecí dům[editovat | editovat zdroj]

Velkoměšťanský dům na náměstí pravděpodobně postavený ve 14. století a několikrát stavebně upravován má dochovaný velmi cenný mázhaus. Pravděpodobně je to právě tento dům, který kněžna Kateřina Sidonie dostala od knížete Václava Adama II. Piasta jako svatební dar, ve kterém, po Václavově smrti, příležitostně úřadovala. Další osudy tohoto domu nejsou zcela jasné, ale sdílel osudy zámku. I za dob Larisch - Mönnichů stále patřil k zámku a sídlil v něm zámecký Major Domus. V 19. století dostal knížecí dům empírovou fasádu a spolu se zámkem se stal největší dominantou města. Dnes v domě sídlí část Regionální knihovny.

Historické a společenské události ve Fryštátě[editovat | editovat zdroj]

Po celou dobu existence Slezského knížecího města Fryštátu se v něm odehrávalo mnoho významných událostí. Je to dáno tím, že zde sídlila jednak nejvyšší slezská šlechta, ale i jiná významná aristokracie. Dalším činitelem událostí byla výhodná, jednodenní vzdálenost koňmo od královského města Krakowa, kam přes Fryštát vedla důležitá cesta z Vídně, Vratislavy (Wroclaw) nebo Prahy, takže se ve Fryštátě ubytovávaly běžné ale i královské průvody.

  • 1386 - ve Fryštátě byla notářsky ověřena Lenní smlouva uzavřená roku 1327 mezi českým králem Janem Lucemburským a Piastovským knížetem Kazimírem I.
  • 1506 - od tohoto roku, tedy v době vlády knížete Kazimíra II. Piasta byli častými hosty na zámku Fryštát králové z rodu Jagellonců
  • 1525 - na zámku Fryštát se konaly zásnuby prince Václava Adama II. Piasta a Marie z Pernštejna
  • 1543 - na zámku Fryštát se konala předsvatební hostina Alžběty Habsburské, dcery císaře Ferdinada I. která jela do Krakowa provdat se za krále Zikmunda II. Jagellonského.
  • 1564 - na nádvoří zámku Fryštát proběhly velkolepé oslavy na počest uvítání nové fryštátské kněžny Kateřiny z Lehnice, novomanželky fryštátského knížete Fridricha Bedřicha Kazimíra III. Piasta. K této příležitosti zde proběhly rytířské turnaje
  • 1574 - v hostinci knížecího pivovaru se ubytoval král Jindřich z Valois, který tajně prchl z Krakowa do Paříže, aby se stal novým francouzským králem
  • 1566 - ve Fryštátě se narodila Piastovská princezna Kateřina Fryštátská
  • 1567 - na fryštátském zámku probíhá vleká předsvatební oslava kněžny Kateřiny Sidonie, která se následně provdala za knížete Václava Adama III. Piasta
  • 1569 - ve Fryštátě umírá kněžna Kateřina z Lehnice
  • 1572 - ve Fryštátě je zřízena komise za účelem prodejem fryštátské části knížectví, jež se tímto již natrvalo vymanilo z jejich moci
  • 1707 - Fryštát navštěvuje švédský král Karel XII.
  • 1877 - Fryštát navštěvuje následník rakouského trůnu, princ Rudolf Habsburský
  • 1906 - Fryštát navštívil císař František Josef I.
  • 1910 - Fryštát navštívil následník trůnu František Ferdinand d'Este
  • 191? - Několikrát poctil Fryštát svou návštěvou německý císař Vilém II. Pruský
  • 1913 - Fryštát navštívil následník trůnu František Ferdinand d'Este
  • 1916 - Fryštát navštívil bulharský král Ferdinand
  • 1930 - Na zámku Fryštát z balkonu pozdravil měšťany první československý prezident Tomáš G. Masaryk

Výčet návštěv a společenských událostí není kompletní. Do Fryštátu jezdili za léčením v darkovských lázní četné výpravy evropských i světových aristokratů, politiků, umělců a sportovců.

Fryštátské pověsti[editovat | editovat zdroj]

O fryštátském zvonu[editovat | editovat zdroj]

Kdysi dávno, ve starém Fryštátě, stával kostel s vysokou věží, ve které byl zavěšen obrovský zvon. Jednoho dne, kdy přišla povodeň, byl starý Fryštát zaplaven vodou a pod nánosy bahna skončily i některé měšťanské domy včetně kostela. Kostelní věž se zřítila a zvon se propadl hluboko pod nánosy bahna. I tu se měšťané rozhodli, postavit si nový Fryštát dál od řeky na vyvýšeném místě a tak taky udělali. O mnoho, mnoho let později šel jeden chudý pasáček pást vepře na pole, kde dříve stál starý Fryštát. A jak si tak seděl pod stromem, všiml si, jak jedna bachyně něco vyhrabala ze země. Už z dálky bylo vidět, jak se ta věc na slunci blýská a tak se tam šel pasáček podívat. A co neviděl: Bachyně z pod zaschlého bahna vyhrabala starý fryštátský zvon. Inu pasáček ihned běžel do města povědět tu zprávu a měšťané šli s ním se na ten zvon podívat. Opravdu, byl to on, starý kostelní zvon. Vytáhli ho tedy ze země, položili na vozík a převezli do města, aby ho zavěsili do kostelní věže nového kostela. Druhý den, když se zvon poprvé rozezvonil, vyšli všichni měšťané ze svých domů, aby si ho poslechli. To byla nádhera! Ještě nikdy neslyšeli žádný zvon takhle líbezně a hlasitě zvonit. A tak byli šťastní, že jim v kostele opět zvoní jejich starý zvon. Jednoho dne přijela do Fryštátu kněžna Ofka z Těšína, aby se na tento zvon podívala, protože jeho hlas bylo slyšet až u ní na hradě v Těšíně. A začala s fryštátskými radními vyjednávat, za kolik dukátů by zvon kněžně prodali. To se ví, že radní zvon prodat nechtěli, ale kněžna na ně tolik naléhala, že jí radní slíbili prodat zvon za tolik dukátů, kolik by jich vysázela po cestě z Fryštátu do Těšína. Mysleli si totiž, že kněžna Ofka na jejich podmínky nepřistoupí. Ale to se pletli. Kněžna přikývla a ihned si zvon nechala odvést do Těšína, aby jí tam zvonil. Jenomže co se nestalo. Zvon byl druhý den zpátky ve Fryštátě. Kněžna se tomu podivovala a ještě ten den si pro zvon do Fryštátu přijela. To se opakovalo třikrát, až kněžna pochopila, že zvon patří Fryštátu a tak ho tam již zanechala s podmínkou, že radní nechají v kostelní věži zazdít okna směřující k Těšínu, aby již nemohla poslouchat líbezný hlas fryštátského zvonu. A tak se stalo. Radní nechali ve věži zazdít okna a navíc, za peníze, které jim kněžna nechala, dali postavit novou cestu z Fryštátu do Těšína. A když byla nová cesta hotová, rozhodla se kněžna, že přesídlí na fryštátský zámek, aby mohla i nadále poslouchat líbezný hlas jejich zvonu.

O fryštátských lucernách[editovat | editovat zdroj]

Slezský knížecí zámek ve Fryštátě je chloubou Českého Slezska

Piastovský kníže Boleslav často jezdíval se svou družinou na projížďky po knížectví, aby zjistil, jestli je všechno v pořádku, jestli se jeho poddaní mají dobře a pilně pracují. Často se kníže vracel domů na svůj hrad v Těšíně přes Fryštát, aby se pokochal jeho věhlasnou krásou a pozdravil se svými milými měšťany. Pokaždé takové návštěvě dostal kníže dobrou náladu a pokračoval dál v cestě domů. Jednoho dne se však kníže opozdil a vracel se domů již po setmění. Když jako obvykle přijel do Fryštátu, byl zklamaný tím, že krása města najednou nebyla vidět, protože Fryštát byl zahalen pod rouškou tmy. A třebaže mrzutý, rozhodl se kníže, že se svou družinou přenocuje na zámku právě tady ve Fryštátě. Druhý den ráno si kníže Boleslav nechal na zámek přivést starostu s radními. Když přišli, povyprávěl jim svůj příběh z předešlého dne a nařídil jim, aby bylo město v noci osvětlené, to aby se mohl pokochat jeho krásou i v noci, když tudy bude projíždět. A tak se taky stalo. O několik týdnů později, když byl kníže opět na svých cestách po knížectví, vracel se domů do Těšína přes Fryštát. A když vjel se svou družinou do města, byla už hluboká tma. Tu se všichni zastavili a oněmělí stáli na místě a pozorovali tu překrásnou nádheru. Něco takového ještě nikdy neviděli! Na rohu každého domu byla zavěšena lucerna a v ní plápolal malý ohýnek, který osvětloval své okolí. To byla krása. A protože se to knížeti velmi líbilo, rozhodl se, že se usídlí na fryštátském zámku, aby mohl každý večer pozorovat tu nádheru ze svých komnat.

O fryštátském obraze[editovat | editovat zdroj]

Za vlády fryštátského hraběte Gašína byl městským farářem Jan Buček. V jeho pokojíku na faře vysel obraz panny Marie s Ježíškem, ke kterému se Jan častokráte obracel o pomoc. Jednoho dne se stalo, že Jan onemocněl a ztratil řeč. Když ležel na smrtelné posteli, ani se nemohl vyzpovídat a přijmout svátosti. Janova rodina však nechtěla, aby zemřel bez těchto obřadů a tak vzali obraz Marie s Ježíškem a položili ho Janovi na hruď v domnění, že Jan se vyzpovídá Marii ve svém srdci. Co se však nestalo - Když se obraz dotkl Janova těla, řeč se mu vrátila. Ještě téhož dne se vyzpovídal, přijal svátosti a potom pokojně zemřel. Od té doby visí obraz ve fryštátském zámeckém kostele a uzdravuje věřící.

O fryštátském erbu[editovat | editovat zdroj]

Slezská orlice, symbol Slezska a Fryštátu

Před dávnými časy procházel kníže se svou družinou slezskou zemí až přišel do Fryštátu a spočinul tady. Tehdy ještě stál Fryštát na břehu řeky Olše. Tu ke knížeti přilétla orlice a pobídla ho, aby ji následoval. A tak šel a došel až na nedaleký pahorek, kde stála vzrostlá lípa a orlice si před očima knížete stavěla v její koruně hnízdo. Vždy odlétla a vzápětí přilétla zpět s novou větvičkou v pařátech. Knížete zajímalo odkud si orlice větvičky přináší a tak ji sledoval. A došel zpátky do Fryštátu k řece Olši a viděl, jak orlice sbírá větvičky právě odsud, ze svého dosavadního hnízda a přenáší je na nové místo. Takto přelétávala tak dlouho dokud kníže neviděl, že orlice celé své staré hnízdo přenesla větvičku po větvičce na nové místo. Tu kníže pochopil, že musí na nové místo přesunout celé město Fryštát. A tak ihned vydal pokyn k tomu, aby se na nedalekém pahorku, kde rostla vzrostlá lípa, postavil knížecí zámek a měšťané, aby si tam postavili nové domy. Jakmile byl zámek hotový a domy postavené, přišla velká povodeň a starý Fryštát byl zaplaven. Tak kníže poznal, že mu orlice dobře poradila. Každý rok se na fryštátskou lípu orlice vracela a vyváděla ve svém hnízdě mláďata. A protože si měšťané postavili své nové domy okolo lípy, vzniklo tak první fryštátské náměstí. Jednoho dne však město zachvátil požár a fryštátská lípa shořela. Od té doby se ve městě už orlice neukázala, ale traduje se, že znovu přiletí až na stejném místě vyroste nová lípa. A tak od těch dob je v městském znaku orlice a lipový list.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 932. 
  2. Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. Dostupné online.
  3. Sdělení ministerstva vnitra ČSR č. 20/1971 Ú.v.
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]