Kateřina Sidonie Sasko-Lauenburská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kateřina Sidonie Sasko-Lauenburská
těšínská kněžna
Manžel Václav III. Adam TěšínskýEmerich III. Forgáč z Gýmeš
Narození okolo 1550
Ratzeburg
Úmrtí 1594 (ve věku 43–44 let)
hrad Gýmeš
Pohřbena Těšín
Potomci Adam Václav Těšínský Anna Sibyla Těšínská
Dynastie po otci Askánci – po matce Wettinové – manžel Těšínská větev Piastovců
Otec František I. Sasko-Lauenburský
Matka Sibyla Saská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kateřina Sidonie řečená Kateřina Zdenka[1], také Sedena, známá jako Černá kněžna, (15481550, Ratzeburg1594, Gýmeš, Uhry) byla těšínská kněžna.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byla dcerou Františka I. Sasko-Lauenburského (15101581), vévody z Askánské dynastie (Sasko-lauenburští Askánci) a Sibyly Saské (nar. 8. únor 1540) z dynastie Wettinů. Její otec byl jedním z protektorů protestantismu v Německém království.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Kněžna vedla knížectví v zastoupení syna, stala se regentkou (15791597), byla to první kněžnou (a tedy ženou) na těšínském trůnu.[2] Poručníky byli ustanoveni: kníže Jiří II. Lehnicko-Břežský, Karel II. Minsterbersko-Olešnický a Jan starší Bruntálský z Vrbna. V roce 1586 nahradil Jana staršího Bruntálského držitel Pštinského panství Zikfríd (Siegfried, nebo Seyfried) z Promic a hejtman Svídnického knížectví Matyáš z Lohova. To bylo na příkaz císaře Rudolfa II., aby posílil katolický vliv na evangelického mladého knížete.[3]

Po odjedu na hrad v Trenčíně, pověřila správnou knížectví hejtmana Jáchyma Morteisena z Míšně a Waltersdorfu. Jeho otec Ulrich († 1574) doktor práv, byl také kancléř kurfiřta Augusta Saského (viz Seznam saských panovníků). Jáchym Morteisen byl správcem do roku 1592. Pro nespokojenost těšínských stavů byl jmenován novým kancléřem František Mléčko z Jílovnice (Iłownica, Polsko), člen starého rytířského rodu.

Spory[editovat | editovat zdroj]

Vedla časté spory, mezi nejznámější patří spor s Janem Jeřábkem z Mořkova († 1603) a jeho ženou Martou Hynalovou z Kornic (1621).

Pečeť[editovat | editovat zdroj]

Kněžna používala vlastní pečeť, jednostrannou, tzv. malou, znakovou, s úplným znakem. V poli čtvrcený štít se středním štítkem. Na středním štítku vpravo hledící orlice. V prvním a čtvrtém poli kosmo dělená břevna, v druhém poli vpravo hledící orlice, ve třetím poli obraz setřen.[4]

Měna[editovat | editovat zdroj]

Posmrtně byly raženy mince s podobiznou kněžny:[5]

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. listopadu 1567[6] se provdala ovdovělého (první manželka byla dcera Jana IV. z Pernštejna, Marie) za těšínského knížete Václava III. Adama Těšínského. Porodila mu 3 syny a 3 dcery (viz Václav III. Adam Těšínský).

Roku 1579 kníže zemřel na mrtvici, čtyři děti pak na mor, který v té době zabil 3000 lidí z Těšínska.[7] Oběťmi moru se staly i děti kněžny, přežil jen syn Adam Václav Těšínský, v té době pětiletý, a dcery Marie Sidonie a Anna Sibyla. Na památku obětem moru nechala kněžna Kateřina Sidonie vystavět v Těšíně kostel Svaté Trojice[8].

Po smrti manžela, až do své smrti prý nosila černý šat, proto byla lidem nazývána Černá kněžna. Kromě černých šatů měla prý i černé vlasy a oči.

Podruhé se provdala 16. února 1586, za královského rádce Emericha III. Forgáče[9][10] (Emeric III Forgács of Gýmeš et Gács, 15391599), kapitána a pána na Trenčíně, trenčínského nadžupana.[11]

Po svatbě pobývala v Těšíně zřídka. byl doložen pobyt v letech: srpen 1588, říjen 1591, březen 1594. Právě v roce 1594 se naposledy viděla se svým synem.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

K místu a datu úmrtí bylo známo několik verzí.[12][13]

První verze[editovat | editovat zdroj]

Kateřina Sidonie zemřela 10. září 1594 v 10 hodin, v komnatách gýmešského hradu, a to na následky těžké tělesné slabosti.[14] Její syn Adam Václav Těšínský to oznámil v dopise, který byl vyhotoven 13. prosince 1594 v Těšíně a byl adresován Anně Meklenburské. Ta to, prostřednictvím své kanceláře v Jelgava, dopisem a opisem původního dopisu sdělila 21. ledna 1595 Oldřichovi III. Meklenburskému (německy Ulrich).

Její tělo bylo nabalzamováno a pravděpodobně i vystaveno v hradní kapli do doby než ovdovělý manžel Emerich III. Forgáč a Adam Václav Těšínský připravili vše potřebné k převozu ostatků do Těšína. Smuteční průvod byl vypraven v polovině ledna 1595, a to za doprovodu manžela a spřízněných šlechticů. Rakev pak byla uložena do krypty těšínského kostela (bývalý dominikánský klášter), vedle rakve Václava III. Adama Těšínského a jejich dětí.[15]

Druhá verze[editovat | editovat zdroj]

V kronice cisterciáckého kláštera (Klášter Lubuš) v dolnoslezské Lubuši (německy Leubus, polsky Lubiąż) je zápis o uložení ostatků sasko-těšínské kněžny a jejího druhého manžela Emericha Forgáče.[3][16][16] Kronikář Mikuláš Pol pak poznamenal smrt Kateřiny Sidonie mezi 27. červen a 31. červenec 1594[17]

Třetí verze[editovat | editovat zdroj]

V deníku jejího manžela je pak uvedeno, že zemřela na hradě Gýmeš (u slovenské obce Kostoľany pod Tribečom) a místo pohřbu Těšín.[3] O převozu těla k pohřbu do krypty, v dnes bývalém dominikánském klášteře v kostele sv. Maří Magdalény[18], se v reakci na dopis jejího manžela zmiňuje olomoucký biskup Stanislav II. Pavlovský z Pavlovic dne 2. ledna 1595.[19] Emerich III. Forgáč požádal o bohoslužbu za svou zesnulou manželku, olomoucký biskup mu odpověděl, že se bohoslužby účastnit nebude, resp. že bohoslužbu (katolický pohřební obřad) nebude sloužit nikdo, protože kněžna byla evangelického vyznání. Historici v tomto případě shodně uvádí, že kněžna zemřela na hradě Gýmeš kolem Vánočních svátků a roku 1594 a pohřeb v Těšíně se konal patrně v období před velikonočním půstem (asi počátkem února).[20] Podobně odpověděl biskup také jejímu synovi Adamu Václavovi listem ze dne 4. ledna 1595.

Šlechtický titul[editovat | editovat zdroj]

My Sedena Kateřina, z Boží Milosti kněžna saská, engerská a vestfálská, také v Slezy kněžna Těšínská a Velikého Hlohova, vdova.[2][21]

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Mimo knížecího majetku, měla i svůj osobní majetek, např.:

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Bývá ztotožňována s tzv. "Černou kněžnou"[23][24][25][26]ze slezských lidových pověstí: Černá kněžna ochránkyně chudých, Smrt a pohřeb černé kněžny.[27]

Jedna z nejznámějších legend se váže k období let 15701578. Po roce 1570, kdy požár z větší části zničil město Těšín, vč. zámku se začal stavět zámek nový (později Lovecký zámeček Habsburků). V roce 1578, kdy Těšínu hrozily velké nájezdy turecký vojsk, nechal její Václav III. Adam Těšínský přestavět zámek na nedobytnou pevnost. Součástí plánů byla výstavba tunelu, o němž věděla jen hrstka lidí. Tunel měl mít vchod u nynější Piastovské věže a měl býti dlouhý až několik desítek kilometrů. Vedl podzemím i pod korytem Olše (polsky Olza) a chodba by měla ústit na nejvyšším kopci mezi obcemi Stanislavice a Těrlicko, které později pojmenovali Kostelec.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Poláškovi, Jiřina a Jaromír: Putujme za pověstmi - svazek č. 10, Pověsti Těšínska, ISBN 978-80-87712-88-7

Saheb Al, Jan: Dva listy olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic těšínské kněžně Kateřině Sidonii z let 1579 a 1580, Těšínsko : vlastivědný časopis Český Těšín : Muzeum Těšínska, 2007 0139-7605 Roč. 50, č. 2 (2007), s. 4

Jež, Radim: Manželky těšínských Piastovců - soužití z rozumu, či lásky?, Těšínsko v proměnách staletí : sborník přednášek z let 2008–2009 k dějinám Těšínského Slezska / Vyd. 1.Český Těšín : Muzeum Těšínska : Matice slezská, 2010 281 s. : il. (některé barev.), mapy, portréty, faksim. ; 25 cm 978-80-86696-12-6. s. 93-106

Jež, Radim: Prameny ke sporům o těšínské zemské zřízení z poslední třetiny 16. století, Práce a studie Muzea Beskyd : společenské vědy / Frýdek-Místek : Muzeum Beskyd, 2008 353 s. : fot. 1804–1116 978-80-86166-25-4 č. 20 (2008), s. 268-304

Jež, Radim: Uherská šlechta a slezští Piastovci na počátku raného novověku (rodové aliance ve víru politiky a osobní prestiže), s. 142–143.

In: Pindur, David – Turóci, Martin a kol.: Šľachta na Kysuciach a jej susedia / Šlechta na Kysucích a její sousedé. Čadca – Český Těšín – Žilina 2012, s. 113–144.

Włochowicz, Barbara: Sydonia Katarzyna - księżna saska, engerska, westfalska, cieszyńska i głogowska, Z dziejów Śląska. Zbior studiów / Katowice : Polska akademia nauk, 2000 134 s., obr. příl. 83-886657-00-3, s. 85-98

Drabina, Jan: Wokól przyczyn sukcesów reformacji w księstwie cieszyńskim w XVI wieku, Die konfessionellen Verhältnisse im Teschener Schlesien vom Mittelalter bis zur Gegenwart. = Stosukni wyznaniowe na Śląsku Cieszyńskim od średniowiecza do współczesności / Ratingen : Stiftung Haus Oberschlesien, 2000Tagungsreihe der Stiftung Haus Oberschlesien. 9. 362 s., fot. 83-908802-3-7, s. 49-59

Panic, Idzi: Śląsk Cieszyński w początkach czasów nowożytnych (1528–1653). Cieszyn: Starostwo Powiatowe w Cieszynie, 2011. ISBN 978-83-926929-5-9.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Černá kněžna. Vlastenecké čtení pro mládež [online]. Karel Jar. Bukovanský, Mor. Ostrava 1886 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  2. a b Privilegia městečka Jablunkova. Těšínské noviny [online]. ERVÍN TENGLER, 1938 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  3. a b c DAVID PINDUR, Martin Turóci. Šlechta na Kysucích a její sousedé. Čadca - Český Těšín - Žilina: [s.n.], 2012. 263 s. S. 143. 
  4. KATEŘINA SIDONIE. Osobní pečeť. digi.archives.cz [online]. Digitální archiv ZA v Opavě [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. 
  5. KALINOWSKI, Piotr. Monety książąt cieszyńskich. [s.l.]: Verlag_PK 126 s. Dostupné online. ISBN 9788361755982. (polsky) 
  6. I. Panic, 2011, s. 17
  7. Ještě o Černé kněžně, Jan Korzenny. Těšínsko [online]. 1963 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  8. Via Ducalis - Katolický Kostel Sv. Trojice. viaducalis.pl [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  9. Některé pověsti slezské veršem Č. Ostravického. camea2.svkos.cz [online]. Dra. FB ANT. SLÁMA, 1900 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  10. Muglinov: 1890-1940 ; k 50. výročí osamostatnění obce. camea2.svkos.cz [online]. Pressa akcidenční a obchodní tiskárna (maj. Petr Pavlán ml.) Sl. Ostrava, 1940 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  11. Uherská šlechta a slezští Piastovci na počátku raného novověku (rodové aliance ve víru politiky a .... is.muni.cz [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  12. GOJNICZEK, Wacław. „Missiva“ biskupów ołomunieckich jako źródło do dziejów i genealogii Piastów cieszyńskich z XVI. wieku. Katovice: [s.n.], 2007. S. s. 396–408. 
  13. JEŽ, Radim. Uherská šlechta a slezští Piastovci na počátku raného novověku (rodové aliance ve víru politiky a osobní prestiže). [s.l.]: [s.n.] S. s. 142–143. 
  14. JEŽ, Radim; POSLEDNÍ TĚŠÍNŠTÍ PIASTOVCI - KNÍŽECÍ ROD V OBDOBÍ RENESANCE, MANÝRISMU A RANÉHO BAROKA (DISERTAČNÍ PRÁCE). LHA Schwerin, ÄA, 2.11-2/3 Notifikationen (Notificationes), č. 10, nefol.. 2005. vyd. Český Těšín: [s.n.] 
  15. JEŽ, Radim; POSLEDNÍ TĚŠÍNŠTÍ PIASTOVCI - KNÍŽECÍ ROD V OBDOBÍ RENESANCE, MANÝRISMU A RANÉHO BAROKA (DISERTAČNÍ PRÁCE). LHA Schwerin, ÄA, 2.11-2/3 Notifikationen (Notificationes), č. 10, nefol.. Český Těšín: [s.n.], 2005. 
  16. a b JASIŃSKI, Kazimierz. Rodowód Piastów śląskich. [s.l.]: [s.n.], 2007. S. str. 666. 
  17. J. G. BÜSCHING, und; J. G. KUNISCH. Jahrbücher. [s.l.]: [s.n.] S. 177. 
  18. S.R.O, Hrady cz. kostel sv. Maří Magdaleny, Cieszyn. www.hrady.cz [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné online. 
  19. ZAO, Olomouc, fond AO, inv. č. 110, fol 1-2. 
  20. DAVID PINDUR, Martin Turóci. Šlechta na Kysucích a její sousedé. Čadca - Český Těšín - Žilina: [s.n.], 2012. 43 s. S. 33. 
  21. Polska akademia nauk. Katovice: [s.n.], 2000. 134 s. 
  22. Václav, kníže těšínský postupuje své manželce Kateřině Sidonii dům ve Fryštátě, který dostal darem od Sabiny Libigové, vdově po Urbanu, písaři ve Fryštátě.. digi.archives.cz [online]. Digitální archiv ZA v Opavě [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. 
  23. JAN, PETRUS. ČERNÁ KNĚŽNA A JINÉ SLEZSKÉ POVĚSTI. 29. SVAZEK KNIHOVNY ŽIVÉ PRAMENY [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  24. ČERNÁ KNĚŽNA. camea2.svkos.cz [online]. Nákladem R. PROMBERGRA, knihkupce v Olomouci., 1926 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  25. Černá Lukrecie, Poslední kněžna těšínská. Pražské noviny, Zábavná příloha [online]. Místodržitelské tiskárny Praha, 1899 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  26. FR. A R. JURA. Staré pověsti slezské. camea2.svkos.cz [online]. NAKLADATELSTVÍ - VOJTĚCH ŠEBA - KNIHKUPECTVÍ PRAHA - ST. STRAŠNICE, 1934 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  27. Pověsti Těšínska (Jiřina Polášková, Jaromír Polášek) | Detail knihy | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (česky)