Edita Gruberová
| Edita Gruberová | |
 | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Narození |
23. prosince 1946 (72 let) Bratislava |
| Žánry | opera |
| Povolání | zpěvačka a operní pěvkyně |
| Nástroje | hlas |
| Hlasový obor | koloraturní soprán |
| Ocenění |
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1999) Hudební cena Herberta von Karajana (2013) velký čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku Zlatá medaile za zásluhy města Vídně Bavorský řád za zásluhy |
| Web |
www |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edita Gruberová (* 23. prosinec 1946, Bratislava) je slovenská operní pěvkyně. Jedná se o celosvětově proslulou koloraturní sopranistku, čestnou členku Vídeňské státní opery.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Pochází z bratislavské Rače, je dcerou otce německého původu a maďarské matky. Otec se zachránil před odsunem přijetím slovenské národnosti, ale později byl z politických důvodů vězněn.[1]
Studovala na bratislavské konzervatoři, kde byla její pedagožkou Mária Medvecká, a na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V roce 1968 debutovala ve Slovenském národním divadle v úloze Rosiny v opeře Lazebník sevillský. Po ukončení studia ale na bratislavské scéně stálé angažmá nezískala a ze studií v Sovětském svazu sešlo kvůli okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.[1] Zpívala tedy v Banské Bystrici.
Zahraniční angažmá[editovat | editovat zdroj]
V roce 1970 získala první roli ve Vídeňské státní opeře, kde pohostinsky vystoupila poprvé 7. února jako Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně,[2] její výkon jí prakticky okamžitě zajistil ve Vídni stálé angažmá.[3] Kvůli omezování při cestování do Vídně ze strany komunistického režimu se rozhodla Československo 23. března 1971 definitivně opustit.[1]
Královnu noci s úspěchem zpívala v roce 1973 i na festivalu v anglickém Glyndebourne a rok později také v Salzburgu pod taktovkou Herberta von Karajana, ve Vídni ale dostávala spíš menší role. Průlomem pro její mezinárodní kariéru tak byla nová vídeňská inscenace opery Richarda Strausse Ariadna na Naxu v roce 1976, v níž pod vedením dirigenta Karla Böhma zazářila v roli Zerbinetty (již před tím roli nastudovala pro starší vídeňskou inscenaci).[2] Následovala vystoupení v newyorské Metropolitní opeře, milánské La Scale, v Královské opeře v Londýně, v Pařížské opeře, Bavorské státní opeře a v řadě dalších. Její první vystoupení v Praze se uskutečnilo již v roce 1979 na festivalu Pražské jaro. K příjezdu původně nedostala vstupní vízum, ale vídeňský soubor pohrozil zrušením celého vystoupení, a tak mohla Zerbinettu předvést i před českým publikem.
V dalších letech doplňovala svůj repertoár, nastudovala na 60 velkých rolí, převážně koloraturních, nejvíce italského repertoáru verdiovského, ale i starších autorů (Donizetti, Bellini aj.), a také mozartovské role. Sama si stanovila hranice svého hlasového oboru hlavní rolí ve Verdiho Traviatě nebo Massenetově Manon, které nepřekročila.[1]
Ke svému původu se hlásila i v době, kdy o ni československý stát zájem nejevil. Při jednom silvestrovském uvedení operety Netopýr Johanna Strausse mladšího, vysílaném v 70. letech televizí, přednášela ona i další pěvkyně slovenského původu (Lucia Poppová) dialogy nikoli německy, ale v „bratislavském dialektu“.[4] Po pádu komunistického režimu opakovaně koncertovala v Československu a po jeho rozpadu i v obou nově vzniklých státech.
Ve Vídni, kde ztvárnila více na 45 rolí a vystoupila ve více než 600 představeních,[5] je čestnou členkou operního souboru.[2] V současnosti tam i ve světě s největší oblibou zpívá v koncertních provedeních oper, kde může publiku „lépe zprostředkovat soustředění na hudbu“, od kterého při jevištních uvedeních často odvádí pozornost scéna či režie.[1]
Věnuje se také interpretaci písní (mj. koncert na festivalu Pražské jaro v květnu 2006).
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Edita Gruberová žije v současnosti v Curychu, odkud se ale nezřídka vrací na návštěvy do Bratislavy. Má dvě dcery, jejím prvním manželem byl hudební vědec Štefan Klimo. Později byl jejím životním partnerem rakouský dirigent a klavírista Friedrich Haider, se kterým často spolupracovala při operních představeních, koncertech a písňových recitálech.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f REITTEREROVÁ, Vlasta. Edita Gruberová - fenomén vokálního umění [online]. Hudební rozhledy, duben 2006 [cit. 2007-10-19]. Dostupné online. (česky)
- ↑ a b c KS Edita Gruberova [online]. Wiener Staatsoper [cit. 2007-10-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Edita Gruberová / hudba [online]. Osobnosti.sk. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ BLAHO, Vladimír. Unikátna operná hviezda jubiluje [online]. Slovo, 2006 [cit. 2007-10-19]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Edita Gruberová (23. 12. 1946) [online]. Slovenská agentúra pre cestovný ruch [cit. 2007-10-19]. Dostupné online. (slovensky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RISHOI, Niel. Edita Gruberová : portrét. Bratislava: Slovart, 2005. 309 s. ISBN 978-80-8085-041-8. (slovensky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Edita Gruberová ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Edita Gruberová
- (anglicky) Neoficiální stránka jejích příznivců
- Gruberova Photocollection
- Edita Gruberová (rozhovor z cyklu České televize "Na plovárně" - video on-line v archivu ČT
- "Bratislavský slavík - Edita Gruberová 70 let" - komentovaný koncert k životnímu jubileu rakousko-slovenské primadonny assoluty, Český rozhlas Praha, 25.12.2016 (stanice Vltava, pořad Rondo - připravili Ivan Ruml a Ondřej Šrámek), dostupné on-line v audioarchivu ČRo )
