Edita Gruberová
| Edita Gruberová | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 23. prosince 1946 Rača |
| Úmrtí | 18. října 2021 (ve věku 74 let) Curych |
| Žánry | opera |
| Povolání | operní pěvkyně a hudební pedagožka |
| Nástroje | hlas |
| Hlasový obor | koloraturní soprán |
| Ocenění | Řád bílého dvojkříže 2. třídy (1997) Echo Klassik – pěvkyně roku (1999) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1999) Kríž prezidenta Slovenskej republiky II. stupňa (2003) Hudební cena Herberta von Karajana (2013) … více na Wikidatech |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edita Gruberová (23. prosince 1946 Bratislava – 18. října 2021 Curych[1]) byla slovenská operní pěvkyně. Jednalo se o celosvětově proslulou koloraturní sopranistku, čestnou členku Vídeňské státní opery. Aktivní operní kariéru ukončila v březnu 2019.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházela z bratislavské Rače. Byla dcerou otce německého původu a maďarské matky. Otec se zachránil před odsunem přijetím slovenské národnosti, ale později byl z politických důvodů vězněn.[2]
Studovala na bratislavské konzervatoři, kde byla její pedagožkou Mária Medvecká, a na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V roce 1968 debutovala ve Slovenském národním divadle v úloze Rosiny v opeře Lazebník sevillský. Po ukončení studia ale na bratislavské scéně stálé angažmá nezískala a ze studií v Sovětském svazu sešlo kvůli okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.[2] Zpívala tedy v Banské Bystrici.
Zahraniční angažmá[editovat | editovat zdroj]
V roce 1970 získala první roli ve Vídeňské státní opeře, kde pohostinsky vystoupila poprvé 7. února jako Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně,[3] její výkon jí prakticky okamžitě zajistil ve Vídni stálé angažmá.[4] Kvůli omezování při cestování do Vídně ze strany komunistického režimu se rozhodla Československo 23. března 1971 definitivně opustit.[2]
Královnu noci s úspěchem zpívala v roce 1973 i na festivalu v anglickém Glyndebourne a rok později také v Salcburku pod taktovkou Herberta von Karajana, ve Vídni ale dostávala spíš menší role. Průlomem pro její mezinárodní kariéru tak byla nová vídeňská inscenace opery Richarda Strausse Ariadna na Naxu v roce 1976, v níž pod vedením dirigenta Karla Böhma zazářila v roli Zerbinetty (již před tím roli nastudovala pro starší vídeňskou inscenaci).[3] Následovala vystoupení v newyorské Metropolitní opeře, milánské La Scale, v Královské opeře v Londýně, v Pařížské opeře, Bavorské státní opeře a v řadě dalších. Její první vystoupení v Praze se uskutečnilo již v roce 1979 na festivalu Pražské jaro. K příjezdu původně nedostala vstupní vízum, ale vídeňský soubor pohrozil zrušením celého vystoupení, a tak mohla Zerbinettu předvést i před českým publikem.
V dalších letech doplňovala svůj repertoár, nastudovala na 60 velkých rolí, převážně koloraturních, nejvíce italského repertoáru verdiovského, ale i starších autorů (Donizetti, Bellini aj.), a také mozartovské role. Sama si stanovila hranice svého hlasového oboru hlavní rolí ve Verdiho Traviatě nebo Massenetově Manon, které nepřekročila.[2]
Ke svému původu se hlásila i v době, kdy o ni československý stát zájem nejevil. Při jednom silvestrovském uvedení operety Netopýr Johanna Strausse mladšího, vysílaném v 70. letech televizí, přednášela ona i další pěvkyně slovenského původu (Lucia Poppová) dialogy nikoli německy, ale v „bratislavském dialektu“.[5] Po pádu komunistického režimu opakovaně koncertovala v Československu a po jeho rozpadu i v obou nově vzniklých státech.
Ve Vídni, kde ztvárnila více na 45 rolí a vystoupila ve více než 600 představeních,[6] byla čestnou členkou operního souboru.[3] Ve Vídni i ve světě s největší oblibou zpívala v koncertních provedeních oper, kde mohla publiku „lépe zprostředkovat soustředění na hudbu“, od kterého při jevištních uvedeních často odvádí pozornost scéna či režie.[2]
Věnovala se také interpretaci písní (mj. koncert na festivalu Pražské jaro v květnu 2006).
Kariéru operní pěvkyně ukončila v březnu 2019. Po svém posledním představení měla padesátiminutový potlesk. Dále se věnovala koncertnímu zpěvu a výuce.
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Edita Gruberová žila v Curychu, odkud se ale nezřídka vracela na návštěvy do Bratislavy. Měla dvě dcery, jejím prvním manželem byl hudební vědec Štefan Klimo. Později byl jejím životním partnerem rakouský dirigent a klavírista Friedrich Haider, se kterým často spolupracovala při operních představeních, koncertech a písňových recitálech.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zemřela pěvkyně Edita Gruberová. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2021-10-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f REITTEREROVÁ, Vlasta. Edita Gruberová - fenomén vokálního umění [online]. Hudební rozhledy, duben 2006 [cit. 2007-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-07.
- ↑ a b c KS Edita Gruberova [online]. Wiener Staatsoper [cit. 2007-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-22. (německy)
- ↑ Edita Gruberová / hudba [online]. Osobnosti.sk. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ BLAHO, Vladimír. Unikátna operná hviezda jubiluje [online]. Slovo, 2006 [cit. 2007-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-26. (slovensky)
- ↑ Edita Gruberová (23. 12. 1946) [online]. Slovenská agentúra pre cestovný ruch [cit. 2007-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (slovensky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RISHOI, Niel. Edita Gruberová : portrét. Bratislava: Slovart, 2005. 309 s. ISBN 978-80-8085-041-8. (slovensky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Edita Gruberová na Wikimedia Commons 
Osoba Edita Gruberová ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Edita Gruberová
- (anglicky) Neoficiální stránka jejích příznivců
- Gruberova Photocollection
- Edita Gruberová (rozhovor z cyklu České televize Na plovárně – video on-line v archivu ČT
- Bratislavský slavík – Edita Gruberová 70 let – komentovaný koncert k životnímu jubileu rakousko-slovenské primadonny assoluty, Český rozhlas Praha, 25. 12. 2016 (stanice Vltava, pořad Rondo – připravili Ivan Ruml a Ondřej Šrámek), dostupné on-line v audioarchivu ČRo )
