Přeskočit na obsah

Dlouhokřídlí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxDlouhokřídlí
alternativní popis obrázku chybí
Příklady zástupců
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Huxley, 1867
Podřády

Viz text.

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dlouhokřídlí (Charadriiformes) je početný řád různě velkých ptáků, kteří jsou většinou spojováni se sladkovodním a mořským prostředím,[1] avšak osidlují rozmanitá stanoviště – některé druhy žijí na otevřeném moři, jiné u moře, v močálech, pouštích a pár druhů obývá husté lesy. Vyskytují se na celém světě včetně Arktidy a Antarktidy. Živí se bezobratlými nebo jinými drobnými živočichy. Hnízdí na zemi a o nekrmivá mláďata pečují oba partneři. Ve většině případů jsou monogamní, i když např. ostnáci jsou polyandričtí. Některé druhy jsou samotářské a hnízdí samostatně, řada jiných tvoří mohutná hejna (rybáci, racci aj.) a hnízdí koloniálně. Po pěvcích jsou dlouhokřídlí nejrozmanitějším řádem ptáků s nejméně 390 druhy. Zatímco některé druhy jsou tažné, jiné žijí usedavě. Jedni z rekordních dálkových migrantů patří právě mezi dlouhokřídlé (rybák dlouhoocasý, břehouš rudý). Váha dlouhokřídlých se pohybuje mezi 25–2000 g. Vzhledem k extrémně diverzifikovaným biotopům, které dlouhokřídlí obývají, se velmi liší i jejich morfologie a ekologie, takže hledání obecných závěrů o tomto řádu je značně problematické.[2]

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Tradiční rozdělení

[editovat | editovat zdroj]

Charadriiformes, vědecký název pro dlouhokřídlé, dříve označoval řád bahňáků. Současný řád dlouhokřídlých vznikl sloučením původních dlouhokřídlých (Lariformes), alek (Alciformes) a bahňáků (Charadriiformes). Tedy nově vzniklá skupina používá vědecký název jednoho původního řádu a český druhého, čímž občas vznikají omyly.

Řád se tradičně rozděloval do následujících podřádů:

Moderní rozdělení

[editovat | editovat zdroj]

Poslední výzkumy fylogeneze dlouhokřídlých, založené na analýze mitochondriální a jaderné DNA, prokazují monofyletický původ této skupiny. V moderním pojetí se dlouhokřídlí dělí na tři výrazně geneticky odlišené klady s následujícími čeleděmi:[3][4][5][6]

  1. Bird families of the world. Příprava vydání C. J. O. Harrison, Peter Hutchison, Joop Van Der Liet, Juliet Grindle. New York: Abrams, 1978. 274 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8109-0706-5. S. 93. (anglicky) 
  2. GRZIMEK, Bernhard, et al. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 9: Birds II. Detroit: Gale, 2003. ISBN 9780787657857. OCLC 745926526 S. 101–105. (anglicky) 
  3. GIBSON, Rosemary; BAKER, Allan. Multiple gene sequences resolve phylogenetic relationships in the shorebird suborder Scolopaci (Aves: Charadriiformes). S. 66–72. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 2012-07-01 [cit. 2022-02-12]. Roč. 64, čís. 1, s. 66–72. DOI 10.1016/j.ympev.2012.03.008. (anglicky) 
  4. BAKER, Allan J; PEREIRA, Sérgio L; PATON, Tara A. Phylogenetic relationships and divergence times of Charadriiformes genera: multigene evidence for the Cretaceous origin of at least 14 clades of shorebirds. S. 205–210. Biology Letters [online]. 2007-04-22 [cit. 2022-02-12]. Roč. 3, čís. 2, s. 205–210. DOI 10.1098/rsbl.2006.0606. (anglicky) 
  5. a b ČERNÝ, David; NATALE, Rossy. Comprehensive taxon sampling and vetted fossils help clarify the time tree of shorebirds (Aves, Charadriiformes).Chybí název periodika! 2021-07-16 [cit. 2022-02-12]. DOI 10.1101/2021.07.15.452585. (anglicky) 
  6. a b ČESKÉ NÁZVOSLOVÍ PTÁKŮ SVĚTA [online]. Názvoslovná komise ČSO, 2022 [cit. 2022-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-02-07. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky) 
  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 
  • PIERSMA, Theunis; ENS, Bruno; ZWARTS, Leo. Shorebirds: An illustrated Behavioural Ecology. Netherlands: KNNV Uitgeverij, 2004. ISBN 9050111920. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]