Devaterník šedý
 Devaterník šedý | |
|---|---|
 Devaterník šedý (Helianthemum canum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | slézotvaré (Malvales) |
| Čeleď | cistovité (Cistaceae) |
| Rod | devaterník (Helianthemum) |
| Binomické jméno | |
| Helianthemum canum (L.) Baumg., 1816 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Devaterník šedý (Helianthemum canum) je nízká keřovitá rostlina rostoucí na teplých a suchých místech, kde koncem jara a počátkem léta kvete drobnými žlutými květy. V české přírodě je původní druh a přežívá jen v několika populacích, je rostlinou vzácnou a zařazenou mezi silně ohrožené druhy (C2r). Je ohrožována přirozenými sukcesními změnami nebo poškozováním člověkem (sešlapávání, snaha o přesazování).
Devaterník šedý býval před desetiletími řazen jako devaterníček šedý do rodu (Rhodax), v současnosti je někdy považován za poddruh devaterníku oleandského (Helianthemum oelandicum subsp. incanum).[1][2][3][4]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Je rozšířen hlavně v teplejších částech Evropy, včetně asijské části Turecka. Neroste na Pyrenejském a Skandinávském poloostrově, ve Finsku, v Pobaltí, Bělorusku, na Ukrajině (vyjma Krymu) a v Rusku.
V České republice je výskyt tohoto chamaefytu omezen jen na několik nevelkých oblastí ve středních Čechách. V jihozápadním okolí Prahy roste na vápencích Českého krasu, např. v přírodních rezervacích Radotínské údolí, Prokopské údolí, Slavičí údolí, Klapice a Homolka, v národních přírodních památkách Barrandovské skály, Cikánka I, U Nového mlýna a Lochkovský profil, v přírodních památkách Zmrzlík, Opatřilka – Červený lom a Ortocerový lůmek. Dále se vyskytuje v národní přírodní rezervaci Karlštejn a v okolí Roudnice nad Labem. Na Moravě se devaterník šedý nevyskytuje.[1][5][6]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Roste na teplých, osluněných stráních, ve skalních sutinách, stepích i lesostepích, v neuzavřených travinných porostech i na velmi prudkých svazích. Je rostlinou výrazně teplomilnou a vápnomilnou, její stanoviště mívají plytké, ale na živiny bohaté hlinité půdy s reakci pH 7 až 8. Téměř výhradně vyrůstá na vápencovém, dolomitickém nebo diabasovém podloží. Kvete v květnu a červnu, ploidie druhu je 2n = 22.[1][2][7]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Opadavý polokeř vysoký 10 až 20 cm s vystoupavými až přímými květonosnými lodyhami a s nečetnými, do široka rozprostřenými lodyhami sterilními. Vyrůstá z dřevnatého, svislého kořene s mnoha postranními provazcovitými kořeny bez vlášení. Lodyhy s krátkými chlupy porůstají vstřícnými, celokrajnými listy se řapíky nebo jsou přisedlé a poloobjímavé, nemají palisty. Jejich čepele jsou čárkovité, kopinaté až úzce eliptické a na konci špičaté, 10 až 20 mm dlouhé a 2 až 4 mm široké, mají výrazně vyčnívající střední žilku a jsou na lícní straně zelená a na rubové šedoplstnaté.
Květy jsou pětičetné, oboupohlavné, mají dlouhé stopky a jsou sestavené po třech až deseti do chudých hroznovitých květenstvích. Kališní lístky vyrůstají ve dvou kruzích, dva vnější jsou kopinaté, po okraji zelené a bývají 3 mm dlouhé, tři vnitřní jsou široce vejčité, asi 5 mm dlouhé, blanité, mají tři podélné žilky a jsou hustě chlupaté. Nepřekrývající se korunní lístky jsou obvejčité, obvykle dvojnásobně delší než kališní a jsou světle až tmavě žluté. V květu je větší počet volných plodných tyčinek, gyneceum je vytvořeno ze tří plodolistů a jednopouzdrý semeník obsahuje více vajíček. Čnělka je u báze silně esovitě prohnutá, bývá kratší než tyčinky a na vrcholu je rozšířená v bliznu. Květy jsou opylovány hmyzem, nejčastěji včelami.
Plod je vejčité kulovitá či slabě tříhranná asi 6 mm dlouhá světlehnědá chlupatá tobolka. Obsahuje kulovitá, až tupě hranatá červenohnědá asi 1,5 mm velká semena s hladkým osemením.[1][2][5][7]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Květ -
Mladá rostlina -
Rubová strana listu -
Květenství
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Devaterník šedý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.07.2007 [cit. 2017-06-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Devaterníček šedý, s. 432–433.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 21.06.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ The Plant List: Helianthemum canum [online]. Collaboration between the Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanical Garden [cit. 2017-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. (anglicky)
- ↑ a b CIBULKA, Radim. Ohrožená pražská příroda: Devaterník šedý [online]. Salvia – ekologický institut, z. s., Praha 8, rev. 11.11.2015 [cit. 2017-06-21]. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life: Helianthemum canum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska VI/1: Devätornik sivý [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2008 [cit. 2017-06-21]. S. 38–40. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1002-1. (slovensky)[nedostupný zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu devaterník šedý na Wikimedia Commons 
Taxon Helianthemum oelandicum subsp. incanum ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření devaterníku šedého v ČR
