Chiusi
| Chiusi | |
|---|---|
 panorama města s řekou | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°1′ s. š., 11°57′ v. d. |
| Nadmořská výška | 398 m n. m. |
| Stát |  Itálie |
| Region | Toskánsko |
| Provincie | Siena |
| Administrativní dělení | Chiusi Scalo, Macciano, Montallese, Querce al Pino |
  Chiusi | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 58,15 km² |
| Počet obyvatel | 8 158 (k 31,8,2022) |
| Etnické složení | Italové 90,83% Rumuni 6,85% Albánci 2,32% |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 0578 |
| PSČ | 53043 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chiusi je město ležící v jihovýchodní části italského Toskánska, mezi Bolsenským jezerem a Trasimenským jezerem a je součástí provincie Siena. Je známo jako významná lokalita etruské a raně středověké kultury. Je sídlem diecéze Montepulciano-Chiusi-Pienza.
Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]
Město se skládá ze čtyř místních částíː Chiusi Scalo, Macciano, Montallese, Querce al Pino.
Sousedními obcemi jsou Castiglione del Lago, Cetona, Chianciano Terme, Città della Pieve, Montepulciano a Sarteano.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První významné archeologické nálezy z těchto míst pocházejí z pravěku, z 8. století př. n. l. Město je starověkého etruského původu, nazývalo se tehdy Clevsins, latinsky Clusium (Klysion, ve starověké řečtině Κλύσιον), protože leželo na tepně, spojující Řím se severní Etrurií po proudu Tibery a jejího hlavního přítoku, řeky Clanis. Stejnojmenné údolí je mimořádně úrodné.
První písemná svědectví o Chiusi pocházejí z období helénismu. Název města Chiusi se objevuje v souvislosti s nájezdy Keltů. Následují příběhy o osobnostech zdejších vládců. V roce 510 př. n. l. zde vládl slavný clusijský král Lars Porsenna, který se svým vojskem táhl do Říma na pomoc poslednímu etruskému králi Tarquiniovi Superbovi. Legendární Porsennovo mausoleum popsal Plinius Starší ve svém Přírodopisu z roku 77. Bývá v Chiusi hledáno v labyrintu chodeb v podzemí stojícího dómu. V roce 295 př.n. l. byla nedaleko města svedena bitva u Sentina, rozhodující bitva třetí samnitské války proti Římské republice.
Komunita křesťanů se zde usídlila ve 2.- 4. století, dochovaly se dvoje podzemní katakomby. Roku 476 město získali Ostrogóti pod vedením Odoakra, po nich Byzantinci a Langobardi, kteří zavedli křesťanství jako hlavní náboženství. První biskup nastoupil roku 540.
Za vlády císaře Jindřicha VI. Štaufského v roce 1191 město postihla katastrofální epidemie malárie. Po zásadním úbytku počtu obyvatel město ztratilo svou samostatnost a bylo podřízeno nejdříve Orvietu a od roku 1231 Sieně.
V roce 1556 se Chiusi stalo součástí Toskánského velkovévodství a v roce 1861 sjednocené Itálie.
Památky[editovat | editovat zdroj]
- Dóm svatého Secondiana - původem raně křesťanská stavba, stojící na etruských základech s podzemní chodbou, zvanou Porsennův labyrint. Chrám založil chiuský biskup Fiorentino v letech 554–560, z té doby se dochovaly některé sloupy a část mozaikové podlahy. Stavba je románská z 12. století, z téže doby pochází cyklus fresek v apsidě. Samostatně stojící zvonice (kampanila) je renesanční z roku 1585. Hrob svaého Secondiana je v hlavním oltáři. V letech 1775 a 1822 byla stavba adaptována. Slouží jako konkatedrála spojené diecéze Montepulciano-Chiusi-Pienza.
- Katakomby svaté Mustioly, raně křesťanské mučednice a patronky města; klenutý podzemní chrám ze 3. století; původní hrob svaté Mustioly[1]
- Katakomby svaté Kateřiny Alexandrijské
- Středověké věže městského opevnění
- Kostel svatého Františka, založený minority roku 1212, přestavěný a nově zaklenutý v barokním slohu.
- Kostel Santa Maria extra muros - první nadzemní křesťanský chrám, do něhož měly být z katakomb přeneseny ostatky zdejší mučednice Mustioly
- Etruské hrobky rodinné či individuální, rozeseté po městě a okolí; soustava 12 cihlových objektů, zpravidla zčásti zahloubených do terénu.
Muzea[editovat | editovat zdroj]
- Národní archeologické muzeum (Museo archeologico nazionale di Chiusi[2]), sídlí v Porsennově ulici severně od dómu; kromě archeologických a historických památek vystavuje tři etruské hroby s malbami a zpřístupňuje Porsennův labyrint.
- Diecézní muzeum křesťanského umění a etruských památek (Museo diocesano della cattedrale e cunicoli etruschi di Chiusi)
Festivity[editovat | editovat zdroj]
Hlavní slavnost města se koná 3. července a je spojena s oslavou svátku patronů města svatého Secondiana a svaté Mustioly.
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Neu-Isenburg, Německo
Andrézieux-Bouthéon, Francie
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chiusi na italské Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chiusi na Wikimedia Commons - Oficiální stránky města
