Přeskočit na obsah

Březenec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Březenec
Rybník na návsi
Rybník na návsi
Lokalita
Charakterčást města
ObecJirkov
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°29′42″ s. š., 13°24′57″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel604 (2011)[1] a 710 (2021)
Katastrální územíBřezenec (3,94 km²)
Nadmořská výška400 m n. m.
PSČ431 11
Počet domů190 (2011)[1]
Březenec
Březenec
Další údaje
Kód části obce60801
Kód k. ú.660809
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Březenec (německy Pirken) je část města Jirkov v okrese Chomutov. Nachází se na západě Jirkova.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Vesnice se původně jmenovala Březná, ale pro odlišení od okolních vesnic s podobným jménem byl její název změněn na Břězencě (malá Březná). Změnou koncovky došlo později také ke změně na mužský rod. V historických listinách se jméno objevuje například ve tvarech: Brziezna (1352), Pirkaw (1369), in Birka (1379), Pyrkau (1399), Pirkau (1405), in Brzezency (1417), in Brzycznecz (1424) nebo Brzezowa (1571).[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Březenci pochází z roku 1352 a týká se zdejšího kostela svatého Linharta. Vesnice mohla už ve třináctém století patřit k majetku chomutovské komendy, ale neznámým způsobem ji získali páni z Alamsdorfu, kteří si nedaleko odtud založili hrad Najštejn. Alamsdorfové vedli s řádem německých rytířů četné spory, ale nakonec jim Fricolt a Niggel z Alamsdorfu roku 1368 prodali všechen majetek, pravděpodobně i s Březencem, za 420 kop grošů. Definitivně byl obchod uzavřen až v roce 1381.[3]

Vztahy mezi německými rytíři a králem Václevem IV. byly napjaté, a panovník jim roku 1411 zabavil majetek.[4] Později se Březenec stal součástí panství Červeného hrádku, u kterého byl uveden poprvé v roce 1449. Ve čtyřicátých letech šestnáctého století se obyvatelé zabývali tkaním látek, a dva zdejší obyvatelé byli členy chomutovského cechu pláteníků.[5]

Západní část Březence směrem od Šerchova
Střední část vesnice

V roce 1560 v Březenci žilo 23 poddaných a stával zde mlýn.[5] Poddaní platili dávky ve výši čtyř kop a 56 grošů na svátek svatého Jiří a jednu a půl kopy grošů na svátek svatého Jakuba. O Vánocích navíc platili šest grošů a čtyři feniky a odevzdávali tři strychy žita a dva strychy ovsa. O tři roky později se počet poddaných zvýšil na třicet. Dávky a jejich rozdělení se změnili, a majitelé domů museli ročně odpracovat jeden den plavením dřeva po Bílině, jeden den se podílet na opravě cest a mostů a jeden den ročně kosit trávu na panských loukách. Březenecký rychtář směl odebírat a prodávat jen vrchnostenské pivo.[6]

Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly žilo šestnáct sedláků, devět chalupníků a několik poddaných bez pozemků. Patřilo jim celkem 39 potahů, 57 krav, 79 jalovic, 59 ovcí, sedm prasat a 58 koz. Jeden ze sedláků provozoval hospodu a kromě chovu dobytka byly významným zdroji obživy prodej dřeva v okolních městech a práce na měšťanských polích.[6] Ve druhé polovině sedmnáctého století Březenec patřil k ahníkovskému panství pánů z Martinic.[7]

Ve druhé polovině šestnáctého století Kryštof z Karlovic založil první jirkovskou papírnu, která podle mapy z roku 1720 stávala v Březenci.[8] Papírna měnila majitele, a přes požár v roce 1917 fungovala až do roku 1947, kdy byla zrušena a její moderní vybavení přestěhováno do Chomutova. Koncem dvacátého století budovu bývalé papírny využívala společnost Kovovýroba.[9]

Během napoleonských válek v letech 1812–1814 okolím procházela vojska nebo transporty raněných vojáků a zajatců. Vojáci bývali často ubytováni ve velkém počtu přímo ve vsi, což kladlo vysoké nároky na produktivitu zdejšího hospodářství. Situaci navíc zhoršovaly nájezdy ruských kozáků, kteří tábořili u Vinařic a také zde hledali potraviny. Vojáci do vsi zavlekli nakažlivé nemoci, kterým roku 1813 podlehlo 26 vesničanů. Nepříznivá situace přetrvala i po válce, protože vojáci spotřebovali i semena určená k zasetí. Úrodu v roce 1816 zničil přívalový déšť.[10] Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 v Březenci žilo 296 lidí ve 48 domech, bývala zde škola, mlýn a hospoda.[9]

Bývalá škola

V devatenáctém století v hospodářství převažovalo zemědělství, ale stávaly zde drobné průmyslové podniky. Na polích se pěstovalo žito, ječmen, brambory a koncem století pšenice.[10] Rozšířené bývalo včelařství i ovocnářství a kromě běžných druhů se pěstovaly morušovníky, vinná réva nebo kaštanovníky.[11]

Kromě papírny u Březence stály v údolí Bíliny hamry, které zpracovávaly rudu z drobných dolů v okolí, jejíž zásoby však nepostačovaly k jejich plnému zásobení, a proto byly závislé na nakupování surovin odjinud. Později se vyvinuly ve dva malé strojírenské podniky založené v roce 1859 nebo o rok později. Dohromady se v nich ročně vyrábělo asi padesát tun zboží. Později byl jeden vybaven válcovací stolicí a druhý byl v roce 1905 přestavěn na závod na výrobu brusných kamenů.[12] K dalším drobným podnikům patřil mlýn, pískovna, cihelna, kamenolom a pila.[11] Pískovna a lom se nacházely mezi Březencem a Otvicemi na území,[13] které bylo v roce 1977 připojeno k Chomutovu a byla na něm postavena sídliště Kamenná a Zahradní. Před nimi v těchto místech stávaly osady nouzových domků zvané Cihelna, Keprtovo Pole a Kamenný Lom.[14] Z pískovny pochází archeologické nálezy křemencových nástrojů ze starého paleolitu, jejichž stáří se odhaduje na 250 000let.[15]

Po vzniku Československa se Březenec na krátko stal součástí provincie Deutschböhmen. Za první republiky ve vsi v letech 1920–1926 fungovala Severočeská továrna na výrobu kabelů.[14] Během druhé světové války býval v hostinci čp. 77 zajatecký tábor pro sto zajatců z Francie, kteří v pozdějších letech války pracovali u Deutsche Reichsbahn. Koncem války byl Březenec 16. prosince 1944 bombardován, přičemž bylo poškozeno pět domů.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Březenec stojí ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 3,94 km²,[16] asi dva kilometry západně od jirkovského centra v nadmořské výšce okolo 400 metrů.[15] Oblast se nachází na úpatí Krušných hor, konkrétně v jejich okrsku Bolebořská vrchovina.[17] Geologické podloží tvoří prekambrické dvojslídné a biotitické ruly. Z půdních typů se vyvinuly především kambizemě. Vesnicí protéká Březenecký potok a vlévá se do vyrovnávací nádrže Březenec, která je součástí Podkrušnohorského přivaděče.[18]

V Quittově klasifikace podnebí se Březenec nachází v mírně teplé oblasti MT11,[17] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 40–50, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 110 a 130 a sněhová pokrývka zde leží průměrně 50–60 dnů v roce.[19] Severnější a výše položená část katastrálního území patří do oblasti MT4,[17] kde se průměrné lednové teploty pohybují od −2 do −3 °C a mezi 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 500–750 milimetrů, sníh zde leží 60–80 dní v roce. Mrazových dnů bývá 110–130, zatímco letních dnů jen 20–30.[19]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 712 obyvatel (z toho 340 mužů), z nichž bylo sedm Čechoslováků, 692 Němců a třináct cizinců. Kromě tří lidí bez vyznání a deseti evangelíků byli členy římskokatolické církve.[20] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 799 obyvatel: osm Čechoslováků, 781 Němců a deset cizinců. Většinou byli římskými katolíky, ale žilo zde také jedenáct evangelíků, dva příslušníci ostatních církví a dvacet lidí bez vyznání.[21]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[22][23][24]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 326 370 399 437 757 712 799 724 762 301 212 163 464 604 668
Domy 50 57 58 61 112 116 130 181 — 78 65 75 142 190 243
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Jirkov.

Obecní správa a politika

[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení patrimoniální správy se Březenec stal roku 1850 obcí, ale už roku 1868 byl osadou Jirkova. Tou zůstal do začátku dvacátého století, kdy se v roce 1901 opět osamostatnil.[13] K Jirkovu byl jako část obce připojen znovu v roce 1960.[14]

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 737 hlasů v Březenci získaly 505 hlasů Sudetoněmecká strana, 122 hlasů Německá sociální demokracie a 110 hlasů KSČ.[25]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Hrázděný dům

Dominantou vesnice býval barokní kostel svatého Linharta zbořený roku 1982.[26] Kromě něj tu stojí klasicistní budova bývalé školy z roku 1804. Ve vsi také bývala u silnice do Chomutova barokní socha svaté Barbory ze druhé poloviny osmnáctého století a sloup Nejsvětější Trojice z roku 1733.[27] V parku, který vznikl na místě vysušeného rybníka, stojí pomník obětem za boj pro české osídlence.[15]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 159. 
  3. ↑ LISSEK, Petr; NOVÝ, Miroslav; SÝKORA, Milan. Záchranný archeologický výzkum v Chomutově na Žižkově náměstí. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, 2009. 132 s. Dostupné online. S. 17. 
  4. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Jirkov. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 97 s. ISBN 80-238-6865-9. Kapitola Březenec, s. 65. Dále jen Binterová (2000). 
  5. ↑ a b Binterová (2000), s. 66.
  6. ↑ a b Binterová (2000), s. 67.
  7. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl I. V povodí říčky Hutné. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1995. 56 s. Kapitola Ahníkov, s. 13. 
  8. ↑ Binterová (2000), s. 10.
  9. ↑ a b Binterová (2000), s. 68.
  10. ↑ a b Binterová (2000), s. 69.
  11. ↑ a b Binterová (2000), s. 70.
  12. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 58. 
  13. ↑ a b Binterová (2000), s. 71.
  14. ↑ a b c Binterová (2000), s. 72.
  15. ↑ a b c Binterová (2000), s. 64.
  16. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  17. ↑ a b c Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ CENIA. Katastrální mapy, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  20. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210. 
  21. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 100. 
  22. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  23. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 290.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  24. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Chomutov [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. 
  25. ↑ RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 14. ISSN 0231-5076. 
  26. ↑ Kostel sv. Linharta [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 
  27. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Březenec, s. 134. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Části města Jirkov
Části obce
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Březenec&oldid=24123743“