Buštěhradská dráha
Buštěhradská dráha, zkratka B.E.B. (z německého: Buschtěhrader Eisenbahn) byla privátní železniční společností na území Čech. Společnost provozovala v letech 1855–1922 síť železnic v severozápadních Čechách. Její síť spojovala Krušné hory a Podkrušnohoří s Prahou.
Historie
Rozvoj těžby uhlí na Kladensku v polovině 19. století vyvolal požadavek nahradit dosud fungující koněspřežnou dráhu výkonnějším dopravním prostředkem. Z tohoto důvodu byla v roce 1852 založena Buštěhradská železniční společnost (něm.: Buschtěhrader Eisenbahngesellschaft), která od 1. ledna 1855 obdržela koncesi k provozování parostrojní železnice. Její jméno bylo odvozeno od Buštěhradu. V tamějším zámku mělo administrativní centrum jedno panství v majetku císaře Ferdinanda, proto se někdy usuzuje, že právě proto byla tato dráha pojmenována jako Buštěhradská. Pravdou však je, že Kladno bylo v době vzniku malým městečkem, kdežto Buštěhrad byl mnohem známější.[1]
Společnost uvedla do provozu první trať 5. listopadu 1855 – jednalo se o úsek Staré Kladno – Kralupy nad Vltavou o délce 20,5 km; V Kralupech trať navazovala na státní dráhu Praha-Podmokly a také zde byla možná překládka uhlí na lodě a jeho další doprava po Vltavě a Labi. Současně byla převzata stará trať koněspřežky mezi Starým Kladnem a Vejhybkou (dnes žst. Kladno) a přestavěna pro parostrojní provoz. Roku 1863 získala společnost koncesi k přestavbě koněspřežky v úseku Vejhybka – Bruska na parostrojní provoz a její prodloužení do Buben a roku 1867 následovala koncese pro zbylý úsek Vejhybka – Lány (dnešní žst. Stochov). Při přestavbě byly některé úseky trasovány nově.
Na základě požadavku na železniční spojení od producentů cukru a chmele na Žatecku a Lounsku a rozvoje těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří postupně společnost BD rozvinula síť svých železnic do celé oblasti. 4. února 1871 byl zahájen provoz na novém, 83,8 km dlouhém úseku Lány – Chomutov, čímž Chomutov získal přímé spojení s Prahou. V Chomutově vystavěla vlastní nádraží, které pak využívala společně s Ústecko-teplickou dráhou.
3. března 1872 byl zahájen provoz na úseku Smíchov – Hostivice. Tím získala BD nové spojení s Prahou, které bylo navíc sklonově příznivější, než dejvická větev. V původních plánech bylo postavit na Smíchově nové, reprezentativní nádraží. To se mělo nacházet v oblasti Na Knížecí, tato myšlenka však byla opuštěna a zůstalo u provizorního nádraží Praha-Smíchov severní nástupiště.[2] Myšlenka nádraží Na Knížecí ožila po téměř 130 letech – v roce 2010 při výluce tramvajových tratí v oblasti Motola a Řep byla od 1. 6. zřízena na konci jedné z kolejí bývalého nákladového nádraží zastávka Praha-Smíchov Na Knížecí s nástupištěm délky dvojdílné jednotky ř. 814.
1. srpna 1872 zahájila BD provoz na 57,7 km dlouhém jednokolejném úseku z Chomutova do Vejprt s odbočkou Křimov – Nová Ves (Hora Svatého Šebestiána) s napojením na saskou železniční síť v Reitzenhainu. 1. března 1873 byl uveden do provozu dvanáctikilometrový úsek Chomutov – Kadaň – Prunéřov.
Také v následujících letech byla síť postupně rozšiřována, až v roce 1891 dosáhla své největší délky – 465 km.
Již před 1. světovou válkou se uvažovalo o zestátnění BD. V roce 1918 se ocitly tratě BD na území nově založeného Československa, které zestátňování drah upřednostňovalo.
1. ledna 1923 byla BD zákonem zestátněna a její tratě se staly součástí ČSD.[3]
Vozidla
Z lokomotiv BD se zachovaly dvě ve sbírkách Národního technického muzea – lokomotiva Kladno z roku 1855 je nejstarší dochovanou lokomotivou v Čechách a bývalá IIIa 272 (ČSD 324.391) jako neprovozní exponát je v současné době v muzeu v Lužné u Rakovníka. Dále se zachoval stroj 300.619, který je v současné době také v Lužné.
| Parní lokomotivy BD | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Řada | Číslo | Uspořádání | Rok výroby | Výrobce | řada ČSD | Obrázek |
| I | 101–105 | C2' n2t | 1855–1861 | Lokomotivfabrik der StEG | 
| |
| Ia | 401–422 | C n2t | 1890–1906 | Wiener Neustadt, Floridsdorf, BMMF | 300.601–623 | .jpg)
|
| II | 106–112 | C n2 | 1863–1868 | Lokomotivfabrik der StEG | ||
| III | 113–170 | C n2 | 1870–1873 | Lokomotivfabrik der StEG, Floridsdorf | 322.201–254 | |
| IIIa | 180–277 | C n2 | 1887–1907 | Wiener Neustadt, Lokomotivfabrik der StEG | 324.301–396 | 
|
| IV | 201–203 (do r. 1887) 301–306 |
D n2 | 1884, 1890 | Wiener Neustadt | 412.001–006 | |
| IVa | 351–355 | D n2 | 1909 | BMMF | 413.101–105 | |
| V | 1–20 | 1B n2 | 1870–1872 | Sächsische Maschinenfabrik/Chemnitz | 232.201–220 | |
| Va | 501–506 | 1'E1' n2t | 1918 | BMMF | 524.101–106 | 
|
| VI | 81–84 | 1B n2 | 1873 | Kessler/Karlsruhe | ||
| VII | 90–96 | 2'B n2 | 1887–1897 | Wiener Neustadt | 253.301–307 | |
| VIII | 51–73 | 2'C n2 | 1898–1914 | Lokomotivfabrik der StEG | 354.425–447 | 
|
Tratě BD
| Trať | Stavební délka[4] (v km) |
první otevření |
Dokon- čení |
Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| Dubny–Staré Kladno | 2,690 | 5. listopad 1855 | jen místní nákl. doprava | |
| Wejhybka (Kladno)–Kralupy | 24,813 | 23. únor 1856 | 23. únor 1872 | |
| Praha (Bubna)–Lužná u Rakovníka Lužná u Rakovníka – Chomutov Chomutov–Cheb |
237,819 | 4. listopad 1863 | 1. březen 1873 | |
| Lužná-Líšany – Rakovník | 9,394 | 5. červen 1871 | 5. březen 1873 | místní dráha |
| Březno u Chomutova–Kadaň-Prunéřov | 10,251 | 9. listopad 1871 | ||
| Tršnice – Františkovy Lázně | 4,129 | 9. prosinec 1871 | ||
| Praha-Smíchov–Hostivice | 19,334 | 3. březen 1872 | ||
| Chomutov–Křímov-(Reitzenhain) | 36,243 | 12. květen 1872 | 23. srpen 1875 | Úsek st. hranice – Reitzenhain ve vlastnictví Král. saských státních drah, pronajatý |
| Chomutov–Vejprty hranice | 35,144 | 12. květen 1872 | Místní dráha; Úsek Vejprty – st. hranice pronajat Král. saským státním drahám | |
| Sokolov-st. hranice(–Klingenthal) | 27,786 | 1. červen 1876 | 1. říjen 1886 | místní dráha;Úsek st. hranice–Klingenthal majetkem Král. saských státních drah |
| Krupá–Kolešovice | 12,311 | 15. září 1883 | místní dráha | |
| Celkem: | 419,914 | roku 1910 obnášela celková délka včetně uhelných a průmyslových drah (61,50 km) ~281 km | ||
Tratě provozované BD
- Místní dráha Vojkovice – Kyselka (zprovozněna 1. února 1895)
Odkazy
Literatura
- Jiří Ryvola, Zdeněk Pospíšil: Buštěhradka, Radix 2005, ISBN 80-86031-62-4
- Walter Rollmann: Eisenbahngeographie der Sudetenländer. Zahn & Jaensch, Dresden 1935 [Prag, phil. Diss.] ÖNB
- Siegfried Bufe, Heribert Schröpfer: Eisenbahnen im Sudetenland. Bufe-Fachbuchzentrum, München 1991, ISBN 3-922138-42-X
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Buschtěhrader Eisenbahn na německé Wikipedii.
- ↑ SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá fronta, 2009. Kapitola Dráhy zvané uhelné, s. 85. (Čeština)
- ↑ Musil, Stanislav. Vůně pražských nádraží. Editor: Matěj Barták. Praha: Plot, 2005.
- ↑ Historie železničních tratí ČR, databáze; Sekera, Pavel
- ↑ Geschichte der Eisenbahn der österreichisch-ungarischen Monarchie, IV. Band, k.u.k. Hofbuchhandkung & k.u.k. Hofbuchdruckerei Karl Prochaska, Wien-Techen-Leipzig, 1899, Seiten 331–332
Související články
- Železniční muzeum Lužná u Rakovníka
- Železniční trať Praha - Rakovník
- Historie železniční dopravy v Česku
- Ajznbonští tovaryši
Externí odkazy
- Buštěhradská dráha
- Komotauer Hauptbahnhof
- Reichsgesetzblatt Nr. 16 aus 1867 (Seiten 29ff): „Koncesní listina z 11. ledna 1867“ pro stavbu tratí „Prag–Wejhybka“ a „Kladno–Kralup“
- Reichsgesetzblatt Nr. 138 aus 1869 (Seiten 399ff): „Koncesní listina z 1. července 1868“ pro stavbu trati „Prag (Smichow)–Saaz–Kommotau–Weipert–königlich sächsische Gränze“
- Reichsgesetzblatt Nr. 43 aus 1874 (Seiten 79ff): „Koncesní listina z 30. října 1874“ pro stavbu trati „Falkenau–böhmisch-sächsische Gränze bei Graßlitz“
- Česká severo-západní dráha : Spolek pro prodej uhlí a Buštěhradská dráha. Praha: vl.n., 1868. Dostupné online.
- Seznam lokomotiv Buštěhradské dráhy (německy)