Bitva u Nisy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Bitva u Nisy (1428))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Nisy
konflikt: Husitské války
Dobové vyobrazení vozové hradby
Dobové vyobrazení vozové hradby
trvání: 18. březen 1428
místo: Nisa (dnešní Nysa), Niské knížectví,
Slezsko (dnešní Polsko)
Zeměpisné souřadnice:
výsledek: drtivé vítězství husitů
strany
Husitská korouhev husité Slezská knížectví

Prapor Maltézského řádu Maltézský řád

velitelé
Prokop Holý
Jan z Bukoviny
Zikmund z Vranova
Velek z Březnice
Prokop Malý
Jan Tovačovský
Znak Niského knížectvíZnak Vratislavského biskupství Konrád IV. Starší
Znak Kladského hrabství Půta III. z Častolovic
Prapor Maltézského řádu Ruprecht II. Lubinský
Ludvík Olavský
Znak Minstrberského knížectví Jan Minsterberský

síla
5 500 pěších
1 000 lehká jízda
150 vozů
6 000 chłopská pěchota
1 100 těžká jizda
ztráty
~ 2000 padlých[1]

Bitva u Nisy se odehrála 18. března 1428 před hradbami slezského města Nisa (Nysa). Spojené oddíly husitů z Čech a Moravy zde drtivě porazily vojsko vratislavského biskupa Konráda, jehož velením byl pověřen kladský hejtman Půta z Častolovic. Střetnutí bylo jedinou větší ozbrojenou konfrontací slezské rejsy, po této události se již ohrožená města nestavěla husitům na odpor a jejich obyvatelé buď uprchli, nebo se snažili vyplatit vysokým výkupným.

Předehra[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení úspěšné rejsy do horních Uher, která se odehrála v prvních měsících roku 1428, pokračovalo husitské vojsko v ofenzivních akcích na půdě nepřítele a z Uherského Brodu vyrazilo přes Přerov a hrad Odry ke slezským hranicím. Výpravy se účastnili kališníci z Moravy a příslušníci téměř všech ústředních husitských frakcí z Čech, v čele se sirotčí a táborskou polní obcí. Prve jmenovaní vytáhli do pole pod velením Veleka z Březnice, jenž byl doprovázen knězem Prokůpkem, v čele táborů stáli Prokop Holý, který řídil duchovní a politickou správu vojska, Jan z Bukoviny a jeho pobočník Zikmund z Vranova. Spolu s těmito oddíly vyrazila i část hotovosti Nového města pražského vedená Janem Tovačovským z Cimburka a hejtman táborské posádky v Břeclavi kníže Fedor z Ostrogu.[2] Ačkoli jsou autentické informace o této spanilé jízdě velmi nedostatečné, je známo, že před důrazným postupem českého vojska uprchli obyvatelé Ostravy, Ketře a Osoblahy. Také opavský kníže Václav se neodhodlal k obraně svých statků a raději s husity uzavřel příměří.[3] Dobyt byl hrad Hukvaldy, města Hlohov, Prudník, Bělá a Střelč, jež náležely k majetku Bolka Opolského. Ten pod tíhou okolností uzavřel s Čechy spojeneckou smlouvu po 13. březnu.[2] Další postup husitů posléze směřoval k Nise, kde se jim do cesty postavilo vojsko, jež shromáždil vratislavský biskup Konrád. Do jeho řad mimo jiné povolal Jana Minsterberského, olavského knížete Ludvíka, jeho bratra Ruprechta a kladského hejtmana Půtu z Častolovic. Posledně jmenovaného současně pověřil vrchním velením.[2]

Bitva[editovat | editovat zdroj]

O samotném střetnutí informují dva základní české prameny. První z nich lze nalézt v tzv. Kronice starého pražského kolegiáta, z jejíhož obsahu lze předpokládat, že autor byl přímým účastníkem slezské rejsy. Druhým zdrojem je Kronika katolického vojáka a přímého účastníka husitských válek Bartoška z Drahonic. Obě literární práce však bitvu popisují pouze povrchně a její průběh proto nelze interpretovat jednoznačně.

Potom vévodové slezští, města i biskup seberou vojsko do pole proti nim u Nisy. Na ně v předměstích ti svrchu řečení ze svých vozů s pěšími vyskočí a protivníků dobře na dva tisíce pobijí a utopí; ba několik jich vskočí se svými až do města a spálí vozy Slezáků zároveň s předměstími a s kostely.
— Kronika starého pražského kolegiáta[1]
Pak se léta Páně 1428 obrátili do Slezska a položili se táborem u města Nisy. V tomto městě byl však pan Půta z Častolovic s lidmi tamního biskupa. Proti husitům vyšli nějací lidé z předměstí a vesničané, kteří se seběhli. Proti nim postoupila husitská vojska s vozy, se svými zbraněmi a děly a zahájila boj. Konečně přišli na předměstí ti, kdo vyšli z města. Husité tam pobili několik tisíc lidí obojího pohlaví, předměstí vypálili a kdyby jim nebyl statečně bránil Půta z Častolovic se svými lidmi a svými spojenci, byli by se zmocnili i města samého.
— Bartošek z Drahonic[4]

V souladu s tvrzením Bartoška z Drahonic i současní odborníci usuzují, že hlavní sílu slezského vojska tvořili opěšalí sedláci, zformované před městským opevněním.[5] Bitvu zahájili patrně sami husité, kteří na protivníka tvrdě zaútočili, a po krátkém boji jej přinutili hájenou pozici v panice opustit. Při důrazném pronásledování pak bylo údajně pobito nebo v řece utopeno na dva tisíce prchajících. Při pokračujícím útoku české vojsko vypálilo celé Niské předměstí a patrně udeřilo i na samotné město.[6] Tato spontánní akce však narazila na odhodlanou obranu organizovanou Půtou z Častolovic, jemuž se za značného úsilí podařilo husity odrazit.[4]

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Husité se obléháním Nisy nezdržovali. Využili strachu, který zaseli mezi obyvatele Slezska a pokračovali v tažení. Bleskovými výpady se jim podařilo vyplenit poměrně široké území a obsadit města, jejichž obyvatelé dali namísto obrany přednost útěku. Podle písemných pramenů tak učinili například lidé z Pačkova, Frankenštejna, Otmuchova, Břehu, Střelína aj.[7] Někteří měšťané se pokusili zmírnit důsledky vpádu na svá území nabídkou vysokého výkupného. Mezi první z nich patřili Minsterberští, kteří s husity uzavřeli smlouvu po 22. březnu v ležení u Pačkova.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Výbor z české literatury doby husitské, sv. 2. Praha: ČSAV, 1964. S. 288. [Kronika starého pražského kolegiáta]; [Dále jen: Výbor z české literatury]. 
  2. a b c ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. S. 202. [Dále jen: Šmahel]. 
  3. PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. S. 625. [Dále jen: Palacký]. 
  4. a b Ze zpráv a kronik doby husitské. Praha: Svoboda, 1981. S. 240. [Kronika Bartoška z Drahonic]. 
  5. a b Šmahel, s. 203.
  6. Palacký, s. 626.
  7. Výbor z české literatury, 289.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Prameny dějin českých. Příprava vydání Josef Emler. Svazek VII. Praha: V komisi Dr. Grégr a Ferd. Dattel 258 s. [Kronika starého kolegiáta pražského]. 
  • Ze zpráv a kronik doby husitské. Praha: Svoboda, 1981. 491 s. [Kronika Bartoška z Drahonic]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANKENBERGER, Otakar. Naše velká armáda - díl III. Praha: Zemědělské knihkupectví, 1921. 188 s. 
  • PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. 1279 s. 
  • ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-075-0.