Alexandr Grin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexandr Grin
AlexanderGrin.jpg
Rodné jméno Александр Степанович Гриневский
Narození 11.jul. / 23. srpna 1880greg.
Kirov
Úmrtí 8. července 1932 (ve věku 51 let)
Staryj Krym
Příčina úmrtí rakovina
Místo pohřbení Staryj Krym
Pseudonym Александр Грин
Povolání spisovatel, básník a romanopisec
Národnost ruská
Stát Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Významná díla Běžící po vlnách,
Nachové plachty,
Cesta nikam,
Jessie a Morgiana,
Zářivý světˇˇ,
Zlatý řetěz
Manžel(ka) I. N. Grin (Mironova) (1921–1932)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Grin (rusky Александр Грин, vlastním jménem Alexandr Stěpanovič Griněvskij, rusky Александр Степанович Гриневский) (23. srpna 1880, Slobodskoje8. července 1932, Staryj Krym) byl ruský sovětský novoromantický spisovatel.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Grin se narodil v městě Slobodskoje u Vjatky (dnes Kirov). Pocházel z chudé úřednické rodiny, jeho otec byl Polák vypovězený do Vjatky za účast na polském povstání proti carismu roku 1863. Prožil neradostné dětství poznamenané bídou, alkoholismem otce a nevraživostí macechy. Byl vyloučen z gymnázia a na oděské námořní škole nemohl studovat pro nedostatek peněz.[1]

Následně žil jako bosák (tak je označován v ruském prostředí tulák), toulal se po Rusku a živil se jako nádeník v přístavu, námořník, rybář, dřevorubec a zlatokop na Urale.[2] Vstoupil do eserské strany a za činnost v ní byl tři roky vězněn a třikrát poslán do vyhnanství.[1]

Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu (od roku 1924 ve Fedosiji a od roku 1930 ve Starém Krymu, kde roku 1932 zemřel.[2]

Svým literárním dílem se Grin řadí mezi novoromantiky. Byl ovlivněn Edgarem Allanem Poem, E. T. A. Hoffmannem, Thomasem Mayne-Reidem a Francisem Bretem Hartem a ve svých příbězích, odehrávajících se většinou ve vybájené zemi Grinlandie, spojoval staré námořnické pověsti s dobrodružnými, pohádkovými i hororovými motivy a s psychologií postav i jejich rozpolceností v intencích moderní literatury.[1] Fantastické motivy jsou nedílnou součástí vyprávění, ve kterém se objevují již prvky magického realismu. Jeho hrdinové jsou silní jedinci postavení do výjimečných situací a do jejich života zasahují tajemné impulsy a záhady.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nachové plachty, první vydání
  • В Италию (1906, Do Itálie), povídka napsaná v duchu realismu,
  • Шапка-невидимка (1908, Kouzelná čapka), sbírka realistických povídek,
  • Остров Рено (1909, Ostrov Reno), první autorova romantická novela,
  • Пролив бурь (1910, Úžina mořských bouří), povídka
  • Синий каскад Теллури (1912, Modré kaskády Telluri), povídka,
  • Жизнь Гнора (1912, Život Gnorův), povídka,
  • Зурбаганский стрелок (1913, Střelec ze Zurbaganu), povídka,
  • Происшествие в улице Пса (1915, Příhoda v ulici Psa), sbírka povídek,
  • Белый огонь (1922, Bílý oheň), sbírka povídek,
  • Алые паруса (1923, Nachové plachty), pohádková féerie, novela o chudé divce, která uvěří v předpověď neznámého tuláka a věří, že si pro ní přijede princ na lodi s nachovými plachtami.
  • Блистающий мир (1923, Zářivý svět), román s fantastickými prvky o muži, který uměl létat, podobenství o boji dobra a zla, lásky a nenávisti.
  • Крысолов (1924, Krysař), povídka až s groteskním motivem převtělování se krys v lidi a naopak zobrazuje lidskou hrabivost i zrůdné ničení života.
  • Белый шар (1924, Bílá koule), česky jako Poklad afrických hor, dobrodružná novela,
  • Сердце пустыни (1924, Srdce pustiny), sbírka povídek,
  • На облачном берегу (1925, Na oblačném břehu), sbírka povídek,
  • Золотая цепь (1925, Zlatý řetěz), román odehrávající se v tajemném paláci milionáře, kterého chtějí tři podvodníci připravit o život a majetek.
  • Штурман Четырёх ветров (1926, Kormidelník Čtvera větrů), sbírka povídek
  • История одного убийства (1926, Historie jedné vraždy), sbírka povídek,
  • Фанданго (1927, Fandango)), až kafkovsky napsaná povídka založená na fantastickém motivu hrdinova přenesení se do jiného světa
  • Корабли в Лиссе (1927, Koráby v Lisse), sbírka povídek,
  • Бегущая по волнам (1928, Běžící po vlnách), česky také Karneval v přístavu nebo Královna vln, román s detektivní zápletkou o odhalení zločinného kapitána a o věrné lásce.
  • Чёрный алмаз (1928, Černý démant), sbírka povídek,
  • Акварель (1928, Akvarel), povídka,
  • Колония Ланфиер (1929, Kolonie Lanfieri), sbírka povídek,
  • Джесси и Моргиана (1929, Jessie a Morgiana), román o dvou sestrách, mladé a krásné Jessie a stárnoucí nehezké Morgianě, která svou sestru pro její krásu nenávidí a nezastaví se ani před zločinem.
  • Дорога никуда (1930, Cesta nikam), román o chudém chlapci, který se dostane z bídy, ale zaplete se do boje s podlým boháčem, ve kterém zahyne.
  • Огонь и вода* (1930, Oheň a voda), sbírka povídek,
  • Автобиографическая повесть (1931, česky jako Svědectví mého života), autobiografie.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Slovník sovětských spisovatelů I., Odeon, Praha 1978, str. 432-433
  2. a b c d Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, LIBRI, Praha 2001, str. 247-248

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]