Adolf Bernard z Martinic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Adolf Bernard z Martinic
Erb Martiniců
Erb Martiniců

Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1729 – 1735
Panovník Karel VI.
Nástupce Jindřich Josef Auersperg

Nejvyšší štolba císařovny
Ve funkci:
? – 1720
Panovnice Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Nástupce 1720 císařovna vdova zemřela

Císařský tajný rada
Ve funkci:
1718 – ?
Panovník Karel VI.

Místodržící Českého království
Ve funkci:
1712 – 1718
Panovník Karel VI.

Narození před 1690
Úmrtí 27. červenec 1735
Národnost Čech
Choť Eliška Jörger-Tollet
Rodiče Jiří Adam II. Bořita z Martinic
Marie Felicie ze Spauru
Děti Marie Dominika z Martinic
Sídlo Smečno
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1731 rakouský Řád zlatého rouna (č. 667)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Bernard z Martinic, nebo také Bernart, (před 169027. července 1735) je představitelem smečenské pošlosti českého šlechtického rodu Martiniců. Zastával přední úřady u dvora, byl královským místodržícím (1712), c. k. tajným radou (1718), do roku 1720 štolbou císařovny Eleonory, dvorským maršálkem (1729), nejvyšším hofmistrem[zdroj?] (1735) a rytířem zlatého rouna.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se hraběnce Marii Felicii ze Spauru († 1690) a Jiřímu Adamovi z Martinic (1650–1714). Po matčině smrti se otec znovu oženil a to 6. dubna 1697 s Marií Josefou ze Šternberka. Adolf měl starší sestru Zuzanu Renatu (1670–1717), provdanou hraběnku Czerninovou z Chudenic a později princeznu Auersperkovou, a tři polorodé sourozence z otcova druhého manželství: Františka Michala (1704–1773), Josefa Antonína (1710-1739) a Marii Karolínu (1700–1785).

Adolfovou ženou byla Marie Eliška, hraběnka Jörger-Tollet, s níž měl jedinou dceru Marii Dominiku († 1784).

Život[editovat | editovat zdroj]

Adolf roku 1726 rozšířil majetek o zelenohorské panství, které odkoupil od Leopolda ze Šternberka, a město Planici. Na jeho objednávku vyprojektoval na počátku 18. století Kilián Ignác Dientzenhofer poutní kostel Narození Panny Marie, který byl vystavěn v letech 1717–1726 v Nicově a poutní kostel sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku (1735-37).

Po jeho smrti přešlo Zelenohorské panství na jeho dceru Marii Dominiku, která jej odkázala Jeronýmovi Gundakarovi, synovi říšského kancléře Františka. Smečenský fideikomis zdědil jeho polorodý bratr František Michal.

Pověst[editovat | editovat zdroj]

Vztahuje se k němu pověst, že v mládí spolkl rybí kost a nic nepomáhalo. Pomohlo až napití se z léčivé studánky v Pacově u Žerotína, kůstka vyskočila. Jeho otec pak jako poděkování doplnil místní lidovou sbírku na postavení sochy ochránce nemocí hrdelních, svatého Blažeje a u studánky nechal postavit kostelík.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ÚZEMNÍ PLÁN ŽEROTÍN [online]. Úřad územního plánování Louny, červen 2012 [cit. 2013-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-13. 
  2. Pacov [online]. ceskem.cz [cit. 2013-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]