Kostel svatého Blažeje (Žerotín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Římskokatolický kostel
svatého Blažeje
Kostel sv. Blažeje z cesty k Pacovu
Místo
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Kraj Ústecký
okres Louny
Obec Žerotín
Lokalita Pacov
Souřadnice
Kostelsvatého Blažeje
Kostel
svatého Blažeje
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze pražská
Vikariát Kladno
Farnost Zlonice[1]
Status kostel
Užívání neužíván, uzavřený soukromý pozemek
Architektonický popis
Stavební sloh pozdně barokní
Výstavba 2. polovina 17. století, přestavěn kolem roku 1800
Specifikace
Délka 13 m
Šířka 6 m
Umístění oltáře východ
Stavební materiál lámaná opuka, omítnuto
Odkazy
Kód památky 42753/5-1299 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Blažeje je pozdně barokní římskokatolický poutní kostelík v lokalitě Pacov u Žerotína. U kostela se nachází studna s barokním čtvercovým altánem s baldachýnem, jejíž léčivý pramen měl být podle jedné z místních pověstí důvodem pro vystavění kostela. Kostel byl vybudován v druhé polovině 17. století a přestavěn kolem roku 1800.[2] Celá samota je památkově chráněna.[3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kostel[editovat | editovat zdroj]

Filiální kostel zasvěcený svatému Blažejovi je prostá, jednolodní orientovaná omítnutá stavba z lámané opuky bez ozdob. Má obdélníkový půdorys se seseknutými rohy kněžiště. Vnitřní prostory mají křížové klenutí tvořené třemi poli, které spočívají na dórských pilastrech. Rozměry vnitřních prostor jsou 13 na 6 metrů.[5]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Kostelní lavice z 18. století byly kvalitně vykládané. Na hlavních dveřích spočíval 52 centimetrů dlouhý zámek, který byl velmi kvalitní prací z 18. století a v jehož prolamovaném štítku se nacházel rakouský orel.[5] V roce 2001 byl interiér nezvěstný díky krádežím nebo poničený.[2]

Studánka[editovat | editovat zdroj]

Nad vyvěrajícím pramenem studánky zvaným Poklad byl postaven barokní čtvercový altán s baldachýnem.[6]

Doprovodné stavby[editovat | editovat zdroj]

Samota kromě kostelíka čítá ještě obytné doprovodné stavby.

Pověsti a lidové podání[editovat | editovat zdroj]

Na nejstarší historii kostela svatého Blažeje a jeho založení odkazují některé dochované lidové pověsti.

Pověst o založení kostela jako dík za uzdravení syna[editovat | editovat zdroj]

Václav Beneš Třebízský zachytil některé pověsti, které se váží k Pacovu a jeho okolí. Jedna vypráví o tom, že synovi hraběte Jiřího Adama II. Martinice ze Smečna uvízla v krku rybí kost a zachránila ho až voda ze zdejší studánky. Napil se jí, kýchl a z krku mu kost vyskočila. Lidovou sbírku na postavení sochy svatého Blažeje, ochránce nemocí hrdelních, hrabě doplnil a na místě kříže, který ještě roku 1680 připomínal zaniklou vesnici Pacov, pak jako dík nechal postavit kostel svatého Blažeje.[7][3]

Pověst o založení kostelíka lakotným mlynářem[editovat | editovat zdroj]

Jiná pověst zachycená Rudolfem Tschornem vypráví o lakomém mlynáři, který žil na pacovském mlýně v průběhu třicetileté války. Zatímco Švédové plenili okolní vesnice, klášter i hrad, mlynář Pacovák vnikl v převleku do sklepení kláštera a odnesl zlatý poklad klarisek. Bohatý a zlý mlynář si chtěl koupit obdiv a chválu a tak v době, kdy všude hořely vesnice, předměstí, kostely i kláštery, nechal vystavět u studánky kostelík. Kromě syna dědice měl jedinou dceru Blaženu, kostel tak dostal jméno svatý Blažej. Dceru mlynář přislíbil panu Sokolovi z Mor se sídlem ve Slavětíně, ten ale, poslední svého rodu a věrný nekatolík, odešel ze země, kde byl zatčen a carskými mu byl zabaven majetek. Do Čech se vrátil jako důstojník v saském vojsku a dcera byla natěšená na sňatek s pánem ze Slavětína, který jí otec sliboval v novém kostelíku. Jenže to se nezmínil, že půjde o jiného pána, Papasana z Mirndolu. Starý Protiva, hodný a soucitný pacovský sedlák svému jménu navzdory, o jejím trápení věděl a doufal, že přeruší svatbu tím, že naplní oltářní svíci střelným prachem a ta vybouchne. Na to se ale bohužel přišlo a kněz je navzdory vyhrocené situaci oddal. Nakonec ale nikoho nic dobrého nečekalo. Ženich zemřel brzy po svatbě, Blažena se vrátila do mlýna, který ale vyhořel a v jeho troskách později zemřel starý osamělý mlynář na mor. Syn se někde potuloval, někdo říkal, že se snad stal poustevníkem, dcera klariskou v Praze. A z vesničky Pacov nezbylo ani pár zdí, do kterých by se mohl někdo vrátit, celá lehla popelem. Ukradený poklad tak místo očekávaného štěstí, chvály a obdivu přinesl pouze neštěstí a zkázu.[8]

Druhá verze příběhu z roku 1875 zachycená Třebízským v jeho povídce se liší v detailech. Švédové během třicetileté války přepadli obec Pacov a mlynář z tamějšího mlýnu zvaného Pacov či Pacovák je poslal dobýt hrad Žerotín, jehož poklad ale sám z hradního sklepení později potají odcizil. Švédové zničili celou obec Pacov, mlynáře a jeho rodinu ale zachránil rytíř Adam Sokol z Mor. Ten se tou dobou tajně vrátil do svého kraje, když předtím musel po Bílé hoře uprchnout ze země. Za záchranu mu slíbil mlynář dceru Blaženku za ženu a jako dík Bohu nechal vystavět právě pacovský kostelík svatého Blažeje. Když se ale rytíř vrátil pro svou snoubenku, zjistil, že její otec porušil slib a ona už je zadaná cizáckému velmoži, žoldnéři Papazonimu. Rytíř se pak toulal nešťastný jako psanec. Při těch cestách se pak setkal se svým přítelem, starým Protivou, s kterým se ukrývali v chatrči ve strži. Když přišla svatba, Protiva převlečený za poustevníka naplnil velkou svíci střelným prachem, ale kostelník to při zapálení zjistil a výbuch byl překažen. Svatba tak proběhla a Papazoni si Blaženku odvezl na Slavětín. Papazoni ale brzy na to zemřel, lakotného mlynáře skolil mor a Blaženka vstoupila do řádu klarisek.[9]

Léčivá studánka[editovat | editovat zdroj]

Podle lidového vyprávění vytéká léčivý pramen studánky zvaný Poklad, díky kterému podle jedné verze vznikl i samotný kostelík, přímo zpod oltáře kostela, kde jsou také ukryty zasypané krypty naplněné poklady včetně zlaté kvočny se dvanácti kuřaty.

Studánku navštěvují v současnosti často senzibilové. Ti objevili pomocí virgulí několik pramenů: pod Bílým vrchem, v poli mezi kostelem a nedalekou vsí Úherce a ve skalách nedaleko Pacova. Voda má údajně velmi pozitivní účinek na horní cesty dýchací a údajně obsahuje dvojmocný zinek. Lidé si často chodí vodu nabírat.[2]

Podle jiných léčí studánka oční nemoci[2] a nebo obtíže spojené s lidskou psychikou, jako je trudomyslnost, deprese či neklid a špatná nálada. Někteří lidé přisuzují tyto účinky nedalekému chrámu v Panenském Týnci.[6]

Doložená historie[editovat | editovat zdroj]

Samota s kostelem a studánkou

Kostel byl postaven v druhé polovině 17. století a více než po sto letech, okolo roku 1800 přestavěn. Oprava kostela proběhla roku 1932 a po ní zůstalo v jeho okolí velká spousta stavebního materiálu a sutě.[2]

Zničení interiéru[editovat | editovat zdroj]

V roce 1989 koupil kostel společně s doprovodnými stavbami od Vladimíra Lukšíka Miroslav Janda, který se začal o objekty starat. O záměru koupit usedlost přitom řekl panu Lukšíkovi už ve svých 16 letech, což mu nakonec osud splnil. Po koupi vyvezl padesát tater a 70 avií stavebního odpadu a vysekal pozemek zarostlý bezinkami a kopřivami. Do roku 1992 opravil usedlost se záměrem vytvořit a provozovat v ní motorest. Od té doby se ale do doprovodných objektů začali stahovat zloději a jenom mezi lety 1992 a 2001 byly tyto objekty osmnáctkrát vykradeny. Zařízení hospody zmizelo úplně a z podnikatelského záměru sešlo.[2]

Vykrádán byl také samotný kostel a ačkoliv například v roce 2001 vypadal z venku velice zachovale, uvnitř už bylo ukradeno vše, co šlo. Ukradené byly obrazy nebo historická kování, poničená byla okna i vrata. Vrata byla zahrazena traverzami. Majitel přitom ještě pamatoval dobu, kdy byl kostel funkční a vybavený církevními předměty, obrazy a oltářem s otáčecí plošinkou se soškou svatého.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Katalog Arcibiskupství pražského: Kostel sv. Blažeje [online]. Arcibiskupství pražské [cit. 2013-03-07]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g TOŠNEROVÁ, Květa. Obce lounského okresu - znovu po šesti letech: 195. Svatý Blažej. Svobodný hlas. 2001, roč. 11, čís. 3, s. 5. Dostupné online. 
  3. a b ÚZEMNÍ PLÁN ŽEROTÍN [online]. Úřad územního plánování Louny, červen 2012 [cit. 2013-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-13. 
  4. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-03-08]. Identifikátor záznamu 154963 : Kostel sv. Blažeje. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  5. a b MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek. Svazek 2. Politický okres lounský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Dostupné online. Kapitola Týnec Panenský – Kostel sv. Blažeje, s. 85. 
  6. a b Okolí Panenského Týnce: Kostel sv. Blažeje a studánka [online]. Městys Panenský Týnec [cit. 2017-06-27]. Archivovaná verze. Dostupné online. 
  7. Pacov [online]. ceskem.cz [cit. 2013-12-13]. Dostupné online. 
  8. MAREŠOVÁ, Květa. Pověsti a historické příběhy z Lounska. Louny: Základní umělecká škola, 2012. 238 s. ISBN 978-80-260-2895-6. Kapitola 5/ Pověsti ze Žerotínských lesů, Mlynář Pacovák a kostelík svatého Blažeje, s. 69–70. 
  9. KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách VIII.. Praha: Libri, 2003. 193 s. ISBN 80-7277-168-X. Kapitola Mlýn Pacov (Pacovák), s. 116–117. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]