Žerotín (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Žerotín
Fragmenty obou palácových nároží
Účel stavby

obrana, správa panství, rezidence

Základní informace
Sloh gotický
Výstavba 1. polovina 13. století
Zánik švédským vojskem, 1639
Materiál pískovec
Stavebník Žerotínové
Současný majitel obec Žerotín
Další majitelé Žerotínové, Zajícové z Hazmburka, Doupovcové z Doupova
Poloha
Adresa Žerotín, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Žerotín
Žerotín
Další informace
Kód památky 42975/5-1298 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrad Žerotín byl šlechtický hrad bergfritového typu, vystavěný na návrší v obci Žerotín (dříve Žirotín) pravděpodobně v 1. polovině 13. století Habartem ze Žerotína, společně s městečkem Panenský Týnec (do 16. století nazývaným též Žirotský Týnec). Nyní je hrad zřícený a je celkově ohroženou nemovitou kulturní památkou.[1]

Historie hradu[editovat | editovat zdroj]

Žerotín patří k nejstarším šlechtickým hradům v Čechách. Poprvé se v písemných pramenech objevuje už v roce 1250, kdy se podle něj píše šlechtic Ratibor.[2] Vlastislavici, k nimž Ratibor patřil, získali v roce 1239 Panenský Týnec. Mezi těmito dvěma roky byl zřejmě v sousedství Týnce postaven hrad Žerotín, podle něhož se rod jeho stavitelů psal až do svého vymření v polovině 15. století. Žerotín se ale původně jmenoval Žirotín a stejně tak rodina měla přídomek "ze Žirotína". Pozdější literatura transkripci jména změnila na Žerotín a rod na Žerotíny, čímž vznikla možná záměna se stejnojmenným moravským rodem. Dalším písemně doloženým majitelem hradu byl Habart ze Žerotína, který působil v letech 12871297 jako přísedící na zemském soudu.[3] Pravděpodobně on založil klášter klarisek v Panenském Týnci, který pak jeho synové Plichta ze Žerotína, Jaroslav a Habart roku 1321 nadali nemovitým majetkem.[4] Jaroslav a Plichta bojovali na straně řádu německých rytířů v Prusku. Plichta, považovaný ve své době za předního rytíře, padl roku 1322 v bitvě u Mühldorfu. Na začátku 15. století prodal Plichta ze Žerotína svou polovinu hradu Oldřichu Zajíci z Hazmburka.[5] V 60. letech 15. století už vlastnili Hazmburkové hrad celý. Roku 1467 zemřel poslední člen rodu, Jaroslav ze Žerotína. Na počátku 16. století byl pánem na Žerotíně Čeněk Míčan z Klinštejna, poté Petr Chotek z Vojnína a následně Jindřich Brozanský z Vřesovic. V 80. letech 16. století jej odkoupili Doupovcové z Doupova.

Vnitřní zdivo jižního nároží paláce

Díky své poloze poblíž zemské silnice spojující Prahu s německými zeměmi a relativně schůdnému přístupu byl hrad, přestavěný ve 2. polovině 16. století, stále obýván. Na začátku 17. století tvořil Žerotín jednotné panství spolu s Vraným. Za účast na stavovském povstání byl dvůr Žerotín s hradem a stejnojmennou vsí zkonfiskován Vilému Vojtěchovi Doupovcové z Doupova i přesto, že během povstání přišel o život. Roku 1623 panství zakoupil Jan Zdeněk z Mitrovic, který byl manželem Kateřiny, sestry Viléma Vojtěcha. Při vpádu švédských vojsk roku 1639 byl hrad zničen a společně s klášterem Panenský Týnec vypálen. Od té doby přestal být obývaný. Roku 1673, kdy panství kupuje Ferdinand Popel z Lobkovic, byl již zpustlý a neobyvatelný. Roku 1678 prodal Ferdinand panství Gundakarovi z Ditrichštejna, který je sloučil s panstvím budyňským. Hrad byl postupně rozebírán místním obyvatelstvem na stavbu domů. Na vnitřním valu roku 1857 zřídili Ditrichštejnové sušárnu švestek a valy s rozvalinami byly osázeny ořechy a třešněmi.[6]

Stavební podoba hradu[editovat | editovat zdroj]

Jižní nároží paláce na litografii K Brantla z roku 1846

Stanoviště vybrané pro stavbu hradu poskytuje minimální přírodní ochranu. To bylo třeba kompenzovat výrazným vnějším opevněním. Hrad byl proto obehnán mohutným, dodnes patrným dvojitým valem s příkopy. Kamenná hradba, kterou byl hrad nepochybně obehnán, se nedochovala. Hradní jádro tvoří ovál o rozměrech 30 × 45 metrů. Jeho obytná část se skládala z paláce a naproti němu umístěné obranné věže (bergfritu), která měla zřejmě atypický čtvercový půdorys o rozměrech 8 × 8 metrů.[7] Z této věže jsou patrné pouze terénní relikty.

Palác byl obdélným stavením orientovaným severojižně. Zachovaly se z něj dva střepy zdiva a sklep. Severní relikt je vysoký 6,5 metru, síla zdi činí 1,8 metru. Vnější severní nároží je pokryté původní renesanční omítkou. Jižní relikt má stejnou výšku jako severní, zdivo je o 20 centimetrů užší. Zbytky psaníčkového sgrafita na omítce jsou patrné jen sporadicky. Palác byl v celé délce podsklepený. Novodobým vchodem z 19. století je dnes přístupná jeho střední a severní část. Většina sklepa je sklenuta valenou klenbou z doby úpravy hradu v 16. století.

Přístup ke hradu[editovat | editovat zdroj]

Do Žerotína vede modré a zelené turistické značení. Hrad se nachází na severozápadním okraji obce, jeho areál je obkroužený místní komunikací. Přístupy do hradu jsou dva: z místní komunikace od severu a od východu přes oba valy okolo reliktu bergfritu. Je pravděpodobné, že se v tomto druhém případě jedná o původní přístup do hradu.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MonumNet: Seznam ohrožených nemovitých památek: hrad Žerotín, zřícenina [online]. Národní památkový ústav, 2011-02-09, rev. 2012-12-03 [cit. 2013-12-23]. Dostupné online. 
  2. Záruba,František, Hrad Žerotín, Castellologica bohemica 10, 2006, s. 147-156, ISBN 80-86124-66-5
  3. Heber, František Alexander, České hrady, zámky a tvrze, sv. 2, severní Čechy, ed. Bukačová, Irena, Argo, Praha 2006, s. 469, ISBN 80-7203-791-9
  4. Vlček, Pavel, Sommer, Petr, Foltýn, Dušan, Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha 1997, s. 410, ISBN 80-85983-17-6
  5. Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze Království českého. Rakovnicko a Slánsko, díl 8, Praha 1891, s. 222
  6. Anděl, Rudolf a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 3, severní Čechy, Praha 1984, s. 542.
  7. Durdík, Tomáš, Encyklopedie českých hradů, Libri, Praha 1995, s. 335, ISBN 80-901579-8-X.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]