Virgule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Proutkař s virgulí v 18. století

Virgule ve formě proutku, pružiny, drátu atd. je označení pomůcek provozovatelů proutkaření, telestézie, psychometrie, magie, jasnovidectví a léčitelství.

Na podobných principech má být založeno též siderické (magické) kyvadlo, které se však používá jinými postupy a často i k jiným účelům.

Podle některých prací se jedná o pouze pomůcky pro zesílení reakcí organismu na působení měřitelných fyzikálních vlivů (malé změny gravitačního, elektrického či magnetického pole, infrazvuků nebo koncentrace iontů).[zdroj?]

Virgule je používána nejčastěji k hledání vodních zdrojů, geologických poruch, geopatogenních zón, poruch na potrubí, archeologických nálezů, vzácných nerostů, ložisek rud, ropy a dalšího nerostného bohatství, dále k diagnostice nemocí, případně i jejich léčbě. Obecně jde tedy o zjišťování přítomnosti a množství libovolné látky, vlastnosti či vlivu.

Úspěšnost nebyla vědecky prokázána.

Pohledy vědců a skeptiků[editovat | editovat zdroj]

Proutkaření podporovali v nedávné minulosti také někteří lidé spojení s vědou. Jednu z teorií jejího fungování rozvíjel někdejší československý ministr školství a kultury, známý psychotronik RNDr. František Kahuda (1911–1987) v rámci tzv. psychoenergetiky a teorie elementárních částic duchovní energie (tzv. mentionů).[1]

Za oponenty jsou v českém odborném světě kromě skeptického klubu Sisyfos považování například fyzikové RNDr. Emil Kašpar, DrSc.(1907–1998) a RNDr. Luděk Pekárek. Fyzik Pekárek podle článku Milana Koukala v časopise 21. století věří, že původ „proutkohybných“ sil není ani ve vnějších zdrojích ani ve zvláštních schopnostech proutkaře, ale ve zvláštním stavu napětí zdeformované pružné virgule, a že dokáže sestrojit zařízení, kterými se napodobí proutkařské manipulace s virgulí, siderickým kyvadlem a podobně. Pekárek rovněž věří, že by bylo zásadně možné, avšak neproveditelné dokázat u každého jednotlivého proutkaře, že takové mimořádné schopnosti nemá.[1]

Článek v časopise Sisyfos[2] uvádí, že skeptická skupina Tampa Bay Skeptics při pokusu před televizními kamerami prokázala, že James D. Moore z Floridy, který tvrdil, že jím dodávanými plastikovými virgulemi lze nalézt skryté zlato, stříbro nebo šperky, dosahoval při testu výsledků, které odpovídají náhodnému odhadu. Byly provedeny i další experimenty, v nichž nebyl prokázán rozdíl použití virgule od náhodného výběru.[3][4][5]

Podle fyzika docenta Milana Rojka (stejně jako podle mnoha uživatelů virgule či kyvadélka) je pohyb virgule závislý jen na drobné změně v rukou držitele virgule, a to i nevědomé, ovšem příčinu a zákonitosti tohoto nevědomého ovlivnění článek neanalyzuje. V praxi se obvykle jedná o situaci, kdy držitel virgule může díky dlouhodobým zkušenostem rozeznat hydrologické poměry v krajině podle terénu nebo třeba druhu vegetace a díky domu odhadne místo, kde se může nacházet zdroj vody. Jeho tušení pak vyvolá nepatrný podvědomý pohyb ruky, který stačí k tomu, aby uvolnil energii napjatého proutku. Neznamená to přitom, že by muselo jít o vědomý podvod. Vše se děje podvědomě a sám proutkař věří, že jeho ruku řídí proutek, přestože je tomu právě naopak.[6]

Na první pohled se zdá, že když virguli člověk jen drží, není možné, aby se sama točila. Ale působí tu deformační energie. Probíhá to tak, že i při nepatrné změně tlaku se změní úhel, ve kterém virgule je. Tento princip je u všech typů virgulí stejný. Podobným případem jako virgule je siderické kyvadélko, které pracuje na principu kyvadla a gravitace. Jde zde o stejný problém jako v předchozím případě a jen nepatrná změna ovlivní pohyb siderického kladívka. Proutkaření je podle Rojka i podle dalších příznivců i odpůrců těchto postupů motorický nácvik jako například ježdění na kole.[7]

drátěné virgule

Jiné formy[editovat | editovat zdroj]

  • Dráty - dvě drátěné virgule ve tvaru písmene L (pro držení v obou rukách)
  • Vlaštovka - drátěná symetrická virgule ve tvaru "vlaštovky" nebo - vidlice se zakulacenou nebo ostrou špicí (tvaru špice U nebo V) jejíž ramena se rozšiřují buď rovnoměrně nebo nejprve pod ostrým úhlem a ke koncům pod úhlem tupým (pro držení mezi dvema prsty jedné ruky)
  • Pružina - drátěná virgule ve tvaru dlouhé širší pružiny (spirála; pro držení v obou rukách)
  • Proutek - dřevěný nástroj z rozdvojující se větve ve tvaru vidlice (tvar písmene Y; pro držení v obou rukách)
  • Hůl - dřevěný nástroj tvaru rovné či zahnuté hole či hůlky (pro držení v jedné či obou rukách)

Siderické (tzn. „poznání přinášející“) neboli tzv. magické kyvadlo či pendl (předmět, zpravidla z materiálu vyšší hustoty, např. kov či kámen, zavěšený na jednoduchém nebo dvojitém provázku nebo řetízku, většinou pro držení v jedné ruce) se používalo rovněž v mnoha kulturách odedávna, mnohdy v kombinaci s virgulí. Je údajně přesnější a citlivější, mezi virgulí a siderickým kyvadlem je prý rozdíl jako mezi skládacím metrem a noniovým posuvným měřítkem.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Milan Koukal: Vědecká tabu: Dokážou proutkaři opravdu najít vodu? , časopis 21. století, 19. 7. 2007
  2. Z našeho pohledu: Ještě k proutku Archivováno 1. 4. 2016 na Wayback Machine, Sisyfos 3/2000, Jiří Heřt, Český klub skeptiků SISYFOS
  3. Rainer Wolf, Amardeo Sarma: Die Würzburger PSI-Tests 2004 Archivováno 10. 4. 2005 na Wayback Machine, Skeptiker 2/2005, GWUP, str. 48–58, test posuzující úspěšnost virgule, s negativním výsledkem (německy)
  4. Jim T. Enright: Testing Dowsing: The Failure of the Munich Experimentsts Archivováno 1. 7. 2008 na Wayback Machine, Skeptical Inquirer Magazine, leden/únor 1999 – podrobný test vyhledávání trubek, s negativním výsledkem (anglicky)
  5. James Randi: Australian Skeptics Divining Test Archivováno 18. 6. 2005 na Wayback Machine, Australian Sceptics, nedatovaný článek o testu, který provedl Dick Smith v Sydney v roce 1980, s negativním výsledkem (anglicky)
  6. Jak funguje proutkaření: Dokážou proutkaři opravdu najít vodu? | Rexter.cz. www.rexter.cz [online]. [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. 
  7. Věra Nosková: PA, VĚDO: Proutkaření, 12. 9. 2003, Mineral.cz, převzato z webu Neviditelný pes. V článku je zmiňováno vyprávění docenta Milana Rojka, fyzika přednášející na matematicko fyzikální fakultě UK v Praze

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]