Adžárie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Adžarsko)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Adžarská autonomní republika
აჭარის ავტონომიური რესპუბლიკა
Chybí zde svobodný obrázek
Hymna: თავისუფლება (Tavisupleba)
Svoboda
Geografie
Adjara in Georgia.svg
Hlavní město Batumi
Souřadnice
Rozloha 2 900 km²
Nejvyšší bod Kanli (3 007 m n. m.)
Časové pásmo +4
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 339 000 (2017)
Hustota zalidnění 116,9 obyv./km²
Jazyk gruzínština
Národnostní složení Gruzínci (96,04%), Arméni (1,64%), Rusové (1,10%), Ukrajinci (0,24%), Řekové (0,17%)
Náboženství křesťanství 54,5%, islám 39,8 %[1]
Správa regionu
Nadřazený celek GruzieGruzie Gruzie
Druh celku autonomní republika
Podřízené celky 6 distriktů
Vznik 1991
představitel Tornike Rižvadze
Měna Gruzínské lari
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2 GE-AJ
Telefonní předvolba +995
Internetová doména ge
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adžárie nebo Adžarsko, oficiálně Adžarská autonomní republika (gruzínsky აჭარის ავტონომიური რესპუბლიკა), je jednou ze dvou gruzínských autonomních republik, druhou autonomní republikou je Abcházie. Rozkládá se v jihozápadní Gruzii, při hranicích s Tureckem a na východním pobřeží Černého moře. Země je mimo jiné známá jako eminentní přímořská lázeňská oblast. Administrativním a hospodářským centrem této republiky je přístavní město Batumi, které je zároveň 2. největší město Gruzie[2]

Politika a administrativní uspořádání[editovat | editovat zdroj]

Logo vlády Adžárie

Adžárie je jediným autonomním územím Gruzie, které je i přes léta rozporů s centrální tbiliskou vládou součástí této zakavkazské republiky.[pozn. 1]

Sídlo vlády Adžárie v Batumi

Existence Adžarské autonomní republiky je zakotvena v adžarské ústavě a v gruzínském zákoně o Adžárii, který byl přijat po sesazení Aslana Abašidzeho. Adžárie má vlastní parlament a hlavu regionální vlády, která je však dosazena centrální vládou v Tbilisi, spolu s celou Radou ministrů Adžárie, kterou ve funkci potvrzuje prezident. Ten má zároveň právo rozpustit adžarský parlament i vládu a má právo vetovat adžarské zákony, jež jsou v rozporu s gruzínskou ústavou.[3]

Od 21. července roku 2018 je předsedou adžarské vlády Tornike Rizhvadze.[4]

Adžárie je rozdělena do šesti dílčích územních celků:

Název Rozloha Populace
dle údajů
z roku 2014
Hlavní město Batumi 152 839
Municipalita Keda 452 km² 16 760
Municipalita Kobuleti 720 km² 74 794
Municipalita Chelvačauri 410 km² 51 189
Municipalita Šuachevi 588 km² 15 044
Municipalita Chulo 710 km² 23 327

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Adžarové hovoří gruzínským dialektem, jenž je ovlivněn turečtinou a kavkazskými jazyky, jimiž se v oblasti mluvilo v daleké minulosti. Považují se tedy za samostatný národ. Od pravoslavných Gruzínců se odlišují náboženstvím – islámem, který přijali během osmanské nadvlády. Zdaleka ne všichni obyvatelé Adžárie jsou však muslimové. Dle údajů z roku 2014 se 54,5 % obyvatel Adžárie hlásilo ke gruzínské ortodoxní církvi a pouze 39,8 % k islámu. V Adžárii se domluvíte bez problémů rusky (rozhodně tam mluví tímto jazykem více lidí než např. v Tbilisi) a v Batumi u moře i anglicky.

Mezi minority patří Rusové, Arméni, Řekové a Abchazové.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Adžárie byla ve starověku součástí přímořského království Kolchida a později Kavkazské Ibérie, jejího mocného souseda. V 5. století př. n. l. oblast zkolonizovali Řekové a během 2. století př. n. l. Adžárii ovládli Římané. Ve středověku byla potom součástí křesťanského království Egrisi, jež navazovalo na odkaz Kolchidy. V 9. století se Adžárie stala spolu s dalšími gruzínskými zeměmi součástí Gruzínského království.

Politická mapa Kavkazu v sovětských dobách s vyznačenou Adžarskou ASSR

Díky nadvládě Osmanské říše se v Adžárii rozšířil během novověku islám. Dnes tedy muslimové tvoří významnou část místní populace, takže je tento region v Gruzii poněkud ojedinělým a plynou z toho i některé historické události. V roce 1878 byla Adžárie znovu připojena ke Gruzii, jež byla pod ruskou nadvládou. Po první světové válce bylo Batumi sídlem nejprve britských expedičních vojsk, jež byly v roce 1920 vystřídány tureckou vojenskou správou. Dle mírových rozhovorů v Karsu byla Adžárie Turky uznána jako nedílná součást sovětské Gruzie. 16. července 1921 byla na základě dohod s Tureckem vytvořena Adžarská autonomní sovětská socialistická republika, aby v ní byli ochráněni obyvatelé islámského vyznání.

Aslan Abašidze, nejvyšší představitel Adžárie v letech 1991–2004

V letech 19912004 byla Adžárie součástí roztříštěné Gruzie a vybudovala si na centrální vládě reálnou autonomii mimo jiné díky svérázné vládě Aslana Abašidzeho, bývalého předsedy Nejvyšší rady Adžárie. Ten se zasloužil o to, že byla Adžárie ušetřena událostí, jež měly za následek občanskou válku v letech 19931994. Díky tomu z ní vybudoval nejbohatší region v rámci Gruzie, ovšem byl často obviňován, že napomáhal organizovanému zločinu a pašování, aby se obohatil a pomohl nelegálně vylepšit hospodaření své téměř nezávislé země. Vláda Gruzie však v této epoše situaci v Adžárii nevěnovala pozornost.

V návaznosti na tzv. Růžovou revoluci, při níž byl stávající gruzínský prezident Eduard Ševardnadze nahrazen Michailem Saakašvilim, rostlo napětí mezi adžárským vedením a novou ústřední gruzínskou vládou, která si vytkla za cíl omezení separatistických snah všech tří gruzínských samozvaných autonomních republik. Požadovala především odzbrojení adžárských sil věrných Abašidzemu. Konflikt málem přerostl v ozbrojený boj, ale nedošlo k němu, protože v témže roce vypukly v Batumi masové protesty proti Abašidzeho autokratické vládě, jež byly podníceny sankcemi a ultimáty ze strany gruzínské vlády. V květnu 2004 tedy Aslan Abašidze rezignoval a uprchl do Ruska. Následně byly vyhlášeny nové volby a přijaty zákony, jež přepracovaly adžarskou formu autonomie, a k moci se v Adžárii dostal Levan Varšalomidze. Adžárie je momentálně v rámci Gruzie de iure autonomní, nicméně de facto spadá pod kontrolu ústřední vlády Gruzie.

Letitým problémem byla dlouholetá přítomnost Ruské armády na území Adžárie, která měla pouze „dohlížet“ na situaci. V roce 2005 proběhla série jednání mezi Gruzií a Ruskem ohledně stažení ruských vojáků. V roce 2007 byla základna v Batumi vrácena Gruzíncům.[5]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Další dvě území, autonomní republika Abcházie (hlavní město Suchumi) a autonomní oblast Jižní Osetie (hlavní město Cchinvali), se od Gruzie odtrhly a fakticky se chovají jako samostatné státy pod vlivem Ruské federace (většina obyvatelstva Abcházie i Jižní Osetie vlastní např. cestovní doklady Ruské federace, v obou regionech se platí ruským rublem atd.).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. georgia-religion 2014
  2. LIŠČÁK, Vladimír. Státy a území světa. [s.l.]: Nakladatelství Libri, 1998. ISBN 80-85983-53-2. S. 36-37. 
  3. საქართველოს პარლამენტი. www.parliament.ge [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (gruzínsky) 
  4. New Chairman Nominated for Gov't of Adjara. Georgia Today on the Web [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Russia closes last military base in Georgia. Reuters. 2007-11-13. Dostupné online [cit. 2019-02-22]. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Mapa