Karel III. Španělský
| Karel III. | |
|---|---|
| král španělský král neapolský a sicilský vévoda parmský a piacenzský | |
 Karel III. Španělský na portétu Antona Rafaela Mengse | |
| Doba vlády | Parma: 26. února 1731 – 11. prosince 1734 Neapolsko a Sicílie: 2. září 1734 – 6. října 1759 Španělsko: 10. srpna 1759 – 14. prosince 1788 |
| Tituly | Jeho katolické Veličenstvo (od 1759) Jeho Veličenstvo (1734-1759) Jeho královská Výsost |
| Křest | 25. ledna 1716 |
| Narození | 20. ledna 1716 Madrid, Španělsko |
| Úmrtí | 14. prosince 1788 (72 let).svg){kind=small} Madrid, Španělsko |
| Pohřben | Královská hrobka kláštera El Escorial |
| Předchůdce | Parma: Antonín Parmský Neapolsko a Sicílie: Karel VI. Španělsko: Ferdinand VI. |
| Nástupce | Parma: Filip Parmský Neapolsko a Sicílie: Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský Španělsko: Karel IV. |
| Rod | Kapetovci |
| Dynastie | Bourbon-Anjou |
| Otec | Filip V. |
| Matka | Alžběta Parmská z rodu Farnese |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel III. Španělský (španělsky Carlos III de Borbón, 20. ledna 1716 v Madridu – 14. prosince 1788 tamtéž), zvaný El Político, byl v letech 1731–1735 vévoda z Parmy jako Karel I., v letech 1734–1759 král sicilský jako Karel VI. a král neapolský jako Karel VII. a konečně král španělský v letech 1759–1788. Pocházel ze španělské větve panovnické dynastie Bourbonů (Bourbon-Anjou).
Původ
Byl třetím mužským potomkem Filipa V. a první syn s jeho druhou chotí, Alžbětou Farnese (dědička Parmy), tím pádem nevlastním bratrem Ferdinanda VI., jenž nastoupil na trůn po svém otci na španělský trůn.
Vláda
Jelikož měl Karlův otec syny z prvního manželství, nebylo pro něho zprvu naděje na trůn nikterak velké. To se ale postupně změnilo. Jako prvorozený syn své matky byl uznán dědicem Parmy po vymřelé dynastii Farnese (vévodství parmské a piacenzské (1731) a také se stal uznaným dědicem Toskánska po vymřelé Medicejské dynastii. Karel se tak uplatnil v rodinné politice v boji o znovuzískání španělského vlivu v Itálii.
Parma
Poté, co zdědil Parmu a Piacenzu, se stal vévodou jako Karel I. Parmu ale ztratil v roce 1735 vídeňským mírem ve prospěch Habsburské monarchie, zato byl ale uznán jako právoplatný král sicilský a neapolský. Spolu s tím se také vzdal toskánského dědictví, které získal František I. Štěpán Lotrinský (a Toskánsko se tak stalo sekundogeniturou Habsburků).
Poté, co jeho bratr Filip Parmský získal v roce 1748 od Marie Terezie zpět Parmské vévodství, vzdal se Karel svého nároku v bratrův prospěch. Ten poté založil parmskou linii rodu známou jako dynastie Bourbon-Parma.
Neapolsko a Sicílie
Během války o polské následnictví (1733–1735) se Karlovi podařilo s pomocí otce španělského krále Filipa V. dobýt Sicilské a Neapolské království a stal se jejich legitimním králem. Po skončení války o polské následnictví se sice musel vzdát Parmy, ale byl uznán za krále obou těchto království. Vládl jako král sicilský Karel VI. a král neapolský jako Karel VII.
Během vlády se Karel opíral se hlavně o ministra Tanucciho, vzdělaného a pokrokového státníka, podporoval průmysl, obchod a zavedl mnohé úpravy ve státního zřízení. Válek o dědictví rakouské se účastnil zprvu na straně Španělska, ale v roce 1742 ho donutilo anglické loďstvo k neutralitě.
Když se v roce 1759 stal namísto svého bratra králem španělským, zřekl se království Neapolského a Sicilského ve prospěch svého třetího syna Ferdinanda (první syn Filip byl nemocný a druhý Karel byl následníkem Španělska). Ten poté založil novou linii rodu, a to Bourbonsko-neapolsko-sicilskou.
Španělsko
Roku 1759 se stal jako Karel III. po smrti svého bratra Ferdinanda VI. španělským králem. Vládl v duchu osvícenského absolutismu. Za jeho vlády se povznesl blahobyt země, zejména podporováním obchodu, zakládáním továren, silnic, průplavů, mostů, zúrodňováním půdy. Také omezil inkvizici a 1. dubna 1767 vypověděl ze země jezuity. Roku 1771 založil řád Karla III.
V zahraniční politice se mu dařilo o poznání méně. Podle bourbonské rodinné smlouvy se účastnil neúspěšné války s Francií a Portugalskem, v níž Španělsko utrpělo veliké ztráty a ztratilo v roce 1763 Floridu. Karlovi se také nepodařilo získat zpět Gibraltar.
Po jeho smrti v roce 1788 nastoupil na trůn jeho nejstarší syn Karel IV.
Rodina
V roce 1737 uzavřel sňatek s Marií Amálií Saskou (1724–1760), dcerou Fridricha Augusta II., kurfiřta saského a krále polského a litevského velkovévody. Navzdory tomu, že manželství bylo předem dohodnuto bez nich, manželé si rozuměli. Narodilo se jim celkem 13 dětí:
- María Isabel Antonia (1740–1742)
- María Josefa (1742–1742)
- María Isabel Ana (1743– 1749)
- María Josefa Carmela Španělská (1744–1801)
- Marie Ludovika Španělská (1745–1792) ∞ 1765 císař Leopold II.
- Filip Antonín Španělský (1747–1777), vévoda z Kalábrie
- Karel IV. (1748–1819), španělský král ∞ 1765 Marie Luisa Parmská
- María Teresa (1749–1750)
- Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský (1751–1825), král obojí Sicílie, zakladatel vedlejší větve Bourbon-Obojí Sicílie – ∞ 1768 Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
- Gabriel Antonín Španělský (1752–1788) ∞ 1785 Marie Anna Portugalská
- Anna María (1754–1755)
- Antonio Pascual (1755–1817) ∞ Marie Amálie Španělská
- Francisco Javier (1757–1771)
Vývod z předků
Odkazy
Literatura
- GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4097-3. S. 69–90.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel III. Španělský na Wikimedia Commons - http://www.thepeerage.com/p10352.htm#i103519
- Biografie Karla III. na stránkách Biblioteca Virtual Miguel Cervantes (virtuální knihovny Miguela Cervantese) (španělsky)
- Portréty Karla III.
| Předchůdce: Antonín Parmský |
|
Parmský vévoda Karel I. 1731–1734 |
|
Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Karel VI. |
|
Sicilský král Karel VI. 1734–1759 |
|
Nástupce: Ferdinand III. |
| Předchůdce: Karel VI. |
|
Neapolský král Karel VII. 1734–1759 |
|
Nástupce: Ferdinand IV. |
| Předchůdce: Ferdinand VI. |
-Common_Version.svg){kind=small}
|
Španělský král 1759–1788 |
|
Nástupce: Karel IV. |
