Předseda vlády České republiky
| Předseda vlády České republiky | |
|---|---|
 | |
.jpg) | |
| Úřadující Petr Fiala od 28. listopadu 2021 | |
| Sídlo | Kramářova vila |
| Jmenuje | prezident České republiky |
| První ve funkci | Václav Klaus |
| Plat | 243 800 Kč (2022)[1] |
| Webová stránka | www.vlada.cz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Předseda vlády České republiky je hlavou vlády České republiky, z hlediska protokolu čtvrtý nejvyšší ústavní činitel státu.[2] Sídlí v Kramářově vile v Praze. Od listopadu 2021 je předsedou vlády Petr Fiala z ODS.
Předseda vlády je jmenován prezidentem republiky. Jestliže dvakrát neuspěje při sestavení vlády (vláda nezíská důvěru parlamentu), pro třetí pokus jmenuje prezident předsedu na základě návrhu předsedy Poslanecké sněmovny. Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta. Jeho demise znamená zároveň demisi celé vlády jen podle dosavadní ústavní zvyklosti.
Je držitelem jednoho ze sedmi klíčů od dveří do Korunní komory v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, kde jsou uloženy české korunovační klenoty.
Kompetence
Podle Ústavy České republiky předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem. Vykonává rovněž další činnosti, které mu svěří ústava nebo jiné zákony. Spolupodepisuje zákony, zákonná opatření Senátu a nařízení vlády. Na jeho návrh prezident republiky jmenuje a odvolává další členy vlády. Jeho prostřednictvím také podávají další členové vlády demisi do rukou prezidenta.
Kromě toho kontrasignuje rozhodnutí prezidenta republiky podle článku 63 a nese za ně spolu s celou vládou odpovědnost. Kontrasignací může pověřit jiného člena vlády. V případě uvolnění úřadu prezidenta nebo pokud nemůže prezident svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší mu výkon některých funkcí dle článku 63. Konkrétně to jsou:
- zastupování státu navenek
- sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv
- je vrchním velitelem ozbrojených sil
- přijímání vedoucích zastupitelských misí
- pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí
- propůjčování a udělování státních vyznamenání
- jmenování soudců
- nařízení, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo
- udělování amnestie
- výkon pravomocí neuvedených v ústavních zákonech, ale v běžných zákonech
Významnou pravomocí předsedy vlády je pak možnost v mimořádných případech, kdy existuje nebezpečí z prodlení, nahradit svým rozhodnutím celou vládu a vyhlásit nouzový stav, a současně přijmout příslušná krizová opatření. Jeho rozhodnutí vláda musí do 24 hodin od vyhlášení schválit nebo zrušit.[3] V historii ČR k tomu došlo jen dvakrát, a to v rámci povodní v srpnu 2002 – 12. srpna 2002 premiér Špidla vyhlásil nouzový stav pro území hlavního města Prahy, Středočeského kraje, Jihočeského kraje, Plzeňského kraje a Karlovarského kraje, a o den později pak i pro území Ústeckého kraje. Ministerstvo obrany pracovalo s materiálem navrhujícím, aby v případě neakceschopného parlamentu krizové rozhodování přešlo na vládu, a kdyby byla i ta nefunkční, rozhodoval by jen premiér,[4] nicméně příslušná ústavní novela nebyla zatím (2021) navržena.
Postavení
Jeho pozice v rámci vlády je poměrně silná. Ačkoli vláda rozhoduje ve sboru, směřování politiky určuje její předseda. Přesto nesmí přímo ovlivňovat činnost jednotlivých ministerstev.[5] Jeho výsadní postavení dokládá zejména to, že na jeho návrh jsou jmenováni a odvoláváni další členové vlády.[6] Na druhou stranu je fakticky v tomto obvykle omezen koaliční smlouvou.[7]
Přestože pro to není opora v ústavě, jeho demise je podle zavedené praxe považována za demisi celé vlády. Tento názor je také obecně přijímán v právní teorii,[8] ovšem někteří právníci jej nesdílejí.[9][10] Např. podle ústavního právníka Jana Filipa má být demise vlády zásadním rozhodnutím celé vlády, nový předseda vlády by navíc podle něj měl mít dostatek možností k provedení potřebných změn. Ačkoli předseda vlády tak může podle výslovného znění ústavy podat demisi a současně dát prezidentovi návrh na odvolání ostatních členů vlády, při vládní krizi v roce 1997 podal premiér Václav Klaus demisi s dovětkem o demisi celé vlády. Později bylo i s demisemi některých dalších premiérů nakládáno jako s demisemi celých vlád, čímž byla vytvořena ústavní zvyklost.[7] Výslovně ji zakotvit do českého právního řádu bylo navrženo v souvislosti s rozsáhlejší novelizací Ústavy v roce 1999, tento návrh ale tehdy neprošel.[11]
Česká ústava umožňuje jmenovat předsedu vlády dříve než ostatní členy vlády. V takové situaci existují dva předsedové vlády. Nový ale pouze sestavuje budoucí vládu a prezidentu republiky navrhuje kandidáty ke jmenování za členy vlády. Bez opory kabinetu se na něj hledí pouze jako na designovaného, jmenovaného do úřadu. Pravomoci předsedy vlády dále plní dosavadní předseda v čele existujícího kabinetu, jehož členové jsou prezidentem pověřeni k výkonu funkcí v demisi až do jmenování nové vlády.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ ZILVAR, Tomáš. Zmrazení platů politiků se nekoná: Proč? Kolik berou a budou brát? (Názor) [online]. Měšec.cz, 2021-11-02 [cit. 2022-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Příručka diplomatického protokolu II. Zásady a pravidla protokolární praxe [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, listopad 2018 [cit. 2020-01-15]. S. 12. Dostupné online.
- ↑ Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky - čl. 5 (dostupné online)
- ↑ VALÁŠEK, Lukáš. Ministr obrany navrhuje v krizi posílení pravomocí premiéra na úkor parlamentu. Aktuálně.cz. 2020-03-30. Dostupné online.
- ↑ VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Historie a současnost. 3. vyd. Praha: Portál, 2011. S. 345.
- ↑ a b GERLOCH, Aleš; HŘEBEJK, Jiří; ZOUBEK, Vladimír. Ústavní systém České republiky. 5. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. S. 187–188.
- ↑ a b FILIP, Jan. Aktuální ústavněprávní otázky výkonné moci v ČR. In: HLOUŠEK, Vít; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Výkonná moc v ústavním systému České republiky. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004. S. 28–29.
- ↑ Sládeček, V., Mikule, V., Suchánek, R., Syllová, J. Ústava České republiky. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 709. ISBN 978-80-7400-590-9, str. 711–712.
- ↑ KOUDELKA, Zdeněk. Prezident a demise Sobotky. Aktuálně.cz [online]. 2017-05-02 [cit. 2017-05-05]. Dostupné online.
- ↑ HASENKOPF, Pavel. Premiér nesmí libovolně shodit celou vládu. Aktuálně.cz [online]. 2017-05-05 [cit. 2017-05-05]. Dostupné online.
- ↑ Sněmovní tisk 359. Novela Ústavy ČR [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 3. období, 1998–2002 [cit. 2017-05-04]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu předseda vlády České republiky na Wikimedia Commons - Oficiální stránky předsedy vlády na stránkách Vlády České republiky
