Přeskočit na obsah

Seznam vítězek ženské dvouhry na Australian Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vítězky ženské dvouhry
na Australian Open
Daphne Akhurst Memorial Cup
ausopen.com
Grand SlamAustralian Open
MístoMelbourne, AustrálieAustrálie Austrálie
AreálMelbourne Park
OrganizátorTennis Australia / ITF
Povrchtráva / venku (1922–1987)
tvrdý / venku (1988–)
Odměna2 875 000 AU$ (2022)
TrofejDaphne Akhurst Memorial Cup
Nejvyšší počet titulů
amatérské éry7 – Margaret Courtová
mezi amatéry v řadě7 – Margaret Courtová
otevřené éry7 – Serena Williamsová
otevřené éry v řadě3 – Margaret Courtová
      Evonne Goolagongová
      Steffi Grafová
      Martina Hingisová
      Monika Selešová
Současná vítězka
Austrálie Ashleigh Bartyová (AUS)
(první titul)
předávající trofeje: Evonne Goolagongová

Seznam vítězek ženské dvouhry na Australian Open uvádí přehled šampionek ženské singlové soutěže na tenisovém turnaji Australian Open.[1]

Australian Open je tenisový Grand Slam, každoročně hraný ve druhé polovině ledna jako úvodní část čtyřdílné grandslamové kategorie. Do roku 1987 probíhal na trávě. S přesunem z Kooyong Lawn Tennis Clubu do Melbourne Parku se začal odehrávat na tvrdém povrchu. Australský grandslam byl založen v roce 1905. Premiérový ročník ženské dvouhry se uskutečnil roku 1922 spolu se zahájením soutěží ženské a smíšené čtyřhry.

Nejvyšší počet jedenácti titulů vyhrála Australanka Margaret Courtová, z toho čtyři v rámci open éry od roku 1969. Rekordních sedm trofejí v otevřené éře vybojovala Američanka Serena Williamsová. Ziskem prvního ze tří titulů v roce 1997 se Švýcarka Martina Hingisová stala v 16 letech a 117 dnech věku nejmladším vítězem v historii dvouhry grandslamu bez rozdílu pohlaví.

Historie

Australian Open se v minulosti odehrával napříč australským kontinentem, když se dějišty staly Perth, Brisbane, Adelaide, Sydney a Melbourne. Místa konání se velmi často střídala, než v roce 1972 grandslam trvale zakotvil v melbournském Kooyong Lawn Tennis Clubu. Odtud se roku 1988 přestěhoval do nově postaveného Flinders Parku, později přejmenovaného na Melbourne Park.[2]

Li Na, čínská vítězka z roku 2014

Opakovaně se měnilo také datum konání turnaje. Z lednového termínu byl v roce 1971 přesunut na březen pro vyhovění požadavkům vlastníků okruhu World Championship Tennis (WCT) a americké tenisové ligy (National Tennis League), kteří před březnem neumožnili smluvně vázaným hráčům startovat v Austrálii.[3] Již od následujícího ročníku 1972 však turnaj začínal opět v prosinci předcházejícího roku, aby se vyhnul zákazu Mezinárodní tenisové federace (ILTF) ke startu hráčů z okruhu WCT na turnajích ILTF v první polovině roku. Spor dvou okruhů byl zažehnán a od sezóny 1973 připadla turnajům ILTF v kalendáři druhá polovina roku. Snaha přimět k účasti více předních tenistů a tím zvýšit atraktivitu vedla po lednu 1977 k posunuti konání o několik dní dříve, aby turnaj končil již v prosinci a rozhodovalo se na něm o kalendářním grandslamu. Proto byly roku 1977 odehrány dva ročníky. Již v roce 1978 se však termín vrátil na přelom Nového roku i v důsledku neochoty tenistů hrát přímo během Vánoc.[4] V roce 1985 padlo rozhodnutí k trvalému přesunu do druhé poloviny ledna, což způsobilo, že se ročník 1986 již neodehrál a turnaj v novém termínu následoval v lednu 1987.[5][6]

Od počátku ženské dvouhry v roce 1922 měla soutěž charakter vyřazovacího formátu a zápasy probíhaly na dva vítězné sety. V roce 1971 byl do dvou úvodních setů zaveden 7bodový tiebreak. V závěrečné sadě o vítězce dále rozhodoval rozdíl dvou gemů. Výjimkou se stalo období 1980–1982, v němž byla zkrácená hra uplatněna i ve třetím setu.[7] V sezóně 2019 byl do závěrečné sady zaveden 10bodový supertiebreak.[8]

V letech 1922–1987 se hrálo na trávě. Přesun do Flinders Parku v roce 1988 znamenal přechod na tvrdý povrch.[2][9][10] Žádná z hráček nevyhrála soutěž na trávě a zároveň i tvrdém povrchu. Pouze Serena Williamsová triumfovala na dvou typech tvrdého povrchu. První tři trofeje získala na původním Rebound Ace a další čtyři na Plexicushionu, jenž byl v areálu položen mezi lety 2008–2019. V roce 2020 byl instalován povrch GreenSet.[11]

Sedminásobná vítězka Serena Williamsová

Vítězka získává pohár Daphne Akhurst Memorial Cup (Pamětní pohár Daphne Akhurstové), pojmenovaný po pětinásobné australské šampionce Daphne Akhurstové z úvodní dekády soutěže. Poprvé byl vítězce předán v roce 1934. Tenistka do vlastnictví obdrží zmenšenou repliku.[12] Odměna šampionky v roce 2010 činila 2 100 tisíc australských dolarů,[13] roku 2020 dosáhla již částky 4 120 tisíc australských dolarů.[14]

Nejvyšší celkový počet jedenácti titulů vyhrála Australanka Margaret Courtová, z toho rekordních sedm v amatérské éře a čtyři v rámci open éry od roku 1969. Mezi lety 1960–1966 získala jako jediná šampionka sedm titulů v řadě.[15] Rekordních sedm trofejí v otevřené éře vybojovala Američanka Serena Williamsová.[15] Třikrát za sebou v tomto období vyhrály Margaret Courtová (1969–1971), Evonne Goolagongová (1974–1976), Steffi Grafová (1988–1990), Monika Selešová (1991–1993) a Martina Hingisová (1997–1999).[15]

Nejmladší šampionkou se roku 1997 v 16 letech a 117 dnech věku stala Švýcarka Martina Hingisová, čímž vytvořila historický rekord nejmladšího vítěze grandslamové dvouhry.[16][17] Již na Australian Open 1995 se stala ve věku 14 let a 3 měsíců nejmladším tenistou, jenž vyhrál singlový zápas na Grand Slamu.[18] Naopak nejstarší držitelkou trofeje byla v 35 letech a 8 měsících Australanka Thelma Longová při zisku poháru roku 1954.[19]

V závěru finále 1965 skrečovala duel s Margaret Smithovou Brazilka Maria Buenová pro silné křeče v dolních končetinách a bolest levého kolena, která se v průběhu turnaje zvyšovala.[20][21] Následující ročník 1966 Smithová vyhrála sedmý titul bez odehraného finále, když Američanka Nancy Richeyová po semifinálovém vítězství nad 18letou Melvilleovou nebyla schopna nastoupit pro zraněné levé koleno.[21] V sezóně 1967 již Richeyová finále vyhrála nad Australankou Lesley Turnerovou. Na Australian Open 2006 získala trofej Francouzka Amélie Mauresmová poté, co její tři soupeřky skrečovaly utkání. Nejdříve ve třetím kole Michaëlla Krajiceková pro přehřátí, v rozhodující sadě semifinále pak druhá nasazená Kim Clijstersová pro výron hlezna a ve druhém setu finále Justine Henin-Hardenneová pro žaludeční křeče.[22]

Přehled finále

Amatérská éra (1922–1968)
Rok vítězka poražená finalistka výsledek
1922 Austrálie Margaret Molesworthová (AUS) Austrálie Esna Boydová (AUS) 6–3, 10–8
1923 Austrálie Margaret Molesworthová (AUS) Austrálie Esna Boydová (AUS) 6–1, 7–5
1924 Austrálie Sylvia Lance Harperová (AUS) Austrálie Esna Boydová (AUS) 6–3, 3–6, 8–6
1925 Austrálie Daphne Akhurstová (AUS) Austrálie Esna Boydová (AUS) 1–6, 8–6, 6–4
1926 Austrálie Daphne Akhurstová (AUS) Austrálie Esna Boydová (AUS) 6–1, 6–3
1927 Austrálie Esna Boydová (AUS) Austrálie Sylvia Lance Harperová (AUS) 10–8, 2–6, 7–5
1928 Austrálie Daphne Akhurstová (AUS) Austrálie Esna Boydová (AUS) 7–5, 6–2
1929 Austrálie Daphne Akhurstová (AUS) Austrálie Louise Bickertonová (AUS) 6–1, 5–7, 6–2
1930 Austrálie Daphne Akhurstová (AUS) Austrálie Sylvia Lance Harperová (AUS) 10–8, 2–6, 7–5
1931 Austrálie Coral McInnes Buttsworthová (AUS) Austrálie Marjorie Cox Crawfordová (AUS) 1–6, 6–3, 6–4
1932 Austrálie Coral McInnes Buttsworthová (AUS) Austrálie Kathrine Le Mesurierová (AUS) 9–7, 6–4
1933 Austrálie Joan Hartiganová (AUS) Austrálie Coral McInnes Buttsworthová (AUS) 6–4, 6–3
1934 Austrálie Joan Hartiganová (AUS) Austrálie Margaret Molesworthová (AUS) 6–1, 6–4
1935 Spojené království Dorothy Round Littleová (GBR) Spojené království Nancy Lyleová (GBR) 6–1, 1–6, 6–3
1936 Austrálie Joan Hartiganová (AUS) Austrálie Nancye Wynneová (AUS) 6–4, 6–4
1937 Austrálie Nancye Wynneová (AUS) Austrálie Emily Hood Westacottová (AUS) 6–3, 5–7, 6–4
1938 USA Dorothy Bundyová (USA) Austrálie Dorothy Stevensonová (AUS) 6–3, 6–2
1939 Austrálie Emily Hood Westacottová (AUS) Austrálie Nell Hall Hopmanová (AUS) 6–1, 6–2
1940 Austrálie Nancye Wynneová (AUS) Austrálie Thelma Longová (AUS) 5–7, 6–4, 6–0
1941 nehráno[p 1]
1942
1943
1944
1945
1946 Austrálie Nancye Wynneová (AUS) Austrálie Joyce Fitchová (AUS) 6–4, 6–4
1947 Austrálie Nancye Wynneová (AUS) Austrálie Nell Hall Hopmanová (AUS) 6–3, 6–2
1948 Austrálie Nancye Wynneová (AUS) Austrálie Marie Toomeyová (AUS) 6–3, 6–1
1949 USA Doris Hartová (USA) Austrálie Nancye Wynneová (AUS) 6–3, 6–4
1950 USA Louise Broughová (USA) USA Doris Hartová (USA) 6–4, 3–6, 6–4
1951 Austrálie Nancye Wynneová (AUS) Austrálie Thelma Longová (AUS) 6–1, 7–5
1952 Austrálie Thelma Longová (AUS) Austrálie Helen Angwinová (AUS) 6–2, 6–3
1953 USA Maureen Connollyová (USA) USA Julia Sampsonová (USA) 6–3, 6–2
1954 Austrálie Thelma Longová (AUS) Austrálie Jenny Staleyová (AUS) 6–3, 6–4
1955 Austrálie Beryl Penroseová (AUS) Austrálie Thelma Longová (AUS) 6–4, 6–3
1956 Austrálie Mary Carterová (AUS) Austrálie Thelma Longová (AUS) 3–6, 6–2, 9–7
1957 USA Shirley Fryová (USA) USA Althea Gibsonová (USA) 6–3, 6–4
1958 Spojené království Angela Mortimerová (GBR) Austrálie Lorraine Coghlanová (AUS) 6–3, 6–4
1959 Austrálie Mary Carterová (AUS) Jižní Afrika Renee Schuurmanová (JAR) 6–2, 6–3
1960 Austrálie Margaret Smithová (AUS) Austrálie Jan Lehaneová (AUS) 7–5, 6–2
1961 Austrálie Margaret Smithová (AUS) Austrálie Jan Lehaneová (AUS) 6–1, 6–4
1962 Austrálie Margaret Smithová (AUS) Austrálie Jan Lehaneová (AUS) 6–0, 6–2
1963 Austrálie Margaret Smithová (AUS) Austrálie Jan Lehaneová (AUS) 6–2, 6–2
1964 Austrálie Margaret Smithová (AUS) Austrálie Lesley Turnerová (AUS) 6–3, 6–2
1965 Austrálie Margaret Smithová (AUS) Brazílie Maria Buenová (BRA) 5–7, 6–4, 5–2skreč
1966 Austrálie Margaret Smithová (AUS) USA Nancy Richeyová (USA) bez boje
1967 USA Nancy Richeyová (USA) Austrálie Lesley Turnerová (AUS) 6–1, 6–4
1968 USA Billie Jean Kingová (USA) Austrálie Margaret Smithová (AUS) 6–1, 6–2
Otevřená éra (od 1969)[p 2]
Rok vítězka poražená finalistka výsledek
1969 Austrálie Margaret Smith Courtová (AUS) Austrálie Billie Jean Kingová (AUS) 6–4, 6–1
1970 Austrálie Margaret Smith Courtová (AUS) Austrálie Kerry Melvilleová (AUS) 6–1, 6–3
1971 Austrálie Margaret Smith Courtová (AUS) Austrálie Evonne Goolagongová (AUS) 2–6, 7–6(7–0), 7–5
1972 Spojené království Virginia Wadeová (GBR) Austrálie Evonne Goolagongová (AUS) 6–4, 6–4
1973 Austrálie Margaret Smith Courtová (AUS) Austrálie Evonne Goolagongová (AUS) 6–4, 7–5
1974 Austrálie Evonne Goolagongová (AUS) Austrálie Chris Evertová (AUS) 7–6(7–5), 4–6, 6–0
1975 Austrálie Evonne Goolagongová (AUS) Československo Martina Navrátilová (TCH) 6–3, 6–2
1976 Austrálie Evonne Goolagongová (AUS) Československo Renáta Tomanová (TCH) 6–2, 6–2
1977(I)[p 3] Austrálie Kerry Ann Reidová (AUS) Austrálie Dianne Balestratová (AUS) 7–5, 6–2
1977(XII)[p 3] Austrálie Evonne Goolagongová (AUS) Austrálie Helen Gourlay Cawleyová (AUS) 6–3, 6–0
1978 Austrálie Chris O'Neilová (AUS) USA Betsy Nagelsenová (USA) 6–3, 7–6(7–3)
1979 USA Barbara Jordanová (USA) USA Sharon Walshová (USA) 6–3, 6–3
1980 Československo Hana Mandlíková (TCH) Austrálie Wendy Turnbullová (AUS) 6–0, 7–5
1981 USA Martina Navrátilová (USA) USA Chris Evertová (USA) 6–7(7–4), 6–4, 7–5
1982 USA Chris Evertová (USA) USA Martina Navrátilová (USA) 6–3, 2–6, 6–3
1983 USA Martina Navrátilová (USA) USA Kathy Jordanová (USA) 6–2, 7–6(7–5)
1984 USA Chris Evertová (USA) Československo Helena Suková (TCH) 6–7(4–7), 6–1, 6–3
1985 USA Martina Navrátilová (USA) USA Chris Evertová (USA) 6–2, 4–6, 6–2
1986 nehráno[p 4]
1987 Československo Hana Mandlíková (TCH) USA Martina Navrátilová (USA) 7–5, 7–6(7–1)
1988 Západní Německo Steffi Grafová (FRG) USA Chris Evertová (USA) 6–1, 7–6(7–3)
1989 Západní Německo Steffi Grafová (FRG) Československo Helena Suková (TCH) 6–4, 6–4
1990 Západní Německo Steffi Grafová (FRG) USA Mary Joe Fernandezová (USA) 6–3, 6–4
1991 Jugoslávie Monika Selešová (YUG) Československo Jana Novotná (TCH) 5–7, 6–3, 6–1
1992 Jugoslávie Monika Selešová (YUG) USA Mary Joe Fernandezová (USA) 6–2, 6–3
1993 Jugoslávie Monika Selešová (YUG) Německo Steffi Grafová (GER) 4–6, 6–3, 6–2
1994 Německo Steffi Grafová (GER) Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová (ESP) 6–0, 6–2
1995 Francie Mary Pierceová (FRA) Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová (ESP) 6–3, 6–2
1996 USA Monika Selešová (USA) Německo Anke Huberová (GER) 6–4, 6–1
1997 Švýcarsko Martina Hingisová (SUI) Francie Mary Pierceová (FRA) 6–2, 6–2
1998 Švýcarsko Martina Hingisová (SUI) Španělsko Conchita Martínezová (ESP) 6–3, 6–3
1999 Švýcarsko Martina Hingisová (SUI) Francie Amélie Mauresmová (FRA) 6–2, 6–3
2000 USA Lindsay Davenportová (USA) Švýcarsko Martina Hingisová (SUI) 6–1, 7–5
2001 USA Jennifer Capriatiová (USA) Švýcarsko Martina Hingisová (SUI) 6–4, 6–3
2002 USA Jennifer Capriatiová (USA) Švýcarsko Martina Hingisová (SUI) 4–6, 7–6(9–7), 6–2
2003 USA Serena Williamsová (USA) USA Venus Williamsová (USA) 7–6(7–4), 3–6, 6–4
2004 Belgie Justine Henin-Hardenneová (BEL) Belgie Kim Clijstersová (BEL) 6–3, 4–6, 6–3
2005 USA Serena Williamsová (USA) USA Lindsay Davenportová (USA) 2–6, 6–3, 6–0
2006 Francie Amélie Mauresmová (FRA) Belgie Justine Henin-Hardenneová (BEL) 6–1, 2–0skreč
2007 USA Serena Williamsová (USA) Rusko Maria Šarapovová (RUS) 6–1, 6–2
2008 Rusko Maria Šarapovová (RUS) Srbsko Ana Ivanovićová (SRB) 7–5, 6–3
2009 USA Serena Williamsová (USA) Rusko Dinara Safinová (RUS) 6–0, 6–3
2010 USA Serena Williamsová (USA) Belgie Justine Heninová (BEL) 6–3, 3–6, 6–2
2011 Belgie Kim Clijstersová (BEL) Čína Li Na (CHN) 3–6, 6–3, 6–3
2012 Bělorusko Viktoria Azarenková (BLR) Rusko Maria Šarapovová (RUS) 6–3, 6–0
2013 Bělorusko Viktoria Azarenková (BLR) Čína Li Na (CHN) 4–6, 6–4, 6–3
2014 Čína Li Na (CHN) Slovensko Dominika Cibulková (SVK) 7–6(7–3), 6–0
2015 USA Serena Williamsová (USA) Rusko Maria Šarapovová (RUS) 6–3, 7–6(7–5)
2016 Německo Angelique Kerberová (GER) USA Serena Williamsová (USA) 6–4, 3–6, 6–4
2017 USA Serena Williamsová (USA) USA Venus Williamsová (USA) 6–4, 6–4
2018 Dánsko Caroline Wozniacká (DEN) Rumunsko Simona Halepová (ROU) 7–6(7–2), 3–6, 6–4
2019 Japonsko Naomi Ósakaová (JPN) Česko Petra Kvitová (CZE) 7–6(7–2), 5–7, 6–4
2020 USA Sofia Keninová (USA) Španělsko Garbiñe Muguruzaová (ESP) 4–6, 6–2, 6–2
2021 Japonsko Naomi Ósakaová (JPN) USA Jennifer Bradyová (USA) 6–4, 6–3
2022 Austrálie Ashleigh Bartyová (AUS) USA Danielle Collinsová (USA) 6–3, 7–6(7–2)

Statistiky

Vícenásobné vítězky

Poř. tenistka tituly
první poslední celkem
1. Austrálie Margaret Courtová (AUS) 1960 1973 11
2. USA Serena Williamsová (USA) 2003 2017 7
3. Austrálie Nancye Wynneová (AUS) 1937 1951 6
4. Austrálie Daphne Akhurstová (AUS) 1925 1930 5
5. Německo Steffi Grafová (GER) 1988 1994 4
Jugoslávie/USA Monika Selešová (YUG/USA) 1991 1996 4
Austrálie Evonne Goolagongová (AUS) 1974 1977 4
8. Austrálie Joan Hartiganová (AUS) 1933 1936 3
USA Martina Navrátilová (USA) 1981 1985 3
Švýcarsko Martina Hingisová (SUI) 1997 1999 3
11. Austrálie Margaret Molesworthová (AUS) 1922 1923 2
Austrálie Coral McInnes Buttsworth (AUS) 1931 1932 2
Austrálie Thelma Longová (AUS) 1952 1954 2
Austrálie Mary Carterová (AUS) 1956 1959 2
USA Chris Evertová (USA) 1982 1984 2
USA Jennifer Capriatiová (USA) 2001 2002 2
Bělorusko Viktoria Azarenková (BLR) 2012 2013 2
Japonsko Naomi Ósakaová (JPN) 2019 2021 2

Tituly podle států

Poř. stát tituly
první poslední celkem
1. AustrálieAustrálie Austrálie Margaret Molesworthová 1922 Ashleigh Bartyová 2022 44
2. USAUSA USA Dorothy Bundyová 1938 Sofia Keninová 2020 25
3. NěmeckoNěmecko Německo Steffi Grafová 1988 Angelique Kerberová 2016 5
4. ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko Martina Hingisová 1997 Martina Hingisová 1999 3
Spojené královstvíSpojené království Spojené království Dorothy Round Littleová 1935 Virginia Wadeová 1972 3
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie Monika Selešová 1991 Monika Selešová 1993 3
7. ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo Hana Mandlíková 1980 Hana Mandlíková 1987 2
FrancieFrancie Francie Mary Pierceová 1995 Amélie Mauresmová 2006 2
BelgieBelgie Belgie Justine Henin-Hardenneová 2004 Kim Clijstersová 2011 2
BěloruskoBělorusko Bělorusko Viktoria Azarenková 2012 Viktoria Azarenková 2013 2
JaponskoJaponsko Japonsko Naomi Ósakaová 2019 Naomi Ósakaová 2021 2
12. RuskoRusko Rusko Maria Šarapovová 2008 — 1
ČínaČína Čína Li Na 2014 — 1
DánskoDánsko Dánsko Caroline Wozniacká 2018 — 1

Nejvíce titulů v řadě

Poř. tenistka tituly
první poslední celkem
1. Austrálie Margaret Courtová (AUS) 1960 1966 7
2. Austrálie Nancye Wynneová (AUS) 1940 1948 4
3. Austrálie Daphne Akhurstová (AUS) 1928 1930 3
Austrálie Margaret Courtová (AUS) 1969 1971 3
Austrálie Evonne Goolagongová (AUS) 1974 1976 3
Německo Steffi Grafová (GER) 1988 1990 3
Jugoslávie Monika Selešová (YUG) 1991 1993 3
Švýcarsko Martina Hingisová (SUI) 1997 1999 3

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.[15]
  2. ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistům.
  3. ↑ a b V roce 1977 proběhly dva ročníky Australian Open v důsledku termínové změny v kalendáři okruhu. Poprvé se grandslam konal v lednu a podruhé v prosinci 1977.[4]
  4. ↑ Nehráno pro přeložení grandslamu z prosince na leden. Odehrán tak byl Australian Open 1985 na přelomu listopadu a prosince a následně až lednový Australian Open 1987.[5][23]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků List of Australian Open women's singles champions na anglické Wikipedii a Mistrzynie Australian Open w grze pojedynczej na polské Wikipedii.

  1. ↑ COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 372–374. 
  2. ↑ a b FOENANDER, Tristan. History of the Australian Open – the Grand Slam of Asia/Pacific [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-25. 
  3. ↑ National Library of Australia. Dunlop offers $125,000 for tennis open.. The Canberra Times. 7-04-1970, s. 20. Dostupné online. 
  4. ↑ a b 1977 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10. 
  5. ↑ a b 1986 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10. 
  6. ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03. 
  7. ↑ Roddick survives 83-game epic [online]. 2003-01-22 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online. 
  9. ↑ SCHLINK, Leo. Plexicushion replaces Rebound Ace at Australian Open [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ BEVAN, Chris. On-court blues for Aussie tennis? [online]. BBC Sport, 2008-01-11 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ ILANBEY, Sumeyya. New courts rolled out ahead of major tennis tournaments [online]. The Age, 2019-07-26 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ JONES, Cathy. Daphne Akhurst Australian Tennis Champion [online]. Strathfield Scene, March 2006 [cit. 2010-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05. 
  13. ↑ Australian Open – Prize Money [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-29. 
  14. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Preview: Australian Open ženy. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-17 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d Grand Slam Tournaments – Australian Open [online]. United States Tennis Association [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. 
  16. ↑ 1997 | The youngest Grand Slam winner [online]. MELBOURNE, Australia: Tennis Australia [cit. 2020-02-09]. Dostupné online. 
  17. ↑ KAPETANAKIS, Arthur. 50 for 50: Martina Hingis, 1997 women's singles champion [online]. United, 2018-04-17 [cit. 2020-02-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ CRAINE, Anthony G. Martina Hingis [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2015-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Thelma (Coyne) Long. Hall of Fame [online]. Tennis Australia, 2003-02-09 [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ More triumph and darkness [online]. Maria Esther Bueno [/www.mariabueno.org] [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ a b Miss Richey Gains Australian Net Final, Then Withdraws Because of Injury; MISS SMITH TAKES TITLE BY DEFAULT Miss Richey's Knee Injury Forces Her Out After Victory in Semi-Finals. S. 48. www.nytimes.com [online]. The New York Times, 1966-01-31 [cit. 2020-02-11]. S. 48. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Associated Press. Henin-Hardenne retires; Mauresmo wins first Slam. ESPN.com [online]. 2006-01-28 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03. 

Externí odkazy

Vítězové a vítězky Grand Slamu
Australian Open
French Open
Wimbledon
US Open
Australian Open
Amatérská éra
1905 • 1906 • 1907 • 1908 • 1909 • 1910 • 1911 • 1912 • 1913 • 1914 • 1915 • 1916 • 1917 • 1918 • 1919 • 1920 • 1921 • 1922 • 1923 • 1924 • 1925 • 1926 • 1927 • 1928 • 1929 • 1930 • 1931 • 1932 • 1933 • 1934 • 1935 • 1936 • 1937 • 1938 • 1939 • 1940 • 1941 • 1942 • 1943 • 1944 • 1945 • 1946 • 1947 • 1948 • 1949 • 1950 • 1951 • 1952 • 1953 • 1954 • 1955 • 1956 • 1957 • 1958 • 1959 • 1960 • 1961 • 1962 • 1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968
Otevřená éra
1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 (I. • XII.) • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_vítězek_ženské_dvouhry_na_Australian_Open&oldid=20884424“