Přeskočit na obsah

Jolana Poláková

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jolana Poláková
Narození14. května 1951 (73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánífilosofka
OceněníCena Toma Stopparda (1997)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jolana Poláková (* 14. května 1951 Praha) je česká filosofka.

Život

Vystudovala filosofii a klasickou filologii na UK v Praze. Po absolutoriu (1975) pracovala v Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV, kde se věnovala především etice. V 80. letech musela z politických důvodů z ústavu odejít; pracovala jako redaktorka zdravotnického nakladatelství Avicenum, věnovala se neoficiální humanitární činnosti (socioterapii zaměřené na lidi na okraji společnosti) a podílela se na vydávání katolického samizdatu. Od roku 1990 opět působila v dnešním Filosofickém ústavu Akademie věd ČR. Spolupracovala s myšlenkově spřízněnými teology (Karel Vrána, Oto Mádr, Bernhard Casper), v letech 2005-2015 byla výkonnou redaktorkou časopisu Teologické texty. V r. 1993 získala cenu URAM Award for Excellence in Creative Scholarly Writing, r. 1997 cenu Toma Stopparda (za knihu Perspektiva naděje).

Dílo

Jolana Poláková – stejně jako většina filosofické tradice – klade otázku po posledním základu skutečnosti a zdroji smyslu, po "transcendenci". Transcendence, s nimiž se setkáváme v oblasti transpersonality (A. H. Maslow, S. Grof, R. D. Laing) a transkulturality (F. Capra), jsou pro Polákovou pouze relativní. Přesahuje je "absolutní transcendence", která sama určuje, kdy a jak se nám dá poznat – je vůči nám svobodná (proto je vhodné myslet ji v kategoriích osoby) a k jejímu poznání nevede monologické, zvěcňující myšlení o ní, nýbrž dialog s ní. "Branou k Transcendenci není pojem, ale vztah."[1] "Filosofie transcendence", o kterou Poláková usiluje, tak navazuje na tradici personalismu a filosofie dialogu, jak ji rozvinuli zejména M. Buber, F. Rosenzweig a E. Lévinas.

Bibliografie (výběr)

  • Myšlenkové tvoření: nárys obecné teorie, 1993, 1997
  • Možnosti transcendence, 1994, 1996, anglicky 1995
  • Perspektiva naděje, 1995, italsky 1999, německy 2005
  • Filosofie dialogu (Rosenzweig, Ebner, Buber, Lévinas), 1995
  • Dialog s Bohem a filosofie, 1999
  • Bůh v dialogu, 2001, německy 2004
  • Smysl dialogu, 2008

Jolana Poláková je také editorkou výborů z díla Bohumíra Janáta, Mikuláše Lobkowicze, Oto Mádra, Karla Říhy, Karla Skalického, Karla Vrány, Josefa Zvěřiny a dalších.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Perspektiva naděje, Praha 1995, str. 27

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021) • Marie Iljašenko (2023) • Vladimír Merta (2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jolana_Poláková&oldid=19223186“