Wikipedista:Silesianus/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PIASTOVCI
           Dolnoslezská větev            Hornoslezská větev
           Lehnicko-břežská            Vratislavská            Hlohovská            Těšínská            Bytomsko-kozelská            Opolská
           Svídnicko-javorská            Minsterberská            Olešnická            Ratibořská            Osvětimská

Slezští Piastovci[editovat | editovat zdroj]

Vladislav II.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Boleslav I.
 
Richenza Slezská
 
Konrád Hlohovský
 
Albrecht Slezský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Měšek I. Křivonohý
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jaroslav Opolský
 
Jindřich I. Bradatý
 
Zbyslava
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Kazimír I. Opolský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Konrád Kadeřavý
 
Jindřich II. Pobožný
 
Gertruda Slezská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vladislav I. Opolský
 
Měšek II. Otylý
 
Eufrozina I.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Boleslav II. Lysý
 
Měšek Lubušský
 
Gertruda
 
Vladislav Slezský
 
Hedvika
 
Jindřich III. Bílý
 
Konrád I. Hlohovský
 
Měšek I. Těšínský
 
Kazimír Bytomský
 
Boleslav I. Opolský
 
Přemysl Ratibořský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
♦ Lehničtí ♦
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich IV. Probus
 
♦ Hlohovští♦
 
♦ Těšínští ♦
 
♦ Bytomští ♦
 
♦ Opolští ♦
 
♦ Ratibořští ♦

Lehnicko-břežská větev[editovat | editovat zdroj]

Boleslav II. Lysý
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich V. Tlustý
 
Hedvika Lehnická
 
Bernard Lemberský
 
Anežka Lehnická
 
Boleslav I. Surový
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Boleslav III. Marnotratný
 
Jindřich VI. Dobrý
 
Vladislav I. Lehnický
 
 
 
 
 
♦ Svídnicko-javorští ♦
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Václav I. Lehnický
 
Alžběta Lehnická
 
Eufemie Lehnická
 
 
 
 
 
Ludvík I. Břežský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ruprecht I. Lehnický
 
Václav II. Lehnický
 
Boleslav IV. Lehnický
 
Jindřich VII. Lehnický
 
Jindřich VIII. Břežský
 
Hedvika Břežská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Markéta Břežská
 
Ludvík II. Břežský
 
Jindřich IX. Lubiňský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ruprecht II. Lubinský
 
Václav III. Olavský
 
Ludvík III. Lubiňský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich X. Hajnovský
 
Jan I. Lubiňský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jan II. Lehnický
 
Fridrich I. Lehnický
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jiří I. Břežský
 
Fridrich II. Lehnický
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jiří II. Břežský
 
Žofie Lehnická
 
Fridrich III. Lehnický
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Alžběta Magdaléna Lehnická
 
Jan Jiří Lehnický
 
Jáchym Fridrich Břežský
 
Kateřina Lehnická
 
Fridrich IV. Lehnický
 
Jindřich XI. Hajnovský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jiří Rudolf Lehnický
 
Barbora Anežka Břežská
 
Jan Kristián Břežský
 
Marie Žofie Břežská
 
 
 
 
 
Kateřina Žofie Hajnovská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jiří III. Břežský
 
Ludvík IV. Lehnický
 
Kristián Volovský
 
Sibyla Markéta Břežská
 
Žofie Magdaléna Břežská
 
August z Lehnice
 
Zikmund z Lehnice
 
Johanna Alžběta z Lehnice
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Dorota Alžběta Břežská
 
Karolína Volovská
 
Jiří Vilém Lehnický
 
Kristián Ludvík Lehnický

Svídnicko-javorská větev[editovat | editovat zdroj]

Boleslav I. Surový
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Bernard Svídnický
 
Jindřich I. Javorský
 
Judita Svídnická
 
Beatrix Svídnicko-Javorská
 
Boleslav II. Minsterberský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich II. Svídnický
 
Boleslav II. Malý
 
Konstancie Svídnická
 
AnoAno Alžběta Svídnická
 
Mikuláš I. Malý
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Anna Svídnická
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Boleslav III. Minsterberský
 
Jindřich I. Minsterberský
 
Anna Minsterberská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Mikuláš II. Minsterberský
 
Jan Minsterberský
 
Jindřich II. Minsterberský
 
Kateřina Minsterberská
 
Eufémie Minsterberská

Hlohovsko-zaháňská větev[editovat | editovat zdroj]

Konrád I. Hlohovský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich III. Hlohovský
 
Konrád II. Hrbatý
 
Přemysl Stínavský
 
Anna Hlohovská (1271)
 
Eufémie Hlohovská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich IV. Věrný
 
Jan Stínavský
 
Boleslav Olešnický
 
Přemysl II. Hlohovský
 
Anežka Hlohovská 1
 
Konrád I. Olešnický
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich V. Železný
 
Anežka Hlohovská 2
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
♦ Olešničtí ♦
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich VIII. Vrabec
 
Jindřich VII. Rumpold
 
Jindřich VI. Starší
 
Anna Hlohovská 1
 
Hedvika Hlohovská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jan I. Zaháňský
 
Václav Krosenský
 
Anna Hlohovská 2
 
Jindřich X. Rumpold
 
Jindřich IX. Starší
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jan II. Šílený
 
Rudolf Zaháňský
 
Václav Zaháňský
 
Baltazar Zaháňský
 
Jindřich XI. Hlohovský
 
Anna Hlohovská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Salome Zaháňská
 
Hedvika Zaháňská
 
Anna Zaháňská († 1541)

Olešnická větev[editovat | editovat zdroj]

Konrád I. Olešnický
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Konrád II. Olešnický
 
Hedvika Olešnická
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Konrád III. Starý
 
Barbora Olešnická 1
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Konrád IV. Starý
 
Konrád V. Kantner
 
Konrád VI. Děkan
 
Konrád VII. Bílý
 
Konrád VIII. Mladší
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Konrád IX. Černý
 
Konrád X. Bílý
 
Anna Olešnická
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Barbora Olešnická 2

Těšínská větev[editovat | editovat zdroj]

Měšek I. Těšínský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Kazimír I. Těšínský
 
Viola Těšínská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vladislav I. Osvětimský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Přemysl I. Nošák
 
Vladislav I. Těšínský
 
Boleslav Těšínský
 
Jan Těšínský
 
Zemovít Těšínský
 
Anna Těšínská († 1367)
 
Anežka Těšínská
 
♦ Starší osvětimští ♦
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Boleslav I. Těšínský
 
Anna Těšínská 2
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Přemysl I. Osvětimský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Boleslav II. Těšínský
 
Václav I. Těšínský
 
Vladislav Těšínsko-Hlohovský
 
Přemysl II. Těšínský
 
Alexandra Těšínská
 
♦ Mladší osvětimští ♦
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Kazimír II. Těšínský
 
Žofie Těšínská († 1479)
 
Barbora Těšínská
 
Hedvika Těšínská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Václav II. Těšínský
 
Fridrich Těšínský
 
 
 
 
Václav III. Adam Těšínský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Adam Václav Těšínský
 
Fridrich Kazimír Frýštatský
 
Marie Sidonie Těšínská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Adam Gotthard Těšínský
 
Kristián Adam Těšínský
 
Fridrich Vilém Těšínský
 
Anna Sidonie Těšínská
 
Alžběta Lukrécie Těšínská
 
Václav Gottfried z Hohensteinu

Osvětimská větev[editovat | editovat zdroj]

Starší
Vladislav I. Osvětimský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
AnoAno Jan I. Scholastik
 
AnoAno Anna Osvětimská
 
 
 
 
AnoAno Jan II. Osvětimský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
AnoAno Jan III. Osvětimský
 
AnoAno Anna Osvětimská
 
AnoAno Kateřina Osvětimská


Mladší
Přemysl I. Osvětimský
 
 
 
 
Kazimír I. Osvětimský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Václav I. Zátorský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Přemysl II. Tošecký
 
Jan IV. Osvětimský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jan V. Zátorský
 
Vladislav Zátorský
 
Kazimír II. Zátorský
 
Václav II. Zátorský
 
Žofie Zátorská
 
Kateřina Zátorská
 
Anežka Zátorská 1
 
Markéta Tošecká
 
Helena Osvětimská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jan
 
Anežka Zátorská 2

Bytomsko-kozelská větev[editovat | editovat zdroj]

Kazimír Bytomský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vladislav Kozelský
 
Boleslav Tošecký
 
Marie Bytomská
 
Zemovít Bytomský
 
Měšek Bytomský
 
Jiří Bytomský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Boleslav Kozelsko-Bytomský
 
Kazimír Kozelský
 
Eufémie Kozelská 1
 
Beatrice Kozelská
 
Anežka Kozelská
 
Kateřina Kozelská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Alžběta Kozelská
 
Eufémie Kozelská 2
 
Bolka Kozelská

Opolská větev[editovat | editovat zdroj]

Boleslav I. Opolský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Boleslav II. Opolský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Boleslav I. Nemodlínský
 
Albert Střelický
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vladislav II. Opolský
 
Jindřich Opolský 1
 
Boleslav III. Opolský
 
Anežka Opolská
 
Boleslav II. Nemodlínský
 
Václav Nemodlínský
 
Jindřich Nemodlínský
 
Juta Nemodlínská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Alžběta Opolská 1
 
Kateřina Opolská
 
Boleslav IV. Opolský
 
Jan Kropidlo
 
Jindřich Opolský 2
 
Bernard Nemodlínský
 
Anna Opolská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Boleslav V. Opolský
 
Mikuláš I. Opolský
 
Jan I. Opolský
 
Jindřich Opolský 3
 
Markéta Opolská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Václav Opolský
 
Mikuláš II. Opolský
 
Jan II. Opolský
 
Bernard Opolský
 
Ludvík Opolský
 
Alžběta Opolská 2
 
Magdaléna Opolská

Ratibořská větev[editovat | editovat zdroj]

Přemysl Ratibořský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Lešek Ratibořský
 
Anna Ratibořská
 
Konstancie Vladislavská
1. ČÍNSKO-JAPONSKÁ VÁLKA

Ting-jüan[editovat | editovat zdroj]

Ting-jüan a její sesterská loď Čen-Jüan kotvící v Kielu (1884)
Ting-jüan a její sesterská loď Čen-Jüan kotvící v Kielu (1884)
Základní údaje
Vlajka
Typobrněná věžová loď [1]
Uživateléříše Čching Čchingská říše [1]
Zahájení stavby31. březen 1881 [2]
Osud9. února 1895 byla potopena vlastní posádkou [3]
Takticko-technická data
Výzbroj4× 305mm dělo Krupp (2×II) [2]
2× 150mm dělo Krupp (2×I) [2]
4× 75mm dělo Krupp [2]
2× 57mm dělo Hotchkiss [2]
2× 47mm dělo Hotchkiss [2]
8× 37mm rotační dělo Hotchkiss [2]
Operační nasazení
Nasazeníprvní čínsko-japonská válka

Ting-jüan (čínsky pchin-jinem Dìngyǔan, znaky zjednodušené 定远, tradiční 定遠) byla čínská obrněná věžová loď.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Pětihlavňové 37mm rotační dělo společnosti Hotchkiss v pozemní lafetaci.

Projekt Ting-jüanu vedený Rudolphem Haackem konstrukčně vycházel z německých pancéřových fregat třídy Sachsen se zakomponováním určitých prvků z britského pancéřníku HMS Inflexible.[2] Konstrukce lodi byla primárně dřevěná s dvojitým dnem pokrývajícím 60 % lodi a podélným dvojitým železným rámem. Boky lodě byly pokryty vrstvou železa na podloží z tvrdého teakového dřeva, která měla poskytovat ochranu před nepřátelskou palbou.[1][2] Loď měla tři paluby a celkem 16 vodotěsných oddělení.[2]

Výzbroj lodě byla velmi pestrá. Hlavní dělostřeleckou výzbroj tvořila čtveřice 305mm děl délky 25 kalibrů společnosti Krupp situovaných v párech ve dvou věžích na bocích lodě. Dva 150mm Kruppovy kanóny byly po jednom umístěny do věží na přídi a zádi a sloužily jako stíhací děla. Další výzbroj byla tvořena čtyřmi 75mm Kruppovými děly, která mohla být sejmuta ze svých pozic a použita při výsadku, párem rychlopalných 57mm děl Hotchkiss, dvěma rychlopalnými 47mm děly a osmi pětihlavňovými 37mm rotačními děly od stejné firmy. Doplněním byla trojice 355mm torpédometů, dva se nalézaly na každé straně přídě a jeden na zádi. Zásoba torpéd činila 21 kusů.[2] Ting-jüan byl také vybaven klounem. K podpoře taranovací akce byly obě věže vychýleny z osy lodě na bok tak, aby mohly střílet současně směrem dopředu.[4]

Stavba byla zahájena 31. března 1881 v německém Štětíně v loděnici Stettiner Maschinenbau AG Vulcan.[2]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. září 1894 se střetla s japonskými chráněnými křižníky v bitvě u řeky Jalu.[1] Dne 9. února 1895 byla potopena vlastní posádkou.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d LAI, Benjamin. Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser: Yalu River 1894. Great Britain: Osprey Publishing, 2019. 79 s. ISBN 9781472828408. S. 4. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k l Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser, s. 16.
  3. a b Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser, s. 9.
  4. Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser, s. 14.

Macušima[editovat | editovat zdroj]

Macušima (1896)
Macušima (1896)
Základní údaje
Vlajka
Typchráněný křižník [1]
UživateléJaponsko Japonské císařství [1]
Operační nasazení
Nasazeníprvní čínsko-japonská válka

Macušima (japonsky 松島) byl japonský chráněný křižník.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. září 1894 se účastil bitvy u řeky Jalu proti čínským lodím.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c LAI, Benjamin. Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser: Yalu River 1894. Great Britain: Osprey Publishing, 2019. 79 s. ISBN 9781472828408. S. 4. (anglicky) 

Bitva u řeky Jalu[editovat | editovat zdroj]

Wikipedista:Silesianus/Pískoviště
Umělecké znázornění bitvy od japonského malíře Tošimasy Edy (1894)
Umělecké znázornění bitvy od japonského malíře Tošimasy Edy (1894)

Trvání17. září 1894 [1]
Výsledekjaponské vítězství
Strany
říše Čching Čchingská říše Japonsko Japonské císařství

Bitva u řeky Jalu byla námořní bitva první čínsko-japonské války odehrávající se dne 17. září 1894 mezi loďstvy Čchingské říše a Japonského císařství nedaleko ústí řeky Jalu.[1]

Bojová sestava[editovat | editovat zdroj]

Čchingská říše[editovat | editovat zdroj]

Japonské císařství[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LAI, Benjamin. Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser: Yalu River 1894. Great Britain: Osprey Publishing, 2019. 79 s. ISBN 9781472828408. S. 4. (anglicky) 
LIBYE

Libyjská občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Wikipedista:Silesianus/Pískoviště
Trváníod 2014
Strany
Vláda národní jednoty (GNA)

Podpora:
TureckoTurecko Turecko [1]

Libyjská národní armáda (LNA)
Wagner Group

Podpora:
EgyptEgypt Egypt [1]
RuskoRusko Rusko [1]
Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty [1]

Libyjská občanská válka je ozbrojený konflikt mezi různými frakcemi v Libyi vedený od roku 2014. Země se po volbách rozdělila na dva hlavní tábory: Vládu národní jednoty ovládající západ země s hlavním městem Tripolisem a Libyjskou národní armádu vedenou maršálem Chalífou Haftarem a ovládající východ země s druhým největším městem Benghází.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2014 byl parlamentem sesazen ministerský předseda Ali Zeidan, který následně odjel do Evropy.[2]

Nejrůznější znesvářené frakce a jejich ozbrojené milice narušovaly již tak dost pochybnou politickou stabilitu a ekonomiku země.[2] Libyjská vláda se sice pokusila kontrolovat situaci tím, že oficiálně zařadila milice pod své velení a vydávala jim žold, ale toto opatření se mnohdy nesetkalo s úspěchem a jednotlivé frakce nadále útočily jak vzájemně na sebe, tak i na státní isntituce. Důležitá se ukázala být držba ropných polí a zisk z prodeje takto získané ropy.[3]

Množství denně vytěžené ropy pokleslo z 1,3 milionu barelů v červenci 2013 na 470 tisíc barelů v červenci následujícího roku.[3]

Po vojenské intervenci Francie ([7]) v Mali se mnozí islamisté z maliského území stáhli do pouští jižní Libye.[4]

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Parlamentní volby a Haftarův vzestup (červen 2014 – )[editovat | editovat zdroj]

V polovině června 2014 se moci v Benghází pokusil chopit penzionovaný generál Chalífa Haftar za podpory několika vojenských jednotek, které mu přísahaly věrnost. Za pomoci těžké vojenské techniky napadl několik táborů různých islamistických milic v okolí města. Podle svých slov zajal pět islamistických vůdců. Při bojích padlo nejméně 5 vojáků a 3 civilisté.[5]

Boje v Benghází pokračovaly i v červenci. Dne 13. července zahynulo v bojích 6 lidí a dalších 25 bylo raněno. Většina z obětí byli civilisté.[4]

Dne 25. června se konaly parlamentní volby. Účastnilo se jich 630 tisíc voličů, tedy méně než polovina z 1,5 milionu registrovaných voličů.[2]

Dne 13. července se střetly milice ze Zintan a z Misuráty o kontrolu nad tripoliským letištěm. Misurátské milice se neúspěšně pokudily zmocnit letiště, ovládaného Zintanskými od pádu Kaddáfího v roce 2011. Sedm lidí zahynulo a 36 bylo raněno.[3] Následujícího dne zasáhlo několik střel z raketometu Grad kontrolní věž, letecký provoz byl tudíž pozastaven. Jelikož i další mezinárodní letiště v Benghází a Misurátě byla uzavřena, jediné spojení s vnějším světem zajišťovala silnice do Tuniska a několik menších letišť.[4]

Zhoršená bezpečnostní situace donutila OSB stáhnout své zaměstnance ze země.[4]

Tripoliská ofenzíva (duben 2019 – červen 2020)[editovat | editovat zdroj]

Dle bývalého zaměstnance nasazovala Wagner Group od roku 2019 do bojů také militanty zverbované v Sýrii.[6]

V lednu obsadily jednotky LNA ropná pole v Sharara.[1]

V listopadu došlo k podpisu vojenské spolupráce mezi VNJ a Tureckem.[7]

Porážka Haftarovy ofenzívy (červen 2020 – ?)[editovat | editovat zdroj]

GNA dobyla Syrtu, obnovila provoz na ropných polích v Sharara, čímž si zajistila důležitý finanční příjem.[1]

Na konci května dle Spojených států amerických (AFRICOM) přepravilo Rusko do Libye 14 letadel Mikojan MiG-29 a Suchoj Su-24 i s piloty. Stroje měly přemalovány výsostné znaky.[8][9]

Dne 4. června 2020 byly Haftarovy jednotky vytlačeny z Tripolisu a Tarhúny, 7. června pak z al-Washka.[1] Podařilo se také dobýt Alasabaa Dle UNSMIL odešlo z oblasti přes 16 tisíc lidí, bylo také hlášeno „mnoho“ případů rabování a vyřizování si účtů se sympatizanty LNA.[10]

Po zhroucení ofenzívy odjel Haftar do Káhiry, kde na tiskové konferenci ze dne 6. června oznámil ochotu vyjednávat a egyptský prezident Sísí navrhl zavedení klidu zbraní, stažení všech zahraničních bojovníků z Libye, rozpuštění milic, volby do nové rady a mírové rozhovory v Ženevě.[1] Mírová jednání podpořily i Spojené arabské emiráty.[11]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

50 Mbombe 6×6 kdo? [12]

GNA[editovat | editovat zdroj]

LNA[editovat | editovat zdroj]

Od Spojených arabských emirátů obdržela LNA zásilku obrněných transportérů Al-Mared 8×8 a vozidla Al-Wahš 4×4 a RG-32 Scout.[12]

Východolibyjské letectvo sestávalo z francouzských strojů Dassault Mirage 2000. Dle amerických zdrojů disponovala LNA 14 letouny MiG-29 a Su-24 dodaných Ruskem v květnu 2020.[9]

Mezinárodní podpora jednotlivých stran[editovat | editovat zdroj]

Vláda národní jednoty
  • TureckoTurecko Turecko – Turecko nasadilo v Libyi část bojovníků z jím podporované Syrské národní armády na frontovou linii a své pravidelné vojáky v roli poradců. VNJ také od Turecka obdržela systémy protiletadlové obrany a letecké drony.[6] Turecko by se také po skončení konfliktu rádo spolupracovalo na stavebních a energetických projektech.[10] Mimo jiné oba subjekty v listopadu 2019 podepsaly vzájemnou dohodu o vymezení námořních hranic a těžbě ropy a zemního plynu v oblasti východního Středomoří.[7]
Libyjská národní armáda
  • RuskoRusko Rusko – Dle syrských opozičních zdrojů ruská skupina Wagner Group verbovala pod dohledem ruské armády ozbrojence v Sýrii. Mělo se jednat o stovky bojovníků, dle Syrské observatoře pro lidská práva až o 900 mužů. Celkem bylo ke květnu 2020 v zemi nasazeno 1200 žoldáků této skupiny.[6] Dle amerického AFRICOMu dodalo Rusko LNA 14 letadel MiG-29 a Su-24 i s piloty.[8][9]
  • Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty – Dle panelu expertů OSN dodává LNA zbraně a žoldáky.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h LEWIS, Aidan; AWADALLA, Nadine. Egypt offers new Libya plan as Haftar offensive collapses [online]. Reuters, 2020-06-06 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c ELUMAMI, Ahmed; AL-WARFALLI, Ayman. Poor turnout in Libyan parliament vote as prominent lawyer killed [online]. Reuters, 2014-06-26 [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c BOSALUM, Feras; LAESSING, Ulf. Heavy fighting breaks out near Libya's Tripoli airport, seven dead [online]. Reuters, 2014-07-13 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d AL-WARFALLI, Ayman; BOSALUM, Feras. U.N. pulls staff out of Libya as clashes kill 13, close airports [online]. Reuters, 2014-07-14 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. AL-WARFALLI, Ayman. Renegade general launches offensive in east Libya, up to 12 killed [online]. Reuters, 2014-06-15 [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c MACLEAN, William; COLLETT-WHITE, Mike. Exclusive: Russian hiring of Syrians to fight in Libya accelerated in May [online]. Reuters, 2020-06-07 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b GUMRUKCU, Tuvan; COSKUN, Orhan. Turkey vows more support to secure gains in Libya conflict [online]. Reuters, 2020-06-04 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b GUMRUKCU, Tuvan; KISELYOVA, Maria; LEWIS, Aidan; MCDOWALL, Angus. Libya's government retakes Tripoli airport ahead of possible truce talks [online]. Reuters, 2020-06-03 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c JOHN, Radek. Ruská letadla toho v Libyi moc nezmění. Zatím. [online]. Armádní noviny, 2020-05-29 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
  10. a b LAESSING, Ulf. 'Numerous' reports of looting in retaken Libyan towns, UN says [online]. Reuters, 2020-06-07 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b BARRINGTON, Lisa. UAE says Egypt initiative for Libya boosts peace track [online]. Reuters, 2020-06-08 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b GROHMANN, Jan. Transportéry Al-Mared a Al-Wahš: Úspěchy české Tatry v Jordánsku [online]. Armádní noviny, 2019-12-02 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. 
OSTATNÍ

Periodizace slezských knížectví[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Slezské knížectví
(1138–1172)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Hlohovské knížectví
(1172/79?–1180/90)
 
 

Vratislavské knížectví
(1172–)
 
 

Opolské knížectví
(1172–1201)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Ratibořské knížectví
(1172–1202)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Vratislavské knížectví
(1172–)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Vratislavské knížectví
(1172–)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Opolsko-ratibořské knížectví
(1202–1281/82)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Hlohovské knížectví
(1248–)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Vratislavské knížectví
(1172–)
 
 

Lehnické knížectví
(1248–)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Zaháňské knížectví
(1284–)
 
 

Hlohovské knížectví
(1248–)
 
 

Stínavské knížectví
(1278–)
 
 

Vratislavské knížectví
(1172–)
 
 

Lehnické knížectví
(1248–)
 
 

Svídnícké knížectví
(1291–)
 
 

Lemberské knížectví
(1278–)