PIASTOVCI

Dolnoslezská větev			Hornoslezská větev
Lehnicko-břežská	Vratislavská	Hlohovská	Těšínská	Bytomsko-kozelská	Opolská
Svídnicko-javorská	Minsterberská	Olešnická	Ratibořská	Osvětimská

Slezští Piastovci[editovat | editovat zdroj]

Vladislav II.

Boleslav I.

Lehnicko-břežská větev[editovat | editovat zdroj]

Boleslav III. Marnotratný

Jindřich VI. Dobrý

Vladislav I. Lehnický

♦ Svídnicko-javorští ♦

Boleslav IV. Lehnický

Jindřich VII. Lehnický

Jindřich VIII. Břežský

Hedvika Břežská

Markéta Břežská

Ludvík II. Břežský

Jindřich IX. Lubiňský

Ruprecht II. Lubinský

Václav III. Olavský

Ludvík III. Lubiňský

Jindřich X. Hajnovský

Fridrich II. Lehnický

Jiří II. Břežský

Žofie Lehnická

Fridrich III. Lehnický

Alžběta Magdaléna Lehnická

Jan Jiří Lehnický

Jáchym Fridrich Břežský

Kateřina Lehnická

Fridrich IV. Lehnický

Jindřich XI. Hajnovský

Jiří Rudolf Lehnický

Barbora Anežka Břežská

Jan Kristián Břežský

Marie Žofie Břežská

Kateřina Žofie Hajnovská

Jiří III. Břežský

Ludvík IV. Lehnický

Kristián Volovský

Sibyla Markéta Břežská

Žofie Magdaléna Břežská

August z Lehnice

Zikmund z Lehnice

Johanna Alžběta z Lehnice

Dorota Alžběta Břežská

Karolína Volovská

Jiří Vilém Lehnický

Kristián Ludvík Lehnický

Svídnicko-javorská větev[editovat | editovat zdroj]

Beatrix Svídnicko-Javorská

Boleslav II. Minsterberský

Jindřich II. Svídnický

Boleslav III. Minsterberský

Jindřich I. Minsterberský

Anna Minsterberská

Mikuláš II. Minsterberský

Jan Minsterberský

Jindřich II. Minsterberský

Kateřina Minsterberská

Eufémie Minsterberská

Hlohovsko-zaháňská větev[editovat | editovat zdroj]

Konrád I. Hlohovský

Jindřich III. Hlohovský

Konrád II. Hrbatý

Přemysl Stínavský

Anna Hlohovská (1271)

Přemysl II. Hlohovský

Jindřich VIII. Vrabec

Jindřich VII. Rumpold

Jindřich XI. Hlohovský

Anna Hlohovská

Salome Zaháňská

Hedvika Zaháňská

Anna Zaháňská († 1541)

Olešnická větev[editovat | editovat zdroj]

Těšínská větev[editovat | editovat zdroj]

Měšek I. Těšínský

Kazimír I. Těšínský

Viola Těšínská

Vladislav I. Osvětimský

Přemysl I. Nošák

Vladislav I. Těšínský

Boleslav Těšínský

Jan Těšínský

Zemovít Těšínský

Anna Těšínská († 1367)

Anežka Těšínská

♦ Starší osvětimští ♦

Boleslav I. Těšínský

Anna Těšínská 2

Přemysl I. Osvětimský

Boleslav II. Těšínský

Václav I. Těšínský

Vladislav Těšínsko-Hlohovský

Přemysl II. Těšínský

Alexandra Těšínská

♦ Mladší osvětimští ♦

Kazimír II. Těšínský

Žofie Těšínská († 1479)

Václav III. Adam Těšínský

Adam Václav Těšínský

Fridrich Kazimír Frýštatský

Marie Sidonie Těšínská

Adam Gotthard Těšínský

Kristián Adam Těšínský

Fridrich Vilém Těšínský

Anna Sidonie Těšínská

Alžběta Lukrécie Těšínská

Václav Gottfried z Hohensteinu

Osvětimská větev[editovat | editovat zdroj]

Starší

Vladislav I. Osvětimský

Mladší

Přemysl I. Osvětimský

Kazimír I. Osvětimský

Jan

Bytomsko-kozelská větev[editovat | editovat zdroj]

Boleslav Kozelsko-Bytomský

Opolská větev[editovat | editovat zdroj]

Boleslav I. Opolský

Boleslav II. Opolský

Boleslav I. Nemodlínský

Albert Střelický

Vladislav II. Opolský

Jindřich Opolský 1

Boleslav III. Opolský

Anežka Opolská

Boleslav II. Nemodlínský

Ratibořská větev[editovat | editovat zdroj]

Přemysl Ratibořský

Lešek Ratibořský

Anna Ratibořská

Konstancie Vladislavská

1. ČÍNSKO-JAPONSKÁ VÁLKA

Ting-jüan[editovat | editovat zdroj]

Wikipedista:Silesianus/Pískoviště
	Umělecké znázornění bitvy od japonského malíře Tošimasy Edy (1894)
Trvání	17. září 1894
Výsledek	japonské vítězství
Strany
Čchingská říše	Japonské císařství

	Macušima (1896)
Základní údaje
Typ	chráněný křižník
Uživatelé	Japonské císařství
Operační nasazení
Nasazení	první čínsko-japonská válka bitva u řeky Jalu;

	Ting-jüan a její sesterská loď Čen-Jüan kotvící v Kielu (1884)
Základní údaje
Typ	obrněná věžová loď
Uživatelé	Čchingská říše
Zahájení stavby	31. březen 1881
Osud	9. února 1895 byla potopena vlastní posádkou
Takticko-technická data
Výzbroj	4× 305mm dělo Krupp (2×II) ; 2× 150mm dělo Krupp (2×I) ; 4× 75mm dělo Krupp ; 2× 57mm dělo Hotchkiss ; 2× 47mm dělo Hotchkiss ; 8× 37mm rotační dělo Hotchkiss
Operační nasazení
Nasazení	první čínsko-japonská válka bitva u řeky Jalu;

Wikidata: [1]
Commons: [2]

Ting-jüan (čínsky pchin-jinem Dìngyǔan, znaky zjednodušené 定远, tradiční 定遠) byla čínská obrněná věžová loď.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Pětihlavňové 37mm rotační dělo společnosti Hotchkiss v pozemní lafetaci.

Projekt Ting-jüanu vedený Rudolphem Haackem konstrukčně vycházel z německých pancéřových fregat třídy Sachsen se zakomponováním určitých prvků z britského pancéřníku HMS Inflexible.^[2] Konstrukce lodi byla primárně dřevěná s dvojitým dnem pokrývajícím 60 % lodi a podélným dvojitým železným rámem. Boky lodě byly pokryty vrstvou železa na podloží z tvrdého teakového dřeva, která měla poskytovat ochranu před nepřátelskou palbou.^[1]^[2] Loď měla tři paluby a celkem 16 vodotěsných oddělení.^[2]

Výzbroj lodě byla velmi pestrá. Hlavní dělostřeleckou výzbroj tvořila čtveřice 305mm děl délky 25 kalibrů společnosti Krupp situovaných v párech ve dvou věžích na bocích lodě. Dva 150mm Kruppovy kanóny byly po jednom umístěny do věží na přídi a zádi a sloužily jako stíhací děla. Další výzbroj byla tvořena čtyřmi 75mm Kruppovými děly, která mohla být sejmuta ze svých pozic a použita při výsadku, párem rychlopalných 57mm děl Hotchkiss, dvěma rychlopalnými 47mm děly a osmi pětihlavňovými 37mm rotačními děly od stejné firmy. Doplněním byla trojice 355mm torpédometů, dva se nalézaly na každé straně přídě a jeden na zádi. Zásoba torpéd činila 21 kusů.^[2] Ting-jüan byl také vybaven klounem. K podpoře taranovací akce byly obě věže vychýleny z osy lodě na bok tak, aby mohly střílet současně směrem dopředu.^[4]

Stavba byla zahájena 31. března 1881 v německém Štětíně v loděnici Stettiner Maschinenbau AG Vulcan.^[2]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. září 1894 se střetla s japonskými chráněnými křižníky v bitvě u řeky Jalu.^[1] Dne 9. února 1895 byla potopena vlastní posádkou.^[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c ^d LAI, Benjamin. Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser: Yalu River 1894. Great Britain: Osprey Publishing, 2019. 79 s. ISBN 9781472828408. S. 4. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser, s. 16.
↑ ^a ^b Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser, s. 9.
↑ Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser, s. 14.

Macušima[editovat | editovat zdroj]

Wikidata: [3]
Commons: [4]

Macušima (japonsky 松島) byl japonský chráněný křižník.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. září 1894 se účastil bitvy u řeky Jalu proti čínským lodím.^[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c LAI, Benjamin. Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser: Yalu River 1894. Great Britain: Osprey Publishing, 2019. 79 s. ISBN 9781472828408. S. 4. (anglicky)

Bitva u řeky Jalu[editovat | editovat zdroj]

Wikidata: [5]
Commons: [6]

Bitva u řeky Jalu byla námořní bitva první čínsko-japonské války odehrávající se dne 17. září 1894 mezi loďstvy Čchingské říše a Japonského císařství nedaleko ústí řeky Jalu.^[1]

Bojová sestava[editovat | editovat zdroj]

Čchingská říše[editovat | editovat zdroj]

obrněné věžové lodě: Ting-jüan

Japonské císařství[editovat | editovat zdroj]

chráněné křižníky: Macušima

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b LAI, Benjamin. Chinese Ironclad Battleship vs Japanese Protected Cruiser: Yalu River 1894. Great Britain: Osprey Publishing, 2019. 79 s. ISBN 9781472828408. S. 4. (anglicky)

LIBYE

Libyjská občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Wikipedista:Silesianus/Pískoviště

Trvání

od 2014

Strany

Vláda národní jednoty (GNA)

Podpora:
Turecko Turecko ^[1]

Libyjská národní armáda (LNA)
Wagner Group

Podpora:
Egypt Egypt ^[1]
Rusko Rusko ^[1]
Spojené arabské emiráty ^[1]

Libyjská občanská válka je ozbrojený konflikt mezi různými frakcemi v Libyi vedený od roku 2014. Země se po volbách rozdělila na dva hlavní tábory: Vládu národní jednoty ovládající západ země s hlavním městem Tripolisem a Libyjskou národní armádu vedenou maršálem Chalífou Haftarem a ovládající východ země s druhým největším městem Benghází.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2014 byl parlamentem sesazen ministerský předseda Ali Zeidan, který následně odjel do Evropy.^[2]

Nejrůznější znesvářené frakce a jejich ozbrojené milice narušovaly již tak dost pochybnou politickou stabilitu a ekonomiku země.^[2] Libyjská vláda se sice pokusila kontrolovat situaci tím, že oficiálně zařadila milice pod své velení a vydávala jim žold, ale toto opatření se mnohdy nesetkalo s úspěchem a jednotlivé frakce nadále útočily jak vzájemně na sebe, tak i na státní isntituce. Důležitá se ukázala být držba ropných polí a zisk z prodeje takto získané ropy.^[3]

Množství denně vytěžené ropy pokleslo z 1,3 milionu barelů v červenci 2013 na 470 tisíc barelů v červenci následujícího roku.^[3]

Po vojenské intervenci Francie ([7]) v Mali se mnozí islamisté z maliského území stáhli do pouští jižní Libye.^[4]

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Parlamentní volby a Haftarův vzestup (červen 2014 – )[editovat | editovat zdroj]

V polovině června 2014 se moci v Benghází pokusil chopit penzionovaný generál Chalífa Haftar za podpory několika vojenských jednotek, které mu přísahaly věrnost. Za pomoci těžké vojenské techniky napadl několik táborů různých islamistických milic v okolí města. Podle svých slov zajal pět islamistických vůdců. Při bojích padlo nejméně 5 vojáků a 3 civilisté.^[5]

Boje v Benghází pokračovaly i v červenci. Dne 13. července zahynulo v bojích 6 lidí a dalších 25 bylo raněno. Většina z obětí byli civilisté.^[4]

Dne 25. června se konaly parlamentní volby. Účastnilo se jich 630 tisíc voličů, tedy méně než polovina z 1,5 milionu registrovaných voličů.^[2]

Dne 13. července se střetly milice ze Zintan a z Misuráty o kontrolu nad tripoliským letištěm. Misurátské milice se neúspěšně pokudily zmocnit letiště, ovládaného Zintanskými od pádu Kaddáfího v roce 2011. Sedm lidí zahynulo a 36 bylo raněno.^[3] Následujícího dne zasáhlo několik střel z raketometu Grad kontrolní věž, letecký provoz byl tudíž pozastaven. Jelikož i další mezinárodní letiště v Benghází a Misurátě byla uzavřena, jediné spojení s vnějším světem zajišťovala silnice do Tuniska a několik menších letišť.^[4]

Zhoršená bezpečnostní situace donutila OSB stáhnout své zaměstnance ze země.^[4]

Tripoliská ofenzíva (duben 2019 – červen 2020)[editovat | editovat zdroj]

Dle bývalého zaměstnance nasazovala Wagner Group od roku 2019 do bojů také militanty zverbované v Sýrii.^[6]

V lednu obsadily jednotky LNA ropná pole v Sharara.^[1]

V listopadu došlo k podpisu vojenské spolupráce mezi VNJ a Tureckem.^[7]

Porážka Haftarovy ofenzívy (červen 2020 – ?)[editovat | editovat zdroj]

GNA dobyla Syrtu, obnovila provoz na ropných polích v Sharara, čímž si zajistila důležitý finanční příjem.^[1]

Na konci května dle Spojených států amerických (AFRICOM) přepravilo Rusko do Libye 14 letadel Mikojan MiG-29 a Suchoj Su-24 i s piloty. Stroje měly přemalovány výsostné znaky.^[8]^[9]

Dne 4. června 2020 byly Haftarovy jednotky vytlačeny z Tripolisu a Tarhúny, 7. června pak z al-Washka.^[1] Podařilo se také dobýt Alasabaa Dle UNSMIL odešlo z oblasti přes 16 tisíc lidí, bylo také hlášeno „mnoho“ případů rabování a vyřizování si účtů se sympatizanty LNA.^[10]

Po zhroucení ofenzívy odjel Haftar do Káhiry, kde na tiskové konferenci ze dne 6. června oznámil ochotu vyjednávat a egyptský prezident Sísí navrhl zavedení klidu zbraní, stažení všech zahraničních bojovníků z Libye, rozpuštění milic, volby do nové rady a mírové rozhovory v Ženevě.^[1] Mírová jednání podpořily i Spojené arabské emiráty.^[11]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

50 Mbombe 6×6 kdo? ^[12]

GNA[editovat | editovat zdroj]

LNA[editovat | editovat zdroj]

Od Spojených arabských emirátů obdržela LNA zásilku obrněných transportérů Al-Mared 8×8 a vozidla Al-Wahš 4×4 a RG-32 Scout.^[12]

Východolibyjské letectvo sestávalo z francouzských strojů Dassault Mirage 2000. Dle amerických zdrojů disponovala LNA 14 letouny MiG-29 a Su-24 dodaných Ruskem v květnu 2020.^[9]

Mezinárodní podpora jednotlivých stran[editovat | editovat zdroj]

Vláda národní jednoty

Turecko Turecko – Turecko nasadilo v Libyi část bojovníků z jím podporované Syrské národní armády na frontovou linii a své pravidelné vojáky v roli poradců. VNJ také od Turecka obdržela systémy protiletadlové obrany a letecké drony.^[6] Turecko by se také po skončení konfliktu rádo spolupracovalo na stavebních a energetických projektech.^[10] Mimo jiné oba subjekty v listopadu 2019 podepsaly vzájemnou dohodu o vymezení námořních hranic a těžbě ropy a zemního plynu v oblasti východního Středomoří.^[7]

Libyjská národní armáda

Rusko Rusko – Dle syrských opozičních zdrojů ruská skupina Wagner Group verbovala pod dohledem ruské armády ozbrojence v Sýrii. Mělo se jednat o stovky bojovníků, dle Syrské observatoře pro lidská práva až o 900 mužů. Celkem bylo ke květnu 2020 v zemi nasazeno 1200 žoldáků této skupiny.^[6] Dle amerického AFRICOMu dodalo Rusko LNA 14 letadel MiG-29 a Su-24 i s piloty.^[8]^[9]
Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty – Dle panelu expertů OSN dodává LNA zbraně a žoldáky.^[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h LEWIS, Aidan; AWADALLA, Nadine. Egypt offers new Libya plan as Haftar offensive collapses [online]. Reuters, 2020-06-06 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ELUMAMI, Ahmed; AL-WARFALLI, Ayman. Poor turnout in Libyan parliament vote as prominent lawyer killed [online]. Reuters, 2014-06-26 [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c BOSALUM, Feras; LAESSING, Ulf. Heavy fighting breaks out near Libya's Tripoli airport, seven dead [online]. Reuters, 2014-07-13 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d AL-WARFALLI, Ayman; BOSALUM, Feras. U.N. pulls staff out of Libya as clashes kill 13, close airports [online]. Reuters, 2014-07-14 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ AL-WARFALLI, Ayman. Renegade general launches offensive in east Libya, up to 12 killed [online]. Reuters, 2014-06-15 [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c MACLEAN, William; COLLETT-WHITE, Mike. Exclusive: Russian hiring of Syrians to fight in Libya accelerated in May [online]. Reuters, 2020-06-07 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b GUMRUKCU, Tuvan; COSKUN, Orhan. Turkey vows more support to secure gains in Libya conflict [online]. Reuters, 2020-06-04 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b GUMRUKCU, Tuvan; KISELYOVA, Maria; LEWIS, Aidan; MCDOWALL, Angus. Libya's government retakes Tripoli airport ahead of possible truce talks [online]. Reuters, 2020-06-03 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c JOHN, Radek. Ruská letadla toho v Libyi moc nezmění. Zatím. [online]. Armádní noviny, 2020-05-29 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online.
↑ ^a ^b LAESSING, Ulf. 'Numerous' reports of looting in retaken Libyan towns, UN says [online]. Reuters, 2020-06-07 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b BARRINGTON, Lisa. UAE says Egypt initiative for Libya boosts peace track [online]. Reuters, 2020-06-08 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b GROHMANN, Jan. Transportéry Al-Mared a Al-Wahš: Úspěchy české Tatry v Jordánsku [online]. Armádní noviny, 2019-12-02 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online.