Jindřich III. Bílý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pečeť Jindřicha III. Bílého
Příbuzenstvo
otec Jindřich II. Pobožný
matka Anna Lehnická
I. manželka Judita Mazovská
syn Jindřich IV. Probus
dcera Hedvika
II. manželka Helena Saská

Jindřich III. Bílý (1227/30 – 3. prosince 1266) byl vratislavský kníže ze slezské linie Piastovců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jindřich byl třetím z pěti synů Přemyslovny Anny, dcery Přemysla Otakara I. a Jindřicha II. Pobožného. Jindřichův otec zemřel roku 1241 v bitvě u Lehnice a většina z jeho dětí byla nedospělá.[1] Pravděpodobně roku 1242 se ujal vlády nad Slezskem nejstarší syn Boleslav Rogatka. Spoluvládcem určil bratra Jindřicha a předal mu Lehnici.[1] Poté vyměnil svoji Vratislav za Jindřichovu Lehnici a Jindřich sliboval dalšímu z bratrů - Konrádovi, že svou část dědictví po otci získá od Rogatky.[1] Rogatka roku 1249 zaútočil na Vratislav, obléhání města bylo neúspěšné a lehnická šlechta svého pána dokonce zajala.[2] Konrád se spojil s Piastovci z Velkopolska, získal Hlohov a zajal Jindřicha III. Bratrské bojůvky byly ukončeny v polovině 50. let rozdělením Dolního Slezska na lehnické, hlohovské a vratislavské knížectví za české asistence. Nejmladší bratr Vladislav se stal okolo roku 1256 proboštem vyšehradským.[2]

Jindřich III. byl častým hostem na přemyslovském dvoře a roku 1260 byl svědkem tragické bitvy u Stožce, kde uherské oddíly nemilosrdně pobily výkvět rakouské šlechty.[3] Poté odsvědčil předání Raabsu Vokovi z Rožmberka a spolu se svými vojáky se zúčastnil 12. července bitvy u Kressenbrunnu[4] i Přemyslovy korunovace o rok později. Jako blízký přemyslovský spojenec se oženil s dcerou sasko-lauenburského vévody Albrechta I. Helenou.

Zemřel náhle na počátku prosince roku 1266[5] a je pohřbený společně se svou matkou v kostele sv. Kláry ve Vratislavi.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha : Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 28.  
  2. a b Vaníček, str. 29.
  3. Vaníček, str. 84.
  4. Vaníček, str. 89.
  5. Vaníček, str. 112.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]