Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky upravuje zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění. Konají se tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. a to každé čtyři roky[1] podle zásad poměrného zastoupení.[2] Volí se 200 poslanců.[1] Kandidovat může ten, kdo je starší 21 let.[3] Volby vyhlašuje prezident republiky[4] (zákon stanoví, že tak učiní nejpozději 90 dnů před konáním těchto voleb)[5].
Volebními obvody jsou kraje, voliči hlasují pro kandidáty na krajských kandidátních listinách s možností využití 4 preferenčních hlasů.[6]
Volební systém a volební právo
Podrobněji pak volby do poslanecké sněmovny upravuje zákon o volbách do Parlamentu ČR (247/1995 Sb.). Podle něj se volby konají vždy v pátek od 14 do 22 a v sobotu od 8 do 14 hodin,[7] zákon pamatuje i na časovou úpravu voleb v zahraničí[8] (na zastupitelských úřadech České republiky v zahraničí). Hlasovat smí každý, kdo dosáhl alespoň druhý den voleb věku 18 let,[9] kromě těch, kterým byla omezena osobní svoboda nebo jim byla v tomto směru omezena svéprávnost.[10] Pokud volič zažádá obecní nebo zastupitelský úřad o volební průkaz, může volit kdekoliv v ČR i na zastupitelském úřadě v zahraničí.[11]
Volební jednotky
Územními volebními jednotkami jsou kraje, ty se dále dělí na volební okrsky. Pro každý kraj je zákonem určen maximální počet kandidátů na kandidátní listině – nejvíce, shodně 36, mají Praha a Moravskoslezský kraj, nejméně, 14, má Karlovarský kraj. Volič smí hlasovat jen pro jeden kandidující subjekt (strana, koalice stran nebo politické hnutí), smí však na lístku vyznačit až čtyři kandidáty, jimž v rámci zvoleného politického subjektu dává přednost[12] (jedná se tedy o systém vázaných, nikoliv však přísně vázaných kandidátních listin, ten se v ČR neuplatňuje při žádných volbách).
Před ustanovením krajů jako vyšších územních samosprávných celků k 1. 1. 2000, byly volebními kraji dnešní územní kraje, tzv. velké kraje. Novela volebního zákona v roce 2001 (tedy v době opoziční smlouvy) zvýšila počet volebních krajů na 35, tuto změnu však zrušil Ústavní soud jako protiústavní.[13]
Volby v zahraničí
Od roku 2002 je možné volit též v zahraničí.[14] Statní volební komise losem určí, kterému volebnímu kraji jsou volební okrsky podřazeny.[15] Hlasování probíhá na všech zastupitelských úřadech a na některých konzulárních úřadech.[16] Obdržené hlasy jsou přiřazeny k vylosovanému volebnímu kraji. Popularita hlasování v zahraničí stoupá.[14]
| rok | volební kraj | počet okrsků | odevzdané hlasy | % z celkového počtu hlasů |
|---|---|---|---|---|
| 2002[14] | Jihomoravský kraj | 108 | 3 762 | 0,08 |
| 2006[14] | Jihočeský kraj | 108 | 6 743 | 0,13 |
| 2010[14] | Jihočeský kraj | 108 | 8 211 | 0,16 |
| 2013[14] | Středočeský kraj | 104 | 10 567 | 0,21 |
| 2017[17] | Středočeský kraj | 109 | 10 524 | 0,21 |
Sčítání
V každém okrsku spočítají komise platné hlasy, které obdržely jednotlivé strany a jejich jednotliví kandidáti, a předá je příslušnému krajskému pracovišti Českého statistického úřadu.[18] Český statistický úřad zjistí, jaký podíl má daný kraj na celkovém počtu hlasů (vydělí počet platných odevzdaných hlasů v daném kraji počtem platných odevzdaných hlasů ve všech krajích dohromady; potom tímto podílem dělí celkový počet poslanců, výsledek zaokrouhlí dolů, mandáty, které nebyly takto rozděleny, se postupně po jednom přidělují krajům, které vykázaly největší zbytek při dělení, vykázalo-li více krajů stejný zbytek, rozhodne o jejich pořadí los[19]).
Uzavírací klauzule
Mandáty se rozdělují jen těm stranám či hnutím, které získaly alespoň 5 % hlasů z celkového počtu hlasů za ČR celkem, v případě dvojkoalic 10 %, trojkoalic 15 % a koalic ze čtyř a více subjektů 20 %[20] Tato hranice se nazývá uzavírací klauzule a jejím smyslem je zabránit přílišné roztříštěnosti zákonodárných sborů. Zákon pamatuje i na případ, kdy by nepostoupily do druhého skrutinia alespoň dva subjekty (klauzule se pak snižuje).[14] Do roku 2002 činila uzavírací klauzule pro dvojkoalice 7 %, trojkoalice 9 % a čtyř a vícekoalice 11 %, její zvýšení bylo kritizováno jako účelové.[13]
Skrutinium
Subjekty, které překročily uzavírací klauzuli, postupují do tzv. skrutinia, k ostatním subjektům se již nepřihlíží. Ve skrutiniu se již rozdělují mandáty v rámci krajů. Pro každý subjekt se spočítají podíly tak, že se počet hlasů odevzdaných pro subjekt dělí postupně čísly 1, 2, 3 atd. (1+n – d'Hondtova metoda, do roku 2002 byla používána Hagenbach-Bischoffova metoda[14]), přičemž se vypočítá tolik podílů, kolik kandidátů bylo na volební listině daného subjektu. Podíly se zaokrouhlují na setiny procent. Následně se tyto podíly pro všechny subjekty seřadí sestupně podle velikosti do jednoho seznamu, na němž je tolik podílů, kolik se rozděluje mandátů v daném kraji. Tento seznam určuje, které ze subjektů získávají mandáty a kolik (podle toho, kolik podílů daného subjektu se na seznam dostalo). Pokud více subjektů získá stejný podíl, rozhoduje počet hlasů odevzdaných pro daný subjekt v rámci kraje; pokud by se ani pak nerozhodlo, pořadí se losuje,[21] to je ale velmi nepravděpodobné.
Rozdělování mandátů
Mandáty plynoucí ze seznamu podílů se přiřazují konkrétním kandidátům daných subjektů podle toho, v jakém pořadí stáli na kandidátce. Ke kandidátům, kteří před volbou odstoupili, ale na listině stále jsou, se již nepřihlíží. Pokud zároveň alespoň 5 % voličů dané strany dalo svůj preferenční hlas určitému kandidátovi, připadne mandát přednostně jemu (pokud je takových více, přidělují se jim podle počtu preferenčních hlasů). Výsledkem tedy je, že ti kandidáti daného subjektu, kteří počtem preferenčních hlasů překročili hranici 5 % hlasů pro daný subjekt (do roku 2010 7 %, do roku 2002 10 %[14]) v rámci kraje, se podle počtu preferenčních hlasů seřadí na začátek výsledného pořadí a zbývající kandidáti jsou již za nimi seřazení dle jejich původního pořadí na kandidátce. V případě rovnosti počtu preferenčních hlasů je rozhodující pořadí kandidáta na hlasovacím lístku.[21]
Příklad
V Tramtárii používají stejný volební systém jako v ČR. Tramtárie se také dělí na kraje. V kraji Kocourkov odevzdali voliči 1000 platných hlasů. Kandidovaly čtyři strany – A, B, C a D. A získala v kraji 50 % hlasů, B 30 %, C 16 % a D 4 %. V rámci celé Tramtárie získaly strany po řadě A 40 %, B 35 %, C 22 % a D 3 %. D nepřekročila v rámci celé Tramtárie volební klauzuli (5 %) a do skrutinia nepostoupila. Krajská pobočka Tramtarijského statistického úřadu vypočítala, že na Kocourkov připadne 10 poslaneckých mandátů z celkových 100 (PS Tramtárie má oproti PS PČR polovinu členů). Všechny strany poslaly do klání pět kandidátů. Na kandidátní listině strany C zakroužkovalo více než 5 % voličů této strany kandidáta č. 10, žádnému jinému z kandidátů se to však na žádné listině nepodařilo.
Podíly pro kraj Kocourkov se vypočítají následovně:
| Kolo | Strana A | Strana B | Strana C |
|---|---|---|---|
| 1. | 500 | 300 | 160 |
| 2. | 250 | 150 | 80 |
| 3. | 166,67 | 100 | 53,33 |
| 4. | 125 | 75 | 40 |
| 5. | 100 | 60 | 32 |
Nejvyšších deset čísel je tedy: 500 (A 1.), 300 (B 1.), 250 (A 2.), 166,67 (A 3.), 160 (C 1.), 150 (B 2.), 125 (A 4.), 100 (A 5. – při rovnosti podílů získává mandát přednostně subjekt s vyšším počtem hlasů v rámci kraje), 100 (B 3.) a 80 (C 2.). Na kandidátních listinách stran A a B se přidělují mandáty postupně, tedy ve straně A získají mandáty kandidáti s kandidátními čísly 1–5, ve straně B s čísly 1–3. Ve straně C však vzhledem k počtu svých preferenčních hlasů postupuje první kandidát s číslem 10 a po něm ten s číslem 1. Kandidát s číslem 2 mandát nezískal.
Jednotlivé volby
Česká národní rada
Poslanecká sněmovna
- Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1996
- Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998
- Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2002
- Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2006
- Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2010
- Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013
- Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017
Zrušené volby 2009
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se měly konat již v roce 2009 vzhledem k přijetí Ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny. Předčasnými volbami měla být vyřešena politická krize, která nastala po vyslovení nedůvěry druhé vládě Mirka Topolánka. Poslanec Miloš Melčák však ústavní zákon úspěšně napadl u Ústavního soudu, který jej 10. září 2009 zrušil. Další volby se tak konaly až v roce 2010 v řádném termínu.
V souvislosti s neúspěchem Poslanecké sněmovny zkrátit volební období přijetím ad hoc ústavního zákona, což byla praxe, která byla využita také např. v roce 1998,[22] byl do Ústavy ČR přijetím ústavního zákona[23] začleněn nový odstavec 2 v článku 35, který prezidentu republiky umožňuje Poslaneckou sněmovnu rozpustit, pakliže mu to navrhne 3/5 většina všech poslanců přijetím usnesení.
Volební účast
Povinná volební účast, která v Československu existovala de iure mezi lety 1920–1954 a de facto až do r. 1989,[24] byla zrušena a v současné době v České republice neexistuje. Po sametové revoluci tak přirozeně účast v hlavních volbách v České republice klesala. Ve volbách v roce 2002 se dostala na zatím rekordně nízkou úroveň 58,00 %; výjimečně nízký zájem voličů o volby v roce 2002 byl vysvětlován znechucením z politiky v reakci na opoziční smlouvu mezi ODS a ČSSD reprezentované tehdejšími předsedy stran Václavem Klausem a Milošem Zemanem.[25] Od té doby se účast ustálila a kolísá kolem hodnoty 60 %.
| Rok konání voleb | 1990 (ČNR) | 1992 (ČNR) | 1996 | 1998 | 2002 | 2006 | 2010 | 2013 | 2017 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Volební účast v % | 96,79 | 85,08 | 76,41 | 74,03 | 58,00 | 64,47 | 62,60 | 59,48 | 60,84 |
Volby dle počtu hlasů
Přehled odevzdaných volebních hlasů pro strany, které se dostaly do Poslanecké sněmovny (resp. v letech 1986, 1990 a 1992 České národní rady), pro strany, které zůstaly za branami Poslanecké sněmovny, a jejich rozdíl od voličů zapsaných pro jednotlivé volby v seznamu voličů, tedy počet nevoličů. Strany jsou řazeny dle přibližného pravo–levého spektra.
K níže uvedenému diagramu je zapotřebí uvést, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dle čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky vznikla dnem účinnosti Ústavy (tj. 1. 1. 1993) z České národní rady. Členové České národní rady zvolení ve volbách v roce 1992 tak byli prvními poslanci Poslanecké sněmovny. Pro dokreslení situace jsou v diagramu uvedeny i výsledky z prvních svobodných voleb po událostech roku 1989, jakož i poslední "volby" před sametovou revolucí.
- * Strany, které nepřekročily 5 % uzavírací volební klauzuli. Hlasy voličů těchto stran tak propadly.
- Pozn.: Aktivní parlamentní strany tučně, aktivní neparlamentní strany bez formátování, neaktivní strany šedou kurzívou.
Volby dle rozdělovaných mandátů
| Volby 1986 (nesvobodné) |
200 KSČ resp. Národní fronta |
| Volby 1990 (ČNR) |
33 KSČ |
20 KDU |
23 HSD-SMS |
124 OF |
| Volby 1992 (ČNR) |
35 LB |
16 ČSSD |
16 LSU |
15 KDU-ČSL |
14 HSD-SMS |
14 ODA |
10 KDS |
66 ODS |
14 SPR-RSČ |
| Volby 1996 | 22 KSČM |
61 ČSSD |
18 KDU-ČSL |
13 ODA |
68 ODS |
18 SPR-RSČ |
| Volby 1998 | 24 KSČM |
74 ČSSD |
20 KDU-ČSL |
19 US |
63 ODS |
| Volby 2002 | 41 KSČM |
70 ČSSD |
23 KDU-ČSL |
8 US-DEU |
58 ODS |
| Volby 2006 | 26 KSČM |
74 ČSSD |
6 SZ |
13 KDU-ČSL |
81 ODS |
| Volby 2010 | 26 KSČM |
56 ČSSD |
24 VV |
41 TOP 09 |
53 ODS |
| Volby 2013 | 33 KSČM |
50 ČSSD |
47 ANO |
14 KDU-ČSL |
26 TOP 09 |
16 ODS |
14 ÚSVIT |
| Volby 2017 | 15 KSČM |
15 ČSSD |
22 PIRÁTI |
78 ANO |
10 KDU-ČSL |
6 STAN |
7 TOP 09 |
25 ODS |
22 SPD |
Reference
- ↑ a b čl. 16 odst. 1 úst. z. 1/1993 Sb.
- ↑ čl. 18 odst. 1 úst. z. 1/1993 Sb.
- ↑ čl.19 úst. z. 1/1993 Sb.
- ↑ čl. 63 úst. z. 1/1993 Sb.
- ↑ § 1 odst. 3 z. 247/1995 Sb.
- ↑ zákon č. 247/1995 Sb., § 39
- ↑ § 1 odst. 4 z. 247/1995 Sb.
- ↑ § 1 odst. 4 z. 247/1995 Sb.
- ↑ § 1 odst. 7 z. 247/1995 Sb.
- ↑ § 2 z. 247/1995 Sb.
- ↑ §6a z. 247/1995 Sb.
- ↑ § 39 z. 247/1995 Sb.
- ↑ a b NAVARA, Luděk; LIPOLD, Jan. Havel vyhrál spor o volební zákon. iDNES.cz [online]. 2001-01-25 [cit. 2018-08-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i 20 let svobodných voleb do zákonodárných orgánů ČR [online]. Praha: Český statistický úřad, 2016-05-31 [cit. 2018-08-11]. Dostupné online.
- ↑ § 8 odst. 2 písm. i) z. 247/1995 Sb.
- ↑ § 3 odst. 2 z. 247/1995 Sb.
- ↑ Výsledky hlasování za územní celky – zvláštní volební okrsky | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-08-11]. Dostupné online.
- ↑ § 46 z. 247/1995 Sb.
- ↑ § 48 z. 247/1995 Sb.
- ↑ § 49 z. 247/1995 Sb.
- ↑ a b § 50 z. 247/1995 Sb.
- ↑ č. 69/1998 Sb.
- ↑ č. 319/2009 Sb.
- ↑ Povinná volební účast? Recept na štěstí to není, Evropa od ní ustupuje. iDNES [online]. 2014-1019 [cit. 2017-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Mimořádný zájem. K volbám v pátek a sobotu přišlo nejvíce lidí od roku 1998. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-07-08].
Související články
- Seznam členů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
- Volby do Senátu Parlamentu České republiky