Vojtěch Kaisler

Vojtěch Kaisler
Vojtěch Kaisler
Narození	8. ledna 1870; Beroun; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. července 1943 (ve věku 73 let); Praha; Protektorát Čechy a Morava
Povolání	vysokoškolský pedagog
Zaměstnavatel	České vysoké učení technické v Praze
Titul	Prof. Ing.
Ocenění	Dr. technických věd h.c.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Kaisler (8. ledna 1870, Beroun^[1] – 20. července 1943, Praha) byl profesorem Českého vysokého učení technického pro lesní dopravnictví a hrazení bystřin. V akademickém roce 1938–1939 byl rektorem ČVUT.

Život

Narodil se v Berouně v rodině soudního adjunkta Františka Kaislera a jeho ženy Matyldy Köhligové v domě č. 42 na dnešním Husově náměstí. Později se rodina přestěhovala do Chrudimi, kde Vojtěch studoval na reálném gymnáziu. Po maturitě v roce 1889 se rozhodl pro studium lesního inženýrství na vídeňské Hochschule für Bodenkultur, což byla v té době jediná vysoká škola s lesnickou fakultou v předlitavských zemích Rakousko-Uherska. Nutnou roční praxi před nástupem na školu absolvoval od 1. srpna 1889 do 31. srpna 1890 na jilemnickém panství hraběte Jana Harracha pod vedením Ludvíka Schmida (1841–1895). Studium na lesnické fakultě zakončil složením II. státní zkoušky v roce 1893. Již během studia jej zaujala problematika hrazení bystřin a proto absolvoval ještě zkoušku z tohoto oboru u profesora Ferdinanda Wanga.

První praxi po ukončení studia získal na velkostatku Smečno, který v té době patřil rodu Clam-Martinickému. Pracoval zde od září 1893 do srpna 1894 pod vedením lesmistra Jana Wandase. Poté nastoupil na Správě hrazení bystřin na Královských Vinohradech. Současně studoval vodní hospodářství, meliorace a silniční hospodářství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. V roce 1897 byl jmenován lesním adjunktem a 3. května 1900 se oženil s Kateřinou Bártovou, dcerou lesního v Ptěníně. Spolu měli čtyři syny: Vojtěcha (nar. 25. 5. 1901), Jana (nar. 4. 5. 1903), Karla (nar. 4. 9. 1904) a Jaroslava (nar. 24. 1. 1906).

V roce 1902 byl přeložen do Villachu, údajně proto, že se zastával dělníků při stavbách v Krkonoších. V Korutanech dosáhl hodnosti c. k. komisaře technické služby. Ve volném čase cestoval s manželkou a dětmi po Dalmácii a Itálii. V roce 1904 bylo vyhověno jeho žádosti o návrat do Čech a tak od března opět působil na Královských Vinohradech. V říjnu 1907 byl jmenován zástupcem vedoucího správy a 18. dubna 1912 lesním radou. Od roku 1907 také začal publikovat v českém i německém odborném tisku. Podnikl studijní cesty na Moravu, do Slezska, Rakouska a Švýcarska.

V roce 1910 byl jmenován honorovaným docentem pro hrazení bystřin pro kulturní odbor na České vysoké škole technické a v roce 1914 i docentem encyklopedie lesnictví na zemědělském odboru a odboru pozemního stavitelství.

Po vzniku Československa působil vedle ČVUT i na ministerstvu zemědělství, kde byl 31. ledna 1919 jmenován vrchním lesním radou. Působil zde až do roku 1926. Dále se věnoval organizaci studia lesnictví. Podílel se na vzniku samostatných lesnických fakult při ČVUT v Praze a při VUT v Brně v roce 1919. V roce 1920 byl jmenován ministerským radou a profesorem pro obory hrazení bystřin, lesní dopravnictví a lesnická encyklopedie. Sám ale zůstal na odboru kulturně-technického inženýrství. Pro odbor lesního hospodářství byl uvolněn teprve na žádost děkana Gabriela Jirsíka, ovšem s podmínkou, že bude nadále přednášet i na odboru kulturně-technickém. V roce 1920 založil Ústav inženýrských staveb a hrazení bystřin, který pak vedl. V akademickém roce 1929–1930 byl děkanem lesnické fakulty a v roce 1938–1939 rektorem ČVUT. Po uzavření českých vysokých škol po 17. listopadu 1939 byl penzionován.

Rodinný život

S manželkou Karlou, rozenou Bártovou (1875-??) měl čtyři syny: Vojtěcha (1901-??), Jana (1903-??), Karla (1904-??) a Jaroslava (1906-??).^[2]

Dílo

Celý život se věnoval vztahu lesa a vody. Přitom se nezabýval pouze technickým řešením staveb a hledisky ekonomickými. Zdůrazňoval i otázky dlouhodobého vývoje lesa včetně otázek ekologických a estetických.

Jako lesní adjunkt a později rada se v rámci svého působení na Správě hrazení bystřin podílel na projektech hrazení bystřin v Čechách (povodí Labe a Ohře) na Moravě (povodí Moravy, Svitavy a Odry) a ve Slezsku (povodí Visly a Odry). Konkrétně šlo o stavby:

1894–1900 Rakovnické strže (strže u přítoků Rakovnického potoka)
1902–1904 Korutany, práce v okolí Villachu: bystřiny Grajšček, Lukavšček, Vipava, Idrica, Soča. Vedle vlastního hrazení bystřin se zabýval i ochranou staveb silničních a železničních a zalesňováním.
po roce 1904 v Čechách projektoval a často i vedl zahrazovací práce na bystřinách:
- Krkonoše: Bílé a Malé Labe, Malá a Velká Úpa,
- Křemžský potok, přítoky Vltavy, Kocáby, Sázavy a Křetínky; Olšinka, Krounka, Zlatý potok u Třemošnice, Kněžná, Třebovětický potok, Průčelský potok, Kamenný potok, horní tok Vrchlice, Petrovický potok, Lomnický potok. Při těchto projektech prosazoval souběžné zalesňovací práce, zákaz holosečí a vysazování smíšených lesů namísto lesních monokultur.
- Zabýval se i plavením a další dopravou dřeva. V rámci projektu splavnění Vltavy a Labe projektoval vorové propusti

Přednášel na mezinárodních lesnických kongresech v roce 1931 v Římě a v roce 1936 v Budapešti.

Publikační činnost

V letech 1907–1939 tiskl řadu článků v českém i německém odborném tisku (Technický obzor, Lesnická práce, Dřevařské listy a další.

Je autorem kapitol ve slovnících:

Technický průvodce pro inženýry a stavitele. Sešit pátý, sestavili Antonín Klír a František Klokner, Praha : Česká matice technická, 1922
Václav Kotyška, Vladimír Teyssler: Technický slovník naučný, od roku 1927
Ottův slovník naučný nové doby, 1930-1943

Ocenění díla

Dne 22. září 1938 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd (dr. h. c.) Českého vysokého učení technického v Praze^[3]. Návrh profesorského sboru ze dne 2. června 1938 byl schválen Ministerstvem školství a národní osvěty dne 8. července 1938.^[4]

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ Policejní přihlášky, Praha, Kaisler Vojtěch
↑ Významné osobnosti, jimž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.
↑ ROČEK, Ivan. Historie pražské lesnické fakulty : 161 let od zahájení výuky lesnických věd a 90 let od začátku studia lesního inženýrství v České republice. Praha: Lesnická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 2009. ISBN 978-80-213-1955-4. S. 126–127.

Literatura

PINC, Jan. Ing. Dr. techn. h.c. Vojtěch Kaisler a počátek výuky lesních inženýrů v Praze. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů ve spolupráci s ČLS, 2009. 68 s. Dostupné online. ISBN 978-80-02-02165-0. ^{[nedostupný zdroj]}
ROČEK, Ivan. Historie pražské lesnické fakulty : 161 let od zahájení výuky lesnických věd a 90 let od začátku studia lesního inženýrství v České republice. Praha: Lesnická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 2009. 165 s. ISBN 978-80-213-1955-4. S. 126–127.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Kaisler na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Kaisler
Vojtěch Kaisler na stránkách ČVUT

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[2] Policejní přihlášky, Praha, Kaisler Vojtěch

[3] Významné osobnosti, jimž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.

[4] ROČEK, Ivan. Historie pražské lesnické fakulty : 161 let od zahájení výuky lesnických věd a 90 let od začátku studia lesního inženýrství v České republice. Praha: Lesnická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 2009. ISBN 978-80-213-1955-4. S. 126–127.

[1]

[2]

[3]

[4]

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–

České vysoké učení technické v Praze