Tatenice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tatenice
Tatenický zámek
Znak obce TateniceVlajka obce Tatenice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecLanškroun
Obec s rozšířenou působnostíLanškroun
(správní obvod)
OkresÚstí nad Orlicí
KrajPardubický
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel913 (2024)[1]
Rozloha26,81 km²[2]
Katastrální územíTatenice
Nadmořská výška344 m n. m.
PSČ561 31
Počet domů300 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduTatenice 86
561 31 Tatenice
ou@tatenice.cz
StarostaVladimír Žák
Oficiální web: www.tatenice.cz
Tatenice
Tatenice
Další údaje
Kód obce581046
Kód části obce165182
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tatenice (německy Tattenitz)[4] jsou[pozn. 1] obec v okrese Ústí nad OrlicíPardubickém kraji. Leží zhruba osm kilometrů jihovýchodně od Lanškrouna a třináct kilometrů západně od Zábřehu. Protáhlá vesnice se rozkládá podél Hraničního potoka, levého přítoku Moravské Sázavy, na východním pomezí Podorlické pahorkatiny se Zábřežskou vrchovinou v historické zemi Morava. Osu sídla představuje silnice II/315, která se na jižním konci Tatenice křižuje se silnicí II/368. Žije zde 913[1] obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Tatenici, které bylo odvozeno od osobního jména Taten (což byla odvozenina jména Tat, které bylo totožné se starým obecným tat - "zloděj") a znamenalo "Tatenovi lidé". Už během středověku přešlo jméno vesnice do jednotného čísla (první spolehlivý doklad z konce 15. století).[7]

Český statistický úřad v RSO eviduje u tohoto názvu jako správné obě gramatické varianty, jak v jednotném čísle, tak pomnožný tvar. Rovněž Internetová jazyková příručka ÚJČ AVČR uvádí u hesla Tatenice poznámku: „Užívá se jednotného i množného čísla, oba tvary jsou náležité.“

Oficiální webové stránky obce deklarují jako správný tvar pouze jednotné číslo, ta Tatenice.[8]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tatenice v roce 1845

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1267. Zdejší území leželo v tzv. Hřebečsku, po roce 1945 zde proto nastal odsun německého obyvatelstva následovaný příchodem Čechů z vnitrozemí, kteří zabrali jejich domy.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[9][10]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 651 1 610 1 639 1 582 1 448 1 400 1 364 806 908 875 868 819 841 839 831
Počet domů 233 233 234 230 236 241 271 227 212 210 219 254 264 284 300

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Obecní symboly[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 9. dubna 2002.[11]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Tatenici.
  • Zámek Tatenice byl postaven vlašskými italskými mistry Bomanmonem a Mottalou kolem roku 1600. Renesanční sloh, ve kterém je zámek postaven, měl v oblibě jeho majitel Ladislav Velen ze Žerotína, který sídlil v nedaleké Moravské Třebové. Taktéž vlastnil středověkou renesanční tvrz v Nemili u Zábřeha. Společně s rytířem a jeho regentem Kryštofem starším Huberckem z Belnsdorfu nechává zámek renesančně přestavět. Z původního čtyřkřídlého patrového zámku s arkádami a pískovcovými portály z Maletínského pískovce se dochovala pouze dvě křídla zdobená sgrafitovými psaníčky. V jeho interiérech lze nalézt impozantní štukované klenby. V zámku sídlí tatenický obecní úřad a hostům je k dispozici zámecká restaurace.
  • Kostel svatého Jana Křtitele, postaven v barokním stylu roku 1723
  • Sousoší Kalvárie
  • Sochy svatého Jana Nepomuckého, svatého Floriána a svatého Rocha
  • Pětice smírčích křížů v obci

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Tatenický tunel, portál ke Krasíkovu.

Obyvatelé Tatenice mohou k dopravě využít autobusy zajišťující spojení s Moravskou Třebovou a Lanškrounem nebo osobní vlaky ze zastávky Tatenice na železničním koridoru Olomouc - Česká Třebová. Na bývalém úseku této trati se mezi Tatenicí a Krasíkovem, v katastru Krasíkova, nalézá nevyužívaný Tatenický tunel. Je dlouhý 146 metrů a nebyl ražen, ale vznikl jako zaklenutý skalní zářez. Jedná se o nejstarší dochovaný dvoukolejný tunel na území České republiky.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V úzu se používají jak tvary množného, tak jednotného čísla. RÚIAN obsahuje obě varianty,[5] Internetová jazyková příručka konstatuje, že obě varianty jsou přípustné.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 575. 
  5. Český úřad zeměměřický a katastrální. Obec Tatenice v RÚIAN [online]. [cit. 2022-09-06]. Dostupné online. 
  6. Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo Tatenice. 
  7. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. M–Ž. Praha: Academia, 1980. 962 s. S. 575. 
  8. PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.: Poradna ASČ: V Tatenici, či v Tatenicích?, Asociace češtinářů, 5. 2. 2018
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  10. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  11. Udělené symboly – Tatenice [online]. 2002-04-09 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  12. ZIMEK, Pavel. Příběh tunelů dráhy olomoucko-pražské [online]. Týdeník Českých drah - ŽELEZNIČÁŘ, 2005 [cit. 2017-05-21]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]