Sýkora babka
 Sýkora babka | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | sýkorovití (Paridae) |
| Rod | sýkora (Poecile) |
| Binomické jméno | |
| Poecile palustris (Linnaeus, 1758) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sýkora babka (Poecile palustris, syn. Parus palustris) je malý druh pěvce z čeledi sýkorovitých (Paridae).
Popis
Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 11–12 cm, v rozpětí křídel měří 18–19 cm a váží 9-12 g. Svrchní část těla má šedohnědou, spodinu bělavou s hnědým odstínem patrným zejména na bocích a spodní části břicha, líce bílé a zátylek, temeno, čelo a bradu leskle černé. Zobák je černý a končetiny šedočerné. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají jednotvárněji zbarvené temeno a bradu, šedší odstín na svrchní straně těla a světlejší spodinu; stejně jako dospělci jsou zbarvení po přepeření v září.[2]
Od velmi podobné sýkory lužní (P. montanus) ji lze odlišit zejména díky hlasu. Z fyzických znaků se pak jedná zejména o světlé pole v křídlech, které sýkora babka postrádá, lesklejší čepičku a menší černou skvrnu pod zobákem - žádný z těchto znaků však nelze považovat za zcela spolehlivý.[3][4]
Vábí charakteristickým tvrdým „pistje“. Zpěv tvoří řada opakovaných zvuků, včetně „djep djep djep“, „ci vit ci vit“ nebo „cje cje cje“.
Rozšíření
Sýkora babka se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy a Asie. Její areál rozšíření sahá od severního Španělska a Pyrenejí severně po jihovýchodní Skotsko a východně až po severní Japonsko a severní a západní Čínu s širokou mezerou v západní Asii. Je zpravidla stálá, ptáci ze severní Evropy však na zimu migrují na krátké vzdálenosti. Většina ptáků se navíc celoročně zdržuje na svých hnízdištích.
Evropská populace je odhadována na 3-6 milionů hnízdících párů. Druh proto není považován za nijak ohrožený a v Červeném seznamu IUCN náleží do kategorie málo dotčených druhů.[5]
Hnízdí převážně v nížinách, v některých oblastech však vystupuje až po 1 300 m n. m. Vyhledává přitom převážně vlhké listnaté lesy, často doubravy nebo bučiny, ačkoli se vyskytuje také ve vlhkých olšinách, na březích řek, v parcích, zahradách a sadech.
V České republice hnízdí na většině území v počtu 60-120 tisíců párů.[6] Její populační trend na našem území je mírný pokles.[7]
Potrava
Na jaře a v létě se živí převážně pavouky a hmyzem, na podzim a v zimě zase hlavně semeny, které si z části ukládá do zásob, a to na nebo pod zem, mezi listy, do pařezů či pod mechy a lišejníky na stromech. Ze studie provedené v Norsku, při které byli ptáci sledováni po dobu 2 hodin a 15 minut, vyplynulo, že za pouhou 1 hodinu sledovaní jedinci sežrali 43 a naproti ukryli hned 83 semen. Tvorbu zásob lze pozorovat nejčastěji od září do konce února s vrcholným obdobím v září a říjnu.[2]
Hnízdění
Pohlavně dospívá již na konci 1. roku života. Je monogamní, jsou přitom známy i případy, kdy spolu jeden pár setrval celých 6 let.[2] Ve střední Evropě hnízdí zpravidla 1× ročně od dubna do července,[8] a to nejčastěji nevysoko v dutinách stromů, ale také ve štěrbinách ve zdech nebo v budkách,[9] které vystýlá mechem, chlupy a peřím. V jedné snůšce je 5-9 světlých, červenohnědě skvrnitých, 16 x 12 mm velkých a zhruba 1,2 g těžkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14-16 dnů. Samec vypomáhá až s krmením mláďat, která jsou opeřena ve věku 18-21 dnů.[10]
Zatím nejvyšší zaznamenaný věk v Evropě činí 11 let a 11 měsíců.[10]
Taxonomie
Binomické jméno druhu je odvozeno z řeckého poikolos (skvrnitý) a latinského palus (bažina).[10] Počet poddruhů není ustálen, zatímco některé zdroje uvádí subspecií 8,[11] jiné hned 11:[12]
- P. s. palustris – severní a střední Evropa v rozmezí od jižní Skandinávie jižně po sever Pyrenejského poloostrova, východně po střední Polsko a západně po Balkán a Řecko.
- P. s. dresseri – střední Evropa, jižní Anglie, Wales a západní Francie. Je o něco menší než nominální poddruh, svrchu hnědší.
- P. s. italicus – francouzské Alpy, Itálie a Sicílie. Podobá se poddruhu dresseri, má však více červenavě hnědou svrchní část těla a světlejší spodinu.[2]
- P. s. stagnatilis – východní Evropa východně až po jižní Ural a severozápadní Turecko.
- P. s. kabardensis – Kavkaz a severovýchodní Turecko.
- P. s. brevirostris – jižní a jihovýchodní Sibiř, severní Mongolsko, severovýchodní Čína a Severní Korea.
- P. s. jeholicus – severovýchodní Čína.
- P. s. hellmayri – východní Čína a Jižní Korea.
- P. s. hypermelaenus – střední a jižní Čína a západní Barma. Někdy bývá považován za samostatný druh - Poecile hypermelaenus.[11][13] Má větší černou skvrnu na krku zasahující až po vrch hrudi.[13][14]
- P. s. ernsti – Sachalin.
- P. s. hensoni – jih Kurilských ostrovů a ostrov Hokkaidó, Japonsko.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marsh Tit na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b c d BWPi: The Birds of the Western Palearctic on interactive DVD-ROM (2004). BirdGuides Ltd. & Oxford University Press. ISBN 1-898110-39-5.(anglicky)
- ↑ Jonsson, L. (1996). Birds of Europe. str. 464. Londýn, UK. ISBN 0-7136-4422-2. (anglicky)
- ↑ Broughton, R. K., Hinsley, S. A. & Bellamy, P. E. (2008). Separation of Marsh Tit Poecile palustris from Willow Tit Poecile montana using a bill criterion. Ringing and Migration 24, 101–103. British Trust for Ornithology. (anglicky)
- ↑ Parus palustris [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 204.
- ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-26]. Dostupné online.
- ↑ VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 73.
- ↑ Wernham, C.V., Toms, M.P., Marchant, J.H., Clark, J.A., Siriwardena, G.M. & Baillie, S.R. (2002). The Migration Atlas: movements of the birds of Britain and Ireland. str. 592-593. Londýn, UK. T. & A.D. Poyser. ISBN 0-7136-6514-9. (anglicky)
- ↑ a b c Marsh Tit Poecile palustris [Linnaeus, 1758] [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b The Clements Checklist [online]. The Cornell Lab of Ornithology [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Marsh Tit (Poecile palustris) [online]. The Internet Bird Collection [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Harrap, S., & Quinn, D. (1996). Tits, Nuthatches and Treecreepers. Christopher Helm. ISBN 0-7136-3964-4 (anglicky)
- ↑ del Hoyo, J., Elliot, A., & Christie D. (2007). Handbook of the Birds of the World. Volume 12: Picathartes to Tits and Chickadees. Lynx Edicions. ISBN 978-84-96553-42-2 (anglicky)
Literatura
- BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 192.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu sýkora babka na Wikimedia Commons - Galerie sýkora babka na Wikimedia Commons
Taxon Poecile palustris ve Wikidruzích
Slovníkové heslo sýkora babka ve Wikislovníku
