St. Kilda (Skotsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
St. Kilda na mapě Velké Británie
St. Kilda na snímku od NASA

St. Kilda (skotskou gaelštinou: Hiort) je unikátní skotské souostroví, které leží v Atlantském oceánu, 64 kilometrů západně od Vnějších Hebrid. Ostrovy jsou považovány za jakousi raritu v novodobé historii a to díky své téměř dokonalé izolovanosti až do 16. století, která pak pokračovala, dokud se nezačal rozvíjet na zdejším území turismus. Na souostroví jsou velké kolonie mořských ptáků, mezi nimiž jsou i dnes ohrožené druhy. Velikost populace podle odhadů nikdy nepřekročila počet 200 lidí. Poslední starousedlíci ostrovy opustili na vlastní žádost v roce 1930. St. Kilda patří do majetku organizace National Trust for Scotland a je od roku 1986 zapsána na seznamu Světového dědictví. Od roku 1957 je na ostrově Hirta pozorovací stanoviště britské armády. Stanice je ve Village Bay, nedaleko od někdejšího jediného osídleného místa jménem Village (Vesnice).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Předpokládá se, že ostrovy byly osídleny od doby bronzové. Malá místní populace prakticky až do 18. století neměla mnoho příležitestí se setkat s ostatními národy a tudíž její životní návyky zůstávaly dlouho bez jakýchkoli změn. Obstarávání potravy spočívalo ve sběru vajec a v lovu mořských ptáků (prováděném riskantním lezením po skalách), jednoduchém rybolovu, později chovu ovcí a pěstování ječmene. Obyvatelé neměli větší lodě, protože moře v okolí je neobyčeně bouřlivé a jediné kotviště ve Village Bay není příliš chráněné. Izolace ostrovů byla dlouho téměř dokonalá. Ostrované, ač formálně poddaní britského krále, si vládli fakticky sami prostřednictvím místního sněmu. Žádný z obyvatel Kildy nikdy nebojoval ve válce. V roce 1697, kdy St. Kildu navštívil Martin Martin, činila populace 180 lidí. Později sem návštěvní lodě zavlekly choleru a neštovice, což zapříčinilo úbytek stávající populace. V roce 1727 přišlo na ostrovy několik rodin z ostrova Harris, aby tento jev nahradilo. Okolo roku 1758 byl počet místních těsně pod stovkou, což víceméně platilo po další století. Emigrace 36 obyvatel do Austrálie v roce 1851 už byla tak drastická, že už se počet obyvatel nikdy nezvýšil. Po první světové válce opustilo území 36 ostrovanů a zbylo tu již pouze 37 lidí v roce 1928. 29. srpna 1930 opustilo posledních 36 obyvatel St. Kildy ostrovy a přesídlilo se na skotský poloostrov Morvern.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Ostrovy jsou domovem mnoha mořských ptáků, včetně Terejů, kterých zde žije 24 procent světové populace - celkem 30 000 párů. Vedle ostrova Bass Rock se jedná o jednu z největších světových kolonií. Mimo Terejů se na St. Kildě nachází na 49 000 párů Buřňáčka malého, což je celkem 90 procent evropské populace. Známý severský Papuchalk bělobradý plochozobý se zde vyskytuje ve velké stotřicetitisícové kolonii a to představuje 30 procent britské kolonie. Na ostrovech lze také spatřit Střízlíka obecného a naturalizovaný druh Myšice křovinné, která se přizpůsobila místním ostrovním podmínkám a doznala během dlouhého období přizpůsobování několika odlišností, stejně jako Myš domácí. Ta se zde vyvinula v originální poddruh Mus musculus muralis. Dalším ojedinělým zástupcem fauny je Soayská ovce, anglicky Soay sheep (Ovis aries), pojmenovaná podle kildského ostrova Soay. Nyní však větší část populace z 2000 kusů žije na sousední Hirtě, kam byly přepraveny.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik teorií o původu jména. Žádný světec není znám pod jménem Kilda. Haswell-Smith (2004) konstatuje[1], že jméno St Kilda se poprvé objevilo na holandské mapě v roce 1666. Předpokládá se, že byl název odvozen ze jména Norse sunt kelda. Martin Martin, který ostrov navštívil v roce 1697 tvrdil, že je St. Kilda jméno po jednom místním obyvateli.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Souostroví představuje zbytky zaniklého prstence sopky vyrůstající z mořského dna přibližně 40 metrů pod hladinou. Jednotlivé ostrovy jsou složeny z magmatu, který má výrazné zastoupení gabra a žuly.[2]

Hirta (670 ha) je největší ostrov a zaujímá více než 78% celkové rozlohy tohoto souostroví. Následuje Soay ('ostrov ovcí') s 99 hektary (247 akrů) a Boreray ( 'opevněných ostrov'), který měří 77 hektarů (190 akrů) [3]. Soay je 0,5 kilometru severozápadně od Hirty, Boreray 6 kilometrů na severovýchodě.

Dostupnost[editovat | editovat zdroj]

Lodí z ostrova Harris-Lewis nebo North Uist, Vnější Hebridy

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Haswell-Smith, Hamish. (2004) The Scottish Islands. Edinburgh. Canongate. Strany 314–25.
  2. "Knowledge of the marine environment" (PDF) Scottish Natural Heritage. 2. leden 2007.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]