Buřňáček malý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Buřňáček malý

Buřňáček malý
Buřňáček malý
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: trubkonosí (Procellariiformes)
Čeleď: buřňáčkovití (Hydrobatidae)
Rod: Hydrobates
Boie, 1822
Binomické jméno
Hydrobates pelagicus
Linnaeus, 1758
Hydrobatesmap2.png

Buřňáček malý (Hydrobates pelagicus) je jediným druhem monotypického rodu Hydrobatesčeledě buřňáčkovitých. Patří mezi nejmenší mořské ptáky vůbec.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tento migrující pták hnízdí v květnu až červnu na evropských pobřežích Atlantského oceánu a Středozemního moře na odlehlých místech bez savčích dravců. Se zvyšující se zeměpisnou šířkou se zvětšuje i počet zahnízděných ptáků. Nejvíce jich lze nalézt (počty párů v tisících) na Faerských ostrovech 150 až 400, na Islandu a v Irsku 50 až 100, ve Velké Británii 20 až 150 a v Norsku 1 až 10. Přes tisíc kusů se ještě dostávají Malta, Španělsko, Itálie a Kanárské ostrovy. Současná evropská populace v roce 2004 čítala asi 1,3 až 1,5 miliónů jedinců, což se odhaduje na 95 % všech.

Po hnízdění, v září až listopadu, táhne podél západního pobřeží Afriky v protisměru úživného Benguelského studeného mořského proudu až k mysu Dobré naděje a někteří pak ještě na východ do Indického oceánu. Cestou bývá vzácně spatřen v Baltském i Černém moři. Občas zabrousí v malém počtu i na pobřeží Severní Ameriky.

Do vnitrozemí Evropy ani Afriky nezalétá, občas je tam ale zahnán větrnou bouří kterou obvykle přečkává nad mořem. Bývá výjimečně nalezen i na území České republiky, vždy ve špatném stavu nebo již uhynulý. Za posledních asi 130 let to bylo prokazatelně asi 7krát, naposled byl objeven již mrtvý v roce 2006 v Českém ráji na rybníku Žabakor.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Buřňáček malý je drobný ptáček velikosti rorýse obecného, váží 23 až 29 gramů, bývá velký 14 až 18 cm a rozpětí křídel má 36 až 39 cm. Jeho černý, krátký, zahnutý zobák má na horní čelisti trubkovitou dlouhou nozdru. Nad ní je vyvedena solná žláza, která vylučuje z těla přebytečnou sůl spolykanou při lovu. Černé nohy jsou tenké, mezi třemi prstyplovací blánu.

Jeho podsaditá, zaoblená křídla jsou adaptovaná pro plachtění při migračních přesunech (denně uletí až 200 km) i pro nízký třepotavý let nad hladinou při lovu, někdy připomínající netopýra. Naopak špatné chodí po pevné zemi, na kterou vstupuje jen při rozmnožování, na mořské hladině odpočívá i spí.

Barva peří je černá, jen kostřec (místo nad kořenem ocasu) a spodek krátkého ocasu jsou bílé. Také na křídlech zespodu má bílý pruh.[2][3][4]

Stravování[editovat | editovat zdroj]

Buřňáček malý se živí mořskou živočišnou potravou, kterou sbírá na hladině nebo se za ní jen mělce potápí, většinou velmi daleko od pevniny. Na vodu přitom nesedá, ale udržuje se třepotavým letem nízko nad ní, pomáhá si odrážením nohama od hladiny. Loví drobné rybičky, korýše, chobotnice, medúzy, utopený hmyz, případně i velrybí výkaly. Je také věrným průvodcem rybářských lodí a snaží se získat vyhozené zbytky nebo ulovit nějakou rybičku při vytahování sítí. Nepohrdne ani uhynulým živočichem plovoucím po hladině.[5][6]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízda si staví ve skalních rozsedlinách, pod kameny nebo v norách. Hrabe si ji v měkké půdě drápy na nohou a zobákem, nebo používá staré od jiných druhů. Hnízdo nebo noru, i přes metr dlouhou, budují a přilétají z moře i odlétají zpět výhradně v noci, chrání se tak před predátory. Samice snese jedno bílé vejce jehož inkubace trvá 42 dnů, při sezení se oba rodiče střídají. Po vylíhnutí mládě ještě asi týden zahřívají a krmí olejnatou tekutinou ze žaludku. Do plného opeření, kterého dosáhne za 64 až 70 dnů od vylíhnutí, mládě krmí potravou z moře přinášenou ve voleti, zpočátku částečně natrávenou. Pak se tento dospělec učí sám létat a lovit potravu, rozmnožovat se začíná až za dva až čtyři roky. Buřňáček malý je na svou velikost dlouhověký pták, dožívá se v průměru 20 let.[3][4][5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Někdy je druh buřňáček malý rozdělován do dvou poddruhů:[7][8]

  • Hydrobates pelagicus L., 1758 subsp. pelagicus
  • Hydrobates pelagicus L., 1758 subsp. militensis Schembri, 1843 (někdy melitensis)

První subspecie hnízdí vpřinášenou severní Evropě, druhá ve Středomoří.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010, [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b JASSO, Ladislav. Buřňáček malý (Hydrobates pelagicus) opět nalezen v České republice [online]. Česká společnost ornitologická, Na Bělidle 252/34, Praha 5, rev. 01.09.2008, [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Arkive: Hydrobates pelagicus [online]. Wildscreen Trading Ltd., Arkive, Bristol, UK, [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b SIMONSON, Will. European Storm-petrel Hydrobates pelagicus [online]. A Rocha, Cambridge, UK, [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b European Storm-petrel Hydrobates pelagicus [online]. Bird Life International, Cambridge, UK, [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Hydrobates pelagicus (European storm-petrel) [online]. IZIKO, Museum of Cape Town, ZA, [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. LEPAGE, Denis. Avibase, Hydrobates pelagicus [online]. Avibase, Bird Life International, Cambridge, UK, [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. CLEMENTS, J. F; SCHULENBERG, T. S; LLIFF, M. J. The Clements Checklist, verze 6.5 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2010, [cit. 2011-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]