Hadriánův val

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa ukazující polohu Hadriánova valu
Jedna ze zachovalých částí Hadriánova valu u Greenhead

Hadriánův val čili Limes Britannicus je kamenné a hliněné opevnění, táhnoucí se napříč severní Anglií, jižně od Skotských hranic. Na východní straně začínal blízko Newcastle upon Tyne a táhl se zhruba západním směrem přes dnešní Carlisle až po Maryport na západním pobřeží. Tento val tvořil po 300 let severní hranici římské říše a měl chránit jižní část země před nájezdy severních kmenů ze Skotska.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stavba valu začala roku 122 na rozkaz římského císaře Hadriana, který snad v tomto roce val osobně navštívil. Na stavbě se podílely tři římské legie (II., VI. a XII.) a trvala zhruba 6 let. Hadriánův nástupce Antoninus Pius se pokusil postavit nové opevnění (Antoninův val) asi 160 km severněji, ve skotských Lowlands, nedokázal však krajinu pacifikovat. Císař Marcus Aurelius proto roku 164 Antoninův val opustil a hranicí se opět stal Hadriánův val. Nezdarem skončil i další pokus císaře Septimia Severa v letech 208-211, takže Hadriánův val sloužil až do konce římské vlády v Británii, někdy po roce 410.

Opuštěná hradba chátrala a stala se zdrojem kamene, až od 17. století si jí začali všímat místní nadšenci a pak i archeologové. Roku 1973 byl ve vykopávkách pevnosti Vindolanda, asi 40 km západně od Newcastle, objeven archiv písemností z 1. až 2. století na dřevěných destičkách, který obsahuje i osobní korespondenci římských vojáků a jejich manželek. Od roku 1987 jsou zbytky valu zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO.

Schématický řez opevněním

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Val se stal severní hranicí římského impéria a nejlépe opevněnou částí hranice, za kterou již římský vliv nesahal. Stavba byla využívána jak k vojenským účelům jako opevnění, ale také jako průchozí místo pro obchodníky, kteří zde museli platit daně z prodeje.

Hadrianův val je dlouhý 80 římských mil, což odpovídá přibližně 117 kilometrům. Val střežilo 80 bran zhruba ve vzdálenosti jedné římské míle (asi 1,5 km). Mezi dvěma branami byla vždy jedna strážní věž, která sloužila k pozorování a signalizaci. Podél valu leželo čtrnáct podpůrných táborů. Šířka a výška zdi není po celé délce valu stejná, ale je závislá na použitém materiálu a na místě, kde byl vystaven. Východně od řeky Irthing je val vystavěn z tesaných kvádrů a měří až 3 metry do šířky a 5 až 6 metrů do výšky. Západním směrem od řeky byl val původně postaven z hlíny a rašelinových bloků, což se odrazilo v tom, že je široký okolo 6 metrů a vysoký pouze okolo 3,5 metru. Později byl znovu postaven z kamene.

Val byl částí obranného systému, který zahrnoval (z vnější k vnitřní straně, od severu na jih) následující prvky:

  • pásmo pevnůstek asi 8-15 km severněji, které monitorovaly krajinu
  • koliště či předprseň s hlubokým příkopem, vyplněným špičatými dřevěnými kůly
  • hlavní val či hradbu
  • vojenskou silnici a
  • vallum, dva velké náspy, oddělené příkopem.

Posádka[editovat | editovat zdroj]

Posádku tvořily pomocné jednotky armády (vojáci nebyli římskými občany). Jejich počet v průběhu let kolísal, odhaduje se na zhruba 9000 mužů (pěší vojsko i kavalérie).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické Wikipedie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]