Santiago González (tenista)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Santiago González
Santiago González na French Open 2022
Santiago González na French Open 2022
StátMexikoMexiko Mexiko
Datum narození24. února 1983 (41 let)
Místo narozeníCórdoba, Mexiko
Výška191 cm[1]
Hmotnost92 kg[1]
Profesionál od2001[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek3 352 815 USD
Dvouhra
Poměr zápasů9–13
Tituly0 ATP, 2 challengery, 7 ITF
Nejvyšší umístění155. místo (22. května 2006)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo kvalifikace (2009)
French Open2. kolo kvalifikace (2004, 2010)
Wimbledon1. kolo (2009)
US Open2. kolo kvalifikace (2009)
Čtyřhra
Poměr zápasů382–338
Tituly23 ATP, 29 challengerů, 15 ITF
Nejvyšší umístění7. místo (13. listopadu 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2012, 2020)
French Openfinále (2012)
Wimbledon3. kolo (2011, 2019, 2022, 2023)
US Open3. kolo (2012, 2021, 2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2013, 2022)
French Openfinále (2012)
Wimbledon2. kolo (2010, 2013)
US Openfinále (2013, 2014)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231113a13. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Santiago González (* 24. února 1983 Córdoba, Veracruz) je mexický profesionální tenista, deblový specialista. Na grandslamu si zahrál finále čtyřhry French Open 2017 v páru s Donaldem Youngem. Třikrát také odešel jako poražený finalista z finále smíšené čtyřhry, na French Open 2012, US Open 2013 a 2014. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet tři deblových turnajů včetně Miami Open 2023 a Paris Masters 2023 z kategorie Masters. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devět titulů ve dvouhře a čtyřicet čtyři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v květnu 2006 na 155. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2023 na 7. místě. Trénuje ho Matías González.[1]

V mexickém daviscupovém týmu debutoval v roce 2001 mendozským úvodním kolem 1. skupiny americké zóny proti Argentině, v němž prohrál po boku Echagaraye čtyřhru. Argentinci zvítězili 5:0 na zápasy. Do června 2023 v soutěži nastoupil k třiceti šesti mezistátním utkáním s bilancí 8–5 ve dvouhře a 22–14 ve čtyřhře.[3]

Na Panamerických hrách 2003 v Santo Domingu vybojoval zlato z mužské čtyřhry a roku 2007 si odvezl z téže soutěže bronz z Ria de Janeiru. V roce 2011 ovládl v Guadalajaře smíšenou čtyřhru s Anou Paulou de la Peñovou.[4]

Do manželství s Lisette Beverido Gonzálezovou se narodil syn Matias a dcera Camila.[5]

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2017 French Open antuka USA Donald Young USA Ryan Harrison
Nový Zéland Michael Venus
6–7(5–7), 7–6(7–4), 3–6

Smíšená čtyřhra: 3 (0–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Finalista 2012 French Open antuka Polsko Klaudia Jansová-Ignaciková Indie Sania Mirzaová
Indie Maheš Bhúpatí
6–7(3–7), 1–6
Finalista 2013 US Open tvrdý USA Abigail Spearsová Česko Andrea Hlaváčková
Bělorusko Max Mirnyj
6–7(5–7), 3–6
Finalista 2014 US Open tvrdý USA Abigail Spearsová Indie Sania Mirzaová
Brazílie Bruno Soares
1–6, 6–2, [9–11]

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 39 (23–16)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (0–1)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (2–1)
ATP Tour 500 (2–2)
ATP Tour 250 (19–12)
Tituly podle povrchu
tvrdý (10–9)
antuka (9–5)
tráva (4–2)
Tituly podle prostředí
venku (16–11)
hala (7–5)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 9. května 2010 Bělehrad, Srbsko antuka USA Travis Rettenmaier Polsko Tomasz Bednarek
Polsko Mateusz Kowalczyk
7–6(8–6), 6–1
Finalista 1. 11. července 2010 Newport, Spojené státy tráva USA Travis Rettenmaier Austrálie Carsten Ball
Austrálie Chris Guccione
3–6, 4–6
Vítěz 2. 24. dubna 2011 Barcelona, Španělsko antuka USA Scott Lipsky USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
5–7, 6–2, [12–10]
Finalista 2. 21. dubna 2011 Nice, Francie antuka Španělsko David Marrero USA Eric Butorac
Curaçao Jean-Julien Rojer
3–6, 4–6
Vítěz 3. 6. srpna 2011 Kitzbühel antuka Itálie Daniele Bracciali Brazílie Franco Ferreiro
Brazílie André Sá
7–6(7–1), 4–6, [11–9]
Vítěz 3. srpen 2011 Kitzbühel, Rakousko antuka Itálie Daniele Bracciali Brazílie Franco Ferreiro
Brazílie André Sá
7–6(7–1), 4–6, [11–9]
Vítěz 4. červenec 2012 Newport, Spojené státy tráva USA Scott Lipsky Spojené království Colin Fleming
Spojené království Ross Hutchins
7–6(7–3), 6–3
Vítěz 5. srpen 2012 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý USA Scott Lipsky Španělsko Pablo Andújar
Argentina Leonardo Mayer
6–3, 4–6, [10–2]
Vítěz 6. květen 2013 Oeiras, Portugalsko antuka USA Scott Lipsky Pákistán Ajsám Kúreší
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
6–3, 4–6, [10–7]
Vítěz 7. červen 2013 Halle, Německo tráva USA Scott Lipsky Itálie Daniele Bracciali
Izrael Jonatan Erlich
6–2, 7–6(7–3)
Vítěz 8. květen 2014 Oeiras, Portugalsko (2) antuka USA Scott Lipsky Uruguay Pablo Cuevas
Španělsko David Marrero
6–3, 3–6, [10–8]
Vítěz 9. květen 2014 Düsseldorf, Německo antuka USA Scott Lipsky Německo Martin Emmrich
Německo Christopher Kas
7–5, 4–6, [10–3]
Finalista 3. červen 2014 Rosmalen, Nizozemsko tráva USA Scott Lipsky Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
3–6, 6–7(3–7)
Vítěz 10. únor 2015 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) Polsko Mariusz Fyrstenberg Nový Zéland Artem Sitak
USA Donald Young
5–7, 7–6(7–1), [10–8]
Finalista 4. únor 2015 Acapulco, Mexiko tvrdý Polsko Mariusz Fyrstenberg Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo
6–7(2–7), 7–5, [3–10]
Finalista 5. červenec 2015 Umag, Chorvatsko antuka Polsko Mariusz Fyrstenberg Argentina Máximo González
Brazílie André Sá
6–4, 3–6, [5–10]
Vítěz 11. únor 2016 Memphis, Spojené státy (2) tvrdý (h) Polsko Mariusz Fyrstenberg USA Steve Johnson
USA Sam Querrey
6–4, 6–4
Finalista 6. duben 2016 Houston, Spojené státy antuka Dominikánská republika Víctor Estrella Burgos USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–4, 3–6, [8–10]
Finalista 7. únor 2017 Buenos Aires, Argentina antuka Španělsko David Marrero Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
1–6, 4–6
Finalista 8. červen 2017 French Open, Paříž, Francie antuka USA Donald Young USA Ryan Harrison
Nový Zéland Michael Venus
6–7(5–7), 7–6(7–4), 3–6
Finalista 9. říjen 2017 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Chile Julio Peralta USA Scott Lipsky
Indie Divij Šaran
4–6, 6–2, [5–10]
Vítěz 12. červen 2018 Antalya, Turecko tráva Brazílie Marcelo Demoliner Nizozemsko Sander Arends
Nizozemsko Matwé Middelkoop
7–5, 6–76–8, [10–8]
Finalista 10. říjen 2018 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Brazílie Marcelo Demoliner Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
4–6, 5–7
Finalista 11. únor 2019 New York, Spojené státy tvrdý (h) Pákistán Ajsám Kúreší Německo Kevin Krawietz
Německo Andreas Mies
4–6, 5–7
Vítěz 13. duben 2019 Houston, Spojené státy antuka Pákistán Ajsám Kúreší Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
3–6, 6–4, [10–6]
Finalista 12. leden 2020 Dauhá, Katar tvrdý Spojené království Luke Bambridge Indie Rohan Bopanna
Nizozemsko Wesley Koolhof
6–3, 2–6, [6–10]
Vítěz 14. červen 2021 Stuttgart, Německo tráva Brazílie Marcelo Demoliner Uruguay Ariel Behar
Ekvádor Gonzalo Escobar
4–6, 6–3, [10–8]
Vítěz 15. září 2021 Nur-Sultan, Kazachstán tvrdý (h) Argentina Andrés Molteni Izrael Jonatan Erlich
Bělorusko Andrej Vasilevskij
6–1, 6–2
Vítěz 16. listopad 2021 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Argentina Andrés Molteni Pákistán Ajsám Kúreší
Nizozemsko Jean-Julien Rojer
6–2, 6–2
Vítěz 17. únor 2022 Córdoba, Argentina antuka Argentina Andrés Molteni Slovensko Andrej Martin
Rakousko Tristan-Samuel Weissborn
7–5, 6–3
Vítěz 18. únor 2022 Buenos Aires, Argentina antuka Argentina Andrés Molteni Itálie Fabio Fognini
Argentina Horacio Zeballos
6–1, 6–1
Finalista 13. 19. března 2022 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Francie Édouard Roger-Vasselin USA John Isner
USA Jack Sock
6–7(4–7), 3–6
Finalista 14. 2. října 2022 Tel Aviv, Izrael tvrdý (h) Argentina Andrés Molteni Indie Rohan Bopanna
Nizozemsko Matwé Middelkoop
2–6, 4–6
Finalista 15. 30. října 2022 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Argentina Andrés Molteni Rakousko Alexander Erler
Rakousko Lucas Miedler
3–6, 6–7(1–7)
Vítěz 19. únor 2023 Marseille, Francie tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Francie Nicolas Mahut
Francie Fabrice Martin
4–6, 7–6(7–4), [10–7]
Vítěz 20. březen 2023 Miami, Spojené státy tvrdý Francie Édouard Roger-Vasselin Francie Nicolas Mahut
USA Austin Krajicek
7–6(7–4), 7–5
Vítěz 21. 5. srpna 2023 Los Cabos, Mexiko tvrdý Francie Édouard Roger-Vasselin Austrálie Andrew Harris
Německo Dominik Koepfer
6–4, 7–5
Vítěz 22. říjen 2023 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Monako Hugo Nys
Polsko Jan Zieliński
6–7(8–10), 7–6(7–3), [10–1]
Vítěz 23. listopad 2023 Paříž, Francie tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Indie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden
6–2, 5–7, [10–7]
Finalista 16. únor 2024 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Spojené království Neal Skupski Spojené království Julian Cash
USA Robert Galloway
7–5, 5–7, [2–10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Santiago González (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Santiago González na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20231115a15. listopadu 2023
  2. Santiago González na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231106a6. listopadu 2023
  3. Santiago González (tenista) na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230427a27. dubna 2023
  4. JP: Oro para México en dobles mixtos de Tenis. ESPN.com.mx [online]. 2011-10-22 [cit. 2023-04-27]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. SIAS, Van. Santiago Gonzalez and family make the most of quarantine. Tennis.com [online]. 2020-02-07 [cit. 2023-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]