Palác Straků z Nedabylic
| Palác Straků z Nedabylic | |
|---|---|
 Maltézské náměstí, palác Straků z Nedabylic | |
| Účel stavby | |
městská rezidence | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko |
| Architekt | Jan Baptista Mathey |
| Výstavba | na konci 17. století |
| Materiál | Zdivo |
| Stavebník | Ferdinand Arnošt Hýzrle z Chodů |
| Další majitelé | Strakové z Nedabylic |
| Současný majitel | Český stát |
| Poloha | |
| Adresa | Maltézské náměstí 476/14 Lázeňská 476/1 Praha 1, Malá Strana 118 00 Praha 011,  Česko |
| Ulice | Lázeňská a Maltézské náměstí |
| Souřadnice | 50°5′9″ s. š., 14°24′19″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39509/1-854 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palác Straků z Nedabylic nebo také U sedmi čertů či U bílého koníčka je památka nacházející se v Praze na Malé Straně. Je chráněn jako kulturní památka;[1] adresa je Maltézské náměstí 476/14 (vstup do paláce) a Lázeňská 476/1 (vstup na nádvoří). Sídlí v něm Konzervatoř a střední škola Jana Deyla.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Na místě dnešního paláce stál renesanční dům postavený na přelomu 16. a 17. století. Ve dvoře domu měl liteckou dílnu sochař a mystik Adrian de Vries.[2]
Přestavbu do podoby barokního paláce realizoval po roce 1664 Ferdinand Arnošt Hýzrle z Chodů (1622–1692), snad podle projektu Jana Baptisty Matheye. Současný název je odvozen od následujícího majitele hraběte Jana Petra Straky z Nedabylic (1645–1720) a jeho potomků, kteří dům vlastnili do roku 1748.[3]
Jedním z pozdějších majitelů byl Karel Ignác Clary-Aldringen (1729–1791), který ho odprodal Josefovi z Valdštejna (1755–1814). V roce 1818 byl dům prodán měšťanům a jako šlechtické sídlo už využíván nebyl.[4]
Od roku 1912 zde sídlí Deylův ústav slepců a instituce na něj ve své činnosti navazující.
Historie jednoho z názvů domu U sedmi čertů souvisí s podivínskou obyvatelkou Luisou Niemetzovou (Luisa Němcová, 1822–1895),[5][6] jejímž příběhem se ve své povídce Bankrot páně Křikavův volně inspiroval Ignát Herrmann.
O minulosti i současném životě v domě pojednává i román Černobílé rty Petra Maděry.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Objekt sestává z hlavní dvoupatrové budovy obrácené do Maltézského náměstí, kde je podloubí, a dále z jednopatrového zadního křídla a přízemního pravého dvorního křídla, které ohraničují dvůr přístupný z Lázeňské ulice. V jihovýchodním nároží palácové budovy jsou pravděpodobně pozůstatky věže, tvořící kdysi součást johanitského opevnění.
Hlavní průčelí je raně barokní, druhé patro je o něco vyšší než první a kdysi sloužilo jako reprezentativní piano nobile.
V interiérech jsou cenné zejména zachované nástěnné malby Jana Rudolfa Byseho, štuková výzdoba, barokní portály dveří a dveřní křídla.[1][7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Palác Straků z Nedabylic na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-16]. Identifikátor záznamu 151540 : Palác Straků z Nedabylic. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ VLNAS, Vít. Pražské paláce; Praha, 2000. S. 284–290. ISBN 80-85770-90-3
- ↑ POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 276.
- ↑ NP. Neznámá Praha [online]. 2013-05-23 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online.
- ↑ Smrt podivínské majitelky domu „u sedmi čertů“. Národní politika. 28. 12. 1895, s. 4–5. Dostupné online.
- ↑ Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2021-02-07]. Dostupné online.
- ↑ BLAŽÍČEK, Oldřich J. Jan Rudolf Bys v Praze. Umění. 1962, roč. 10, čís. 5, s. 537–577, obr..
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 712.
- KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 94–97.
