Osetinci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Severní a Jižní Osetie

Osetinci[1] či Oseti[2] jsou národ žijící v Severní Osetii (svazové republice Ruské federace) a v Jižní Osetii, která je de facto samostatným státem s minimálním mezinárodním uznáním. Jejich celkový počet se odhaduje na 710 000, z toho 520 000 žije v Severní a okolo 75 000 v Jižním Osetii. Zbytek žije různě roztroušen po Ruské federaci a malá menšina i v Gruzii (asi 38 000, bez započtení Jižní Osetie).

Osetinci patří mezi kavkazské národy. Většina jsou křesťané, 29% vyznává původní polyteistické osetské náboženství a marginální část jsou muslimové. Jako svoje písmo v současné době používají ruskou azbuku. Mají bohatý folklór a tradice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oseti jsou potomci Alanů, kterým Gruzínci říkali Osebi (z toho název Oseti). Počátkem našeho letopočtu začali pomalu asimilovat původní obyvatelstvo severního Kavkazu. Od 6. století k nim proniklo křesťanství z Gruzie. Od 9. století se začala formovat osetská národnost na základě politického sjednocení. Ve 13. století tatarské vpády a vytlačili Osety z úrodných úpatí hor severního Kavkazu do vysokohorských oblastí Kavkazu. Od 14. století začali pronikat na jižní stranu Kavkazu do Gruzie. V 16. století Oseti upadli do závislosti od kabardských feudálů. V rámci společné křesťanské víry začali hledat útočiště u Rusů a po rusko-turecké válce v roce 1774 se stali součástí Ruska.

Od 14. století Oseti začali osídlovat jižní stranu Kavkazu patřící Gruzínskému království. Na konci 18. století tvořili početnou menšinu. Od roku 1801 se častými vpády Osmanské říše oslabené Gruzínské království do 10 let stalo součástí Ruského impéria. Zároveň tím došlo ke spojení osetského národa ze severní a jižní části Kavkazu.

V roce 1920 byla podepsána mírová smlouva mezi Sovětským svazem a Gruzií, ve které Sovětský svaz uznal nezávislost Gruzie za podmínky, že nezakáže komunistickou stranu v zemi. V roce 1921 v trhla Rudá armáda do Gruzie a území silou zabrala. Za podpory komunistů došlo k vzniku Jihoosetské autonomní oblasti v dubnu 1922, která byla součástí nově vzniklé Gruzínské SSR. V roce 1924 vznikla v rámci Ruské SFSR Severoosetské autonomní oblast.

Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 sílila snaha Osetů k vytvoření vlastního státu. V rámci Ruské federace šlo o situaci nereálnou jak se v polovině 90. let přesvědčili Čečenci. Jejich pozornost se proto zaměřila na gruzínské území. Za silné podpory Ruska, které se snaží udržet kontrolu na strategicky významným místem Kavkazu, vytvořili separatistické území Jižní Osetie. V roce 2008 ruské tajné síly několika teroristickými činy (výbuchy bomb)[zdroj?] vyprovokovali Gruzii k odvetě, která vedla k válečnému konfliktu. Území dnešní Jižní Osetie je prakticky vylidněno[zdroj?].

  • počátek našeho letopočtu - osídlování severní podhorské části Kavkazu alanskými kmeny (Oseti)
  • 13. stol - Oseti vytlačeni do hor tatarskými kmeny
  • 14. stol - počátek osídlování jižní části Kavkazu
  • 1774 - Oseti ze severu se stali součástí Ruského impéria
  • 1801-1810 - Oseti z jižní části Kavkazu se jako obyvatelé Gruzínského království stali součástí Ruského impéria
  • 1922 - vznik Jihoosetské AO v rámci Gruzínské SSR
  • 1924 - vznik Severoosetské AO v rámci Ruské SFSR
  • 2008 - konflikt, který upozornil na politicky složitou situaci Osetů

Sport[editovat | editovat zdroj]

Osetínci jako další kavkazské národy vynikají především v úpolových, silových sportech.

Jejich nejúspěšnější sportovní disciplínou je zápas ve volném stylu. Dalšími sporty ve kterých slaví úspěchy jsou judo, sambo, armwrestling (páka) nebo vzpírání. Kvůli velikosti Ruské federace však často volí k reprezentování jinou zemi, kde mají větší možnosti dostat se na olympijské hry nebo mistrovství světa.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Ze severního Kavkazu

  • Artur Tajmazov - zápasník ve volném stylu, trojnásobný olympijský vítěz z roku 2004 a 2008 a 2012 a stříbrný z roku 2000, zároveň několikanásobný medailista z mistrovství světa a Evropy, své úspěchy získal pro Uzbekistán, který reprezentoval od roku 1998
  • Soslan Andijev - zápasník ve volném stylu, dvojnásobný olympijský vítěz z roku 1976 a 1980, zároveň několikanásobný medailista z mistrovství světa a Evropy
  • Macharbek Chadarcev - zápasník ve volném stylu, dvojnásobný olympijský vítěz z roku 1988 a 1992 a stříbrný z roku 1996, zároveň několikanásobný medailista z mistrovství světa a Evropy
  • Arsen Fadzajev - zápasník ve volném stylu, dvojnásobný olympijský vítěz z roku 1988 a 1992, zároveň několikanásobný medailista z mistrovství světa a Evropy
  • Timur Tajmazov - vzpěrač, olympijský vítěz z roku 1992 a stříbrný z roku 1992, zároveň několikanásobný medailista z mistrovství světa a Evropy, své úspěchy získal pro Ukrajinu, kterou reprezentoval od rozdělení Sovětského svazu
  • Elbrus Tedejev - zápasník ve volném stylu, olympijský vítěz z roku 2004 a bronzový z roku 1996, zároveň několikanásobný medailista z mistrovství světa a Evropy, své úspěchy získal pro Ukrajinu, kterou reprezentoval od rozdělení Sovětského svazu
  • olympijští vítězové v zápase ve volném stylu Vadim Bogijev (1996), Chadžimurat Gacalov (2004), Chasan Barojev (2004), Alan Chugajev (2012)
  • Tamerlan Tmenov - judista, několikanásobný medailista z olympijských her, mistrovství světa a Evropy
  • Alan Cagajev - vzpěrač, medailista z olympijských her, mistrovství světa a Evropy, medaile vyhrával pro Bulharsko

Z jižního Kavkazu

  • Šota Čočišvili - judista, olympijský vítěz z roku 1972 a bronzový medailista z roku 1976, zároveň několikanásobný medailista z mistrovství světa a Evropy
  • Leri Chabelovi - zápasník ve volném stylu, olympijský vítěz z roku 1992 a stříbrný medailista z roku 1988, zároveň několikanásobný medailista z mistrovství světa a Evropy
  • Džambolat Tedejev - zápasník ve volném stylu a úspěšný volnostylařský trenér, mistr Evropy z roku 1993
  • Besik Kuduchov - zápasník ve volném stylu, mistr Evropy a světa

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Poznámky/Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. tradiční tvar obyvatelského jména, ještě pořád převládající; někdy kritizovaný jako rusismus
  2. tento tvar je poslední dobou používán stále častěji a je utvořen systémověji (více zde), ale je méně častý; nicméně, ÚJČ jej uznává za rovnocenný tradičnímu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]