Kavkazská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kavkazská válka
Konflikt:
Franc Alexejevič Rubo (1886): Zajmutí Imáma Šamila ruskými vojáky pod vedením Alexandra Ivanoviče Barjatinského v roce 1859
Franc Alexejevič Rubo (1886): Zajmutí Imáma Šamila ruskými vojáky pod vedením Alexandra Ivanoviče Barjatinského v roce 1859
Trvání: 1817–1864
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Předkavkazsko
Casus belli: rozpínání ruského impéria
Výsledek: připojení Předkavkazska k ruskému impériu
Změny území:
Strany
Ruské impérium
Gurijské knížectví (do roku 1829)
Svanetské knížectví (do roku 1859)
Čerkesije (do roku 1864)
Kavkazský imamát (1829–1859)
Avarský chanát
Velitelé
carové Alexandr I. Pavlovič, Mikuláš I. Pavlovič a

Alexandr II. Nikolajevič

Imám Šamil
Síla
Ztráty

Kavkazská válka neboli ruské dobývání Kavkazu je označení pro boje probíhající v letech 1817 až 1864 na Kavkaze, přesněji v Předkavkazsku, mezi ruským impériem a původními obyvateli (zejména Čečenci, Abchazi, Dagestánci, a Adygejci). Ze strany Ruska se nejednalo o klasické vojenské tažení s nepřetržitým důrazem, ale spíše o postupné vytlačování a asimilaci partyzánského nepřítele. Navíc například v letech 1826-1828 byla pozornost impéria upřena na poslední válku s Persií a obdobně se pozornost dvakrát obrátila k Osmanské říši, válkou v letech 1828–1829 a Krymskou válkou v letech 1853–1856.

Přímo v rámci odporu proti ruskému impériu vznikl v roce 1828 na Předkavkazsku nový stát, Kavkazský imamát, jehož třetí vůdce Imám Šamil se stal nejvýraznějším protiruským velitelem a jehož zajetím v roce 1859 Kavkazský imamát zanikl.

Ruské impérium bylo v dobývání Předkavkazska nakonec úspěšné a v rámci vítězství provedlo v oblasti rozsáhlou etnickou čistku. Z dlouhodobého hlediska tak došlo k trvalému připojení Předkavkazska k Rusku, ke vzniku významných diaspor v Osmanské říši, které přetrvávají i v moderním Turecku v 21. století, ale také k rovněž do 21. století přetrvávajícímu protiruskému napětí v oblasti a k příklonu předkavkazských národů k islámu coby sjednocující protiruské ideologii.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Ruské impérium se k pobřeží Černého moře, a následně nejlépe jeho ovládnutí včetně úžin spojujících ho se Středozemním mořem snažilo dostat už za Petra I. Velikého, ale rozhodující územní zisky se podařily až Kateřině II. Veliké, která vyhrála rusko-tureckou válku v letech 1768–1774. Následná Mírová smlouva z Küčük-Kainardži z roku 1774 jednak přesunula Krymský chanát z faktické osmanské nadvlády pod nadvládu ruskou, jednak přiznala ruskému impériu Kabardu (v moderním dělení nížinná část Kabardsko-Balkarska).

O nadvládu nad Kavkazem v té době kromě Ruska usilovala kromě osmanské říše také Persie, která byl stejně jako osmanská říše převážně muslimská. Malé, převážně křesťanské Kartlijsko-kachetské království (východní část rozpadlého Gruzínského království) mělo jen malé šance obhájit plnou samostatnost a tak se král Erekle II. se svým královstvím v roce 1783 Georgijevskou smlouvou odevzdal pod ochranu nábožensky spřízněného ruského impéria (mj. se na základě smlouvy stal gruzínský primas stálým členem ruského Nejsvětějšího synodu). Ruská ochrana sice zpočátku příliš nefungovala a nezabránila pustošivému perskému vpádu v roce 1795, nicméně v roce 1799 byla budována Gruzínská vojenská cesta a když v roce 1800 propukly v království následnické spory, vyřešil car Pavel I. situaci anexí Kartlijsko-kachetského království a odstavením vládnoucí dynastie od moci. V roce 1810 následovala anexe západní části Gruzie — Imeretského království. Rusko tak pevně získalo nemalé území jižně od hlavního kavkazského hřebene, v Zakavkazsku.

Na pobřeží Kaspického moře zaznamenalo ruské impérium územní zisky v důsledku vítězné rusko-perské války v letech 1804–1813. V následné Gulistánské smlouvě se Persie vzdala svých nároků na území Dagestánu, východní Gruzie i Ázerbájdžánu, tedy tehdejších chanátů Šírvánského, Baku, Derbentského, Karabažského, Gandžinského, Šekského, Qubského a části Talyšského chanátu.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GOMBÁR, Eduard. Ázerbájdžán a „velká hra“ velmocí 1801–1813. Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií. prosinec 2013. Dostupné online. ISSN 1803-8611.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]