Gruzínská vojenská cesta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pohled ze stanice ISS od severu na cestu procházející sídlem Stepancminda. Vpravo je hora Kazbek.

Gruzínská vojenská cesta (gruzínsky საქართველოს სამხედრო გზა [Sakartwelos samchedro gsa], rusky Военно-Грузинская дорога [Vojenno-Gruzinskaja doroga]) je historický název hlavní cesty přes Velký Kavkaz spojující město Tbilisi v Gruzii a město Vladikavkaz v Severní Osetii (Rusku). Alternativními cestami přes Kavkaz západně od Gruzínské vojenské cesty jsou Transkavkazská magistrála (Rokským tunelem nedaleko Rokského průsmyku do Cchinvali) a Osetská vojenská silnice (přes Mamisonský průsmyk do Kutaisi).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Gruzínská vojenská cesta je dlouhá 213 km. Od Vladikavkazu stoupá údolím řeky Terek do Darialského průsmyku, tunely křižuje boční kavkazský hřbet, vstupuje na území Gruzie a po úpatí hory Kazbek prochází městečkem Stepancminda (dříve Kazbegi). U vesnice Almassiani se silnice stáčí do rokle řeky Baidarka (pravého přítoku řeky Terek). Na jejím jižním konci překonává hlavní hřeben Velkého Kavkazu (též zvaném Mtiuleti hřeben) Křížovým průsmykem v nadmořské výšce 2 395 m. Za průsmykem začíná klesat kolem bývalé poštovní stanice Gudauri (výška 2 196 m) a serpentinami dolů do údolí řeky Bílá Aragvi. Tuto řeku pak sleduje až k soutoku s jejím remenem Černá Aragvi (též Gudamaqri Aragvi), míjí Žinvalskou přehradu a podél Aragvi probíhá až k jejímu soutoku s Kurou u Mcchety nedaleko Tbilisi.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Trasa byla známá již ve starověku. Od samého začátku byla využívána různými vojsky (např. římské, perské, mongolské), kupci a celými národy[zdroj?] putujícími mezi Evropou a Asií.

Název se váže k první rekonstrukci v devatenáctém století, která zvýšila její vojenský význam. Zásluhu na tom měli ruští vládcové, kteří ji rozšířili a zpevnili tak, aby tudy mohli transportovat vojenskou techniku a mužstvo do oblasti válek s Tureckem a kavkazskými národy.

Vybudována byla po roce 1783, kdy se Kartli-kachetijské carství (dnešní východní Gruzie) stalo na vlastní žádost ruským protektorátem. Současně byla založena i pevnost Vladikavkaz v Severní Osetii, výchozí bod cesty. Výstavba byla dokončena roku 1799. Poté, co byla východní Gruzie roku 1801 připojena k ruskému impériu, začala rekonstrukce povrchu silnice, která trvala do roku 1863. Cesta sehrála významnou roli v rozvoji hospodářských vztahů mezi Ruskem a Zakavkazskem.

I v 21. století je významnou dopravní trasou spojující Rusko nejenom s Gruzií, ale i s Arménií, blokovanou z východu nepřátelským Ázerbájdžánem. Od 11. července 2006 byla cesta Ruskem uzavřena. Formálním důvodem byla rekonstrukce pohraničního přechodu Vrchní Lars (rusky Верхний Ларс [Věrchnij Lars]).[1][2][3] Průjezd byl opět možný od 1. března 2010, avšak pouze pro občany Společenství nezávislých států a Gruzie, tj. turisté ze zemí EU, včetně České republiky, jej využívat nemohli.[4] Od srpna 2012 byl přechod otevřen i pro občany třetích zemí.[5]

Související informace naleznete také v článku Stepancminda.
Symbol Gruzie Cminda Sameba na úpatí hory Kazbek

Pozoruhodnosti[editovat | editovat zdroj]

K pozoruhodnostem podél cesty patří

Lyžařský areál Gudauri v nadmořské výšce 2196 m

Výhledy na horské panoráma podél cesty jsou úchvatné. V místech, kde je vozovka vytesána do skalního masívu se z jedné strany tyčí do závratné výše skály, které z druhé stany cesty padají do hlubokého údolí.

Nedaleko bývalé poštovní stanice v Gudauri postavili rakouští a švédští investoři v nadmořské výšce 2196 m čtyřhvězdičkový sportovní hotel s tenisovou halou a lyžařskými vleky. Areál zahrnuje i chatky pro lyžařské svazy provozující heliskiing (sjezdové lyžování mimo rekreační areály používající vrtulník místo lyžařského vleku).

Spisovatelé Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov a Alexandre Dumas starší cestu procestovali a zvěčnili ve svých povídkách.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Военно-Грузинская дорога na ruské Wikipedii.

  1. Российско-грузинский таможенный пункт «Верхний Ларс» будет закрыт до 2008 года
  2. Дороги смерти. Составлен рейтинг самых опасных дорог на планете
  3. Армения надеется, что Грузия откроет КПП «Верхний Ларс»
  4. РФ открыла прямое сухопутное сообщение с Грузией
  5. Velvyslanectví České republiky v Tbilisi. Otevření hraničního přechodu mezi Gruzií a Ruskou federací pro občany třetích zemí [online]. 2012-08-16, [cit. 2013-08-17]. Dostupné online.