Niccolò Antonio Zingarelli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Niccolò Antonio Zingarelli
italský hudební skladatel
italský hudební skladatel
Narození 4. dubna 1752
Neapol, Itálie
Úmrtí 5. května 1837
Torre del Greco, Itálie
Občanství Itálie
Povolání hudební skladatel
Některá data se získávají z datové položky.

Niccolò Antonio Zingarelli (4. dubna 1752 Neapol5. května 1837 Torre del Greco) byl italský hudební, převážně operní, skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Zingarelli studoval v Neapoli na konzervatoři Santa Maria di Loreto. Jeho učitelem byl mimo jiné Fedele Fenaroli. Svou první operu „I quattro pazzi“ zkomponoval již v 16 letech a byla uvedena v roce 1768 jako školní představení. První veřejně provedenou operou byl „Montezuma“, kterého uvedlo v roce 1781 divadlo San Carlo v Neapoli.

Po studiích odešel do Paříže, kde uvedl operu „Antigona“ (1790). V revoluční době uprchl zpět do Itálie a stal se kapelníkem milánského dómu. Zde setrval až do roku 1794. V tomto roce obdržel místo kapelníka (maestro di cappella) v chrámu Santa Casa v Loretu. V roce 1804 pak vystřídal Pietra Guglielmiho ve funkci sbormistra Sixtinské kaple ve Vatikánu.

V této funkci, jako nadšený vlastenec, odmítl řídit Te Deum na počest narození Napoleonova syna Napoleona II. Za tento čin byl zatčen a deportován do Paříže. Napoleon sám však byl milovníkem Zingarelliho hudby, okamžitě ho omilostnil a ještě mu udělil státní důchod.

V roce 1813 se stal ředitelem konzervatoře v Neapoli a o tři roky později se stal sbormistrem neapolské katedrály po Giovanni Paisiellim. V těchto funkcích již zůstal až do své smrti v roce 1837. Mezi jeho žáky z tohoto období nalezneme slavná jména jako Vincenzo Bellini, Michael Costa nebo Saverio Mercadante.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zkomponoval na 40 oper. Jeho nejslavnějšími operami se staly „Giulietta e Romeo“ (1796) a jeho předposlední dílo „Berenice“ (1811).

Jednak s ohledem na zaměstnání, která zastával, ale také proto, že byl hluboce věřící člověk, je velmi rozsáhlé i Zingarelliho chrámové dílo (mše, oratoria, kantáty, moteta). Jen pro chrám v Loretu zkomponoval 541 děl a z toho 28 mší. Ještě pouhý měsíc před svou smrtí ve věku 85 let, zkomponoval rozsáhlé oratorium „Útěk do Egypta“ a rekviem pro sebe sama.

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • I quattro pazzi (1768 Neapol)
  • Montezuma (1781 Neapol)
  • Alsinda (1785 Milán)
  • Ricimero (1785 Benátky)
  • Armida (1786 Řím)
  • Antigono (1786 Mantova)
  • Ifigenia in Aulide (1787 Milán)
  • Artaserse (1789 Terst)
  • Antigone (1790 Paříž)
  • Pharamond (1790 ?)
  • La morte de Cesare (1790 Milán)
  • Pirro, rè d'Epiro (1791 Milán)
  • Annibale in Torino (1792 Turín)
  • Atalanta (1792 Turín)
  • L'oracolo sannita (1792 Turín)
  • Il mercato di Monfregoso (1792 Milán)
  • La Rossana (1793 Janov)
  • La secchia rapita (1793 Milán)
  • Artaserse (1793 Milán)
  • Apelle (1793 Benátky)
  • Gerusalemme distrutta (1794 Florencie)
  • Alzira (1794 Florencie)
  • Quinto Fabio (1794 Livorno)
  • Il conte di Soldagna (1794 Benátky)
  • Apelle e Campaspe (1795 Bologna)
  • Gli Orazi e Curiazi (1795 Neapol)
  • Giulietta e Romeo (1796 Milán)
  • Andromeda (1796 Benátky)
  • La morte di Mitridate (1797 Benátky)
  • Ines de Castro (1798 Milán)
  • Carolina e Mexico (1798 Benátky)
  • Meleagro (1798 Milán)
  • I veri amici repubblicani (1798 Turín)
  • Il ratto delle Sabine (1799 Benátky)
  • Clitennestra (1800 Milán)
  • Edipo a Colono (1802 Benátky)
  • La notte dell'amicizia (1802 Benátky)
  • Il bevitore fortunato (1803 Milán)
  • Il ritorno di Serse (1808 Modena)
  • Baldovino (1811 Řím)
  • Berenice, regina d'Armenia (1811 Řím)
  • Malvina (1829 Neapol)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]