Naděžda Kniplová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Naděžda Kniplová (* 18. duben 1932 Ostrava) je česká pěvkyně – sopranistka, sólistka Národního divadla v Praze, Státní opery Praha aj.

Obsah

Vzdělání[editovat]

Základy hudebního vzdělání získala od svého otce, který byl ředitelem hudební školy v Hranicích a organizátorem hudebního života na severovýchodní Moravě. Absolvovala pražskou státní konzervatoř (u J. Vavrdové) (19471953) a Hudební fakultu AMU (u K. Ungrové a Z. Otavy) (19541958) [1]. Již od roku 1957 působila v Ústí nad Labem, od roku 1959 ve Státním divadle v Brně, kde mj. triumfovala jako Renata v československé premiéře Prokofjevova Ohnivého anděla. V červenci 1964 se stala sólistkou Národního divadla v Praze, kde se uvedla rolí Ortrudy v Lohengrinovi.

Umělecká činnost[editovat]

Citát: „…Kniplová měla všechny předpoklady být typickou wagnerovskou heroinou, především znělé, temné tóny střední polohy hlasu, průrazné, bezpečné široké výšky a hlasovou vytrvalost…“

Když jí Karajan nabídl roli Brünnhildy (Prsten Nibelungův) na salcburském festivalu, spolupráce s ním jí otevřela dveře světových operních domů (Vídeň, Barcelona, San Francisco ad.), především v rolích wagnerovských. Z těchto rolí vytvořila Kniplová všechny tři Brünnhildy (Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů), Isoldu (Tristan a Isolda), Kundry (Parsifal), Sentu (Bludný Holanďan) a Ortrudu (Lohengrin). Z postav dalších autorů to byla především Turandot, Tosca, Lady Macbeth (Macbeth), Leonora (Fidelio). Z českého repertoáru ztvárnila Kostelničku (Její pastorkyňa (Janáček)), Emilii Marty (Věc Makropulos), Miladu (Dalibor), Libuši, Šárku, Evu a další. Natočila několik kompletních operních nahrávek. V roce 2011 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v opeře. Cenu odmítla převzít se zdůvodněním, že si ocenění zasloužila už mnohem dříve.[2]

Pedagogická činnost[editovat]

Je profesorkou na pražské AMU. Též spolupracovala s Pěveckou konzervatoří Praha Josefa Rybičky.

Ocenění[editovat]

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 219
  2. http://kultura.idnes.cz/divadlo.aspx?c=A110324_150252_divadlo_ob

Literatura[editovat]

Externí odkazy[editovat]