Maxmilián z Hohenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maxmilián z Hohenbergu
Kníže z Hohenbergu
Prince Max of Hohenberg.jpg
Kníže Maxmilián kolem roku 1914.
Úplné jméno Maxmilián, kníže z Hohenbergu (Maximilian, Fürst von Hohenberg)
Narození 29. září 1902
Vídeň
Úmrtí 8. ledna 1962
Vídeň
Pochován Hrobka zámku Artstetten
Nástupce Franz Hohenberg
Manželky Elisabet Bona (hraběnka)
Potomci Franz Hohenberg
Georg Hohenberg
Albrecht Hohenberg
Johannes Hohenberg
Peter Hohenberg
Gerhard Hohenberg
Dynastie Hohenbergové
Otec František Ferdinand d'Este
Matka Žofie Chotková
Příbuzenstvo
otec František Ferdinand d'Este
28. červen 1914 (ve věku 50 let)
matka Žofie Chotková
28. červen 1914 (ve věku 46 let)
bratr Ernst Hohenberg
5. březen 1954 (ve věku 49 let)
sestra Žofie z Hohenbergu
27. říjen 1990 (ve věku 89 let)

J.V. Maxmilián Karel František Michael Hubert Anton Ignác Josef Maria vévoda z Hohenbergu (* 29. září 1902 zámek Belvedere ve Vídni; † 8. ledna 1962) byl nejstarším synem hraběnky a vévodkyně z Hohenbergu Žofie Chotkové a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Kvůli morganatickému manželství svých rodičů byl vyloučen z následnictví na trůn.

Život[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián byl nejstarší syn ze tří dětí rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda (1863–1914) a jeho manželky Žofie Chotkové (1868–1914). Z důvodu nerovnorodého manželství jeho rodičů byl on i jeho sourozenci vyloučeni z následnictví rakousko-uherského trůnu. Po atentátu na rodiče v roce 1914 v Sarajevu se všechny děti dostaly do opatrovnictví své tety z matčiny strany, Henrietty hraběnky Chotkové. Jednou je přijal i císař František Josef I. S platností od 1917 byl Maxmiliánovi udělen titul vévoda.

V roce 1921 byl v nově vzniklém Československu schválen zvláštní zákon o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu, v jehož rámci došlo i k znárodnění veškerého majetku rodu. Ve Vídni navštěvoval Maxmilián Hohenberg Skotské gymnázium. Následně vystudoval právní vědy. Roku 1926 promoval ve Štýrském Hradci na doktora práv. ve stejném roce se oženil s Alžbětou Bonou, hraběnkou Waldburskou na Wolfeggu a Waldsee. Povoláním byl činný jako právník a spravoval majetek rodu. Stejně jako jeho bratr vystupoval jako monarchistický mluvčí a byl v těsném kontaktu s následníkem trůnu Otou Habsbursko-Lotrinským.

Maxmilián i jeho mladší bratr Ernst (1904–1954), se vyslovili pro osvobození a samostatnost Rakouska a rovněž vystupovali proti anšlusu, potažmo nacistickému Německu. Z toho důvodu byli oba v roce 1938 deportováni do koncentračního tábora Dachau. Oba bratři byli nasazeni speciálně na čištění latrín. Pozdější rakouský kancléř Leopold Figl referoval, že oba bratři snášeli ponížení s veselou a důstojnou myslí a ke svým spoluvězňům se vždy chovali velmi kamarádsky.[zdroj?] Maxmilián Hohenberg byl propuštěn v roce 1940, zatímco Ernst byl přeložen do koncentračního tábora Buchenwald a domů se mohl vrátit až v roce 1943. Po propuštění z koncentračního tábora byl Maxmilián převezen na zámek Artstetten, kde byl nacisty držen v domácím vězení. Zároveň však bylo sídlo vyvlastněno a znárodněno.

Po osvobození Rakouska byl Maxmilián místním obyvatelstvem a se souhlasem sovětských okupačních úřadů zvolen za starostu Artstettenu. Tento úřad zastával dvakrát po pět let. Kromě toho byl po mnoho let zplnomocněncem Oty Habsbursko-Lotrinského pro majetková jednání mezi habsbursko-lotrinskou rodinou a rakouskou spolkovou vládou. Tyto rozhovory prohlásil Hohenberg v roce 1958 za neúspěšné, neboť rakouská vláda nebyla ochotna ke kompromisům. Otto von Habsburg poté Hohenberga pověřil, aby vedl jednání s vládou o možnosti návratu rodiny habsbursko-lotrinské do vlasti. Jelikož rakouská ústava toto přímo zapovídá, složil Hohenberg i tento svůj mandát.

Maxmilián Hohenberg zemřel 8. ledna 1962 ve Vídni na následky z doby nešetrného zacházení v koncentračním táboře. Byl pochován v hrobce v kostele zámku Artstetten v Dolních Rakousích po boku svých rodičů.

Erb Hohenbergů udělený roku 1917

Děti Maxmiliána z Hohenbergu s Elisabethou Bonou[editovat | editovat zdroj]

Z manželství vzešlo šestero synů: