Josef Šnejdárek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Šnejdárek
Narození: 2. duben, 1875
Napajedla, Rakousko-Uhersko
Úmrtí: 13. květen, 1945
Casablanca, Maroko
Vojenská kariéra
Hodnost: Armádní generál
Doba služby: 18911935, 1940
Sloužil: Flag of the Czech Republic.svg Československo
Složka: Rakousko-Uhersko Rakousko-uherská armáda
Francie Francouzská cizinecká legie
Czechoslovakia COA large.svg Československá armáda
Velel: Zemské vojenské velitelství v Košicích
Zemské vojenské velitelství v Bratislavě
Vyznamenání: Československý válečný kříž
Croix de guerre
Řád čestné legie

Josef Šnejdárek (* 2. dubna 1875, Napajedla – † 13. května 1945, Casablanca), byl český vojenský důstojník, účastník první světové války, sedmidenní války o Těšínsko a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad.

Mládí, legie a Velká válka[editovat | editovat zdroj]

Šnejdárek se narodil v rodině mlynáře. Protože mu velice brzy zemřela matka a otce tato skutečnost psychicky zlomila, vyrůstal u svých prarodičů. Podle vyprávění se mladý Josef ve 13 letech rozhodl stát pašou, utekl ze školy a dostal se až do Cařihradu, odkud ho posléze vyzvedl strýc[1]. Po absolvování kadetní školy vstoupil do rakousko-uherské armády. Sloužil v Budapešti a Innsbrucku, neobvykle rychle dosáhl hodnosti poručíka. Z rakousko-uherské armády odešel a jako vojín[2] vstoupil do francouzské Cizinecké legie, v jejíchž řadách se zúčastnil bojů v severní Africe.

V první světové válce Šnejdárek bojoval na západní frontě, byl několikrát raněn a vyznamenán. Působil v Československých legiích ve Francii.

Československo[editovat | editovat zdroj]

Dům ředitele spořitelny V. Mezery v Orlové po nezdařeném atentátu na Josefa Šnejdárka

Roku 1919 se Šnejdárek (jako francouzský občan) vrátil do Československa. Stal se velitelem československých vojsk operujících na Těšínsku a vedl československou armádu v sedmidenní válce s Polskem.

15. května 1920 se pokusili dva členové polské vojenské organizace Polska Organizacja Wojskowa z rozkazu jejího vedení Šnejdárka zavraždit. Šnejdárek v té době bydlel v Orlové, v bytě svého přítele ředitele spořitelny Mezery. Atentát se nezdařil - bomba údajně umístěná pod Šnejdárkovou postelí sice vybuchla, ale poškozen byl pouze dům.[3]

Josef Šnejdárek před Kalvárií v Banské Štiavnici v červnu 1919

Poté se stal velitelem divize v bojích proti Maďarské republice rad na Slovensku, kde zvítězil v bitvě o Zvolen a jeho vojska postupně obsadila část bývalých Uher. Nicméně až v roce 1927 Šnejdárek formálně odešel z francouzské armády a vstoupil do československé armády.

V československé armádě byl Šnejdárek jmenován armádním generálem a zemským vojenským velitelem na Slovensku. V roce 1932 dal rozkaz k opevnění bratislavské Petržalky betonovými bunkry. Zde také vyrostlo 9 objektů. V polovině 30. let byl penzionován.

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Roku 1939 Šnejdárek odešel do Francie. Po obsazení Francie odešel do severní Afriky, kde i zemřel. Jeho ostatky byly v roce 1996 přeneseny z Casablanky do rodinného hrobu v Napajedlích.

V roce 1939 publikoval svou autobiografii nazvanou Co jsem prožil. Ta byla vydána znovu v roce 1994 pod názvem Pochoduj, nebo zemři!.

Obnovený pomník Armádního generála Šnejdárka na hoře Polední u Bystřice nad Olší

Pomník na Těšínsku[editovat | editovat zdroj]

V předvečer 28. října 2012 byl na vrcholu hory Polední nad Bystřicí vztyčen členy Československé obce legionářské pomník generálu Šnejdárkovi. Proti vztyčení tohoto pomníku ostře protestoval Josef Szymeczek, předseda Kongresu Poláků v České republice, který označil Šnejdárka za „symbol pokoření polského národa“. Třinecký archivář Stanisław Zahradnik při této příležitosti uvedl, že „Josef Šnejdárek „osvobozoval“ polské těšínské Slezsko za pomoci bajonetů českých legionářů, pronásledování místního obyvatelstva a dokonce vraždění“. Do sporu se zapojil i polský konzulát v Ostravě.[4]

V prosinci téhož roku neznámý vandal pomník poničil. Josef Szymeczek přes svůj nesouhlas se vztyčením pomníku prohlásil jeho poničení za barbarství a srovnal jej s ničením polských nápisů vandaly v české části Těšínska.[5]

27. ledna 2013 byl pomník slavnostně obnoven členy Klubu vojenské historie I. prapor Ostrava. Na pomník byla osazena nová pamětní deska a byl očištěn od grafiti.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Croix de guerre 1914-1918 with palm.jpg Croix de guerre 1914-1918 s palmou
Ruban de la Croix de guerre des Théâtres d'opérations extérieures.PNG Croix de guerre TOE
Ruban de la Médaille d'Outre-Mer.PNG Koloniální medaile se sponami Alžír a Sahara
Ruban de la Médaille commémorative du Maroc 1909.PNG Pamětní marocká medaile
Ordre du Nichan Iftikhar Officier ribbon (Tunisia).svg Tuniský řád Nichan Iftikhar, IV. třída
Legion Honneur Chevalier ribbon.svg Řád čestné legie, V. třídy - kavalír
Medaille (Insigne) des Blesses Militaires ribbon.svg Francouzská medaile za zranění
Czechoslovak War Cross 1918 (2x) Bar.png Československý válečný kříž 1914-1918 s lipovou ratolestí
Legion Honneur Officier ribbon.svg Řád čestné legie, IV. třídy - důstojník
World War I Victory Medal ribbon.svg Medaile vítězství
TCH CS revolucni medaile BAR.svg Československá revoluční medaile
UK Order St-Michael St-George ribbon.svg Řád sv. Michala a sv. Jiří, III. třídy
Commendatore OCI Kingdom BAR.svg Řád italské koruny. III. třídy - komandér
Ord.St.Sava-ribbon.jpg Řád svatého Sávy, II. třídy
Star of Romania Ribbon.PNG Řád rumunské hvězdy, I. třídy s meči
MAR Order of the Ouissam Alaouite - Grand Officer (1913-1956) BAR.png Řád Ouissam Alaouite, II. třídy
Ruban de la Médaille commémorative de la bataille de Verdun.PNG Verdunská pamětní medaile
Legion Honneur Commandeur ribbon.svg Řád čestné legie, III. třídy - komandér
Order of the Crown of Romania-Ribbon 1881-1932 100x30px.jpg Řád rumunské koruny, I. třídy s meči

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUTHAN, Pavel J.. Armádní generál Josef Šnejdárek: Jsem rváč a voják a miluji boj.. Legionářský směr, 2013-03-15, roč. 2, čís. 1/2013, s. 4-7.
  2. Ibidem
  3. GAWRECKI, Dan. Studie o Těšínsku 15. Politické a národnostní poměry v Těšínském Slezsku 1918-1938. Český Těšín : Muzeum Těšínska, 1999. S. 57.  
  4. Českého hrdinu mají Poláci za zločince. Jeho pomník rozbouřil Těšínsko
  5. Vandalové zničili pomník generála, který porazil Poláky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]