Jakub Alfeův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Jakub Alfeův
Socha sv. Jakuba Menšího
apoštol
Narození neznámé
Úmrtí 1. století
Svátek 3.5.
Uctíván církvemi Římskokatolická církev

Pravoslaví

Anglikánská církev

Starokatolická církev

Řeckokatolická církev

Atributy valchařská tyč, kniha
Socha sv. Jakuba Menšího v kostele Mafra Palace, Portugalsko

Svatý Jakub je jedním z dvanácti apoštolů, které si Ježíš vyvolil, a bývá v Novém zákoně obvykle uváděn s dodatkem syn Alfeův[1][2][3]. Bývá též ztotožňován s Jakubem, jenž je označován dodatkem Menší či Mladší (řecky HO MIKROS, ο μικρος)[4], a to zřejmě kvůli svému jmenovci Jakubovi Většímu, který byl buď vyšší postavy nebo o něco starší věkem. Někdy je ztotožňován s Jakubem Spravedlivým, zvaným bratr Páně. Jakub Menší byl synem Marie Kleofášové, která stála pod křížem s Ježíšovou matkou[5]. Protože jméno Kleofáš je zcela řeckého původu (Κλωπας, KLÓPAS, či Κλεοπας, KLEOPAS, doslova „Slavného otce“), kdežto Alfeus je v podstatě pořečtělý hebrejský výraz (חַלְפִּי, CHALPI, doslova „Zaměněný“)[6], má se za to, že otec svatého Jakuba byl nazýván oběma jmény.

Podle tradice byla Marie Kleofášová blízkou příbuznou Panny Marie a svatý Jakub tím pádem Ježíšovým bratrancem. Podle jedné z legend byl Jakub svým vzhledem podobný Ježíšovi a svatý Ignác Antiochijský, který se s Ježíšem nikdy nesetkal, si přál putovat do Jeruzaléma a spatřit Jakuba, aby si mohl představit, jak asi Kristus vypadal.

Evangelijní činnost[editovat | editovat zdroj]

Se jménem tohoto apoštola se pojí apokryf Protoevangelium Jakubovo[7], které opěvuje svatost a panenství Panny Marie.

Ti, kdo pokládají svatého Jakuba za prvního jeruzalémského biskupa, věří, že jeho působištěm byl především Jeruzalém. Skutky apoštolů zdůrazňují, že tento Jakub měl v Jeruzalémské církvi vůdčí postavení. Na apoštolském koncilu, který se konal (v letech 49-50) po smrti Jakuba Většího, spolu s Petrem pomohl překonat nebo lépe integrovat původní židovskou dimenzi křesťanství spolu s požadavkem nenakládat obráceným pohanům povinnost podřizovat se veškerým předpisům Mojžíšského zákona (například obřízka)[8]. Svatý Pavel, který mu připisuje zvláštní vidění Vzkříšeného[9], když mluví o své návštěvě Jeruzaléma, zmiňuje Jakuba dokonce před Petrem, a označuje za "sloupy církve" oba zároveň. Ještě i z dalších míst je patrné významné postavení Jakuba, např. když Petr po vysvobození z vězení žádá, aby to oznámili Jakubovi a bratřím[10].

Mučednická smrt[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší informaci o smrti tohoto Jakuba nám podává židovský historik Josefus Flavius. Ve svých Židovských starožitnostech, napsaných v Římě koncem 1. století, vypráví, že o Jakubově smrti bylo rozhodnuto nezákonnou iniciativou Velekněze Annáše (syna toho Annáše, kterého zmiňují evangelia), který využil prodlevy mezi sesazením římského prokurátora Festa a příchodu jeho nástupce Albina a roku 62 nařídil jeho ukamenování. Křesťanská tradice vypráví, že se ho po statečném vystoupení v Jeruzalémském chrámu chopili nepřátelé a shodili ho z cimbuří chrámové hradby a začali jej kamenovat. Když umíral, modlil se za ty, kdo ho zabíjeli. Tu někdo z davu vykřikl: "Přestaňte, vždyť on se za vás modlí k Bohu!" Slyšel to jeden valchář, vzal sochor, jímž se sukno máčí ve vodě a udeřil jím Jakuba do hlavy tak, že jej usmrtil. Historik Eusebius napsal o jeho nestranné spravedlnosti i o úctě ke starozákonní tradici a zbožnosti. Mnoho Židů si jej pro jeho vlastnosti velmi vážili a mnozí z nich přijímali křesťanství. Byl nazýván "spravedlivý" a o jeho hluboké zbožnosti se tradovalo, že trávil tolik času na modlitbách, až se mu zvetšila kolena tak, že měl nohy podobné nohám velblouda.

Ostatky[editovat | editovat zdroj]

Pohřben byl na místě umučení. Tam umístěný náhrobní kámen se dochoval do doby císaře Hadriána. Pak až do 4. století se o jeho hrobu nevědělo až byly jeho ostatky znovu nalezeny a mohlo tak dojít k jejich uložení do kostela v tom místě. Část relikvií byla v 6. století přenesena do Říma společně s ostatky apoštola Filipa do chrámu "Dvanácti apoštolů". Jeho svátek je slaven v liturgickém kalendáři spolu s apoštolem Filipem. Ve starém kalendáři byl jejich svátek uváděn 1. května, což souviselo s přenesením jejich ostatků a hlavně s posvěcením římské baziliky Dvanácti apoštolů 1. 5. 570. Noci před jejich svátkem se podle lidové tradice říká filipojakubská noc. V novém kalendáři došlo k přesunu svátku o dva dny pro památku Josefa Dělníka a Atanáše, učitele církve, na 3. května.

Patronace[editovat | editovat zdroj]

Svatý Jakub Mladší je patronem Uruguaye, Fríska a Dieppe, z živností cukrářů, kramářů, kloboučníků, paštikářů, koželuhů většinou společně se svatým Filipem. Navíc je také patronem umírajících, kvůli jeho shovívavosti se svými vrahy. V Anglii je svatému Jakubovi zasvěceno 26 kostelů, často společně se svatým Filipem.

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Atributy svatého Jakuba Mladšího jsou valchářská tyč (tyč s proděravělou deskou), kyj, kamení, kniha, svitek. Bývá zobrazován podle nástroje umučení zpravidla s kyjem, ale také na mnoha obrazech, jak ho shazují z chrámové hradby nebo jako dítě s malým mlýnkem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mt 10, 3 (Kral, ČEP)
  2. Mk 3, 18 (Kral, ČEP)
  3. Sk 1, 13 (Kral, ČEP)
  4. Mk 15, 40 (Kral, ČEP)
  5. J 19, 25 (Kral, ČEP)
  6. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha : Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 493, 520.  
  7. DUS, Jan A; POKORNÝ, Petr. Neznámá evangelia (Novozákonní apokryfy I.). Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-839-8. S. 254.  
  8. Sk 15, 13 (Kral, ČEP)
  9. 1K 15, 7 (Kral, ČEP)
  10. Sk 12, 17 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]