Hluchavka nachová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hluchavka nachová

Hluchavka nachová (Lamium purpureum)
Hluchavka nachová (Lamium purpureum)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)
Rod: hluchavka (Lamium)
Binomické jméno
Lamium purpureum
L.
Hluchavka nachová

Hluchavka nachová (Lamium purpureum L.) je rostlina z čeledi hluchavkovitých. Hluchavka jako by vypadla z oka pálivým kopřivám. Jenomže hluchavka nepálí, je jalová, hluchá.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Název pochází z řeckého slova laimos nebo lámos tj. jícen, podle stavby květu připomínající rozšklebený jícen. Purpureum latinsky fialový - podle růžově purpurové barvy květů. Carl von Linné zvolil pro rostlinu jméno Lamium. O její české jméno se postarali bratři Preslové kolem roku 1819.[1] Lidové názvy hluchá kopřiva, mrtvá kopřiva dokládají jistou podobnost s kopřivou. Další užívané zdrobněliny jsou: medulka, cumláň, medůvka.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá nebo dvouletá bylina s charakteristickým zápachem.

Čtyřhranná načervenalá lodyha vysoká 10 až 30 cm je vystoupavá až přímá, větvená od báze a téměř lysá. Listy jsou nahloučeny v horní části lodyhy, mají vejčitě srdčitý tvar, na okraji vroubkované, měkce chlupaté a mírně svrasklé. Všechny listy jsou řapíkaté a uspořádané křižmostojně. Čepel dolních listů je na bázi srdčitá, směrem k vrcholu přechází v tupou, řapík je 1,5-3,5 cm dlouhý. Čepel horních listů je na vrcholu špičatá a má kratičký řapík 2–5 mm dlouhý. Květy jsou v 6-10 květých lichopřeslenech. Květy dlouhé asi 1 cm vyrůstají v úžlabí horních listů přeněji listenů, které jsou místy nafialovělé. Neopadavý kalich je zvonkovitý, 5–7 mm dlouhý, purpurově naběhlý, chlupatý nebo častěji lysý. Kalich je zhruba do 2/3 rozeklaný v rozevřené kopinaté zuby. Dvoupyská koruna s trubkou dlouhou asi 1 cm má zřetelně odlišné pysky. Dolní pysk má tři laloky, horní je přilbovitě vyklenutý. Koruna je zbarvená do růžovočervena výjimečně do bíla. Plody jsou šedé tvrdky. Hluchavka kvete od března do října.[2][3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hojná a velice dobře se rozšiřuje, proto je občas považována za plevelovou rostlinu. Vyskytuje se v půdách které jsou vlhké až vysýchavé, minerálně dosti bohaté. Rostlinu najdeme na kompostech, polních a zahradních kulturách, skládkách, rumištích. Zapleveluje půdy bohatší na dusík, které jsou kypré a s příznivou formou humusu. V České republice je rozšířená po celém území od nížin až po vyšší podhorské oblasti. Z vyšších poloh se vyskytuje v blízkosti hospodářských a rekreačních usedlostí. Celkově v Evropě na severu až po Skotsko, střední Skandinávii, jih Finska, Rusko, Malá Asie, Írán, Irák, na severu Afriky. Zavlečena byla do Severní i Jižní Ameriky. Pochází ze západní Asie, odkud k nám byla dovlečena jako plevel.[2]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka je léčivá rostlina s významnými léčivými účinky. Obsahuje velké množství tříslovin, kyselé saponiny, flavonové glykosidy, silice, cholin, antioxidanty, vitamíny a minerální látky.

Sběr a použití[editovat | editovat zdroj]

Sbíráme květ nebo celou nať. Sběr vyžaduje značnou trpělivost neboť její sesychací poměr je velký. Květy sbíráme do nádob, kde nemůže dojít k zapaření případně pomačkání. Při sušení s květy moc nemanipulujeme abychom je neznehodnotili. Jedlé jsou mladé výhonky, listy a květy. Stonky a listy jsou dobré do salátů a polévek, ale jen v malém množství.[3] Její sladce vonné květy můžeme použít jako jedlou ozdobu dezertů. V minulosti se prý používala k zahánění molů.

Léčivé účinky a jejich význam[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka nachová obsahuje stejné látky jako hluchavka bílá. Některé zdroje dokonce uvádějí, že je účinnější. Rostlina má blahodárné protizánětlivé účinky, které se využívají při léčbě zánětu močových cest, ledvin a onemocnění prostaty. Usušený květ se přidává do směsí spolu s květem divizny, černého bezu a podbělu pro léčbu respiračních onemocnění (kašel, bronchitida, rýma, chřipka, angína).[4] Čaj z květů má uklidňující účinky, doporučuje se pít při nervozitě a nespavosti, nebo při neklidu. Pomáhá při nepravidelné menstruaci a v době menopauzy. Hluchavka se někdy užívá pro léčbu akné a ekzému, obkládáme nebo omýváme postiženou oblast. Sedací koupele léčí hemoroidy a mykotické potíže. Na sedací koupele použijeme nať, kterou dáme do vlažné vody přes noc, ráno necháme přejít varem a 3 minuty necháme odstát.[4]

Vedlejší účinky[editovat | editovat zdroj]

Přestože nejsou známy případy nepříznivých účinků, pro obsah saponinů nelze doporučit dlouhodobé nebo nadměrné užívaní.

Význam ve včelařství[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka nachová často roste ve větším počtu a je proto dobrým zdrojem jarní snůšky včel. Nektar je tvořen především sacharózou. Nektarium hluchavky nachové vyprodukuje za 24 hodin 0,38 mg nektaru s cukernatostí 45 %.[5] Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,17 mg.[5] Hluchavka nachová poskytuje včelám také pyl, který je sbíraný v nachových nebo načervenalých rouskách. Druhové medy hluchavky nachové nejsou známé.

Další druhy[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka bílá[editovat | editovat zdroj]

Tento druh hluchavky má bílé květy a používá se stejně jako hluchavka nachová.

Hluchavka skvrnitá[editovat | editovat zdroj]

Podobá se hluchavce nachové, která je celkově menší, s přímou korunní trubkou a bez kresby na dolním pysku.

Hluchavka pitulník[editovat | editovat zdroj]

Díky typicky žlutým květům je pravděpodobnost záměny s jinými hluchavkami minimální.

Hluchavka objímavá[editovat | editovat zdroj]

Záměna hrozí s hluchavkou nachovou, od které se liší objímavými, ledvinitými listeny či absencí listenců.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

DREYER, Eva Maria. Bylinky do kuchyně a jejich jedovatí dvojníci. Příbram: Víkend,s.r.o., 2008. ISBN 978-80-86891-77-4.

NOVÁ, Dagmar a VĚTVIČKA Václav. Na srdce je srdečník aneb Co prozradí jména rostlin. Praha: Andplay 2006. ISBN 80-903749-1-3.

SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. 1. vyd. Praha: Academia 2002. ISBN 80-200-0306-1.

PAUKERTOVÁ, Ivana. Přírodou za léčivými rostlinami. 1. vyd. Praha: Brio 2000. ISBN 80-86113-26-4.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VĚTVIČKA, Václav. Na srdce je srdečník aneb Co prozradí jména rostlin. Praha : Akademie věd České republiky, 2006.  
  2. a b SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha : Academia, 2002.  
  3. a b DREYER, Eva Maria. Bylinky do kuchyně a jejich jedovatí dvojníci. Příbram : Tisk PBtisk, s.r.o, 2008.  
  4. a b PAUKERTOVÁ, Ivana. Přírodou za léčivými rostlinami. Praha : Brio, 2000.  
  5. a b HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha : Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 30. (česky)