Goiteinové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Goiteinové
ZeměČeské královstvíČeské království České království
Pruské královstvíPruské království Pruské království
Polské královstvíPolské království Polské království
Uherské královstvíUherské království Uherské království
Titulyrabíni
ZakladatelBaruch Bendit Goitein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Goiteinové (někdy též nesprávně Goetinové) jsou rozvětvená židovská rodina původem z Moravy. Své jméno odvozuje od města Kojetína, rodiště Barucha Bendita Goiteina, prvního známého předka rodu. Z tohoto rodu pocházelo několik rabínů, židovských učenců, vědců a umělců.

1. generace: Baruch Bendit Goitein[editovat | editovat zdroj]

Kojetínská synagoga

Praotcem rodu Goiteinů je Baruch Bendit Goitein (1770-1839), který byl mnoho let rabínem v uherské obci Hőgyész.[1] Byl autorem spisu o metodice talmudu, která vyšla poprvé 1827–1828 v Praze pod názvem Kesef nivchar. [2] [3] Práce obsahuje 160 zásad rabínského práva s uvedením pramenů obsažených v Talmudu a jejich použití v praxi. [4] O jeho první manželce Bele (1780–1820), zřejmě rozené Silbererové (Zilberer), nejsou k dispozici žádné další informace. [5] Z jejich manželství se narodilo šest dětí. [6]

Po smrti Bele Goiteinové se Baruch oženil podruhé s Hindl Kasiovou (* 1800). Z tohoto manželství se narodily další dvě děti. [7]

2. generace: Cvi Hirš Goitein[editovat | editovat zdroj]

Ze všech potomků Barucha Goiteina jsou k dispozici pouze informace o životě Cvi Hirše (Hermanna) Goiteina (1805–1860). V roce 1841 vystřídal svého otce v rabínském úřadu v Hőgyészu. [8] [9] Byl ženatý se Szoli Tellerovou (1815–1895). [10] Jemu je přičítáno autorství spisu Jedej Moše; o této práci však nejsou k dispozici žádné další informace.

3. generace[editovat | editovat zdroj]

Manželé Goitein-Tellerovi měli sedm dětí, čtyři syny a tři dcery. Druhý syn byl rabín, nejstarší a třetí se stali obchodníky, nejmladší syn Gábor Goitein byl rovněž předurčen k učení. [11]

Gabor Goitein[editovat | editovat zdroj]

Rabi Gabor Gedalja Goitein (1848-1883), talmudista a učitel. Kolem roku 1875.

Gabor Goitein (1848 – 25. dubna 1883)[12], jinak též Gabor (Gabriel) Gedalja Goitein. Více informací je k dispozici pouze o něm a jeho starším bratrovi: [13]

Elijahu Menachem Goitein[editovat | editovat zdroj]

Elijah Menachem Goitein (1837–1902) šel ve šlépějích svého otce a také on nastoupil jako rabín v Hőgyészu. Byl ženatý s Amalií Banethovou[14] († 1927), která pocházela z moravské rodiny rabínů a učenců.[15] [16] Byl autorem spisu Rab Berachot, o kterém však již nejsou žádné zmínky. [17]

V červnu 1861 časopis Der Israelit uvedl, že ve věku pouhých 23 let pracoval rok jako rabín v Hőgyészu „ke spokojenosti všech dobře smýšlejících členů komunity“. Úřadu se ujal, aby „ulehčil komunitě tím, že zachránil matku a jejích pět nezletilých dětí (relikty předchozího rabína)“. Dva muži, kteří se zapojili do „nepodložené opozice“ vůči rabínovi, se poté veřejně omluvili před celou komunitou, v důsledku čehož v komunitě zvaládla „láska a jednota“. [18]

V následující 4. generaci v rámci těchto dvou linií Goiteinů Gábora a Elijaha Menachema Goiteinových existuje silná diferenciace.

4. a následující generace[editovat | editovat zdroj]

Linie Gábora Goiteina[editovat | editovat zdroj]

Z manželství Gábora Goiteina a jeho manželky Idy (Jette nebo Henriette), rozené Löwenfeldové (21. března 1848 – 21. října 1931)[19], učitelky na základní škole, se narodilo šest dětí. [20] V oslavné řeči k jejím 70. narozeninám je zdůrazněna sociální angažovanost Idy Goiteinové, ale také její oddanost myšlence sionismu.[21] Asociace židovských žen pro kulturní práci v Palestině na její počest zřídila fond na získávání darů na podporu židovské školky v Palestině. [22]

Gertrud Goiteinová[editovat | editovat zdroj]

Gertrud (Gittel) Unna-Goiteinová (1876–1954) byla od roku 1898 manželkou mannheimského rabína Isaka Unny.[23] Manželé měli pšt dcer a tři syny, mezi nimi:

Emma Goiteinová[editovat | editovat zdroj]

Rachel Goiteinová, později Strausová, v době studia medicíny kolem roku 1905.
Autoportrét Emmy Dessau-Goiteinové. Olej na plátně, 1918.

Emma Goiteinová (1877-1968) se stala známou jako umělkyně pod jménem Emma Dessau-Goitein [25]. Byla provdána za fyzika Bernarda Dessaua (1863-1949).

V lednu 1931 se objevil v časopise Menorah. Jüdisches Familienblatt für Wissenschaft, Kunst und Literatur její krátký medailon se stručnými informace o její činnosti. [26] V té době žila Emma Dessau-Goiteinová v Perugii a v Itálii se těšila „velké oblibě jako malířka“. [26] Začínala jako umělecká řemeslnice a svá první „umělecká studia absolvovala na škole pro malířky v rodném Karlsruhe“. Později navštěvovala malířskou školu založenou Hubertem von Herkomerem v Bushey. Kromě toho se dále vzdělávala, především pro zdokonalování svých manuálních dovedností. „Využila každé příležitosti ke zdokonalování, osvojování nových technik, učení se dřevořezbě, cvičné kopírování starých mistrů v mnichovské Pinakotéce, korektury uznávanými německými mistry, malování aktů venku ve škole aktů Hanse Lietzmanna na Gardském jezeře... [26]

Na počátku 20. století Dessau-Goiteinová vytvářela drobné umění i olejomalby s názvy jako Smutek, Podzim, Mateřství nebo Talmudští žáci, které byly příznivě oceněny v italském i v německém tisku“. [27] V září 1909 v Miláně získala Stříbrnou medaili a zlatou medaili na výstavě umění v Livornu. [28]

Podle Rachel Wolffové jsou její autoportréty a portréty vrcholem její tvorby (např. portréty vrchního florentského rabína Samuela Herše Marguliese (1858-1922) [29] a Samuela Dessaua, ředitele izraelitské občanské školy ve Fürthu. [30] [31]

Mineralog Gabor Dessau (1907-1983) byl syn manželů Dessau-Goiteinových.

Herman Goitein[editovat | editovat zdroj]

O Hermannu Goiteinovi (1879–1882) nejsou k dispozici žádné bližší informace.

Rachel Goiteinová[editovat | editovat zdroj]

Rachel Goiteinová (1880–1963) byla od roku 1905 provdána za právníka Eliase (Eli) Strause, syna bankéře a matky z rodiny Feuchtwangerových. [32] Rachel a Eli Straus měli pět dětí:

  • Isabella (* 1909), provdaná Emrichová, ekonomka [33] ;
  • Hannah (1912 - Kanada), provdaná Straussová, učitelka a psycholožka;
  • Samuel (Peter) Friedrich (1914–1958), farmář v Izraeli;
  • Gabriele (* 1915), provdaná Rosenthalová, dětská psycholožka [34] ;
  • Ernst Gabor Straus (1922–1983), profesor matematiky v Los Angeles, od podzimu 1944 ženatý s Louise Millerovou. Měli dva syny:
    • Daniel Straus (* 1954)
    • Paul Straus (* 1957) [35]

Benedikt Goitein[editovat | editovat zdroj]

Benedikt (Beni), narozen v roce 1881, zemřel půl roku po narození.

Ernst Elijah Goitein[editovat | editovat zdroj]

Ernst Elijah Goitein (4. listopadu 1882 – 26. května 1915) padl jako poručík v první světové válce.[36] Byl doktor práv a staršina ve sdružení židovských studentů 'Kadimah' v Mnichově,[37] právník v Mannheimu a od ledna 1914 žil šest měsíců v Palestině, kde pracoval v Jaffě na Palestinském úřadu.[38] [39] Na zpáteční cestě z Palestiny v červenci 1914 ho v Konstantinopoli zastihlo vypuknutí války. Ihned odjel do Vogéz, kde vstoupil so armády." [40] Ve stejném roce mu byl udělen Rytířský kříž Řádu zähringenského lva a Stříbrná medaile Za zásluhy se stuhou vojenské medaile Karla Bedřicha.[41] Jako jeden z prvních židovských poručíků v německé armádě velel Ernst Goitein po svém nasazení na západě rotě v Karpatech, se kterou byl nasazen na haličské frontě proti Rusku. Při přepadení u Stryje byl smrtelně zraněn kulkou. [42] Na jeho počest se místní sionistická skupina v Mannheimu, jejímž předsedou byl Goitein, rozhodla o založení nadace Eliji Goiteina [43], která, jak odhalila pozdější zpráva v Jewish Review, byla spojena s Židovským národním fondem. Další nekrolog pro Eliju Goiteina je od Arthura Ruppina, který se s ním spřátelil a v jehož domě strávil svůj poslední večer v Palestině.[44]

Linie Elijahu Menachema Goiteina[editovat | editovat zdroj]

Potomci Elijahu Menachema Goiteina a jeho manželky Amalie jsou:

Kalman Goitein[editovat | editovat zdroj]

Kalman Goitein (1860–1905),[45] ženatý s Elizabeth Barnettovou (1863–1940). Kalman Goitein je známý jako „K. Goitein-London“, zmiňovaný jako delegát 5. sionistického kongresu, společně s bratrem Jakobem Löbem Goiteinem z Frankfurtu.[46] Ze čtyř dětí Kalmana a Elizabeth se objevuje zejména jedno:

  • Edward Yehezkiel David (1900-1961), spisovatel a novinář, ženatý s Orou Claire Moyalovou (1908-2006). Byl autorem knihy Wonderful stories of a wonderful people [47], vydané v Londýně v roce 1923, jak autor poznamenává v úvodu knihy „pro všechny, kteří jsou dost mladí na to, aby prožili pohádku, nebo dost staří na to, aby ji mohli vyprávět“. Příběh knihy volně vychází ze Starého zákona. Jako novinář pravidelně psal o svých cestách pro židovské žurnály.[48] Byl soudcem Nejvyššího soudu Izraele a prvním izraelským velvyslance v Jižní Africe.

Hirš (Cvi) Goitein[editovat | editovat zdroj]

Hirš (Cvi) Goitein (1863, Hőgyész – 29. srpna 1903. Kodaň) byl ženatý s Jitti Abelesovou (* 1865). Manželství zůstalo bezdětné, a proto se v nekrologu píše: „I kdyby ten drahý zesnulý nebyl požehnán dětmi, jeho jméno bude žít v jeho činech.[49]

Hirš Goitein navštěvoval rabínský seminář od roku 1882 do roku 1892 a byl vysvěcen v Berlíně v roce 1892. Studoval také v Královci a napsal disertační práci na téma Optimismus a pesimismus v židovské náboženské filozofii, publikovanou v roce 1890. V letech 1892 až 1898 byl rabínem v Náchodě, poté až do roku 1903 v Kodani.[50] Hirš Goitein zanechal rozsáhlé dílo, které lze nalézt ve WorldCat.[51]

Cyklus článků Myšlenky o národním židovství a sionismu pro český měsíčník Jüdische Chronik vznikl pravděpodobně v jeho náchodském období. [52] V lednu 1898 se na tuto sérii článků odvolávala podrobná recenze v časopise Die Welt. V sérii článků Goitein vysvětluje, že Židé všech zemí měli stejné náboženství, stejnou linii a stejnou historii. Přesto jim bylo upřeno právo být národem, protože „mluví jazykem lidí, mezi nimiž žijí“, a proto neměli žádný společný jazyk. Na to kontruje: „Jazyk je jen myšlenkové tělo a myšlenkové společenství na základě společného náboženského a duchovního života váže více než vnější společenství jazyka. V době Druhého chrámu mluvili Židé v Palestině aramejsky a Židé z Alexandrie a Malé Asie řecky, a přesto nikdo nezpochybňuje, že byli židovským národem. [53]

Eduard Ezechiel Goitein[editovat | editovat zdroj]

Orientalista Šlomo Dov Goitein a jeho manželka Theresa rozená Gottliebová, kolem roku 1978

Eduard Ezechiel Goitein (1864–1914) byl ženatý s Fridou Braunschweigerovou. Ta se po smrti manžela [54] přestěhovala do Frankfurtu nad Mohanem a žila v blízkosti svého švagra Jacoba Loeba Goiteina.[55] Zemřela ve věku 48 let 5. března 1920. [56]

Eduard Ezechiel Goitein navštěvoval v letech 1879-1882 ješivu, poté v letech 1884-1891 gymnázium ve Vratislavi. V letech 1887-1891 studoval v Berlíně a doktorát získal v roce 1891 v Halle. Jeho disertační práce nesla název Princip odplaty v biblickém a talmudském trestním právu. [57] Souběžně se studiem navštěvoval rabínský seminář a v roce 1892 byl v Berlíně vysvěcen. Jeho působiště coby rabína byl v letech 1890-1892 Náchod, 1892-1897 Mariánské Lázně a 1897-1914 Burgkunstadt. [58] [59] Článek v Der Israelit svědčí o tom, že Goiteinův odchod z Mariánských Lázní znamenal nástup sionistického a liberálního reformního proudu.[60]

Děti Eduarda Ezechiela a Fridy Goiteinové jsou:

  • Hugo Goitein (1897-1977) - podle poznámky ve Frankfurt Israelitisches Familienblatt z 25. července 1919 byl v té době v anglickém zajetí [61], z něhož se do Frankfurtu vrátil na podzim 1919.[62] V roce 1938 je uváděn jako penzionovaný člen obecního zastupitelstva za Židovskou lidovou stranu. Na zasedání zastupitelstva obce 6. června je jako důvod jeho odchodu emigrace v září 1938.[63]
  • Max Goitein (cca 1897-1940)
  • Šlomo (Fritz) Dov Goitein (3. dubna 1900, Burgkunstadt – 6. února 1985, Princeton), v červenci 1929 se v Jeruzalémě oženil s Theresou Gottliebovou (1899–1986), která byla podle její dcery Ajaly Gordonové „první profesionální učitelkou rytmu, složeného z hebrejských dětských písní v Palestině“. [64]
    • Ajala Gordonová byla dlouhá léta ředitelkou a kurátorkou oddělení mládeže Izraelského muzea v Jeruzalémě. [65] WorldCat poskytuje informace o její rozsáhlé novinářské práci.
    • Eilon Goitein
    • Ofra Rosnerová [66]

Benedek Goitein[editovat | editovat zdroj]

O Benedeku Goiteinovi (1865–1939) nejsou k dispozici žádné další informace.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Goitein (Familie) na německé Wikipedii.

  1. ↑ V databázi Beit Hatfutsot jsou uvedena data 1771–1841.
  2. ↑ V angličtině název zní Choice Silver (Vyber si stříbro). (Norman A. Stillman: Introduction in Studies in Islamic History and Institutions by S.D. Goitein)
  3. ↑ Reprint titulní strany je přístupný online: Reprint titulní strany von Kesef Nibḥar.
  4. ↑ Gotthard Deutsch, A. Rhine: GOITEIN, BARUCH (BENEDIT), in: Jewish Encyclopedia
  5. ↑ Beit Hatefutsot: Zilberer, Frau von Baruch Bendit Goitein. dbs.bh.org.il [online]. [cit. 2022-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-04. 
  6. ↑ Beit Hatefutsot: Die Ehe von Baruch Goitein und Bele Zilber. dbs.bh.org.il [online]. [cit. 2022-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-03. 
  7. ↑ Beit Hatefutsot: Die Ehe von Baruch Goitein und Hindl Kasi. dbs.bh.org.il [online]. [cit. 2022-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-03. 
  8. ↑ Deutsche Biographie: Goitein, Hermann (Hermann Zwi Hirsch Goitein) Archivováno 5. 6. 2020 na Wayback Machine. &
  9. ↑ Gotthard Deutsch, A. Rhine: GOITEIN, BARUCH (BENEDIT), in: Jewish Encyclopedia
  10. ↑ Deutsche Biographie: Straus, Rahel, geborene Goitein
  11. ↑ Rahel Straus: Wir lebten in Deutschland, S. 22
  12. ↑ Landesdenkmalamt Baden-Württemberg – Dokumentation der jüdischen Grabsteine in Baden-Württemberg: Gabor Goitein
  13. ↑ Přehled všech potomků manželů Goitein-Tellerových je dostupný zde: Beit Hatfutsot Databases: Zvi Hirsch Goitein Family[nedostupný zdroj]
  14. ↑ encyclopedia.com: The Baneth-Family
  15. ↑ Gábor Lengyel: Moderne Rabbinerausbildung in Deutschland und Ungarn, S. 225
  16. ↑ V Databance Beit Hatfutsot Archivováno 5. 7. 2020 na Wayback Machine. je jako rok narození uveden 1840, rok úmrtí 1924.
  17. ↑ Do jeho učení poskytuje náhled článek v Der Israelit, v němž se však v hebrejštině a němčině některé spisy v edicích rozcházejí.(Der Israelit, ročník 5 (1864), Sešit 19 z 11. května 1864, S. 249-250)
  18. ↑ Der Israelit, ročník 2 (1861), Sešit 23 z 5. června 1861, s. 279. Tento časopis přináší také v následujících letech stále vlídnější články o činnosti Eliase Goiteina.
  19. ↑ Údaj o úmrtí Henriette Goiteinové v Der Israelit, ročník 72 (1931), Sešit 44 z 29. října 1931, s. 12
  20. ↑ Deutsche Biographie: Straus, Rahel, geborene Goitein
  21. ↑ Jüdische Rundschau, XXIII. ročník (1918), Sešit 12 z 22. března 1918, S. 93–94
  22. ↑ Jüdische Rundschau, XXXIII. ročník (1928), Sešit 16 z 24. v [ 1928, S. 116
  23. ↑ Die hier nicht ausgewerteten Wiedergutmachungsakten rodiny Unny aus der Zeit nach 1945 se nacházejí v Zemský archiv Baden-Württemberg – Hlavní zemský archiv Karlsruhe.
  24. ↑ Ivonne Meybohm: Erziehung zum Zionismus. Der Jüdische Wanderbund Blau-Weiß als Versuch einer praktischen Umsetzung des Programms der Jüdischen Renaissance, Peter Lang Verlag, Frankfurt am Main 2009, ISBN 978-3-631-58481-1, s. 11, pozn. 18, & Mosche Unna: Die Anfänge der religiösen Kibbuzbewegung in Deutschland, in: Leo Baeck Institute: Bulletin des Leo-Baeck-Instituts, 78, 1987, S. 79(Online-Publikation)
  25. ↑ Zu ihr existiert ein Artikel in der italienischen WIKIPEDIA: it:Emma Goitein Dessau
  26. ↑ a b c Rahel Wolff: "Emma Dessau-Goitein, in: Menorah. Jüdisches Familienblatt für Wissenschaft, Kunst und Literatur, ročník 9 (1931), Sešit 1–2 (leden 1931), S. 89–90
  27. ↑ Rahel Wolff: "Emma Dessau-Goitein, in: Menorah. Jüdisches Familienblatt für Wissenschaft, Kunst und Literatur, ročník 9 (1931), Sešit 1–2 (leden 1931), S. 89–90
  28. ↑ Der Israelit, ročník 50 (1909), Sešit 37 z 15 . září 1909, S. 10
  29. ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon: Margulies, Samuel Hersch (1858-1922), Rabbiner und Hebräist
  30. ↑ Alemannia Judaica: Zum Tod von Dr. Samuel Dessau in Schweinfurt, ehemaliger Direktor der Israelitischen Bürgerschule in Fürth
  31. ↑ Rahel Wolff: "Emma Dessau-Goitein, in: Menorah. Jüdisches Familienblatt für Wissenschaft, Kunst und Literatur, ročník 9 (1931), Sešit 1–2 (leden 1931), S. 89–90
  32. ↑ K tomu viz das kapitolu Vaters Familie in Rahel Straus: Wir lebten in Deutschland, S. 122 ff. Více o Eliasi Strausovi a jeho rodině viz: Susanne Rieger, Gerhard Jochem: Das Ehepaar Dr. Elias und Dr. Rahel Straus, geb. Goitein, München (PDF; 97 kB), RiJo Research, 26. května 2006, datum přístupu 12. června 2020
  33. ↑ Záznam o jejím narození se objevil am 18. června 1909 in der Jüdischen Rundschau (Jüdische Rundschau, XIV. ročník (1909), Sešit 25 z 18. června 1909, S. 291)
  34. ↑ záznam o narození für Gabriele Straus, Jüdische Rundschau, XX. ročník (1915), Sešit 50 z 10. prosince 1915, S. 415
  35. ↑ School of Mathematics and Statistics at the University of St Andrews (Scotland): Biography Ernst Gabor Straus
  36. ↑ Pamětní kniha Říšského sdružení vojáků z fronty (Reichsbund jüdischer Frontsoldaten / RjF) & Osobní složka Ernsta Goiteina v zemském archivu Baden-Württemberg – Hlavní zemský archiv Karlsruhe
  37. ↑ Jüdische Rundschau, XX. ročník (1915), Sešit 25 z 18. června 1915, S. 203
  38. ↑ Nekrolog Ernsta Goiteina, Der jüdische Student. Zeitschrift des Kartells Jüdischer Verbindungen, ročník 12 (1915–1916), Sešit 4 ze 13. října 1915, S. 98–99
  39. ↑ Nekrolog Ernsta Goiteina, Jüdische Rundschau, XX. ročník (1915), Sešit 28 z 9. července 1915, S. 1
  40. ↑ Nekrolog Ernsta Goiteina, Der jüdische Student. Zeitschrift des Kartells Jüdischer Verbindungen, ročník 12 (1915–1916), Sešit 4 ze 13. října 1915, S. 98–99
  41. ↑ Nachweis v zemském archivu Baden-Württemberg
  42. ↑ Nekrolog Eliji Goiteina, Frankfurter Israelitisches Familienblatt, 13. ročník (1915), Sešit 24 z 25. června 1915 S. 2
  43. ↑ Nekrolog Ernsta Goiteina, Jüdische Rundschau, XX. ročník (1915), Sešit 28 z 9. července 1915, S. 1
  44. ↑ Jüdische Rundschau, XX. ročník (1915), Sešit 37 z 9. září 1915, S. 300
  45. ↑ Rok narození pochází z databanky Beit Hatfutsot, existují však prameny, které jako rok jejího narození uvádějí 1869.
  46. ↑ Die Welt, 5. ročník (1901), č. 51 z 20. prosince 1901, S. 5
  47. ↑ Downloadbarer Volltext von Wonderful tales of a wonderful people
  48. ↑ Volltext in: The B'nai B'rith magazine. The National Jewish Monthly, ročník 41 (1927), č. 9 z června 1927, S. 375 ff.
  49. ↑ Příloha Frankfurter Israelitische Familienblatt, ročník 1, 1902-1903, Sešit 44 ze 4. září 1903
  50. ↑ Hirsch Goitein im Katalog der DNB & Gábor Lengyel: Moderne Rabbinerausbildung in Deutschland und Ungarn, S. 226
  51. ↑ Odkaz na Hirsche Goiteina na WorldCat
  52. ↑ DIGITAL PUBLIC LIBRARY OF AMERICA: Jüdische Chronik: Monatsschrift
  53. ↑ Die Welt, 2. ročník (1898), č. 4 z 28. ledna 1898, S. 13
  54. ↑ Jeho nekrolog se objevil v Der Israelit, ročník 44 (1903), Sešit 70 ze 3. září 1903, S. 1543
  55. ↑ Quelle: Historische Adressbücher der Stadt Frankfurt am Main
  56. ↑ Frankfurter Israelitisches Familienblatt (Neue jüdische Presse), 18. ročník (1920), Sešit 9 z 5. března 1920, S. 4
  57. ↑ Doklady ke knize se nacházejí Ve WorldCat.
  58. ↑ Gábor Lengyel: Moderne Rabbinerausbildung in Deutschland und Ungarn, S. 225
  59. ↑ Allgemeine Zeitung des Judenthums, ročník 61 (1897), Sešit 4 z 22. ledna 1897, S. 3
  60. ↑ Der Israelit, ročník 43 (1902), Sešit 38 z 12. května 1902, S. 819
  61. ↑ Frankfurter Israelitischen Familienblatt (Neue jüdische Presse), 17. ročník (1919), Sešit 29 z 25. července 1919, S. 5
  62. ↑ Frankfurter Israelitisches Familienblatt (Neue jüdische Presse), 17. ročník (1919), Sešit 46 z 28. November 1919, S. 4
  63. ↑ Paul Arnsberg, Band I, S. 901
  64. ↑ Citát je z knihy Ayaly Gordonové na WorldCat. Další prameny: Tom Segev: Eilon Goitein and Ayala Gordon, keep their father, historian Shelomo Dov Goitein's personal papers 26 years after death, find letters from 1929, in: Ha'arec, 14. října 2011 & A Tribute to Shelomo Dov Goitein Archivováno 28. 5. 2020 na Wayback Machine.
  65. ↑ Ruth Markus: Artists: Yishuv and Israel: 1920-1970, in: Jewish Women's Archive
  66. ↑ Nekrolog Shloma Dov Goiteina, The New York Times, 10. února 1985
  67. ↑ „The history of the Goiten family was initiated by Meriam Haringman and Ayala Gordon. Each family, all of whom are offspring of Eliyahu Menahem Goiten, participated by writing and telling the particular story of their branch.“
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Goiteinové&oldid=22940477“