Arthur Ruppin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arthur Ruppin
ארתור רופין
Narození 1. března 1876
Rawicz, Německé císařství
Úmrtí 1. ledna 1943 (66 let)
Jeruzalém
Místo odpočinku Deganja Alef, Izrael
Občanství Německo
Vzdělání Berlínská univerzita
Univerzita v Halle
Znám jako otec židovské sociologie[1]
otec sionistického osadnictví[2]
Manželka Chana HaKohen
Děti Rafael, Karmela, Aja
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. Dr. Arthur Ruppin (hebrejsky: ארתור רופין, žil 1. března 18761. ledna 1943) byl sionistický myslitel a vůdce. Kromě toho byl jedním ze zakladatelů Tel Avivu, průkopnickým židovským sociologem a demografem,[3] označovaným za „otce židovské sociologie“,[1] a v letech 1902 až 1907 ředitelem Židovského statistického úřadu v Berlíně.[4] V roce 1926 se stal součástí akademické obce Hebrejské univerzityJeruzalémě a založil tamní katedru sociologie. Na jeho počest byla pojmenována jedna z budov univerzitního kampusu. Ruppinovým nejvýznamnějším sociologickým dílem je „The Jews In The Modern World“ z roku 1934. Rovněž podporoval vznik nových forem židovských osad, tzv. kvucy, kibucy a mošavy.[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v RawicziNěmeckém císařství (dnešní Polsko). V patnácti letech byl nucen, z důvodu finanční nouze rodiny, začít pracovat a rodinu podporovat. I tak však byl schopen dostudovat práva a ekonomii. Ve svém životě se věnoval jak v pokračování rozvoje praktického sionistického osídlení, tak akademické kariéře.

Naše farmy musí sloužit dalším a větším cílům, než jen vytvářet zisk (…) Místo dividend nám dodají cosi mnohem potřebnějšího: lidi.

— Arthur Ruppin, projev na sionistickém kongresu v roce 1913[4]

V roce 1905 se stal členem Světové sionistické organizace (WZO). O dva roky později byl vyslán tehdejším prezidentem WZO studovat stav jišuvu (židovského společenství v Palestině, tou dobou provincie Osmanské říše) a zjistit možnosti rozvoje zemědělství a průmyslu. Ve své správě popsal, co na místě viděl, což bylo znepokojující, a doporučil zlepšit situaci. V roce 1908 se z rozhodnutí osmého Sionistického kongresu přestěhoval do Palestiny. V Jaffě založil a řídil sionistickou organizaci Palestinský úřad,[5] jejímž cílem bylo řídit osadnické aktivity sionistického hnutí.[1] Jeho práce umožnila, aby se praktický sionismus stal skutečností a dala podobu druhé aliji (poslední židovské imigrační vlně do Palestiny před první světovou válkou).

Příbuzenstvo
zeť Jigael Jadin
zeť Cvi Dinstein
Ruppinův hrob v kibucu Deganija Alef

Stal se vrchním sionistickým nákupčím půdy. Pomáhal získat půjčku pro Achuzat Bajit (pozdější Tel Aviv) a nakupoval pozemky v Karmelu, Afule, Jizre'elském údolí a v Jeruzalémě.[1] Sehrál klíčovou roli ve formování podoby židovského osadnictví v Palestině a změně paradigmatu osadnictví; totiž z majitelů plantáží a chudých dělníků na kolektivní kibucy a družstevní mošavy, které se staly páteří utváření státu. Katalyzoval změny v komuně Sedžera a pomáhal se vznikem prvního izraelského kibucu – Deganji. Pomáhal však též se vznikem Kineretu, Merchavji a dalších osad. Později podporoval Jehošuu Chankina v nákupu rozlehlých pozemků v Galileji.

Patřil mezi zakladatele mírového hnutí Brit šalom, které podporovalo dvoustátní řešení.[1] Hnutí však opustil po arabských krvavých nepokojích roku 1929, zejména po Hebronském masakru.[1] Od té doby byl přesvědčen, že jediným možným řešením je pouze nezávislý Židovský stát a věřil, že způsobem, jak dojít ke vzniku státu, je pokračovat v osadnictví. V letech 1933 až 1935 byl ředitelem Židovské agentury a pomáhal s usazením velkého množství židovských imigrantů, kteří v tomto období přišli z Německa. Zemřel v roce 1943 a je pochován v kibucu Deganja Alef.

Magdeburku, kde Ruppin prožil část svého mládí, je na jeho počet pojmenována jedna z ulic. V Haifě naproti tomu existuje tzv. Ruppinova cena, udílená za mimořádnou činnost ve filosofii, myslitelství a politice. Jedním z nositelů ceny byl filosof a sionista Felix Weltsch, kterému byla cena udělena v roce 1952. Na jeho počest je rovněž pojmenován kibuc Kfar Ruppin v severním Izraeli.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi Ruppinova vybraná díla uvádí Comay následující:[3]

  • Three Decades in Palestine (1936)
  • Jewish Fate and Future (1940) – poprvé vydáno v němčině roku 1904
  • My Life and Work (1968) – tří svazková autobiografie vydaná posmrtně

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arthur Ruppin na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Arthur Ruppin [online]. Jewish Virtual Library, [cit. 2010-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c EISENBERG, Ronald L. The Streets of Jerusalem: Who, What, Why. Jerusalem : Devora, 2006. 407 s. Dostupné online. ISBN 1-932687-54-8. S. 320. (anglicky) 
  3. a b COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London : Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. S. 316-317. (anglicky) 
  4. a b SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha : Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6. S. 92-93.  
  5. KRUPP, Michael. Sionismus a Stát Izrael. Praha : Vyšehrad, 1999. 242 s. ISBN 80-7021-265-9. S. 52.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu