George S. Patton
| George Smith Patton |
|
 Generálporučík George Patton. |
|
| Narození: | 11. listopadu 1885 San Gablier |
| Úmrtí: | 21. prosince 1945 (60 let) Heidelberg |
|
Vojenská kariéra
|
|
| Hodnost: | Armádní generál |
| Doba služby: | 1909–1945 |
| Sloužil: |  USA |
| Složka: |  Armáda Spojených států |
| Velel: | II. armádní sbor I. obrněný sbor 17. armáda (1943–1944) 3. armáda (1944–1945) 15. armáda (1945) |
| Války: | Mexická občanská válka, První světová válka, Druhá světová válka |
| Bitvy: | Africké tažení, Italské tažení, Západní fronta 1944-1945, Bitva v Ardenách |
| Vyznamenání: | Distinguished Service Cross |
George Smith Patton ml. (11. listopadu, 1885, San Gablier, Kalifornie – 21. prosince, 1945, Heidelberg, Německo) byl vojevůdce a generál armády Spojených států amerických. Jeho 3. americká armáda, které za druhé světové války velel, osvobodila mj. západ a jihozápad Čech, včetně města Plzně, Rokycan a Chebu.
Obsah |
Život [editovat]
Vyrostl v rodině s bohatou vojenskou historií. Jeho dědeček a prastrýc bojovali v Americké občanské válce na straně Konfederace. Dědeček, generál George Smith Patton, se stal generálem v pouhých jedenadvaceti letech a padl v čele 22. virginského pluku. Prastrýc, plukovník Waller Patton, padl v bitvě u Gettysburgu.
O dětství trpěl dyslexií, ale vyrovnával se s ní tvrdou disciplínou a na prestižní americké vojenské akademii ve West Pointu tak urputnou snahou dosáhl brilantních úspěchů. V předposledním ročníku byl jmenován velitelem kadetů, přitom na konci prvního ročníku mu hrozilo vyloučení.
V roce 1912 se zúčastnil olympijských her ve Stockholmu a v premiéře moderního pětiboje skončil pátý. [1]
Byl jedním z prvních zastánců tankové války. Jako účastník první světové války na evropském kontinentu (byl náčelníkem štábu generála Pershinga) záhy pochopil důležitost tanků a v meziválečném období pracoval na jejich prosazení a zapracování do americké armádní výzbroje a ve druhé světové válce zastával významné funkce během amerických kampaní v Severní Africe, invaze na Sicílii a na západní frontě.
Byl považován za jednoho z nejlepších polních velitelů západních spojenců a brilantního taktika mobilní války. Měl pověst ryzího a urputného válečníka a bylo mu přezdíváno Stará krev a odvaha nebo též Krev a bláto. Jeho velkou nevýhodou však byla prudká povaha. Měl několik incidentů při návštěvě polních nemocnic, kdy napadal „simulanty“, což byl pro něj každý, kdo nevykazoval zranění. Několikráte nafackoval či vynadal vojákům, kteří se psychicky zhroutili nebo trpěli například úplavicí. Dalším negativem byla jeho přehnaná soutěživost (např. během bojů na Sicílii své důstojníky výslovně instruoval, že mají dobýt Messinu dříve než Monty, ať to stojí, co to stojí). Pro své výbuchy vzteku měl několikrát vážné potíže s nadřízenými. To mělo za následek, že v Africe a při invazi na Sicílii jemu podřízený generál Omar Bradley byl v roce 1944 jmenován vrchnim velitelem amerických vojsk v Evropě a stal se tak pro zbytek války jeho velitelem.
K jeho image nerozlučně patřily 2 revolvery: Colt .45 a Smith & Wesson .357 Magnum, oba s rukojeťmi ze slonoviny, které nosil téměř neustále za pasem.
Pattonova neúčast na vylodění v Normandii byla na německé straně prezentována jako jeden z důkazů pro vůdcovo přesvědčení, že se jedná jen o krycí manévr a hlavní vylodění ještě neproběhlo.
Zemřel na následky automobilové nehody – jeho štábní cadilac se 9. prosince 1945 na křižovatce na předměstí Mannheimu srazil s nákladním autem. Nehoda nevypadala nijak dramaticky a ostatní vyvázli nezraněni. On sám však měl obrovskou smůlu, náraz jej vymrštil vzhůru a on narazil hlavou do střechy vozu tak nešťastně, že si zlomil dva krční obratle a vážně poranil míchu. Zcela ochrnul od krku dolů a časem začal mít potíže s dýcháním. Zemřel krátce poté v nemocnici na plicní embolii. Pohřben byl dle vlastního přání na americkém vojenském hřbitově v Hamme v Lucembursku vedle dalších příslušníků 3. armády, kterým velel. Stalo se tak 23. prosince 1945.
Hodnosti [editovat]
| 1916 23.května – poručík (First Lieutenant) |
 |
Pravidelné vojsko (Regular Army USA) |
| 1917 15. května – kapitán (Captain) |
 |
Pravidelné vojsko |
| 1918 26. ledna – major (Major); propůjčená hodnost po dobu trvání války |
 |
National Army (USA) |
| 1918 30. března – podplukovník (Lieutenant Colonel); propůjčená hodnost po dobu trvání války |
 |
National Army (USA) |
| 1918 17. prosince – plukovník (Colonel); propůjčená hodnost po dobu trvání války |
 |
National Army (USA) |
| 1920 30. června – kapitán (Captain); návrat na původní hodnost před válkou |
|
Pravidelné vojsko USA |
| 1920 1. července – major (Major) |
|
Pravidelné vojsko USA |
| 1934 1. března – podplukovník (Lieutenant Colonel) |
|
Pravidelné vojsko USA |
| 1938 1. července – plukovník (Colonel) |
|
Pravidelné vojsko USA |
| 1940 2. října – brigádní generál (Brigadier General) |
 |
Army of the United States |
| 1941 4. dubna – generálmajor (Major General) |
 |
Army of the United States |
| 1943 12. března – generálporučík (Lieutenant General) |
 |
Army of the United States |
| 1944 16. srpna; oficiální datum povýšení 1943 1.září |
|
Pravidelné vojsko USA |
| 1944 16. srpna; oficiální datum povýšení 1943 2.září |
|
Pravidelné vojsko USA |
| 1945 14. dubna – armádní generál (General, Army of the United States) |
 |
Army of the United States |
Vojenská vyznamenání [editovat]
|
|
|
|
| ? | US | Distinguished Service Cross [DSC] |
| ? | US | Distinguished Service Medal Army |
| ? | US | Silver Star |
| ? | US | Legion of Merit |
| ? | US | Bronze Star Medal |
| ? | US | Purple Heart |
| ? | US | Silver Lifesaving Medal |
| ? | US | World War I Victory Medal |
| ? | US | European-African-Middle Eastern Campaign Medal |
| ? | US | Mexican Service Medal |
| ? | US | American Defense Service Medal |
| ? | US | World War II Victory Medal |
| ? | GB | British Order of the Bath |
| ? | GB | Order of the British Empire |
| ? | B | Ordre de Léopold II |
| ? | B | Croix de Guerre |
| ? | F | Légion d'honneur |
| ? | F | Croix de Guerre |
| ? | F | French Liberation Medal |
| ? | Lx | Luxemburg War Cross |
| ? | Ma | Grand Cross of Ouissam Alaouite of French Morocco |
| 1945 27.července | CS | Řád Bílého lva, vojenská skupina, I třída |
| ? | CS | Československý válečný kříž 1939 |
| ? | Lx | Grand Luxemburg Cross of the Order of Adolphe of Nassau |
| ? | US | Army of Occupation Medal |
Odrazy v kultuře [editovat]
- V roce 1970 byl do kin uveden doudílný životopisný hraný film s českým názvem Generál Patton, režie:Franklin J. Schaffner. Snímek byl natočen podle scénáře Francise Forda Coppoly, hlavní úlohu zde ztvárnil George C. Scott, který za tuto roli obdržel Oscara.
- V roce 2004 byl natočen americký televizní hraný snímek Generál Eisenhower: Velitel invaze, ve kterém se také víceméně epizodně vyskytuje jeho postava.
Proslulé výroky [editovat]
- Moji vojáci mohou jíst své opasky, ale moje tanky potřebují naftu.
- Veďte mě, následujte mě, nebo mi jděte z cesty.
- Nechť má Bůh slitování s mými nepřáteli, neboť já je mít nebudu.
- Žádnej bastard ještě nevyhrál válku tím, že by zemřel pro svojí zemi. Vyhrál ji tak, že donutil jinýho pitomce, aby on zemřel pro tu svou.
- Pochodujte proti zvuku palby, to je zvuk, který obvykle najdete před nepřítelem.
- Bojovat za něco je lepší, než žít pro nic.
- Je lepší mít německou divizi před sebou, než francouzskou divizi za sebou.
- Dobrý plán provedený dnes je lepší než dokonalý plán provedený zítra.
Literatura [editovat]
- Ladislas Farago: The last days of Patton, Berkley Books, New York 1982, ISBN 0-425-05388-1
- George Forty: The armies of George S. Patton, Arms & Armour, Londýn 1996, ISBN 1-85409-295-2
- Stanley P. Hirshson: General Patton, Harper Collins, New York 2002, ISBN 0-06-000982-9
- Earle Rice: George Patton, Chelsea House Publ., Philadelphia, 2004, ISBN 0-7910-7403-X
- Trevor Royle: Patton: Old Blood and Guts. – Londýn: Weidenfeld & Nicolson, 2005, ISBN 0-297-84676-0
- Patton, George Smith: Válka mýma očima, Svoboda, 1992, ISBN 80-205-0236-X
- Linda, Petr: Patton byl váš nejlepší, AB, Praha 1991
- Forty, George: Velitelé tankových vojsk Rytíři moderní doby, Naše vojsko, 1994
- Brož, Ivan: Manažeři války, Svoboda, 1994
Reference [editovat]
- ↑ FELT, Karel; KÉZR, Martin. Atény 2004. Praha : OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s. r. o., 2004. 256 s. ISBN 80-7360-158-3. Kapitola 1, s. 19.
Externí odkazy [editovat]
