Dyslexie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dyslexie
Klasifikace
MKN-10 R48.0

Dyslexie je vývojová porucha čtení, buď vrozená nebo získaná poškozením mozku. Jde o nejčastější formu spec. vývojové poruchy učení (SPU), která se projevuje nesnázemi při učení se číst při současném zachování inteligence a přiměřených sociokulturních příležitostech. Dyslektik je výrazně ohrožen znesnadněním přístupu k tradičním vzdělávacím podnětům. Vyrovnává se zvláštní péčí v dyslektických třídách.

Slovo dyslexie je odvozeno z řeckého „lexis“, což znamená slovní vyjadřování, řeč, jazyk, a předpony „dys-“, která naznačuje, že něco je nedokonalé, porušené, nepatřičné. Dle MKN-10 je řazena do diagnostické skupiny Porucha čtení specifická.

Den dyslexie je stanoven na 9. září a poprvé se slavil v roce 2010 (zakladatelem tohoto dne je umělkyně Alena Kupčíková).

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Dyslexie je podmíněna poruchami v základních poznávacích schopnostech, přičemž jejich příčinou je nejčastěji dědičnost. Rodiče dyslektici mají 50% pravděpodobnost, že jejich dítě bude trpět stejnými obtížemi. Dále může být porucha způsobena změnami ve stavbě a funkci centrální nervové soustavy, které často vznikají v období těhotenství nebo kolem porodu, nedostatečným rozvojem některých psychických funkcí. U některých jedinců lze poruchu odstranit, u jiných přetrvává v určité podobě až do dospělosti.

Problém pravděpodobně spočívá v nedostatečné souhře a spolupráci obou mozkových hemisfér. K tomu, aby dítě v počátcích výuky úspěšně zvládalo čtení, je třeba nikoli vyhraněné funkční dominance jedné mozkové hemisféry nad druhou, ale naopak jejich dobré spolupráce. Dokud dítě písmena dobře nezná a jejich sestavy pouze „luští“, zaměstnává především hemisféru pravou. Jakmile začne spojovat tvary písmen se zvuky a zvláště když je pak naplňuje věcným obsahem, tj. když čte významy vnímaných slov, nutně vstupuje do hry hemisféra levá a přebírá vedoucí roli.

Specifické poruchy čtení mohou být různého stupně a různé závažnosti – mohou být relativně lehké, těžší a velmi těžké. Možno předpokládat, že výskyt dyslexií těžkého stupně se v jednotlivých zemích nebude mnoho lišit, neboť mozková poškození či mozkové dysfunkce, které jsou jejich podkladem, mají v populaci víceméně rovnoměrné rozložení. Naproti tomu výskyt poruch lehčích je zřejmě variabilnější, neboť kromě onoho společného neurofyziologického základu je daleko více závislý na dalších psychologických a sociokulturních činitelích, které v daném případě k onomu základu přistupují. Je to především struktura toho kterého jazyka, jeho gramatika a jeho pravopis, dále metoda školní výuky čtení a pravopisu, kulturní úroveň rodiny, dvojjazyčnost či vícejazyčnost rodinného prostředí, hodnota školního vzdělání v dané společnosti, prestiž rodiny a konečně i úroveň diagnostiky a nápravné péče.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zmínky se objevují od poloviny 19. stol, tehdy je označována jako slovní slepota. Rozhodující význam pro výzkum, diagnostiku i nápravu specifických poruch čtení měl však až americký dětský psychiatr Samuel Torrey Orton (1879–1948), jehož jméno nese také největší a nejvýznamnější organizace zabývající se dyslexiemi, tj. Orthonova dyslektická společnost se sídlem v USA.

Četnost výskytu[editovat | editovat zdroj]

Čísla uváděná v dobře dokumentovaných studiích zpravidla nepřesahují 10 %, přičemž v zemích s foneticky důsledným pravopisem zůstávají pod hranicí 4 %. V České republice se střízlivé odhady pohybují od 1 do 2 % dětí, které trpí vážnými obtížemi ve čtení, tj. takovými, které by samy bez odborné, cílevědomé pomoci velmi pravděpodobně nepřekonaly. V literatuře se shodně uvádí vyšší výskyt dyslexií u chlapců než u dívek, a to v poměru 4–10:1 v neprospěch chlapců.

Diagnostika[editovat | editovat zdroj]

První příznaky dyslexie mohou být různé: dítě začíná pozdě mluvit, obtížně se vyjadřuje, má malou slovní zásobu, nedokáže vytleskat slovo po slabikách. Nic z toho ovšem ještě nutně neznamená, že bude opravdu dyslektické. V těchto případech může jít o vývojové opoždění, které se srovná za pár měsíců. O dyslexii by se mělo začít mluvit tehdy, jestliže má dítě problém rozeznat písmena nebo zná abecedu, ale nedokáže písmena poskládat do slabik a slov. Později může mít potíže se čtením, nerozezná množství nebo vidí čísla zrcadlově (např. 82 místo 28).

Při diagnostice se přihlíží především k tomu, jak dítě čte a jde-li skutečně o „neschopnost“, a ne snad o následky smyslových vad, nemocí či jakýchkoli vnějších okolností, zda se dítěti dostává „běžného výukového vedení“, má-li přiměřenou inteligenci a poskytuje-li mu jeho sociokulturní prostředí dost příležitostí ke vzdělávání. Jasná kritéria pro přidělení diagnózy ovšem neexistují (dyslektikem je ten, o kom to poradenský psycholog prohlásí). V praxi se osvědčuje postup, který má zhruba tři fáze:

  1. předně je třeba zjistit, zda v konkrétním případě vyšetřovaného dítěte jde skutečně o specifickou vývojovou poruchu čtení, což znamená odlišit ji od nepravých dyslexií;
  2. jde-li o dyslexii, je třeba provést podrobný rozbor případu a zjistit, jakého je původu, jaký je její obraz v daném případě a jaký je stupeň její závažnosti
  3. jde-li o dyslexii a máme-li již představu o tom, co požaduje předchozí bod 2, je nutno zjistit všechny okolnosti, které mají význam pro příští nápravnou či terapeutickou péči o dané dítě. V případě poruch učení je totiž podrobná a odpovědně prováděná diagnostika nezbytným a rozhodujícím východiskem každé další pomocné snahy, která se jinak bud’ zcela míjí účinkem, nebo se provádí příliš zdlouhavě a neefektivně.

Vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Podstatné je, že tato porucha žádným způsobem neovlivňuje intelekt. Vzdělávání žáků a studentů s dyslexií probíhá podle Směrnice k integraci jedinců se specifickými vzdělávacími potřebami a podle Metodického pokynu pro práci s jedinci s poruchami učení a chování. Cílem je taková úprava vzdělávání, aby dítě netrpělo svým handicapem. Mezi nejčastější kroky patří částečná redukce učiva, poskytnutí delšího času na vypracování úkolů, používání speciálních pomůcek (např. počítač) a především hledání jiných cest vzdělávání, které nejsou ovlivněny poruchou.

Vedle dyslexie řadíme mezi specifické poruchy učení také dysortografii, dysgrafii, dyskalkulii a dyspraxii.

Nejčastější chyby[editovat | editovat zdroj]

  • vypouštění písmen
  • přidávání písmen
  • absolutně nečitelná slova či písmena
  • zaměňování písmen (klika - kilka)
  • zaměňování akusticky podobných písmen (g - k, v - f)
  • zrcadlové nebo obrácené psaní písmen (d = p, M = W)
  • zaměňování slov za slova úplně jiná
  • nesprávné psaní čísel

Typické obtíže dyslektiků[editovat | editovat zdroj]

  • pomalejší čtení a psaní
  • chybování ve čtení a psaní
  • zhoršení mechanické paměti (například pro data, časové údaje, seznamy informací)
  • někteří potřebují delší čas na zorganizování sebe i svého úkolu
  • někteří dokáží velice rychle vymyslet řešení či vyřešit úkol svým vlastním způsobem (ale často se setkají s nepochopením) {{subst:zdroj}}

Možné pozitivní vlastnosti dyslektiků[editovat | editovat zdroj]

  • lepší představivost a vyšší kreativita myšlení
  • rychlejší a komplexnější přemýšlení v souvislostech (tzv. celostní myšlení)
  • lepší práce s informacemi prezentovanými obrazově
  • kdo najde způsoby, jak své obtíže překonat, ten bývá velmi vytrvalý, výjimečný, cílevědomý, odolný vůči zátěži a dokáže přicházet s velice inovativními řešeními

Známí dyslektici[editovat | editovat zdroj]

Umělci
Vynálezci a vědci
Politici
Spisovatelé
Ostatní

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Novinky.cz: Keira Knightleyová - z dyslektičky královsky placená hvězda
  2. a b c d e f g h i TÝDEN.cz: Co má Ozzy Osbourne s nobelistkou? Dyslexii
  3. a b c d e f Česká televize.cz: Den "dys" nejen v Národní galerii
  4. Šablona:Harv
  5. Je moje dítě dyslektik nebo dysgrafik?
  6. REVUEiDnes.cz: Slavný kuchař Jamie Oliver přečetl ve 38 letech svou první knihu
  7. TÝDEN.cz: Co má Ozzy Osbourne s nobelistkou? Dyslexii

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Audiovizuální dokumenty[editovat | editovat zdroj]

  • Taare Zameen Par – film o dyslexii
  • Dispatches: The Dyslexia Myth, 50 minut, režie Janet Taylor
  • [1],V rytmu Aleny Kupčíkové, 30minutový dokument o práci této výtvarné umělkyně, která bojuje s dyslexi a dysortografii, režie Jaroslav Černý, Česká televize 2010
  • [2],Dar dyslexie, 50 minutový dokument jak svůj handicap DYS proměnit v dar, režie Jaroslav Černý, Česká televize 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]